Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 20.09.2017 10:48:23 

MEDVĚDOVY OSOBNÍ STRÁNKY

Otázky a odpovědi
 
PĚKNĚ OD ZAČÁTKU:
 
 
Prezentuješ se tu jako zavilý odpůrce motorismu. Máš k tomu nějaké osobní důvody?
 
Předně nejsem odpůrcem automobilové dopravy jako takové, nýbrž jejího extrémně nadměrného objemu. Žádné speciální osobní důvody ke svému odporu nemám. Prostě jen vnímám skutečnost, že současný objem individuální automobilové dopravy společnosti jako celku víc škodí než prospívá.
 
Najednou Tvá slova znějí smířlivěji, ale přirovnával jsi tu motorismus třeba i k terorismu...
 
Přirovnávat lze motorismus k čemukoli, co má nějaké oběti na životech mezi civilním obyvatelstvem, tedy i k terorismu. Samozřejmě ne z hlediska cílů a záměrů, ale třeba právě z hlediska počtu těch obětí.
 
Lidé přece umírají z mnoha dalších příčin. Proč sis vybral zrovna motorismus?
 
Protože málokterá z ostatních příčin úmrtí je tolik svázána s lidským pohodlím a vlastně i bezohledností. Autem přece člověk jezdí převážně kvůli svému pohodlí. Autem bohužel zpravidla nejezdíme proto, že musíme, nýbrž proto, že můžeme.
 
A kde tedy vidíš tu bezohlednost? Přece zdaleka ne každého řidiče lze označit za bezohledného...
 
Bezohlednost rozlišuju dvojí: Pomiňme tu, která vyplývá z bezohledného stylu jízdy. Ta je až druhotná, i když neméně důležitá. Pro mě je ale podstatná ta primární, která spočívá v tom, že se někdo vůbec rozhodne použít auto, i když ví, že tím bude ostatním kazit vzduch k dýchání, obtěžovat je hlukem a vytvářet pro ně nezanedbatelná fyzická rizika, která může ovlivnit jen zčásti.
 
Tohle zní dost divoce. Jaká neovlivnitelná rizika vytváří opravdu ohleduplný řidič?
 
Značná. Rizika pro okolí jsou dvojí (podobně jako jsem rozlišil dvojí druh bezohlednosti): rizika OVLIVNITELNÁ, tedy taková, která vyplývají ze stylu jízdy, a rizika NEOVLIVNITELNÁ, vyplývající z přirozené nedokonalosti řidiče a hlavně ze samotného faktu, že se pohybuju v motorovém vozidle s jeho neměnnými vlastnostmi. Vezmeme-li si všechny nehody, při kterých zahynula nějaká nevinná osoba – jsou snad viníci těchto nehod ti nejneschopnější a nejbezohlednější řidiči v republice? Jsem přesvědčen o tom, že nikoli. Velkou úlohu zde hrála NÁHODA či souhra náhod, že zrovna kolem nich se vytvořila situace, kdy neovlivnitelná rizika vedla nebo aspoň přispěla k tragické nehodě.
 
Jak je ale pak možné takovým nehodám předcházet, když ne ohleduplnou jízdou?
 
Jezdit autem jen v těch nejnevyhnutelnějších případech. KAŽDÉ nehodě, která se stala, bylo možné předem zabránit tím, že by dotyčný řidič tím autem nevyjel. Snad po každé takové nehodě si řidič rve vlasy a říká si "Kéž bych byl dnes nechal auto doma!" Jenže tohle si měl říct předtím, než vyjel, nikoli až poté, co došlo k nehodě...
 
To bys chtěl lidem zakazovat používat auto?
 
Vůbec ne. Jen bych byl rád, kdyby si každý potenciální řidič před každou uvažovanou jízdou položil otázku: "Stojí mi tato jízda za to, že tím vystavím sebe a hlavně své okolí i takovým rizikům, která při nejlepší vůli nebudu schopen ovlivnit?" Prostě mi jde o to, aby lidi nepoužívali auto zbytečně, tj. jen kvůli svému pohodlí. Chtěl bych, aby položili proti sobě na jednu misku vah vlastní výhody použití auta a na druhou pak negativní dopady tohoto rozhodnutí na okolí a teprve pak se rozhodovali.
 
O kolik by se v takovém případě snížil objem individuální automobilové dopravy?
 
To je těžko odhadovat. Hodně by záleželo na tom, jaký výsledek by taková úvaha u potenciálních řidičů měla. Kdyby se všichni rozhodli podobně jako já, tedy že by jízdy do 50 km denně realizovali na kole a zbytek veřejnou dopravou, zmizela by například z Prahy auta téměř úplně. Ale chápu, že ne všude jsou k takovému rozhodnutí vhodné podmínky. Proto můj střízlivý odhad je snížení objemu individuální automobilové dopravy o desítky procent. Potenciál takového snížení je ale prakticky nevyčerpatelný. Při dobré vůli může být výsledkem opravdu jen malý zlomek současného objemu dopravy.
 
To by byl ale dost podstatný zásah do života lidí.
 
Upřímně řečeno si ten zásah představuju ještě větší. Domnívám se, že by se lidi měli trochu krotit nejen v používání aut, ale celkově ve své spotřebě. Kvůli nadměrné materiální spotřebě se převážejí ohromné objemy zboží na velké vzdálenosti, což opět zvyšuje hustotu dopravy. Určitá spotřební střídmost by pak jistě vedla i k nižší potřebě přepravování za osob za prací. Ale to už se dostáváme někam jinam.
 
- - -
 
Přejděme k soužití cyklistů a motoristů. Proč si myslíš, že je kvůli tomu potřeba automobilový provoz hned omezovat? Nestačilo by změnit trochu pravidla a lépe vymáhat jejich dodržování?
 
Je hodně lidí, kteří by dali přednost kolu před autem, ale jen mizivá část z nich je schopna a hlavně ochotna se pohybovat v hustém městském automobilovém provozu. Prostě se do takhle hustého provozu bojí. Navíc velké většině motoristů totiž chybí sebemenší představa o rizicích městské dopravní cyklistiky z hlediska samotného cyklisty. Oni většinou vnímají jen to, jak cyklista na společné komunikaci ve městě omezuje a "ohrožuje" je. Opačně to ale zpravidla nejsou schopni dostatečně vnímat.
 
Motoristé vyčítají cyklistům nedostatečné vybavení, hlavně v případě osvětlení, a pak také neznalost nebo nedodržování předpisů.
 
Souhlasím, že spousta cyklistů má naprosto nedostatečné vybavení pro jízdu potmě a za šera a nápravu považuju za nezbytnou. Přesto ani dvacet neosvětlených cyklistů neohrozí své okolí tolik jako jeden neosvětlený motorista. Stejný nedostatek u cyklisty má prostě nesrovnatelně menší dopady pro bezpečnost okolí než u auta. Samozřejmě nemluvím o ohrožení vlastním. Tam je ten poměr obrácený.
 
Když řidič srazí neosvětleného cyklistu, může z toho mít v případě jeho smrti i doživotní trauma, a to nemluvím o oplétačkách s úřady...
 
Následky v podobě doživotního traumatu z nehody a oplétaček s úřady absolutně nejsou srovnatelné s následky pro toho cyklistu. Nebo by snad takový řidič s tím cyklistou měnil?
 
Ale za tu nehodu přece může cyklista...
 
Posuzování míry zavinění je velmi problematické. Za prvé: Cyklista je nucen se řídit pravidly, která mu byla de facto vnucena existencí a rozvojem motorismu. Za druhé: Tragické následky vzájemného střetu pro cyklistu jsou ZPRAVIDLA důsledkem kinetické energie motorového vozidla (i když samozřejmě ne vždy). Následky takové nehody pro motoristu ale NIKDY nejsou důsledkem cyklistovy kinetické energie, nýbrž jeho vlastní.
 
Z obojího mi vyplývá, že "zavinění" nemůže být u motoristy a cyklisty posuzováno symetricky. Cyklista svým (neodpovědným) chováním ohrožuje převážně sám sebe, motorista stejným chováním ohrožuje převážně své okolí, zvláště pak nechráněné (nemotorizované) účastníky provozu.
 
Míra zavinění bývá posuzována symetricky a podle mě to není v pořádku. Vždyť si to představme: Míra ohrožení okolí při stejném přestupku, kterého se dopustíme na kole nebo v autě, není vůbec srovnatelná. Postihy by měly odpovídat potenciálním následkům případné nehody a ne prostému "naplnění skutkové podstaty" přestupku.
 
Nějaká pravidla by přece na silnicích či cestách musela existovat i bez aut.
 
Samozřejmě by nějaká pravidla byla i bez motoristů, ale vypadalo by to zcela jinak. Už jenom to, že cyklisté se i na velmi frekventovaných cyklostezkách obejdou bez složitých pravidel - prostě si nějak vzájemně vyhoví. Na společných komunikacích s motoristy je ale dominantním rizikem nebezpečnost motorových vozidel a tomu se přizpůsobuje všechno ostatní, včetně pravidel provozu.
 
Další věc je, že při ROZUMNÉ hustotě automobilového provozu by byl daleko menší problém jak v koexistenci obou druhů dopravy, tak i (v případě nutnosti) v jejich vzájemném oddělení. Ale současná situace - zvláště v Praze - už nabyla takové povahy, že motoristé ovládli úplně veškerý veřejný prostor a ostatní účastníci jsou v podstatě jen trpěni. Silnice a ulice jsou projektovány a budovány prakticky výlučně pro auta. Pro ostatní účastníky provozu jsou vytvářeny vlastně jen jakési "rezervace" (cyklostezky, chodníky). Dokonce i z nich jsou motoristy postupně vytlačováni parkujícími vozidly.
 
To, že motorismus v posledních sto letech takhle agresivně vtrhl přímo mezi obydlí lidí - to je to vnucení pravidel, o kterém mluvím.
 
- - -
 
Teď trochu z jiného soudku: Píšeš, že jsi odpůrcem kosmického výzkumu. Nemyslíš, že právě kosmický výzkum pomůže řešit některé palčivé otázky lidstva?
 
Odpůrcem kosmického výzkumu jsem z mnoha důvodů. Jeden z nich je, že kosmický výzkum slouží převážně vojenským účelům. Druhým důvodem je, že polyká neuvěřitelné množství finančních a materiálních prostředků, které by se daly věnovat například na potírání hladomoru ve velké části světa a zlepšení zdravotní péče tamtéž a nejen tam. To je účel, který by řešil problémy SE ZÁRUKOU A TEĎ a ne BEZ ZÁRUKY NĚKDY V BUDOUCNU.
 
Opravdu nenajdeš na kosmickém výzkumu nic pozitivního?
 
Jediné, za co bych kosmickému výzkumu byl vděčný, je, kdyby se podařilo nalézt planetu, kam by se odstěhovali všichni, kteří si neváží toho nádherného přírodního prostředí na naší planetě. V oceánech by jim tam šplouchala ropa, z kohoutků v domácnostech by tekl benzín, vzduch by se něžně tetelil výfukovými zplodinami, souš by byla celá zalitá asfaltem a jediné živé bytosti na takové planetě by představovali jen tito vystěhovalci. Zatím to ale vypadá, že v něco takového se určitá (malá, ale velmi vlivná) část světové populace snaží přetvořit naši planetu.
 
Kosmický výzkum ale přece neplní jen vojenské cíle, navíc i výsledky vojenského kosmického výzkumu přinesly lidstvu mnoho dobrého - třeba satelitní navigaci...
 
A to je právě ta největší ostuda, že prakticky všechno, co kosmický výzkum přinesl dobrého lidem, byl vlastně jen vedlejší produkt vojenského výzkumu. Ale jak jsem tu už zdůrazňoval, ani civilní kosmický výzkum nepodporuju, protože pohlcuje nesmírné množství prostředků, kterých se pak zoufale nedostává pro daleko důležitější věci než je souhrn všeho, co dosud kosmický výzkum lidstvu přinesl.
 
Kosmický výzkum může přinést třeba objev nových zdrojů energie...
 
Co se týče objevování nových zdrojů energie, vidím to úplně jinak. Nejlepším a nejekologičtějším "zdrojem" energie je její nižší POTŘEBA (ne jen spotřeba). Lidstvo se musí naučit žít tak, aby spotřebovávalo jen tolik energie, kolik příroda unese, a ne stále hledat nové a nové zdroje.
 
Někdo mluví v této souvislosti o "úsporách" energie. Já bych to tak nenazval. Slovo "úspora" mi evokuje omezení, ale já se domnívám, že nižší potřeba (a tím i spotřeba) energie by neměla znamenat omezení. Prostě bychom si svůj život měli DOBROVOLNĚ uspořádat tak, aby té energie na uspokojování našich potřeb nebylo zapotřebí tolik.
Neskromně uvedu svůj vlastní příklad: V prostředí přímo přecpaném auty se pohybuju výlučně na kole a vůbec to nevnímám jako nějaké omezení. Stejně tak se dá zacházet i s energiemi: nikoli za stávajícího způsobu života všemožně šetřit, ale upravit si svůj život tak, aby ta nižší spotřeba (nejen energií) nebyla výsledkem drakonických úspor potažmo nějakého vlastního omezování.
 
Nevraceli bychom se tím vlastně do minulosti? Není to tak trochu "zpátky na stromy"?
 
V něčem by nám návrat do minulosti (a ke kořenům) určitě prospěl, ale mně nejde pouze o návrat do minulosti, nýbrž o jakousi hegelovskou syntezi: Vezměme si z minulosti to, co bylo dobré, využijme vědeckých poznatků a technických možností současnosti a hledejme způsob, jak to přetvořit v NOVÉ uspořádání společnosti tak, aby to člověku POSLOUŽILO, nikoli aby to OHROŽOVALO samotnou existenci lidstva, jak je tomu nyní.
 
To by byl ale pro vyspělý svět ohromný zásah do navyklých způsobů a objemů spotřeby...
 
Ano, máš pravdu. 84% světové populace spotřebovává méně než průměrný Čech. Kdyby každý obyvatel planety spotřebovával tolik jako průměrný Čech, potřebovali bychom zdroje ze dvou a půl planety. Ale máme přece jen jednu, takže nemůžeme jen nečinně přihlížet, jak nás ostatní země a jejich obyvatelstvo dohánějí ve spotřebě, ale musíme jim jít naproti uvědomělým snižováním naší spotřeby a její ekologické náročnosti, abychom se nakonec potkali na úrovni spotřeby udržitelné PRO VŠECHNY. Podle mého je jediným způsobem naplnění budoucích požadavků na energii tyto požadavky snížit tak, aby na jejich pokrytí (s rezervou) stačily přírodní obnovitelné zdroje. "Nutnost" hledání nových zdrojů je jen alibi pro naše (příští) plýtvání.
 
Nezlob se, ale Tvoje vize mi připadá zcela nereálná.
 
Bohužel. Je mi naprosto jasné, že takhle úsporné chování je v tuto chvíli nereálné. Prostě proto, že čekáme na to, až budeme MUSET. Pokud s tím začneme DOBROVOLNĚ a VČAS, bude mít snižování naší spotřeby řízený charakter a bude snazší jej zvládnout bez sociálních otřesů. Pokud budeme čekat, až k tomu budeme okolnostmi donuceni, bude mít tento proces živelnou povahu se všemi riziky, která to s sebou přinese. Zatím si z těchto dvou alternativ ještě můžeme vybrat.
 
Nebylo by jedním z vhodných nástrojů ekologizace spotřeby využití jaderné energie?
 
Nejsem nějakým zarytým odpůrcem využití atomové energie. Také to nikde neuvádím. Pokud využití atomu bude natolik zvládnuté, že bude absolutně bezodpadové a bez rizik, nic proti tomu nebudu namítat. Stejně tak nejsem proti využívání sluneční nebo větrné energie, pokud to nebude mít zhoubný dopad na krajinu.
 
Proti bádání v oblasti energetiky tedy v principu nejsem. Nemyslím si ale, že by tento výzkum musel nutně probíhat v kosmu. Svoje stanovisko rád přehodnotím, pokud všichni lidé na světě budou mít určitý životní standard a poté zbudou ještě nějaké prostředky na podobné "nadstavbové" účely. Ale nechat umírat desítky procent světové populace hlady a přitom utrácet horentní sumy na kosmický výzkum, mi přijde jako neuvěřitelná zvrhlost.
 
Zní to tvrdě, ale čím víc pomoci jde do chudých oblastí, tím víc se tam narodí popř. přežije dětí a v druhém kole ta pomoc musí být o to vyšší, aby uživila ten zvýšený počet lidí - a bohužel je to nekončící kolotoč...
 
Tady nejde o nějaké posílání pomoci, ale o umožnění normálního vývoje v těchto oblastech. Jinak v té úvaze postrádám soucit s trpícími. Cítím za tím (opět) princip "nechť se každý postará sám o sebe". Chtěl bych vidět, jak by ses třeba Ty postarala sama o sebe, kdyby ses narodila jako černošská holčička v Somálsku, Malawi nebo Burundi.
 
Kosmickým výzkumem těm aktuálně trpícím tedy opravdu nepomůžeme. To mi nikdo nenamluví. Až rozvojovému světu umožníme stejný stupeň hospodářského rozvoje, jaký jsme si uzurpovali my sami vlastně na jeho úkor, a příroda to přežije, pak dělejme kosmický výzkum. Dokud na planetě existuje jediný člověk, který má hlad, volné finanční prostředky by měly jít právě na jeho nasycení a nikoli do kosmického, natož do vojenského výzkumu.
Tenhle "nekončící kolotoč", jak to nazýváš, mi připomíná "malthusiánství" patřící k ideologiím, které jsou už minimálně jedno a půl století překonané, i když v určitých obdobích nejnovějších dějin filozofických směrů najdeme určité dozvuky ve formě tzv. neomalthusiánství. Tento způsob uvažování mi je ale bytostně cizí.
 
Myslíš, že Tvoje myšlenky pomůžou těm somálským holčičkám, ke kterým mě přirovnáváš?
 
Tady nejde o to, jestli někdo z nás pomáhá somálským holčičkám nebo kdo z nás víc. Jde tu o celkovou filozofii pohledu na svět a na jeho problémy. Ten soucit, o který mi tu opravdu jde, je působení na společnost, kde žiju, a na její politiky v tom smyslu, aby v národním i mezinárodním měřítku změnili svůj přístup ke spotřebě a distribuci hodnot vůbec. Základní myšlenkou je, že stejně jako se bohaté státy severu planety o svůj blahobyt nezasloužily svou neutuchající pracovitostí a protestantským odříkáním, jak se nám snaží jejich představitelé nakukat, tak ani chudé státy Jihu nenesou přímou vinu na své chudobě. To, co politici bohatého Severu označují za příčinu chudoby Jihu, jsou vlastně jen důsledky jejich vlastní koloniální politiky, která (jinými prostředky než v minulosti) pokračuje vlastně dodnes.
 
Můžeš mi tuhle představu nějak přiblížit?
 
Pro názornost si světovou populaci představuju jako sedm bratří (každý z nich reprezentuje jednu miliardu světové populace), kteří se značně nerovným dílem dělí o bohatství. A nevnímám tuto symbolickou komunitu jen ze synchronického pohledu - jak se to jeví právě v tomto okamžiku, nýbrž diachronicky jako řetězec provázaných historických událostí, které k danému stavu vedly. Jeden z těchto sedmi bratří v tuto chvíli kontroluje přesně polovinu světového bohatství, druhý už jen šestinu, třetí osminu, čtvrtý desetinu, pátý a šestý po dvacetině a poslední pouhou padesátinu celkového (světového) bohatství. Zkus si takovou "rodinku" představit... Tenhle model totiž vychází z REÁLNÝCH čísel o distribuci světového bohatství.
 
Nyní k tomu soucitu: Já - řekněme z pozice druhého nejbohatšího bratra - nabádám toho prvního, abychom společně pomohli aspoň těm třem nejchudším bratrům tím, že jim odpustíme dluhy, které vůči nám mají, že pomůžeme vyléčit jejich neduhy způsobené dlouholetou chudobou, kterou jsme jim svým lichvářským chováním sami způsobili. A hlavně jim přestaneme dodávat zbraně k tomu, aby se mohli mezi sebou neustále prát o ty žalostné zbytky světového bohatství, které jsme jim ještě nesebrali.
 
Tohle mi ale připadá jako hrozná utopie. Pokud chceme pomáhat, tak by to mělo mít nějakou konkrétnější podobu – třeba adopce na dálku, ale co komu pomohou nějaké Tvoje obecné proklamace a výzvy k rozdávání cizích peněz?
 
Hmatatelně by měl člověk pomáhat především ve svém bezprostředním okolí. Příležitostí je tu dost. Nechci nijak snižovat obdivuhodné úsilí dobrovolníků odjíždějících do hladových končin, ale skutečně účinně se těmto strádajícím dá pomoct jedině tím, že se odstraní PŘÍČINA jejich utrpení. A ta není v nedostatku lidí, nýbrž v nespravedlivě nastavených pravidlech mezinárodního obchodu. Klíč k řešení tedy drží bohaté státy, nadnárodní průmyslové a obchodní korporace a hlavně mezinárodní banky. Ti dobrovolníci jen hasí požár, do kterého žháři dolévají další a další benzín.
 
Takže u mě se v žádném případě nejedná o touhu rozdávat cizí peníze. Naopak - chci, aby bohaté státy přehodnotily svou likvidační monetární politiku vůči těmto státům, tj. aby zanechaly svého lichvářského chování. Pak by se totiž teprve ukázalo, že ty "jejich" peníze jsou vlastně peníze vydřené právě z těchto chudáků.
 
Mimochodem - jak se vydírají peníze z někoho, kdo umírá hlady?
 
Tím, že ovládneme jeho zdroje obživy a nabídneme mu zbraně na úvěr, aby si vybojoval jídlo na stejných zoufalcích, jako je on.
 
To si opravdu myslíš, že před rozvojem mezinárodního obchodu se v Somálsku a jinde neumíralo?
 
Pokud ano, tak rozhodně méně než teď. Než do těch končin přišli Evropané, tamní společnost si žila podle svých pravidel a disponovala bez omezení zdroji své obživy a měla dokonce svůj rodinný (kmenový) sociální systém. Tím, že přišli Evropané a vnutili jim své představy o tom, jak má společnost vypadat, jim tento fungující a přirozeně rostlý systém zlikvidovali, ale nedokázali zajistit, aby ten nový, importovaný plnil svůj účel lépe než ten jejich původní. A o kontrole zdrojů své obživy si místní obyvatelé od té doby už mohli nechat jen zdát, neboť těch se zmocnili právě tito Evropané. Původně jen fyzicky, dnes je ovládají podstatně pohodlněji a efektivněji prostřednictvím kontroly toků peněz.
 
A proč tedy i Ty považuješ za nutné neustále vnucovat světu své představy, dokud nebudou mít všichni lidé na světě určitý životní standard?
 
Ale já přece nikomu nic nevnucuju. Já naopak naléhám, aby kdosi PŘESTAL VNUCOVAT a aby napravil škody, které svým dosavadním vnucováním napáchal. A že to nejsou škody zanedbatelné, je snad dnes už dostatečně patrné.
 
Smutné je, že lidstvo má takové schopnosti a možnosti, že by se VŠEM mohlo žít celkem pohodlně, ohleduplně k druhým i k přírodě, ale ono není ochotno to tak zařídit. A to vše díky tomu, že každý chce urvat co nejvíce na úkor druhého. V tomto směru je lidský druh stejný (nebo dokonce horší a proto tak "úspěšný") jako jiné živočišné druhy. Jakákoliv slova o nadřazenosti člověka jsou v tomto ohledu pustá iluze.
 
Vlastně jsme opravdu spíš horší než ta zvířata. Ve smečce divokých zvířat často existuje právo silných samců, na kterých je smečka existenčně závislá, nažrat se z ulovené kořisti jako první. Jenže tito samci se sice nažerou, ale když mají dost, poodstoupí a nechají nažrat i zbytek smečky. Ne tak člověk. Ten hromadí hodnoty a majetek i v situaci, kdy on sám má dost, ale nepustí k němu ty, kteří by je potřebovali ke svému důstojnému žití či alespoň přežití. Bohaté společnosti Severu plýtvají tím, co by mohlo zachránit životy stamilionů (možná miliard) hladovějících lidí v chudých částech planety.
 
Takže vlastní konkrétní dobročinnost Ti nic neříká?
 
Určitě ne ta anonymní. Na dobročinnost mám poměrně vyhraněný názor. Samozřejmě je vždycky dobré, když někdo jakkoli pomůže zmírnit následky nějaké tragédie nebo nespravedlnosti. Ale je to zase jen zmírňování následků. Důležité je přece odstranění příčin.
 
Co se týče ocenění dobročinnosti, rozhodně nepadám na zadek, když se dovím, že někdo věnoval nějaké miliony na dobročinné účely. Já dobročinnost neposuzuju podle toho, KOLIK kdo dá, dokonce ani podle toho, jaké PROCENTO svého majetku či přijmu na dobročinnost věnuje. Pro mě je důležité a rozhodující, kolik si NECHÁ. Každá padesátikoruna od babičky závislé na podprůměrném důchodu má v mých očích nesrovnatelně vyšší cenu než miliony od nějakého zbohatlíka, který si tím navíc dělá reklamu, tudíž svou "dobročinnost" zpravidla vnímá jako návratnou investici.
 
Nebojíš se, že Tě pro tyhle a některé další názory bude okolí považovat za komunistu?
 
Tak na tohle obvinění jsem už zvyklý. Dneska je taková móda označovat za komunistu každého, kdo nekriticky nevelebí neviditelnou ruku trhu a neměří všechno jen na peníze. Tihle lidé považují jakýkoli zákon za nepřípustnou REGULACI a omezení svých svobod, jakoukoli daň považují za okrádání soukromníků a podvazování soukromé iniciativy, stát za nejhoršího hospodáře atd. Jsou to hloupá a hlavně nebezpečná klišé ohrožující demokracii.
 
Co se týče mé osoby, s KSČ jsem nikdy neměl nic společného (naopak mi svého času zkomplikovali přijímání na střední školu) a ani po "revoluci" jsem KSČM nikdy nevolil. Nepopírám, že některé moje názory jsou dost levicové, ale můj názorový a hodnotový systém je tak široká a pestrá paleta sociálních, ekologických a konzervativních postojů, že označení za komunistu působí směšně.
 
Mimochodem: Komunisté sázejí na slepě fanatickou poslušnost a její vynucování silou. Ani jeden z těchto jejich postojů nesdílím. Naopak: V tomto ohledu zastávám postoje přesně opačné.
 
To jsou dost silná slova - "ohrožující demokracii". Můžeš to nějak rozvést či upřesnit?
 
Velmi rád, ale nerad bych fušoval sociologům a politologům do řemesla. Připadá mi, že stát musí v životě lidí hrát určitou roli, ve které je de facto nezastupitelný. Vždyť právě proto jsme si stát vytvořili. Stát má chránit své občany před riziky, která jednotlivec, ale ani rodina či podobná komunita nemůže ovlivnit. Dokud lidi žili jednoduše a většinu věcí potřebných k životu si vypěstovali a vyrobili v místě, kde žili, potřeba státu nebo jiné podobné instituce se omezovala jen na ochranu proti napadení zvenčí. Mezitím se ale život lidí podstatně změnil a to, co "potřebujeme" k životu, lze vyrobit už jen za cenu neuvěřitelné specializace, jinými slovy se jedinec či rodina stávají závislými na vysoce propracované organizaci společnosti.
 
Protože společnost není prostou sumou jednotlivců, musí tu existovat něco jako veřejný sektor, kde se bude spravovat to, co by neorganizovaní jednotlivci nebyli schopni nebo ochotni spravovat. Tento úkol svěřujeme svým demokraticky voleným zástupcům. Ten, kdo bojuje za "štíhlý stát", bojuje PROTI demokracii, protože bere kompetence demokraticky voleným institucím a předává je soukromé podnikové a hlavně finanční sféře, která je organizována krajně nedemokraticky, ba přímo hierarchicky.
 
To je hrozně obecné. Zkus mi to přiblížit na nějakém příkladu.
 
Vezměme si třeba státní správu a mezinárodní kapitál. Aby si určitý region udržel dostatečnou míru zaměstnanosti, potřebuje určité investice. Regiony mezi sebou soupeří o přízeň kapitálu tím, že se podbízí nízkými daněmi a jinými investičními pobídkami. Jenže to má negativní dopad na příjmy veřejných rozpočtů, což vede k omezování veřejných výdajů - včetně sociální politiky, nebo ke zvýšení daní zaměstnancům, aby stát vybral potřebnou sumu na své projekty.
 
Daně zaměstnancům však nelze zvyšovat donekonečna, státu tedy nezbývá než se zbavovat funkcí, které dřív vykonával, a zbavovat se i majetku, který dříve spravoval. To, co dříve zajišťoval stát, přechází do rukou privátních subjektů. Jinými slovy: Nezadržitelně klesá vliv demokraticky volených institucí a stoupá vliv nedemokraticky řízeného soukromého (průmyslového, ale hlavně finančního) kapitálu. Už to samo o sobě je varovné.
 
Ten největší problém vidím ale v tom, že se vytrácí struktura, která má občanům nezištně sloužit (kvůli tomu jsme si ji vytvořili) a naše osudy jsou čím dál více řízeny strukturami, jejichž hlavním cílem je tvořit vlastní zisk. Blaho občanů (pokud tento termín v takových podmínkách vůbec ještě má smysl) půjde stranou, pokud nebude pro podnikovou a finanční sféru produkovat zisk.
 
- - -
 
Ve svém profilu zdůrazňuješ, že jsi odpůrcem umělého přerušení těhotenství. Co Tě k tomuto postoji vede, pokud tedy nejsi bigotní katolík?
 
Víra v mém uvažování hraje poměrně zásadní roli, ale ani bez ní si moc nedokážu představit, že pro by pro někoho lidský život nebyl tou nejvyšší hodnotou. A co jiného než zmařením počatého lidského života je "umělé přerušení těhotenství"? Moje úvahy vycházejí z toho, že lidský život začíná početím, nikoli mnoho týdnů po něm či dokonce až porodem. Těhotnou ženu vnímám jako DVĚ osoby se STEJNÝM právem na život. Nemohu se tedy smířit s tím, že jedna z těchto dvou osob (v tomto případě žena) by měla mít právo rozhodovat o bytí či nebytí té druhé.
 
Častým argumentem obhájců interrupcí je jakési právo ženy rozhodovat o svém těle. Toto právo ženám rozhodně neupírám, ale uplatnit ho musí žena "včas", tj. pouze do okamžiku početí, pak už by totiž nerozhodovala jen o svém těle, nýbrž i o životě dalšího člověka.
 
V počátečních fázích těhotenství se v případě plodu přece nejedná o hotového člověka, nýbrž jen o jakýsi "shluk buněk"...
 
Tenhle "shluk buněk" nese kompletní genetickou informaci, je tedy člověkem se vším všudy a má podle mě tedy právo na pokračování své existence. Vždyť ani tříleté dítě není "hotový člověk" a nikdo soudný neuvažuje o tom, že by se ho zbavil podobným způsobem jako plodu v matčině těle. Já opravdu nevidím rozdíl mezi oběma těmito případy. Copak má lidský život v různých fázích různou hodnotu? V prvních týdnech prakticky nulovou, pak o něco větší, po narození ještě větší... Kdybychom takhle uvažovali, tak by vlastně zavraždění předškolního dítěte byl podstatně menší zločin než třeba zavraždění osmdesátiletého starce...
 
Uvažuješ takhle i v případě, že plod v matčině těle je třeba výsledkem znásilnění?
 
Samozřejmě. Copak počaté dítě má být zavražděno jen kvůli tomu, čeho se dopustil jeho biologický otec? Z tohoto důvodu bych ale byl pro nesrovnatelně přísnější tresty za znásilnění než je současná praxe, aby těchto případů bylo co nejméně. Když už se ale něco takového stane, dítě by se mělo narodit a dostat možnost prožít plnohodnotný život. Společnost (a nikoli nějaká soukromá charita) by takové ženě měla samozřejmě všemožně pomáhat.
 
A co když lékaři zjistí, že těhotenství ohrožuje zdraví či život dotyčné ženy?
 
To je jistě velmi ožehavá otázka. Měli bychom ale vycházet z toho, že ohrožení zdraví ani života ženy nelze odvrátit "utracením" života jiného. Čí život je cennější? Matky nebo dítěte? Nejsem žádný odborník na lékařskou etiku, ale prostě jsem si sám v sobě na tuto otázku odpověděl takto: Život matky a dítěte má STEJNOU hodnotu, nelze tedy umělým zásahem upřednostnit jeden z nich. V takovém případě je tedy nutné ponechat vše Pánubohu, Osudu, Přírodě, lékařské vědě atd. V takovém případě totiž VŽDY existuje naděje, že život ženy bude uchován. Zbavíme-li se dítěte, je pro něj toto rozhodnutí nevratné. Tím spíše odmítám zabití nenarozeného dítěte kvůli "pouhému" ohrožení ZDRAVÍ matky.
 
Představme si, že lékaři zjistí, že nenarozené dítě je natolik poškozeno, že neexistuje šance na prožití plnohodnotného života. I tady bys trval na donošení dítěte?
 
Nevím. Zrovna tak jako nemám v sobě vyřešenu otázku euthanasie. Spíš bych se přikláněl k variantě "nechat žít", ale jsem dalek toho, abych k takovému rozhodnutí kohokoli nabádal nebo dokonce nutil. V případě ukončení nenarozeného života mě ale děsí možnost, že by se lékaři mohli zmýlit a že by byl ukončen život jedince, který by tu naději na prožití plnohodnotného života přece jen měl (což považuju za srovnatelné s vykonáním popravy jedince odsouzeného na základě justičního omylu).
 
Ale toto všechno (znásilnění, ohrožení života či zdraví matky, poškození plodu) jsou vyloženě krajní případy, na které opravdu nelze vymyslet nějaký univerzální recept. Těžiště tohoto mého negativního postoje k interrupcím je tedy hlavně v odmítání interrupcí z osobních, kariérních či ekonomických důvodů, které ve srovnání s cenou lidského života považuju za vyloženě malicherné. 
 
- - -
 
Vraťme se k dopravní tématice. Píšeš, že jsi "městský cyklista". Co si pod tím mám představit?
 
Že používám jízdní kolo převážně jako dopravní prostředek pro jízdu po městě. A protože žiju v Praze, používám kolo pro přesuny v rámci Prahy - tedy pro účely, pro které většina ostatních Pražanů používá hromadnou dopravu nebo auto.
 
To se motáš v tom hustém provozu? Není to nebezpečné?
 
Určitá rizika samozřejmě existují, ale příliš si je nepřipouštím. Kromě toho ta rizika nevytvářím svou přítomností já, nýbrž motoristé. Docela rád bych se ohradil proti výrazu "motáš". Vypadá to, jako bych měl problémy se na kole udržet a ohrožoval tím ostatní účastníky provozu. Opak je pravdou. Zpravidla jsem rychlejší než auta, která stojí ve věčných zácpách. To "motání" evokuje představu, že ostatním řidičům překážím. Opět je to spíš naopak: To právě auta stojící nebo poskakující v zácpách překážejí mně. A ty jedoucí mě ohrožují. Nikoli naopak, že bych kohokoli - tím méně motoristy) já ohrožoval svou jízdou na kole.
 
Používáš pro své přesuny na kole cyklostezky?
 
Podle zákona bych asi měl. Ale v Praze v podstatě žádné cyklostezky nejsou. Jsou zde jen vyznačeny jakési cyklotrasy, což chápu jako doporučení, kudy podle představ magistrátních úředníků je jízda na kole nejbezpečnější, a pak tu jsou společné stezky pro chodce a cyklisty, které ale vnímám jen jako chodníky s trpěným provozem cyklistů. Takže nemůžu říct, že bych byl příznivcem cyklostezek. Tedy určitě ne takových, jaké se budují dosud. Ty používám jen pokud se jedu projet, ale určitě ne, pokud se potřebuju dostatečně rychle někam dostat.
 
Jsi tedy odpůrcem cyklistických stezek?
 
Brojit proti cyklostezkám obecně by byla hloupost. Tady jde o něco jiného. Pokud dopravně-technické parametry cyklostezek neumožní dostatečně rychlý a bezpečný dopravní pohyb, pak je zákonná povinnost použít takovou cyklostezku vůči dopravním cyklistům vyloženě diskriminační. Ale myslím, že to teď nějakou novelou zákona bylo zrušeno nebo aspoň zmírněno.

Existuje dvojí řešení: Pokud se budou stavět cyklostezky, které umožní dostatečně rychlý dopravní pohyb (například do zaměstnání či do školy), pak nebudou mít dopravní cyklisté důvod se "motat" mezi auty. Pokud se ale budou budovat "cyklostezky" společné s chodci, přerušované nesmyslnými příkazy typu "Cyklisto sesedni s kola", budou na nich stát zastávkové přístřešky a jejich povrch bude zvlněný neustálými výjezdy z přilehlých pozemků, pak by jejich použití pro dopravní pohyb logicky nemělo být povinné ze zákona.

Další věc je, že v pražských podmínkách (a nejspíš i v podmínkách většiny dalších českých měst) nebude síť cyklostezek nikdy tak hustá, aby se dopravní cyklista po nich dostal odkudkoli kamkoli. To znamená, že stejně je potřeba věnovat pozornost bezpečnosti pohybu cyklisty po komunikacích společných s automobilovým provozem.
 
Až se dobuduje systém pražských obchvatů, budou ve vnitřním městě pro cyklisty podstatně lepší podmínky.
 
To si rozhodně nemyslím. Odvede se možná část tranzitní dopravy. Ta ale na trasách, které jako cyklista používám, představuje jen zanedbatelné procento objemu dopravy.
 
Takže nepodporuješ ani výstavbu obchvatů?

Výstavba nejrůznějších okruhů a obchvatů velmi snižuje kvalitu bydlení v těchto částech obcí a navíc vede k nadměrným záborům zemědělské a lesní půdy. Kromě toho každá obec potřebuje mít jakési přírodní či rekreační zázemí. Obchvaty a okruhy ji od něj ale necitlivě odříznou.

Dalším dopadem svedení tranzitní dopravy mimo obce je odvrácená strana tohoto dopravního zklidnění, a to snížení obratu místních obchodníků, u kterých se přestanou zastavovat projíždějící řidiči. Těžiště obchodu se totiž přesouvá do zařízení lemujících hlavní silniční a dálniční tahy mimo obce.

Znovu tedy zdůrazňuji: Je třeba OMEZIT (automobilovou) dopravu jako takovou, nikoli ji jen někam SVÉST. To totiž jen nahradí jeden negativní efekt jiným, ale vcelku to nic neřeší.
 
Takže i v případě zklidnění dopravy ve vnitřním městě v důsledku výstavby obchvatů by se zde musely stavět cyklistické stezky. A pokud by byly takové jako dosud, moc by se toho nezměnilo. Tak jsi to myslel?
 
Přesně tak. Proto striktně rozlišuju, jestli

a) "někam jedu" - tedy používám kolo jako dopravní prostředek - pak cyklostezky zpravidla ignoruju (pravděpodobně tím porušuju zákon) případně se jim snažím vyhnout, abych zákon neporušil,
 
nebo

b) jestli se jedu "jen tak projet", kdy kolo používám víceméně jako sportovní či rekreační náčiní - pak cyklostezku respektuju.

Jsem pro odstranění povinnosti cyklisty ze zákona použít stezku, pokud je zřízena, případně bych tento příkaz vázal na splnění určitých dopravně-technických parametrů takové cyklostezky. Současný stav a vývoj v oblasti cyklostezek mě ale nejspíš velmi brzy zařadí mezi jejich odpůrce. Jediné, proč jsem ochoten se cyklostezek zastat, je to, že mají kde jezdit děti, starší osoby a méně výkonní cyklisté. Pro mě osobně je ale cyklostezka zatím spíše překážkou.

Jinak o svých výhradách k cyklostezkám jsem podrobně psal ve svém zdejším článku "Nejlépe se cítím mezi auty".
 
Pak se ale nemůžeš divit, že Ti budou auta stojící v zácpách nadále překážet a rozčilovat Tě...
 
Já se prakticky nikdy nerozčiluju. Vlastně se kolonami stojících aut někdy i "kochám". Mísí se ve mně pocit určitého zadostiučinění, morální převahy, opovržení a odsudku za jejich hloupé, bezohledné a neekologické chování. V počínání řidičů aut v kolonách vidím jen směs jejich tupé hlouposti a arogantní, naduté bezohlednosti vůči těm, kteří jejich zplodiny musí dýchat.
 
Jsou přece země, kde soužití cyklistické a automobilové dopravy úspěšně vyřešili. Napadá mě třeba Nizozemsko.
 
O ježdění na kolech v Nizozemsku mám jen zprostředkované informace.Touto zemí jsem na kole nikdy neprojížděl a ani toho nijak nelituju.

Mnohokrát jsem slyšel poznámku, že nizozemskou cestou bychom se měli vydat i my. Osobně si ale nejsem jist, zdali nizozemský model je ten nejvhodnější pro podmínky v České republice. Jednotlivé prvky určitě, ale jako celek těžko - už jen vzhledem k odlišným terénním, územně technickým a urbanistickým podmínkám. Rovněž pochybuji o tom, že řešení tohoto problému v Nizozemsku může sloužit jako vzor pro cílový stav u nás.
 
Proč myslíš?

Pro své pochybnosti uvedu následující důvody:

Jsem skeptický k ochotě našich politických představitelů všech úrovní v tomto směru něco dobrovolně podnikat. Navíc neexistují prostředky, jak je k tomu donutit, aby tak činili nedobrovolně, neboť podpora cyklistické dopravy není dostatečně prvoplánové téma volebních programů politických stran.

Rozšíření cyklistické dopravy v Nizozemsku bylo nutně provázeno odklonem občanů od dopravy automobilové, jehož bylo dosaženo a) jejím znevýhodněním oproti dopravě cyklistické a b) snad i určitou ekologickou uvědomělostí tamních občanů. Obojí považuji v našich podmínkách za iluzorní.
 
Chceš říct, že Češi jsou prostě jiní než Nizozemci...

Česká mentalita je poznamenána
 
a) čtyřicetiletým hladem po politické svobodě a demokracii, což se dlouhodobě projevuje NADMĚRNÝM zdůrazňováním individuálních práv a svobod. Omezení práv motoristů by zde tedy bylo považováno za nedemokratický útok na individuální práva (většinové) skupiny občanů.
 
b) čtyřicetiletým půstem v oblasti osobní spotřeby. Vlastnictví a neomezené používání motorového vozidla se u nás stalo (zcela iracionálním) symbolem konzumní svobody. Oproti tomuto postoji hraje ekologické povědomí zdejších obyvatel naprosto zanedbatelnou roli.
 
O výstavbě cyklistické infrastruktury by ale rozhodovali politici a nikoli sami občané...

Jasně, ale zdejší politici přece nejsou o nic lepší než ostatní občané. Někdy mi připadá, že je to spíš naopak. Navíc kromě už uvedených důvodů zde hraje svou roli nevyzrálý systém zdejší zastupitelské demokracie. Čeští politici, třebaže jsou zvoleni pomocí demokratických procedur, se v období mezi volbami absolutně neřídí vůlí občanů a velmi často dokonce postupují proti jejich zájmům. V důsledku nefungujících principů občanské společnosti zde mají politické strany téměř absolutní moc, tudíž se k jakýmkoli občanským iniciativám zdola staví vyloženě arogantně a své počínání nechají z této strany ovlivňovat pouze v míře nezbytně nutné. Nezřídka původní smysl a záměr takové iniciativy obrátí v její opak.

Přesně toho se obávám v případě tlaku na výstavbu cyklostezek a cyklistické infrastruktury obecně. Radnice postaví pár desítek, v lepším případě stovek kilometrů cyklostezek a cyklistickou dopravu pak vykáže právě jen tam. Jejich existence se stane záminkou k vyloučení cyklistické dopravy ze společných komunikací a jejímu vytěsnění do přísně vyhrazených rezervací. Tím by ovšem cyklistická doprava dostala jen „ránu z milosti“, protože cyklostezky tak, jak se dnes projektují a staví, jsou vhodné téměř výhradně jen pro účely rekreační, ale většinou absolutně nevhodné jsou pro pohyb dopravní.
 
Tak co by se tedy podle Tebe mělo u nás změnit?
 
Pokud by se tedy u nás mělo opravdu něco změnit, pak preferuju dvě věci:
 
1. faktické zrovnoprávnění cyklistické dopravy na společných komunikacích s motoristy
a) formou tlaku na změnu doposud většinově přezíravého postoje motoristů vůči cyklistům a
b) úpravami stávajících společných komunikací ve prospěch cyklistů
 
2. možnost výběru každého cyklisty,
a) zdali podstoupí určitá rizika spojená s pohybem po společné komunikaci s motorovými vozidly nebo
b) zdali zvolí relativně bezpečnější, ale výrazně pomalejší variantu – jízdu po cyklostezce, pokud je v daném směru zřízena.
 
Své názory formuluješ poměrně ostře. Myslíš, že takhle někoho přesvědčíš?
 
Pro mě není důležité, aby moje názory byly všeobecně PŘIJATELNÉ, nýbrž aby byly AUTENTICKÉ. Tudíž počítám s tím, že nemusí každému vyhovovat ani jejich věcná stránka ani způsob jejich podání.

Co se týče mé představy ideálního modelu (hlavně pražské) dopravy, je pro mě důležitější, aby se všeobecně jezdilo míň. Hlavní problém nevidím v poměru cyklistické a automobilové dopravy, ale v celkové míře naprosto zbytečného přepravování osob a zboží. Že se jedná o nadměrnost na straně automobilové dopravy, je nasnadě.

Nevycházím tedy z toho, že současný objem dopravy je konstanta a že je třeba měnit už jen poměr mezi neekologickou a ekologickou dopravou. Zredukovat je nutné celkovou "potřebu" přepravování (což se neobejde bez zásahů do konzumního komfortu lidí) a teprve potom uvažovat o prostředcích, kterými by se zbytková doprava realizovala. Teprve v této fázi má podle mého smysl uvažovat o procentním zastoupení hromadné a cyklistické dopravy.

V očích motoristů bude zrovnoprávnění cyklistické dopravy s automobilovou vždycky vypadat jako neodůvodněné zvýhodnění cyklistů, tudíž bude vyvolávat negativní emoce. Největší problém spatřuju v tom, že rozhodování o těchto otázkách budou mít v ruce zase jen motoristé. Z mého pohledu to vypadá stejně, jako by o (proti)drogové politice státu rozhodovali feťáci.
 
Tvoje odpovědi na mne působí často dost negativisticky. Vlastně pořád něco kritizuješ a pořád jsi s něčím nespokojen.
 
Já se snažím při psaní každé odpovědi usmívat a v koutku duše doufám, že se to promítne i do jejího tónu, tedy že to čtenář prostě pozná. Nakolik se mi to daří, už ale posoudit nedokážu.
 
To by taky musel být hrozně smutnej život, pokud bys viděl svět a lidi kolem sebe jen takhle černě.
 
Tak tak. Raději se nechávám (některými) lidmi zklamávat, než abych někomu předem nespravedlivě křivdil. Na druhou stranu už hodně lidí této mé vlastnosti (určité bezelstnosti) zneužilo. Přesto doufám, že se mi zatím ještě daří čelit tlaku okolí, které dělá vše pro to, aby se z bezelstného "medvídka" stal paranoidní dědek. 
 
Čím Tě zklamávají například motoristé?
 
Kromě fyzického ohrožení vyplývajícího z agresivního stylu jízdy je to například chování spolujezdců. Každou chvíli na mně někdo z okýnka pokřikuje nebo po mně něco hodí.
 
Proč se tomu nějak nebráníš? I když mě teď zrovna nenapadá jak – třeba si opsat poznávací značku, když po Tobě někdo hodí třeba vajíčko...
 
Kdybych si měl psát SPZ všech, kteří po mně něco hodili, tak pomalu nedělám nic jinýho. Vajíčko mezi těmi předměty tedy ještě nebylo. Jednou mi ale přistál na zádech krajíc chleba namazanej máslem hozenej z autobusu.
 
Tak to Tě asi nijak neohrozilo...

Horší jsou ale třeba nedopitý PET-láhve. Takový zásah už s člověkem docela zamává. Vlastně je dost velký štěstí, že mě něčím takovým ještě nikdo netrefil do hlavy. Ale helmu si kvůli tomu pořizovat nebudu.
 
PET-lahve se neházejí ven kvůli strefování cyklistů, ale proto, že jsou lidé prasata. Příkopy podle silnic jsou jedno velké smetiště.
 
Ano, určitě zdaleka ne každá odhozená PET-láhev posloužila jako munice na cyklisty, ale když je příležitost, proč se nepobavit a nezkusit nějakýho cyklistickýho votrapu při jízdě trefit, že? No, skleněná by byla horší...
 
To po Tobě snad neházejí řidiči, ale spíše spolujezdci. Nebo se do toho zapojují i oni?
 
Flašky řidiči snad neházejí, ale moc prima je taky mýdlový roztok z ostřikovačů. To ti řidiči musej fakt snad dělat schválně, že to mají namířené mimo čelní sklo, a vždycky když míjím stojící kolonu vpravo, vpálí mi to někdo přímo do ksichtu.
 
Koukám, že při své jízdě v městském provozu zažíváš hodně negativních emocí...
 
Všeobecně prožívám hodně emocí - jak negativních, tak i pozitivních. Samotná jízda na kole ve mně vyvolává sice spíš euforii, ale díky chování některých řidičů na silnici pak někdy skutečně převládají ty negativní emoce. I když najdou se i světlé okamžiky, kdy mě někdo dojme svou vstřícností či nebývalou ohleduplností. To pak mé oko zaslzí dojetím a navíc tím získám novou energii k tomu, abych se zase nějakou dobu nechal dobrovolně ohrožovat motorovými vozidly.
 
Není to spíš tak, že tím jen nabereš novou energii pro dštění ohně a síry na šoféry...?
 
To určitě taky. 

Ne, je to naopak: Tihle výjimečně ohleduplní motoristé mě vždycky malililinko zviklají v mém svatém rozhořčení, ale vždycky mě to při dalším kontaktu s drsnou realitou velmi rychle přejde.
 
Čím to je, že máš tolik takhle negativních zkušeností? Neslyšel jsem od jiných cyklistů, že by měli takové množství podobných zážitků. Vypadá to, jako bys měl na zádech namalovaný nějaký terč, který svádí spolujezdce k trefování.
 
Manšestráky a flanelová košile, případně deset a více let stará šedá bunda od Vietnamců. Bez terče. Ale on někdy stačí pohled na můj ksicht nebo na moje kolo... Obojí je unikát a originál. Probouzí to v lidech potřebu nějakou vhodnou formou projevit zájem a uznání.
 
Proč tedy něco nezměníš na svém oblečení? Proč si nekoupíš něco pořádného?
 
Inovace mého "cyklistického" oblečení probíhá jinak: Když už se to staré nedá pro vetchost a sešlost věkem nosit, tak hrábnu do svých zásob a začnu nosit něco ještě staršího, co jsem v minulosti ještě nestačil tak zničit.
 
Tak se pak nediv, že budíš nežádoucí pozornost...
 
Měl jsem (a dosud částečně mám) dost výraznou vizáž. No prostě "ksicht na ránu pěstí". Vím, že tím přitahuju typy, kteří si potřebují nějakou agresí zvýšit své sebevědomí. Tudíž je mi jasné, že se moje zkušenost nedá dost dobře zobecňovat.
 
Co na Tebe tak pokřikují řidiči a spolujezdci přes stažené okýnko?
 
Když pominu často velmi sprosté nadávky nebo poznámky typu "Co se tady motáš, vole!" od motoristů, tak například od chodců jsem slýchal spíš něco jako "Hele vole, viděls to? To je hustý: Krakonoš na kole!"
 
Stávají se Ti podobné věci i jindy, když zrovna nejedeš na kole?

Mám samozřejmě i takové zážitky: Při jedné z mých nemnoha jízd v autobuse se do otevřeného okénka dostala větev, kterou to samozřejmě oholilo. Hádej, kdo pod tím okénkem seděl a byl zasypanej listím? Prostě přitahuju "průsery" a bizarní situace.
 
- - -
 
Píšeš, že jsi nesmiřitelným odpůrcem konzumace alkoholu. Týká se to jen dopravy nebo to myslíš úplně obecně?
 
Alkohol je droga a jako s takovou je potřeba s ní nakládat. Pití alkoholu je podle mě nebezpečné od samého začátku, prakticky v každé situaci. Za vyloženě trestuhodnou ale považuju například reklamu na alkohol, která nejvíce působí na mladší ročníky. Tu považuju už přímo za zločin.
 
No, propagace alkoholu si příkré odmítnutí jistě zaslouží. I když bych osobně asi volil jiná slova. Ale copak například cyklistovi na nějakém výletě uškodí, když si někde v hospodě dá pivko a pokračuje v jízdě?
 
Pominu-li, že to zakazuje přímo zákon, je to obrovská nezodpovědnost jak vůči sobě kvůli vyšší pravděpodobnosti pádu s kola, tak hlavně vůči ostatním účastníkům silničního provozu, kteří jsou ze strany takového cyklisty vystaveni vyšší pravděpodobnosti jejich obtížně předvídatelných manévrů. Jsem sice zastáncem myšlenky, že motorista by měl počítat i se zdánlivě nepředvídatelnými manévry slabších účastníků provozu, ale proč ještě zvyšovat pravděpodobnost takových situací? To je bezohledné.
 
Taky jezdím hodně na kole a nikdy jsem kvůli jednomu či dvěma pivům nezpůsobil nějakou nebezpečnou situaci.
 
A já jsem zase jen za posledních deset let najezdil hodně přes šedesát tisíc kilometrů a pivo ani žádný další alkohol k tomu nepotřebuju a ani nikdy jsem nepotřeboval. Ten alkohol v krvi nevede k nebezpečným situacím přímo, ale podstatně zvyšuje jejich pravděpodobnost. Už jen tím, že člověk na tom kole někam jede, vystavuje se určitému ohrožení a nutí ostatní k vyšší opatrnosti. Když se navíc napije, může jinak zvládnutelná situace skončit tragicky.
 
Co proti pití alkoholu u cyklistů chceš dělat?
 
Já nic. Snad jen to, že sám tím opilým cyklistou nikdy nebudu. Ale podle mého by nebylo úplně od věci opilému cyklistovi zabavit kolo. A to přesto, že není zdrojem tak velkého ohrožení jako stejně opilý řidič automobilu. U motoristů bych samozřejmě postupoval stejně a vlastně ještě přísněji. Při opakovaném prohřešku tohoto typu klidně až doživotní zákaz řízení.
 
Pití alkoholu přece není jediným faktorem zvyšujícím rizika na silnicích.

Ty pokuty a další tresty se podle mého nedávají za to, že někdo JE nebezpečný, ale proto, že alkoholem svoji nebezpečnost svévolně ZVYŠUJE. Míra potenciální nebezpečnosti jednotlivých řidičů (včetně cyklistů) je v podstatě neměřitelná. Kdyby se pokuty dávaly jen za to, že je někdo nebezpečný, musely by se u motoristů vybírat už při nasednutí do auta.
 
Slušný a ohleduplný motorista přece nikoho neohrožuje.
 
O tom jsme tu už mluvili. Žádný řidič nemůže mít pod kontrolou všechna rizika vyplývající z jeho pohybu v motorovém vozidle. Proto je nanejvýš důležité, aby jel vždy jen tak rychle, aby dokázal účinně zareagovat na sebenepředvídatelnější chování jiného (zvláště nemotorizovaného) účastníka provozu.
 
To přece vůbec není reálné.
 
Mělo by být. Ve svých úvahách jdu tak daleko, že si myslím, že řidič auta nesmí ohrozit cyklistu před sebou, ani když z nějakého důvodu spadne. Prostě musí jet jen tak daleko za ním, aby to ubrzdil. A při předjíždění musí dělat takový oblouk a dodržet takový boční odstup, aby ho neohrozil ani v případě jeho nenadálého pádu.

Je to stejné, jako když jedu po cyklostezce plné psů na vodítkách i bez nich. Nikdy nemůžu dopředu vědět, co který pes v příštím okamžiku udělá, a tomu musím přizpůsobit svou jízdu. Dokonce musím předpokládat i nepředstavitelně stupidní chování majitele psa, který na něj zavolá v okamžiku, kdy psa míjím, takže mi to zvíře bezhlavě vletí třeba pod zadní kolo. Přesto považuju za svou odpovědnost, abych jakoukoli kolizi se zvířetem vyloučil.
 
Tím spíš, jedná-li se o člověka – třeba o dítě. Máš například na cyklistické stezce právo přejet malé dítě jen proto, že Ti vběhne do cesty? Určitě ne – musíš jet jen tak rychle, abys na takovou situaci dokázal účinně zareagovat. Stejné je to se slabšími (nemotorizovanými) účastníky silničního provozu.
 
To by se ale provoz na silnicích výrazně zpomalil. Když to přeženu, tak třeba ve městech by se muselo jezdit krokem.
 
A proč ne? Ve městech přece bydlí a žijí lidé, ne auta. Takže ten, kdo by se měl přizpůsobit, jsou auta a nikoli obyvatelé města.
 
Pokud někam přes auta, stromy nebo třeba za roh nevidím, nemůžu se tam přece řítit tak, aby mě mohlo něco překvapit. To je přesně ten princip té jízdy kolem zaparkovaných vozidel: Motorista (a třeba i cyklista) prostě jen spoléhá na to, že tam nikdo nestojí a nechystá se mu vkročit do cesty. Podle mě by to ale měl předpokládat a přizpůsobit tomu svou rychlost a styl jízdy, aby takto náhle vzniklou situaci pak dokázal řešit.
 
Když ale odněkud jako chodec vyběhnu, pak jsem přece to já, kdo ohrožuje své okolí.
 
Samozřejmě že existují nějaké předpisy. Jsou pro chodce hodně omezující, ale nějaká pravidla bohužel být musí. Ale na druhou stranu si moc nedokážu představit, jak by chodec mohl motoristu ohrozit. Pokud motoristu vůbec může něco ohrozit, pak jen kinetická energie jeho vlastního vozidla nebo jiného vozidla. Nikdy ne kinetická energie chodce nebo cyklisty.

Vběhnout na frekventovanou silnici bez rozhlédnutí se rovná sebevraždě. Za to motorista, který v takovém případě někoho srazí, přece nemůže.

S tou "sebevraždou" bys měl pravdu, kdyby motorismus byl nějaký přírodní úkaz, jako třeba propast nebo dravá řeka, kam když člověk vkročí, rovná se to sebevraždě. Ale provoz tvoří LIDÉ, kteří tu nebezpečnou situaci vědomě vytvářejí. Proč by se tomu museli všichni přizpůsobovat jako přírodnímu úkazu? Mně připadá, že si tu motoristé hrají na pánybohy, kteří ostatním vnutí své zákony a jejich nedodržování trestají zmrzačením nebo smrtí.

Nejsou přece všichni obyvatelé stejně schopní, stejně chytří, stejně pozorní. Je přece spousta lidí, kteří prostě budou dělat nepředvídatelné věci (děti, pubertální výrostci, staří lidé, nemocní lidé). Proto by se motoristé (a určitě v podobných situacích i cyklisté) měli chovat tak, aby neohrozili ani tyto skupiny lidí, tj. počínat si tak, aby dokázali reagovat i na prudkou a zdánlivě nelogickou změnu jejich pohybu či chování.
Nechceš toho po motoristech trochu moc?

Vůbec ne. Motoristé by měli přímo přetékat pokorou vůči těm, kteří (ať už dobrovolně či nedobrovolně) na svá bedra vzali část odpovědnosti za rizika, která vytvářejí výhradně motoristé svým rychlým pohybem v nebezpečných vozidlech, a ne jim ještě nadávat, že se nepřizpůsobili dostatečně, a považovat za samozřejmé, že takového člověka třeba mohou i zabít.
 
Stále jen nadáváš na motoristy a hájíš chodce a cyklisty. Nejsi trochu zaujatý?

Nenadávám na ty, kteří pravidla dodržují, ale ani na ty, kteří je tvoří. "Nadávám" především na ty, kteří je svému nemotoristickému okolí vnutili a sami je pak velmi často nedodržují.

Motoristé porušují pravidla mimo jiné proto, že jsou schránkou svého vozidla chráněni víc než chodec nebo cyklista. Pro motoristu nedodržení pravidel má podstatně menší dopady než totéž u chodce či cyklisty. Takže to nakonec dopadá tak, že tlak na dodržování pravidel je podstatně větší na ty ohrožené, kteří žádná rizika nevytvářejí, než na ty nebezpečné, kvůli kterým se ta pravidla vlastně musela vytvořit.
 
Teď mi ale připadá, že jsi opět úplně mimo realitu.
 
V čem? Nejsou snad dopravní předpisy pro chodce omezující? Může snad chodec svou kinetickou energií ohrozit motoristu sedícího v autě? Ohrožuje snad motoristu něco jiného než kinetická energie jeho vlastního nebo cizího MOTOROVÉHO vozidla? Je snad motorismus přírodní úkaz? Je motorismus jev produkovaný někým jiným než lidmi? Jsou tu dopravní předpisy kvůli někomu jinému než kvůli motoristům? Nebývá snad důsledkem nedodržení dopravních předpisů chodcem či cyklistou jejich zmrzačení nebo smrt a nikoli motoristova? Jsou snad všichni obyvatelé stejně schopní, chytří i pozorní?

Opravdu je možné předpokládat, že se každý a za všech okolností bude chovat předvídatelně? Je snad právem motoristy zabíjet slabší účastníky provozu jen proto, že porušili nějaký předpis? Není snad pravda, že poměr vlastního ohrožení a vytvářeného rizika je u chodců nesrovnatelně nepříznivější než u motoristů?
 
Předpisy omezují chodce kvůli motoristům, motoristé se svými předpisy vzájemně omezují sami.Věřím, že v drtivé většině případů řidič chodce přejet nechce, ale podle mě dělá málo pro to, aby tomu zabránil. Kolik chodců skočí motoristovi pod kola úmyslně? Pokud je to "z blbosti", je velká část odpovědnosti na motoristovi, protože s tou "blbostí" podle mého názoru musí počítat. Pokud s tím nepočítá, svévolně ohrožuje zdraví a životy lidí, kteří nebyli ochotni či schopni se přizpůsobit pravidlům, která jim svou jízdou vlastně vnutil.
 
Ty si myslíš, že motorista nepředvídatelným chováním chodce nebo cyklisty není ohrožen? Asi ne přímo, ale ohrožuje ho jeho svědomí a lidskost, která ho přinutí reagovat tak, že místo neukázněného chodce či cyklisty ohrozí sám sebe.
 
Tuším, jak to myslíš: V případě tragické nehody řidič riskuje výčitky svědomí a kvůli nim pak raději fyzicky ohrozí sám sebe. Ale to bych rozhodně nenazval tak, že motoristu ohrožuje jeho svědomí a lidskost. Kdyby se totiž motorista těmito bohulibými vlastnostmi řídil, myslel by na to PŘED kolizí a ne až PŘI ní.

Ve všech oblastech lidského konání přece existují nějaká pravidla a důsledky jejich nedodržení si pak člověk musí přičíst sám.

Dopravní předpisy v současné podobě si vynutil až rozvoj motorismu. Že jsou platné nejen pro motoristy, nýbrž pro všechny účastníky silničního provozu, je až důsledek. Uznávám, že nějaká pravidla být musí, ale poměr odpovědnosti chodce a motoristy za následky nehody by měl být úměrný poměru, ve kterém ta rizika produkují a ve kterém jsou jimi ohroženi.
 
Pokud uznáváš, že poměr vlastního ohrožení a produkovaného rizika je u chodců nesrovnatelně nepříznivější, pak je třeba tento nepoměr kompenzovat opačným poměrem odpovědnosti za vzniklou újmu. Rychlost a vyšší přepravní kapacita nesmí být záminkou či alibi pro svévolné ohrožování slabších (pomalejších a méně kapacitních) účastníků silničního provozu.

Vyjdeme-li z faktu, že nejsou a nemohou být všichni stejně schopní, chytří a pozorní, měli by to brát motoristé v potaz a nehrát si na ty, kteří budou rozhodovat o bytí a nebytí těch "méně vybavených" včetně práva takového jedince zabít, pokud poruší nějaké pravidlo.
 
Dopravní předpisy snad nikomu nedávají právo někoho zabít...

Tím "právem" zabíjet slabší účastníky provozu jsem samozřejmě měl na mysli právo morální, nikoli právo vyplývající ze zákona. Toto fakticky existující právo zabíjet chodce a cyklisty má podobu beztrestné možnosti. Nevím, jestli je takové číslo dohledatelné, ale kdybychom na jednu misku vah dali oběti nehod a na druhou sumární trest jejich viníků, dalo by se konstatovat, že možnost zabít člověka motorovým vozidlem je opravdu v podstatě beztrestná.
 
Každý by přece měl být odpovědný za svou vlastní bezpečnost.

Opravdu si nemyslím, že je člověk za každých okolností za svou vlastní bezpečnost odpovědný především sám. To mohlo platit, dokud měl člověk prostředí, ve kterém žije, aspoň pod relativní kontrolou. Dnes toto možné není a je to tudíž podle mého názoru nesmyslný požadavek. To je jako kdybychom byli individuálně odpovědní i za to, že na nás nespadne letadlo nebo jaderná bomba nějaké nepřátelské mocnosti.

V reálném provozu se motorista přece velmi často chová odpovědněji než chodec či cyklista...

S tím souhlasím jen do okamžiku, než začneme počítat mrtvé, tedy vlastně jen v případě, že bychom zanedbali diametrálně odlišnou nebezpečnost chodce/cyklisty a auta. To, že se motoristé mnohdy chovají odpovědněji než cyklista či chodec (což nepopírám), je ale jen nepatrnou kompenzací za tu míru rizika, které své okolí svým vozidlem způsobují. Ale uznávám, že postřeh je to hezký.
 
- - -
 
Z Tvých odpovědí je znát, že se považuješ za bojovníka se zlem. Z čeho tento Tvůj boj pramení? Z víry v Dobro, v Boha či z nějakého náboženského přesvědčení?
 
Ano, víra hraje v mém životě velkou roli, ale náboženským přesvědčením bych to nenazval. Prostě jen věřím, že člověk není na světě proto, aby jej zničil, nýbrž proto, aby ho obýval v souladu se vším živým i neživým, co tu bylo před jeho příchodem. Víra je něco, co je součástí člověka, co ale také může s někým sdílet. Co mi ale připadá nesprávné, je víru institucionalizovat. To pak vede k tomu, že se člověk na základě institucionalizované víry vymezuje vůči jiným druhům a způsobům institucionalizované víry. Víru nelze směšovat s náboženstvím. Víra je přirozená, náboženství je nebezpečné.
 
Věříš tedy v Boha?
 
Věřím v Boha jako sílu, která způsobila či umožnila vznik tohoto světa a přítomnost člověka v něm. Věřím, že je v tom nějaký záměr, který se naplní nezávisle na vůli lidstva. Proto pevně věřím, že se člověku nepodaří svět (nebo "jen" vše živé na něm) úplně zničit, neboť silně pochybuju, že právě toto by mohlo být záměrem Stvořitele.
 
Vycházíš se tedy z Písma svatého, tedy Bible, která podle křesťanů vyjadřuje Boží vůli?
 
Poměrně podrobně jsem se s touto knihou v minulosti obeznámil a i teď se k ní občas vracím. Podle mě ale nikdo nemůže říci, že ji do posledního detailu zná. Písmo svaté je nesmírně moudrá kniha, skrze kterou mohou "přes propast času" komunikovat generace, které se na Zemi nepotkaly fyzicky. Proto můžeme Bibli považovat za ryzí poselství dávných generací, které měly časově daleko blíže k aktu stvoření než generace naše, tudíž měli blíže i k Bohu-Stvořiteli. I tyto generace měly svou paměť a v Bibli vlastně zobecnily zkušenosti prvních pokolení lidstva. V této knize najde ale každý poučení a inspiraci podle svého, nelze ji tedy v žádném případě dogmatizovat.
 
Dnes si Písmo vykládá každý po svém. Jak víš, že zrovna Ty si vše vykládáš správně?
 
V samotné Bibli jsou pasáže, které si vzájemně logicky nebo historicky odporují nebo umožňují rozdílný výklad. Není správné ani dogmaticky vykládat biblickou pravdu na základě lingvisticky dokonalého (či spíše doslovného) překladu, jak to činí například Svědkové Jehovovi, ale ani vsouvat do klasických textů jakékoli doplňky nebo se na Bibli odvolávat ve věcech, které v ní nejsou obsaženy, tj. zaštiťovat se Písmem svatým při obhajobě jakéhosi vlastního učení na základě převážně pohanských tradic, jak to namnoze činí církev katolická.
 
Podle čeho pak ale rozlišuješ, co je a co není správné, když připouštíš rozdílné výklady Písma?
 
Tím měřítkem je podle mého přesvědčení SVĚDOMÍ každého jednotlivce. Definoval bych ho jako aktuální stav procesu hledání měřítek, co je a co není správné. V žádném okamžiku svého hledání člověk nemůže říci, že definitivně našel svou víru a tudíž ani definitivní podobu svého svědomí. Člověk se rodí již s určitými předpoklady pro vnímání dobra a zla. Pak velmi záleží na výchově v rodině a v širší komunitě, jako je škola nebo přátelé. Postupně člověk získává schopnost samostatného a nezávislého uvažování. Svědomí je vlastně jen aktuální stav tohoto hledání.
 
Takže nepovažuješ svědomí za něco hotového a neměnného...
 
Je to proces tříbení vlastních postojů. Po celý život si své svědomí člověk buduje a školí, tudíž ho mění podle nahromaděných zkušeností s různými životními situacemi. Jinak se vyvíjí svědomí u člověka nuceného dennodenně zápasit o své přežití, jinak pak u člověka uvyklého blahobytu. Jinými věcmi se zabývalo svědomí člověka ve středověku, jiným situacím a výzvám je vystavováno svědomí člověka dnešního. Nesporně však existují zásady společné každé době i prostředí. Nejdůležitější je ale neustále HLEDAT a své svědomí s každou novou situací či zážitkem zkvalitňovat.
 
Jak pak rozlišíš mezi svědomím a právním vědomím?
 
Systém právních norem lze vnímat nanejvýš jako společenské měřítko, s nímž lze své vlastní individuální svědomí poměřovat. Myslím, že vždy nalezneme odchylky v obou směrech. Jistě existují případy, kdy zákon považujeme za příliš svazující a svůj čin, který je v rozporu se zákonem, před svým svědomím bez problémů obhájíme. Na druhou stranu jsou i případy, kdy člověku svědomí nedovolí učinit něco, co zákon dovoluje. Nejobtížnější je rozhodování v oblasti, kterou zákon neupravuje a kde se jedná pouze o věc morálky, etiky  - a tedy výhradně vlastního svědomí. 
 
Už jsme tu o tom mluvili, ale stejně: Jak se podle takto definovaného svědomí díváš na problematiku „umělého přerušení těhotenství“?
 
Ono se vlastně nejedná o přerušení, nýbrž o definitivní ukončení, a to je rozdíl. U každého přerušení si můžeme položit otázku „Na jak dlouho?“, ale bylo-li těhotenství jednou „přerušeno“, nelze v něm již pokračovat. Život, a zvláště ten lidský, je darem od Stvořitele. Ani biologičtí rodiče nejsou jeho tvůrci, tím méně vlastníky, aby mohli rozhodovat o pokračování jeho existence. Rodičům byl nově vzniklý život SVĚŘEN. Život právě započatý splynutím rodičovských zárodečných buněk je životem stejně hodnotným jako život kteréhokoli již narozeného člověka, pokud vůbec lze něco takového jako je hodnota života měřit či porovnávat.
 
Zachování života nenarozeného dítěte pak ale může mít za následek ohrožení zdraví či dokonce i života dotyčné ženy...
 
Zní to možná drsně, ale argumenty, jako je ohrožení zdraví či života rodičky, považuji za nedostatečné, neboť se zde jedná o „pouhé“ RIZIKO, kdežto ukončení těhotenství se rovná stoprocentní JISTOTĚ zániku již vzniklého života – tedy SMRTI. Už vůbec se ale neztotožňuji s takzvanými sociálními, ale daleko spíše ekonomickými argumenty, kdy bývá ukončen život nenarozeného jedince jen kvůli sociálnímu pohodlí rodičů. Své dítě, například ve školním věku, taky rodiče nezabijí jen proto, že mají problém ho uživit. Proč by mělo mít nenarozené dítě méně práv než dítě již narozené? Jen proto, že není vidět? Nebo proto, že se domníváme, že to ještě nemůže vnímat?
 
Jak se stavíš k používání násilí?
 
To je pro mne velmi složitá věc. V této otázce nemám dosud zcela jasno, stále svůj postoj hledám. Nejsnazší je říci, že je třeba se násilí absolutně vzdát. Tento postoj jsem také po dlouhou dobu zastával. Ale neřeší to situace, kdy je možné použitím mírnějšího násilí zabránit násilí mnohem horšímu. Kdo však posoudí, které z obou násilí bylo to horší? Žiju a uvažuju prostě tak, abych se vyhnul situacím, kdy bych musel takové rozhodnutí učinit. Neznamená to však, že bych před násilím kolem sebe zavíral oči. Teď to trošku přeženu: Kdybych třeba viděl, že se někdo chystá zabít dítě, určitě bych jistou formu násilí užil, abych vraždě zabránil.
 
Když už mluvíš o vraždění dětí... Co problematika trestu smrti?
 
Abych vůbec začal uvažovat o svém souhlasu s používáním trestu smrti či aspoň o jeho pasivní toleranci, musela by být společnost naprosto neomylná. Ale jak již bylo řečeno, člověk ani společnost nejsou dárci života, neměli by ho ani nikomu brát. Nejsem si zdaleka jist, zdali nutně musí existovat rozdíl mezi morálkou individuální (co bych udělal nebo neudělal já) a morálkou společenskou (jak podle mého názoru může nebo nemůže vůči jednotlivci postupovat společnost). Tento rozdíl by byl totiž kdykoli snadno zneužitelný. Ale tak jako jednotlivec má právo chránit svůj život, své zdraví a v určité míře i svůj majetek, tak i společnost musí toto právo mít vůči jednotlivci i jiné komunitě. Zvažuji-li dva principy – „oko za oko, zub za zub“ na jedné straně a „miluj své nepřátele“ na straně druhé, dokážu si představit jejich syntézu.
 
To já si tedy moc představit nedokážu...
 
Zlo je třeba trestat, a to jak v zájmu jeho pachatelů (dát příležitost a motivovat k nápravě), tak i v zájmu společnosti jako celku (jako prevenci proti recidivě). Trest se nutně musí skládat ze tří složek: ze msty, odstranění následků činu a z prevence. Mstná složka by měla být kvalitativně i kvantitativně srovnatelná s parametry činu, za který se trest vykonává. Preventivní složka trestu musí účinně ochránit společnost před možnou recidivou činu. Neschopnost pachatele odčinit napáchanou újmu musí mít za následek zostření mstné i preventivní složky. Společnost pak musí újmu napravit z vlastních zdrojů, nebyla-li schopna činu zabránit.
 
Pro příklad – majetkový trestný čin: Pachatel musí až do výše celého svého majetku škodu uhradit (náprava i prevence) a navíc si například odpykat trest v podobě odnětí svobody na dobu, kterou (by) poškozená osoba potřebovala na opětovné získání odcizené hodnoty (msta).
 
V Tvé odpovědi ale úplně chybí složka odpuštění ...
 
To proto, že odpuštění není podle mého součástí trestu, nýbrž vnitřní záležitostí poškozeného. Člověk se buďto nechá ovládnout nenávistí k pachateli příkoří a nebo se formou odpuštění vnitřně s pachatelem smíří. Nenávidět bychom měli zlo jako takové, tedy nejspíš činy, které jsou jeho projevem, nikoli však jednotlivce, kteří se zla dopouštějí. Zla se v určité míře a podobě dopouští v podstatě každý a nikdo není tak dokonalý, aby mohl druhého nenávidět pro zlo, které napáchal. To by pak musel nenávidět každý každého a hlavně sebe. Stačí odsuzovat činy.
 
Jak vidíš vztah „společnost a jednotlivec“?
 
Jakákoli komunita, společnost by měla být víceméně dobrovolným sdružením jednotlivců, kteří mají společný zájem chránit se proti vnějšímu i vnitřnímu zlu. Vše by mělo fungovat na principu pojištění – jednotlivci podle určitého klíče do společnosti přispívají, od ní pak podle jiného klíče dostávají jakési plnění, například kompenzaci za újmu, kterou jednotlivci někdo způsobil a před kterou společnost daného jednotlivce nedokázala účinně ochránit. To se netýká jen zla v podobě kriminality, ale hlavně sociálních rizik.
 
Podle dosavadních historických zkušeností tohle nemůže nikdy stoprocentně fungovat.
 
Stoprocentně zatím asi opravdu ne, ale domnívám se, že je naší povinností se snažit, aby to fungovalo co nejlépe. Proto se považuju za odpůrce řešení, kdy jen proto, že společnost neplní své funkce stoprocentně, volá určitá část jednotlivců - zpravidla těch, kteří se cítí silní a na společnosti (státu)  méně závislí - po zrušení tohoto vztahu: "Pryč se sociálními dávkami, když je NĚKTEŘÍ zneužívají! Zaveďme PLOŠNÉ poplatky za využívání lékařské péče, aby ji NĚKTEŘÍ nezneužívali!" To jsou nesmírně sobecké a nebezpečné postoje. Hlavně si jejich nositelé neuvědomují, že zde uplatňují princip kolektivní viny: Proč mají VŠICHNI platit poplatky ve zdravotnictví jen proto, že bez těchto poplatků NĚKTEŘÍ lékařskou péči zneužívali? Myslím si, že služby, které stát poskytuje svým obyvatelům, by měly být hrazeny z veřejných prostředků, a to i za tu cenu, že je část populace bude v určité míře zneužívat. Proti zneužívání pak určitě lze bojovat adresně a nikoli na úkor těch, kteří tyto služby nezneužívají.
 
Z Tvé odpovědi je znát určitý despekt vůči lidem, kteří se "cítí silní a méně závislí na společnosti"... Není v tom skrytá nějaká forma závisti vůči úspěšným?
 
Ani trochu. Jen jsem přesvědčen o tom, že ti "silní" se mohli stát silnými jen proto, že jim k tomu právě STÁT vytvořil nějaké podmínky. Jejich úspěch je tedy podmíněn dobrým fungováním státu, který tvoříme všichni, tedy nejen ti úspěšní. Považuji tedy za velmi nemorální přivlastňovat si veškerý efekt té "své" úspěšnosti. Navíc úspěšní nejsou ani zdaleka vždy jen lidé nejpracovitější, nejchytřejší, nejvzdělanější, nejužitečnější atd.
 
A kdo tedy?

Ono jde především o to, čím ten "úspěch" měřit. V současné době se za úspěšné považují zpravidla ti nejbohatší a nejvlivnější. Úspěch se tudíž zpravidla měří penězi, případně snad ještě politickým vlivem, který s těmi penězi stejně zase souvisí. Kdybych tedy měl definovat, co v naší společnosti vede k úspěchu, pak by to byla pouze schopnost zmocňovat se hodnot, schopnost získávat kontrolu nad co největším množstvím zdrojů. Tato schopnost sice nevylučuje pracovitost, inteligenci nebo někdy dokonce i užitečnost daného jednotlivce pro společnost, ale rozhodně to není ani zdaleka pravidlem.
 
- - - 
 
Když jezdíš vlastně každý den na kole, nejspíš by sis přál, aby se u nás zlepšila cyklistická infrastruktura. Ale například organizace ČEMBA si vytkla za cíl bojovat proti asfaltovým cyklostezkám. Říkají tomu "zalévání krajiny asfaltem".
 
O aktivity této organizace se příliš nezajímám, protože oni hájí zájmy terénních cyklistů na horských kolech. A to rozhodně není moje parketa. Ani s tím zaléváním krajiny asfaltem kvůli cyklostezkám bych to neviděl tak černě, když to srovnám s výměrou ploch, které musely a ještě budou "muset" být zality asfaltem kvůli motorismu.
 
Asfalt jako asfalt. Kromě toho ten "cyklistický" asfalt se často lije do přírodně cenných lokalit.
 
V takovém případě bych příznivcem asfaltu rozhodně nebyl. Je potřeba rozlišovat: Jsou místa, kde tento způsob budování cyklostezek je skutečně vhodný, a místa, kde je to zbytečné nebo dokonce škodlivé.
 
VE VOLNÉ KRAJINĚ je skutečně potřeba budovat oddělené asfaltové cyklostezky jen souběžně s frekventovanými komunikacemi, například silnicemi I. třídy. Tyto cyklostezky by měly sloužit primárně PRO DOPRAVU, nikoli pro rekreaci. Ale budování asfaltových cyklostezek PRO REKREAČNÍ POHYB cyklisty ve volné krajině by mělo být silně omezeno právě ohledy na kvalitu krajiny. Protkat přírodně cenná území asfaltovými pásy „páprdovských“ cyklostezek je vůči přírodě velmi nešetrné.
 
Takže ve městě Ti asfalt nevadí...
 
Asfalt do města už tak nějak patří. Ale i asfaltové cyklostezky mají své nevýhody. Jednou z nich je například to, že takový povrch přitahuje i jiný než cyklistický provoz, například vjíždění motorových vozidel na takovou stezku navzdory zákazu nebo v důsledku benevolentního přístupu místních úřadů k povolování případných výjimek. Není například výjimkou, že na cyklostezkách nebo bezprostředně u nich parkují auta.
 
Takže ve městech a podél páteřních komunikací bys budoval asfaltové cyklostezky. A co v přírodě?

Osobně chodím do přírody nejraději pěšky. Člověk si tu krajinu tak nějak lépe "prožije" než na kole. Má přímý kontakt s povrchem, zpravidla nižší rychlost a rozhodně také víc možností a volnosti pohybu. Přece jen ne každý povrch, který zdolám pěšky, je sjízdný i na kole.
 
Ale nejsou všichni jako Ty a do přírody jezdí raději na kole...
 
Už dnes je česká krajina protkána spletí okresních silniček, z nichž mnohé vedou velmi pěknými přírodními lokalitami. I já po těchto silničkách velmi rád jezdím, když je příležitost. Mnoho takových silniček vzniklo původně pro vojenské účely a dnes je možné je využívat pro rekreační cyklistiku.
 
Takže bys rekreační cyklistiku omezil pouze na síť asfaltových silnic a silniček a dál bys cyklisty nepustil?
 
To jsem neřekl. Kdo má vybavení na jízdu po jiném než asfaltovém terénu, tj. trekkingová, crossová nebo horská kola, chce určitě využívat možností projet se i po jiném povrchu než je asfalt. Opět se odvolám na parametry české krajiny. Na rozdíl od jiných zemí je česká krajina velmi dobře prostupná po lesních a polních cestách, z nichž velká část má zpevněný povrch, tudíž je nejen sjízdná například pro horská kola, a přitom pohyb cyklistů přírodě nijak neublíží.
 
Takže bys pohyb cyklistů omezil na síť existujících zpevněných polních a lesních cest...
 
Tak nějak. Jde mi samozřejmě o to, aby rekreační cyklistika měla co nejmenší dopad na přírodu.
 
Zmiňovali jsme organizaci ČEMBA. Ta je mezi cyklisty známa tím, že se zasazuje o budování tzv. singletracků. Co si o tomto záměru myslíš?
 
Předně nemám rád, když se cokoli pojmenovává anglickým výrazem. Ono to pak vypadá děsně světácky, čímž se může poukazovat na zahraniční zkušenosti a snáze takovou věc prosadit. Vzniká pak ale terminologický guláš. Výraz "singletrack" je v našem prostředí nadbytečný. "Odborná" cyklistická mluva podléhá stejným módním vlivům jako druh pořizovaného bicyklu. Pokud člověk mluví o kole či cyklistice česky a nehází za každou cenu módními, nejlépe anglickými odbornými termíny, které si před půlhodinou přečetl v nějakém časopise, je obvykle za blba. Stejně jako si mnozí pořídili horské kolo jen proto, že to bylo "in" a stejně s ním většinou jezdí po asfaltu, pro který se zpravidla příliš nehodí. Hlavně když pak tito lidé svými úšklebky dávají najevo pohrdání nad typy kol, které nejsou zrovna "in" - třeba nad koly trekkovými či městskými.
 
To jsi mi ale vůbec neodpověděl. Tak co si tedy myslíš o tomto záměru ČEMBA?
 
Podle toho, jak ČEMBA tento druh komunikace definuje, se jedná o druh cesty, jejíž parametry jsou přizpůsobeny cyklistickému provozu a rekreačním (tedy nikoli dopravním) účelům. Nejsem si zcela jist, jak by na takových cestách byl tolerován pohyb chodců či pěších turistů.
 
To chceš lidi škatulkovat na různé druhy cyklistů, na pěší chodce, ve městech pak ještě inlajnisty atd.?
 
Myslím, že JE zapotřebí trochu škatulkovat, pokud máme umět změřit a zohlednit potřeby potenciálních uživatelů určitých druhů cyklistických (ale i jiných) komunikací. Minimálně je třeba rozlišit účel jízdy (dopravní, rekreační, sportovní či extrémní) a podle toho se zařídit při plánování stezek, tras, pruhů či jiného terénu pro cyklisty. V každém případě si myslím, že žádná stezka v přírodě by neměla být jednoúčelová pouze pro cyklisty.

Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí je, zdali vytvořit univerzální "stezku", která bude vyhovovat všem, ale každému jen částečně, nebo preferovat jeden specifický účel - například potlačit rekreační parametry a posílit například parametry vhodné pro rychlou cyklistickou dopravu. A jinde třeba obráceně. Nebylo by pak od věci rozlišit takové druhy stezek i odlišným značením.
 
To by pak v přírodě byly různé oddělené sítě cest – jiná pro pěší turisty a jiná pro cyklisty, jiná pro dopravní cyklistiku, jiná zas pro cyklistiku rekreační...
 
To určitě ne. Spíš bych vyčlenil část pěších cest (dostatečně širokých a se zpevněným povrchem), kde by byl tolerován rekreační cyklistický provoz. Ale jsem proti tomu, aby existovaly jednoúčelové cyklistické stezky, kam by pěší turista nesměl.
 
Ale já jsem mluvil především o případném rozlišení cyklistických stezek primárně pro dopravu (třeba i s asfaltovým povrchem) a opět cyklistických stezek budovaných primárně pro rekreaci v přírodě, kde by asfalt měl být používán opravdu jen ve velmi výjimečných případech. Zmiňované "singletracky" odpovídají spíš tomu druhému typu.
 
Proč pořád tak bazíruješ na tom zpevněném povrchu a dostatečné šířce?
 
Zpevněný povrch proto, aby provozem cyklistů netrpěla příroda (půdní eroze atd.) a dostatečná šířka proto, aby se pěší turisté a cyklisté vzájemně neomezovali a neohrožovali.
 
Copak jízda na kole poškozuje přírodu více než pěší chůze?
 
Zcela jistě. Příznivci neomezeného pohybu cyklistů v přírodě se mnou určitě nebudou souhlasit a budou argumentovat nějakými svými vlastními studiemi o naprosté neškodnosti svého pohybu, ale je to tak: Cyklista svým pohybem za stejnou dobu zanechá v přírodě výraznější stopu než pěší turista..
 
O co opíráš tohle svoje odvážné tvrzení?
 
Je potřeba vycházet ze dvou věcí:
 
a) jaká je OKAMŽITÁ stopa, kterou chodec či cyklista v terénu zanechá,
b) v jaké DÉLCE ji návštěvník v přírodě zanechává.
 
O to první se přít nechci a jsem ochoten přistoupit na argument, že okamžitá stopa, tj. stav terénu po průjezdu určitého počtu cyklistů a průchodu stejného počtu pěších turistů je zhruba srovnatelná. Jediným rozdílem je, že cyklistická stopa je kontinuální, tudíž vytváří "příznivější" podmínky pro půdní erozi než oddělené otisky obuvi pěších turistů. I když se stoupajícím počtem osob se tento rozdíl možná trochu stírá.
 
Pro mě je důležitější, že pokud se chodec a cyklista v přírodě pohybuje stejnou dobu, pak cyklista zanechá svou (jinak možná srovnatelnou) stopu v nejméně čtyřikrát větší délce. Výsledný dopad na přírodu je tedy zhruba čtyřikrát vyšší.
 
Vraťme se tedy k těm singletrackům. Jsi tedy pro, nebo nejsi?
 
Pokud se bude jednat o přizpůsobení povrchu STÁVAJÍCÍCH zpevněných cest pro provoz cyklistů a nebudou se kvůli tomu rozšiřovat, pak proti tomu nic nemám. Rozhodně bych se ale stavěl proti budování NOVÝCH cest tam, kde ještě žádné nejsou, lhostejno, jaké by tyto nové cesty měly parametry.
 
- - - 
 
Ve svém úvodním profilu máš snad hned na prvním místě větu, že jsi odpůrcem nadměrného konzumu. Kde vidíš hranici přiměřeného a nadměrného konzumu?
 
Nepředstavuj si, že Ti teď řeknu, kolik peněz smíš nebo nesmíš za měsíc utratit, aby Tvůj konzum byl ještě přiměřený. Mně jde spíše o jakousi konzumní uvědomělost, tj. aby člověk měl ve svém chování zakódovánu určitou střídmost.
 
Proč bych měl být střídmý, když si na vyšší spotřebu poctivě vydělám?
 
Už jen kvůli sobě. Říkám tomu "spotřební hygiena". Ale o tom jsem mluvit nechtěl. V první řadě pracuju s pojmem "udržitelná spotřeba". Světové zdroje jsou omezené a lidí na planetě je velké množství a neustále přibývají. Pokud nemáme planetu zničit nebo upřít části populace právo na stejnou míru spotřeby, jakou máme my, je zapotřebí tuto hranici vnímat. Za nadměrnou (neudržitelnou) v tomto smyslu považuju takovou spotřebu, při které by v případě, že by takto spotřebovávali všichni lidé na planetě, došlo k vyčerpání zdrojů a nevratné devastaci planetárního životního prostředí.
 
Myslíš, že jsou lidi schopni takhle uvažovat?
 
Nevím, ale měli by. Možná nejde ani tak o SCHOPNOST takto uvažovat, ale o OCHOTU k takové úvaze. Každý by si měl uvědomovat, že při omezených zdrojích a omezené schopnosti životního prostředí vypořádat se s důsledky spotřeby každá spotřeba nad rámec udržitelnosti znamená buďto omezení možnosti spotřeby někoho jiného pod hranici udržitelnosti nebo zatížení životního prostředí v míře, kterou není schopno unést. Zpravidla ale nastává obojí současně. Míra spotřeby v našem civilizačním okruhu, tj. hlavně v západní Evropě a Severní Americe má za následek jak chudobu v jiných částech světa, tak i devastaci životního prostředí v celoplanetárním měřítku.
 
Tu devastaci životního prostředí chápu - vyčerpání neobnovitelných zdrojů, produkce odpadů, s tím spojená kontaminace půdy, vodních zdrojů, znečišťování atmosféry atd., ale kde vidíš příčinnou souvislost mezi nadměrnou spotřebou v jedné části světa s chudobou v jiné?
 
Bohaté státy rády poukazují na to, že ony se o svůj blahobyt přece zasloužily samy a že si tedy ostatní státy můžou za svou chudobu taky samy. Že je prostě všechno jen otázka píle a schopnosti tvořit hodnoty. Tohle je podle mého jedno z nejnebezpečnějších tvrzení, které si dokážu představit. Nejen proto, že je nepravdivé, ale proto, že v podstatě obhajuje a tím i způsobuje další zvětšování ekonomických rozdílů mezi jednotlivými státy a částmi světa.
 
Ale JAK?
 
V okamžiku, kdy každá komunita pracovala s tím, co se vyskytovalo v bezprostředním okolí jejích sídel, byla její životní úroveň dána bohatstvím přírodních zdrojů a schopností dané komunity jich využít pro zkvalitnění vlastního života. Samozřejmě se jednotlivé komunity o tyto zdroje mezi sebou praly, čímž jich ale také část ničily. Efektivnější byl obchod, kdy si na základě vzájemné výhodnosti komunity poskytovaly to, co na druhé straně chybělo. Dokud byl obchod opravdu jen mechanismem, jak dostat určité produkty tam, kde je o ně zájem, těžko se mohl stát zdrojem chudoby. Tím se stal až v okamžiku, kdy se zbožím stala lidská práce a hlavně samotné peníze.
 
To je strašně obecné a pořád to nevysvětluje vznik té chudoby.
 
Tak dobře - shrnu to jinak. Tím, že se bohaté státy vojenskou silou zmocnily přírodních zdrojů tam, kde žil někdo úplně jiný, a začaly je odvážet a využívat pro vlastní potřebu, znemožnily jejich využití místnímu obyvatelstvu. Tento stav zakonzervovaly tím, že tyto uzurpované zdroje prohlásily za své soukromé vlastnictví a  soukromé vlastnictví za posvátný a nedotknutelný princip. Tohoto stavu pak využívaly k upevňování této své výhody, a tedy ke zvětšování vzniklých rozdílů. Původnímu obyvatelstvu pak prodávaly to, co jim vzaly, tedy co si nejdříve vojenskými, později ekonomickými metodami přivlastnily. Protože původní obyvatelstvo se díky tomu nemohlo rozvíjet (byla paralyzována jeho vlastní ekonomická činnost), bylo nuceno prodávat samo sebe - svou pracovní sílu, a to za podmínek, které nemohlo ovlivnit. Protože nadiktovaná cena jeho práce nepokryla jeho životní potřeby, bylo donuceno se u bohatých států zadlužit, čímž vznikla jen další forma závislosti.
 
Takže podle Tebe za všechno může koloniální politika.
 
Samozřejmě. Jen si pod tímto pojmem každý představuje trochu něco jiného. Já to vnímám tak, že nejdříve se koloniální státy zmocňovaly hodnot fyzicky. Prostě odvážely, co bylo. Potom realizovaly pro místní obyvatelstvo nevýhodné obchody, čímž odčerpávaly skutečné hodnoty, aniž by za to místnímu obyvatelstvu přinášely něco užitečného. V další fázi bohaté státy a společnosti využívaly přivlastněné místní zdroje přímo v místě formou investic a odčerpávání hodnot se odehrávalo formou zaměstnávání místního obyvatelstva za směšné mzdy a za příšerných podmínek. Zatím poslední podobou je zneužívání svízelného postavení místního obyvatelstva (a jeho politických struktur), které samy způsobily, formou zadlužování. (Prakticky jednosměrný) tok hodnot je tedy zajišťován už jen kontrolou finančních operací. Pro tuto poslední fázi koloniálního počínání se vžil pojem "monetární kolonialismus". Je to taková "čistá", nenápadná, neadresná a anonmyní forma zbídačování celých rozsáhlých oblastí světa. Vlastně se dnes dá už provádět z tepla kanceláře od psacího stolu pomocí PC. Tu špinavou práci za ně udělají ty peníze či spíše "vhodně" nastavená pravidla jejich pohybu.
 
A jak s tím vším souvisí třeba moje osobní "nadměrná" spotřeba?
 
Řekl bych, že víc, než si většina z nás zatím dokáže představit. Už jen tím, že žijeme ve státě, který patří do "klubu vyvolených", tj. do civilizačního okruhu, který jako celek žije z podstaty vytvořené právě výše popsanými mechanismy. Vím, že můžeš říct, že není Tvou vinou, že ses narodil zrovna tady, ale zrovna tak není vinou jiného člověka, že se narodil třeba v Somálsku nebo v Čadu. Tím, že využíváme této nezasloužené výhody a udržujeme si životní úroveň, kterou nemůže mít každý obyvatel planety, aniž by v celoplanetárním měřítku zkolabovalo životní prostředí, podílíme se na chudobě v jiných částech světa.
 
To abych se teď bál si koupit něco, co nepotřebuju ke svému bezprostřednímu přežití...
 
Vůbec ne. Udržitelná míra spotřeby zdaleka neznamená chudobu. Tuto míru by nám zajistil například hrubý domácí produkt na osobu ve výši třeba bulharského. Jenže takový HDP je při správném využití schopen zajistit kvalitu života srovnatelnou s našimi podmínkami. Jde jen o to neplýtvat - nejen při konečné spotřebě, ale ani při výrobě zboží. Pak by nám pro udržení životního standardu, na který jsme zvyklí, stačilo zhruba 40% současného HDP. A ten by se už nacházel v mezích udržitelnosti. V jiných státech - například v zemích západní Evropy nebo v Severní Americe by změna samozřejmě musela být větší, ale zase je tam prokazatelně vyšší míra zbytečného plýtvání, takže na SKUTEČNÉ kvalitě života by se to "uskrovnění" opět nijak zvlášť neprojevilo. Jinými slovy: Plýtváme, aniž by to nějak podstatně zvyšovalo kvalitu našeho života, ale přispíváme tím ke vzniku a prohlubování chudoby v jiných částech světa.
 
Jak by se ukončení našeho plýtvání projevilo na kvalitě života v chudých částech planety?
 
To, co by se v bohatších částech ušetřilo, mohlo by se přesunout do spotřeby v rozvojovém světě, aniž by to planetu nějak zvlášť zatížilo. Vždyť životní prostředí na planetě přežívá vlastně jen díky tomu, že nedovolíme velké části populace světa spotřebovávat v takové míře jako my. Pokud chceme udržet kvalitní životní prostředí a přitom pomoci rozvojovému světu z bídy, musíme omezit naši plýtvavou spotřebu a umožnit tím zvýšit kvalitu života v chudých částech planety. Nemůžeme nečinně přihlížet, jak se nás rozvojový svět snaží dohnat ve spotřebě a v důsledku toho kolabuje životní prostředí. My jim musíme jít naproti tím, že svou spotřebu (ne však nutně kvalitu života) budeme naopak snižovat. Jen tak lze dosáhnout vyrovnání životní úrovně, aniž tím planetu definitivně zničíme.
 
No jo, ale když budu omezovat svou spotřebu a nekoupím si něco, co třeba tak úplně nutně nepotřebuju, sníží se odbyt určitého zboží, firmy nebudou mít dost zakázek, budou propouštět... Vždyť já svou spotřebou (byť třeba plýtvavou, jak říkáš) dávám práci firmám, umožňuju jim zaměstnávat lidi...
 
Tohle je hrozně nebezpečná a bohužel taky hojně rozšířená pověra. A vlastně i ekonomický nesmysl. Možná to tak vypadá podle nějakých primitivních ekonomických pouček bez širších souvislostí, ale právě v těch širších souvislostech se to pak jeví úplně jinak. Zkusím to vysvětlit na příkladu: Půjdu a někde rozbiju výlohu. Dám tím práci nějaké sklenářské firmě - umožním jí tím zaměstnat na určitou dobu nějakého člověka... Ale čeho tím dosáhnu? Vytvořím tím nějakou hodnotu? Naopak - jen tím spoustu hodnot zničím. Na výrobu nového skla se bude muset spotřebovat určité množství sklářského písku, na výrobu skleněné tabule se spotřebuje poměrně hodně energie, navíc bude potřeba jak zaměstnance, tak i materiál a pak i hotový výrobek vždycky odněkud někam nějak dopravovat...
 
Kromě těchto obrovských škod jsem vlastně jen způsobil přesun finančních prostředků "odněkud někam". Nic víc. Zaměstnanec dostal zaplaceno od firmy za svou práci, firma dostala od obchodníka, kterému jsem rozbil výlohu, zaplaceno za provedení zakázky, obchodník dostal od pojišťovny plnění za nahlášenou škodu, pojišťovna dostala peníze od pojištěnců za to, že je zbavuje strachu a odpovědnosti, atd. Všechno jsou to jen toky peněz. Nebylo by tedy lepší tyto toky (spravedlivou distribuci hodnot) zajistit, aniž by se kvůli tomu muselo něco ničit nebo zbytečně spotřebovávat?
 
- - -
09.04.2009
 
Nějak dlouho tu nic nepřibylo. Co se děje?  
 
Za prvé teď už nepřispívám do diskuse NaKole, takže nemám tolik podnětů k přemýšlení jako dřív, za druhé jsem teď taky poněkud otřesen, protože jsem měl velmi nepříjemný pád na kole.  
 
To Tě sejmul nějakej bezohlednej řidič?  
 
Ne, tentokrát si za to můžu sám. Prostě "selhání lidského faktoru" - jinými slovy JSEM VŮL. Když jezdím do centra a musím tam nechávat kolo přivázané venku, bojím se, aby mi ho někdo neukradl. Takže si na tyto cesty beru lacinější kolo. A v tom byl kámen úrazu.  
 
To máš to lacinější kolo v tak hrozném stavu?   
 
To zase ne - je v naprostém pořádku, ale brzdy reagují přece jen trochu jinak než na mém "hlavním" kole.  
 
Takže jsi něco neubrzdil...  
 
Tak nějak. Po chodníku na Nuselském mostě jezdím (když je prázdný a nejsou tam žádní chodci) poměrně rychle. Někdy až ke čtyřiceti km/h. Tentokrát jsem jel taky poměrně svižně a nějak jsem pozapomněl, že jedu na starším lacinějším kole. Na konci mostu směrem k Legerově ulici chodník (značená "stezka") uhýbá v pravém úhlu doprava a vnější oblouk je lemován nízkou betonovou zídkou. Na svém běžném kole se k této zatáčce můžu blížit poměrně rychle, protože vím, že stačím těsně před zahnutím včas snížit rychlost.  
 
A na náhradním kole to včas nebylo...  
 
Přesně tak. Zatáčku jsem sice projel, ale odstředivá síla mě vynesla příliš blízko k té betonové zídce a já jsem o ni škrtnul levým pedálem. No a protože bok té zídky není úplně hladký, pedál nesjel po povrchu, nýbrž se zasekl - a já jsem letěl šikmo přes řidítka na asfalt. Kdyby bok té zídky byl hladký, tak jak má, pedál by se nejspíš nezasekl a já bych to nejspíš ustál. Jenže v daném místě chybělo několik travertinových desek a můj pedál se zasekl tam, kde obklad pokračoval a tvořil tam "zub".  
 
Takže za Tvůj pád vlastně může někdo jiný... Ne, vážně: Potloukl ses hodně?  
 
No, příjemné to nebylo.  Dopadl jsem na pravý loket, levou dlaň a na kolena, řidítka se mi při dopadu "zapíchla" do boku a levé stehno jsem si odřel o zvonek. Kupodivu to nejvíc odnesl levý loket. Jak jsem dopadl kolmo na levou dlaň, tak se veškerá energie přenesla právě na ten loket, takže jsem s tou paží několik dní vůbec nemohl hýbat. Nešla ani narovnat ani pokrčit a bolelo to jako čert.  
 
Jak Tě tak znám, stejně jsi pokračoval v jízdě...  
 
Samozřejmě. Nejdřív jsem ale musel to kolo zprovoznit, což ale nebyl velký problém. Vlastně jsem jen zpátky narovnal zohýbané blatníky a provedl nějaké další menší úpravy - řidítka a tak. Ten pedál už ale zachránit nepůjde.   Pak jsem opravdu pokračoval dál po magistrále, ale řídit jsem mohl jen pravou rukou. Levou jsem kvůli nesnesitelné bolesti nemohl mít na řidítkách ani položenou, takže jsem si ji přidržoval na břiše. Z magistrály jsem pak odbočoval doleva Žitnou na Karlák a dál do Vladislavovy ulice, kam jsem měl původně namířeno.  
 
A nemyslíš si, že jsi v tu chvíli zbytečně riskoval - jet na starém kole, které moc nebrzdí, řídit a brzdit jen pravou rukou a navíc v situaci, kdy sis nemohl být jistý, jestli je kolo po pádu i jinak v pořádku?  
 
Určitý handicap to určitě byl, ale magistrála prakticky stála, takže opravdu nebyl problém ty dva kilometry dojet. Kromě toho mě samozřejmě ještě čekala cesta zpátky.  
 
Šel jsi s tím pak k doktorovi?  
 
Zpravidla tak v takovýchto případech nečiním, ale tentokrát jsem (po splnění svých pracovních povinností) k tomu doktorovi šel. Ta bolest byla opravdu nesnesitelná - a to něco vydržím. Rentgen lokte ale neukázal žádné poškození kostí, takže mě zase poslali domů s tím, že se mám vrátit, jen kdyby bolest neustávala. Fakt je, že to bolí dosud, i když se pomalu zlepšuje hybnost ruky.  
 
A to s tím takhle dál jezdíš "jednoruč" na kole po Praze v tom provozu?  
 
Nic jiného mi nezbývá. Mám svoje pracovní záležitosti nasmlouvané tak, že to stíhám jen na kole... A že bych s tím zůstal doma - to mě ani ve snu nenapadlo. Ne proto, že jako OSVČ nejsem nemocensky pojištěn, ale kvůli ohledům na své klienty.  
 
Takové ježdění mi připadá dost nezodpovědné.  
 
Trochu asi jo. Ale ohrožuju tím opravdu nanejvýš jen sám sebe. Ale už jezdím na svém "hlavním" kole, které má podstatně účinnější brzdy, a styl jízdy a rychlost samozřejmě přizpůsobuju svému stavu. Kromě toho teď zrovna nejezdím příliš daleko. Trochu potíže mám jen při nasedání a rozjíždění. Nikdy by mě nenapadlo, že to s jednou rukou může být problém. Ale už jsem se to naučil. Takže ani na křižovatkách při rozjíždění nijak nepřekážím. Tu chromou ruku už můžu mít na řidítkách aspoň položenou, ale brzdit s ní zatím ještě nemůžu. Ale snad se to do konce týdne srovná natolik, že budu moci levou ruku normálně používat.
 
- - -
13.04.2009
 
Uplynul týden od Tvého pádu, tak se zeptám: Jak jsi na tom - stále ještě jezdíš jen s jednou rukou?
 
Upřímně řečeno jsem si myslel, že po týdnu to bude mnohem lepší. Tou levou rukou sice řidítka už většinou přidržuju a dokonce můžu občas i zlehka přibržďovat, ale každá nerovnost silnice mi způsobuje neskutečnou bolest. Proto se tou levou rukou každou chvíli pouštím a trvale se řidítek držím jen na hladkém asfaltu. Jo, a řadit levou rukou nemůžu už vůbec - to by bylo opět za cenu obrovské bolesti. Takže raději občas křížím řetěz a mám trvale zařazeno na prostředním tácu.
 
To ten řetěz myslím přežije. Asi teď jezdíš opravdu jen to nejnutnější. Kolik jsi toho s tímhle handicapem za ten týden najezdil?
 
Zhruba 170 km.
 
Tak to mi zas nepřipadá tak málo... Nevznikají ale kvůli Tvému nezvyklému stylu jízdy v tom hustém provozu nějaké nebezpečné situace?
 
Nebezpečné situace samozřejmě vznikají, ale ne v důsledku mého změněného stylu jízdy. V čerstvé paměti mám dnešní zážitek, kdy jsem sjížděl poměrně prudký kopec v ulici K Vodojemu v Radlicích.  S ohledem na stav své levé ruky jsem jel o něco pomaleji než jindy. Po pravé straně jsem měl zaparkovaná auta, zbytek vozovky byl jen tak široký, že se s nepatrnou rezervou mohou vyhnout dvě osobní auta. V jednu chvíli za mnou začalo troubit auto - nejspíš abych uhnul blíž k zaparkovaným autům a on mě mohl pohodlněji předjet.
 
Jak ses zachoval?
 
Vůbec jsem nereagoval, a to ze dvou důvodů: Za prvé je jízda v těsné blízkosti zaparkovaných aut nebezpečná - někdo může náhle otevřít dveře a tuhle zkušenost bych si už nerad zopakoval, nebo zpoza auta může vyběhnout dítě či pes, což také není nic příjemného. Za druhé se zdola v protisměru blížilo další auto, což by znamenalo jediné: Míjeli by se přesně v mé úrovni. A protože vím, jak málo je tam místa, musel by mě ten troubící řidič přimáčknout na zaparkovaná auta, aby předešel čelnímu střetu. V lepším případě by vytlačil to protijedoucí auto na chodník.
 
To jsi myslím postupoval správně a předvídavě. Mělo to ještě nějakou dohru?
 
Ano, ten řidič (hrozně mladej - moc přes dvacet mu určitě nebylo) ještě chvíli troubil a pak mě konečně předjel. O něco níže zastavil u pravého chodníku před tou řadou zaparkovaných aut, a když jsem k němu dojížděl, vystoupil z auta a vykročil do ulice - prakticky mně do dráhy, aby mi "vysvětlil", co jsem udělal špatně.
 
To Tě ale znovu ohrozil...
 
No, měl jsem v tu chvíli dvě možnosti: Buď jsem mohl zabrzdit a vyříkat si to s ním, nebo udělat dostatečný oblouk vlevo a bezpečně ho objet. Vzhledem k tomu, že jsem měl nezanedbatelnou rychlost a prudší brždění nepřipadalo příliš v úvahu ani kvůli stavu mé levé ruky, volil jsem ten oblouk. Kromě toho vypadal ten klučík dost naštvaně, takže jsem nemohl vyloučit fyzické napadení, a do toho jsem se s chromou a bolavou levičkou taky pouštět nechtěl.
 
Takže jsi mu ujel... Nepronásledoval Tě pak? 
 
Nebylo by to poprvé, že by mě nějaký řidič kvůli mému domnělému přestupku pronásledoval, ale tentokrát jsem si ničeho takového nevšiml.
 
 
- - -  
 
18.04.2009 
 
Máš za sebou další pracovní týden spojený s ježděním na kole za zákazníky. Stále ještě řídíš jednou rukou?
 
Bohužel je to tak. Když jsem s tím začal, nenapadlo mě, že ty bolesti levého předloktí potrvají tak dlouho. Dokonce bych řekl, že se v leckterém ohledu situace ještě zhoršila.
 
To by byl důvod s tím znovu zajít k lékaři. Za prvé můžeš něco zanedbat, za druhé se tím prodlužuje zvýšené riziko při tom Tvém "akrobatickém" ježdění.
 
Vyhledal jsem ještě jednoho chirurga, který by mi zkontroloval nejen loket jako ten první, ale také celé předloktí a zápěstí. Ale proběhlo to úplně stejně. Poté, co si prohlédl rentgenové snímky lokte, předloktí a zápěstí, konstatoval, že kosti jsou v pořádku a víc - například původ té nesnesitelné bolesti - ho nezajímalo. Po dalších třech dnech jsem ještě zkusil ortopedii, ale měli zrovna operační den, tak jsem už na jakékoli lékařské ošetření zcela rezignoval. 
 
Jinak s tou "akrobacií" máš vlastně pravdu. Možná to není přímo akrobacie, ale jízda zručnosti určitě. Ono to vypadá na první pohled jednoduše - řídit kolo jednou rukou, ale zkus to mezi autama, při neustálém zastavování a opětovném nasedání na semaforech, při odbočování, zatáčení, brždění, vyhýbání, případně kličkování mezi chodci - a to vše ještě velmi často na nerovném či rozbitém povrchu, neřku-li na mokré dlažbě nebo mokrých tramvajových kolejích...
 
To pak jistě uznáš, že při řízení jízdního kola jednou rukou značně zvyšuješ pravděpodobnost dalšího pádu nebo kolize. Neuvažoval jsi, že bys aspoň po tu dobu, co budeš takhle handicapován, nosil cyklistickou přílbu?
 
Napadlo mě to, ale nadále ji nevozím. Jsem totiž přesvědčen o tom, že by to ještě dál zvyšovalo riziko. Helma mi na hlavě vadí, navíc se mi pod ní přehřívá hlava (i v zimě), což všecko v součtu značně snižuje mou koncentraci na jízdu. Zvyšoval bych tím tedy pravděpodobnost pádu nebo kolize s jiným vozidlem. Co by pak bylo platné, že by se v případě takového pádu o něco lépe ochránila hlava? Důležité je pádům hlavně předcházet a ne jen snižovat jejich případné následky.
 
Promiň, ale co to je za blbost s tím přehříváním hlavy?
 
Každej se tomu diví, ale u mě je to prostě tak. Moje hlava potřebuje ničím neomezované proudění vzduchu. Když jsem kdysi zkoušel s helmou jezdit, po několika kilometrech se mi hlava přehřívala tak, že jsem si ji musel sundat a dát na nosič, aby mě ta hlava nezačala bolet. Mimochodem je známo, že hlava je skutečně největším tepelným výměníkem na lidském těle.
 
No, já jsem slyšel spíš něco o předloktí - vždycky nás učili, že chceme-li předejít přehřátí organismu nebo ho aspoň zmírnit, máme ponořit předloktí do studené vody...
 
To ale nejspíš není proto, že by předloktí bylo intenzivnějším tepelným výměníkem než hlava, ale proto, že je pohodlnější ponořit do studené vody třeba i obě předloktí než hlavu. Napadá mě ještě další důvod - předloktí má příznivější poměr povrchu a objemu než prakticky kulatá hlava.
 
Ty si vždycky nějaký důvod najdeš, abys nemusel nosit helmu, ale proti předpisům to není, tak dělej, jak rozumíš.
 
No, je fakt, že osmnáct mi už bylo, takže povinnost mít na hlavě při jízdě helmu se na mě naštěstí nevztahuje... Kromě toho tím, že nevozím helmu, neohrožuju nikoho jiného než případně sám sebe, tak je jen dobře, že to zákon ponechává na mé úvaze.
 
A zažil jsi tedy v těch posledních dvou týdnech jednoručního řízení nějakou situaci, kdy by sis řekl "Takhle se přece nedá jezdit - je to příliš nebezpečné"?
 
Říkám si to vlastně skoro pořád. Já ale přece takhle nejezdím z nějaké frajeřiny. Nejhorší povětrnostní a technické podmínky jsem měl teď v pátek v Příbrami, kde mám také několik klientů, za kterými jezdím na kole. Jezdím tam totiž na stařičkém východoněmeckém Diamantu (přímo muzeální kousek), který má brzdy obráceně - pravá je přední a levá zadní. Takže řídím-li jen pravou rukou, mám k dispozici pouze přední brzdu. Navíc jsou obě ty brzdy poměrně málo účinné. Samozřejmě tomu podřizuji rychlost a styl své jízdy (zvlášť po své nedávné zkušenosti). Situaci mi navíc komplikoval hustý déšť a žalostný stav tamních komunikací (často i dlažba). Fakt si téměř neumím představit nepříznivější konstelaci. Ale vše proběhlo bez jakéhokoli problému.
 
To jsi za deště, na dlažbě, na starém, téměř nebrzdícím kole jel jen s jednou rukou, a to ještě na PŘEDNÍ brzdě? Připadáš si normální?
 
No, úplně normální jsem si nepřipadal asi nikdy. A to jsem se ještě nezmínil, že terén v Příbrami je velmi kopcovitý, takže na mé trase bylo jedno velmi prudké klesání zakončené frekventovanou světelnou křižovatkou a na zpáteční cestě byla obdobná situace zakončená kruhovým objezdem. Ale můžu Tě uklidnit. V tu chvíli jsem si tu svou chromou levičku přece jen položil na řidítka a byl jsem připraven použít zadní brzdu i přes případnou bolest. Skutečně jsem taky preventivně trochu přibržďoval. Vše se ale obešlo bez skutečně nebezpečných situací.
 
Přece jen - Příbram je poměrně velké město s hustým automobilovým provozem. Nemusel jsi řešit nějakou obtížně předvídatelnou situaci?
 
"Nejkritičtější" situace byla před tím kruhovým objezdem pod kopcem, kdy dost blízko přede mnou prudce zabrzdilo auto, dostalo na mokré vozovce smyk a levým bokem se vřítilo do toho kruhového objezdu. Naštěstí vozidlo, kvůli kterému dotyčný řidič brzdil, stačilo mezitím už projet. Já jsem situaci zhruba předvídal, takže jsem si držel dostatečný odstup a i na té mokré vozovce jsem to pohodlně ubrzdil. Zbytek cesty mi komplikovaly už jen hluboké kaluže, díky kterým jsem měl plné boty vody a kalhoty mokré až ke kolenům. Naštěstí tamní terén velmi dobře znám, takže jsem přibližně tušil, co se pod hladinou těch kaluží skrývá, tudíž odtud žádné riziko nehrozilo.
 
 - - -
 
 
20.04.2009 
 
Doufám, že aspoň přes víkend sis dal pokoj a nechal ruku v klidu, abys tento týden už nemusel riskovat jízdou na kole řízeném jednou rukou...
 
Bohužel ne tak docela. Kolo jsem se naučil ovládat jednou rukou natolik spolehlivě, že jsem si troufl vyvést část své rodiny na cyklistikou projížďku do Čestlic do dendrologické zahrady. Dokonce jsem si troufl na lehčí terén.
 
V terénu přece snad žádné kolo nemůže být stoprocentně ovladatelné jednou rukou, navíc hrozí ještě vyšší riziko pádu než na asfaltu.
 
K žádnému pádu nedošlo, ale pravdu máš v tom, že v terénu kolo reaguje méně předvídatelně než při řízení oběma rukama. Co mě ale překvapilo, že jsem musel několikrát srovnávat řízení. Při řízení jednou rukou dochází v důsledku terénních nerovností k daleko větším stranovým vibracím, které mají při jednostranné fixaci (řidítka vede jen pravá ruka) za následek změnu úhlu řidítek vůči přednímu kolu. Po zhruba hodině jízdy terénem byla řidítka natočena o poznání víc doleva než kolo. Myslel jsem si, že jsem měl špatně dotažené řízení, ale ani dotažení nepomohlo, problém se po další hodině zopakoval. To musejí být obrovské síly, co na to řízení ovládané jednou rukou působí.
 
Nechce se mi věřit, že by se aspoň občas nechytil řidítek i levou rukou...
 
Nechytil, protože by to bylo spojeno s obrovskou bolestí. Párkrát jsem možná jen sboku dvěma prsty na krátký moment vyrovnával. Ale ani to nebylo příjemné. A to mě taky přimělo v pondělí znovu navštívit lékaře.
 
Poté, co Ti už dvakrát řekli, že to není zlomené a že máš počkat, až bolest prostě odezní?
 
Přesně tak. Tenhle stav už opravdu nebyl normální. Takhle dlouho a tak intenzivně přece nebolí ani běžná zlomenina.
 
To Tě s tím už nevyhodili?
 
Nevyhodili a dokonce mi udělali nový rentgenový snímek lokte - a ejhle: Lékař pravil něco v tom smyslu "Tak teď to konečně vidím!" - Nevím, jestli to reprodukuju přesně, ale bylo to něco jako "zlomenina hlavičky vřetenní kosti". Zpočátku mluvil o tom, že mi předepíše ortézu, ale pak si to asi rozmyslel a věnoval mi šátek, na kterém mám ruku prý nosit. Zlomenina asi nebyla totální, aby hrozilo nějaké posunutí a nesprávný srůst.
 
Takže Ty jsi čtrnáct dní jezdil na kole se zlomeninou loketního kloubu?
 
Ano, ale nevědomky. Do dneška jsem s tím najezdil dohromady skoro 300 km v pražském provozu a příměstském terénu. Naštěstí jsem tím tu ruku nijak nezatěžoval, a tak doufám, že jsem si tím nezpůsobil žádné komplikace. Dokonce lékařům věřím i to, že zpočátku tato drobná zlomeninka nemusela být na rentgenových snímcích vůbec patrná. Vlastně se mi tedy vyplatila moje důslednost, se kterou jsem lékaře v týdenních intervalech otravoval.
 
Takže teď už doufám přestaneš blbnout a dáš si pohov...
 
Tu ruku budu určitě víc šetřit, ale není to důvod přestat jezdit na kole. Tím ji přece nijak nezatěžuju. Nejvíc jsem ji do této chvíle zatěžoval úpornými snahami zastrkat si košili do kalhot,  obléci si ponožky, zavázat si tkaničky u bot, utřít si mokré ruce do ručníku a podobně. Použít k čemukoli z toho onu postiženou levou ruku bylo a dosud je prakticky nemožné. U toho všeho jsem totiž vždy syčel bolestí.Teď už to tedy nebudu ani zkoušet. Bude mi na to muset stačit jen pravá ruka.
 
Jak dlouho to chceš ještě takhle praktikovat?
 
Než mě to přestane definitivně bolet. Podle toho, co říkal lékař, musím počítat ještě s dalšími dvěma týdny. Tak uvidím.
 
- - -
22.04.2009 
 
 
Něco nového?
 
Zpráva o tom, že je na té kosti přece jen nějaký lom, mě upřímně vyděsila. Zvlášť v souvislosti s tím, že jsem to těch čtrnáct dní neměl vůbec fixované. Proto jsem aspoň ten šátek začal opravdu důsledně nosit, abych té ruce ulevil.
 
I při jízdě na kole?
 
Ne, to ne. Pochopitelně musím mít tu ruku připravenou pro případ, že bych musel řešit nějakou nenadálou situaci, při které bych ty ruce potřeboval přece jen obě.
 
A co? Bolí to dál, ne?
 
Kupodivu jsem hned ráno pocítil zřetelné zlepšení. Tak jsem o tom trochu přemýšlel a přišel jsem vlastně na úplnou samozřejmost: Přestože jsem se snažil tu ruku maximálně šetřit, přece jen během toho dne byla spousta situací, kdy jsem s ní pohnul buďto instinktivně nebo nějakým jiným navyklým způsobem. Navíc když ta ruka je volně, svalové napětí je vyšší než když je zavěšená na tom šátku. Ten šátek tedy působí i jako jakýsi "upozorňovák" a eliminuje i takovéto nenápadné pohyby, které nejspíš tu ruku přece jen zatěžují.
 
Nenastalo by to zlepšení i bez šátku? Po čtrnácti dnech by se to přece dalo už očekávat...
 
To nedokážu posoudit. Každopádně je to změna skoková a shoduje se časově se změnou mého chování. Takže budu v odpovědnějším chování pokračovat. Já se zlomeninami končetin nemám absolutně žádné zkušenosti. Mojí jedinou zlomeninou v životě byla před mnoha lety zlomenina spodiny lebeční - a to je opravdu trochu odlišný problém...
 
Pociťuješ to zlepšení i při jízdě na kole?
 
Nevím. V tom okamžiku se soustřeďuju hlavně na jízdu. Ale došlo k zajímavé věci: I za normálních okolností mám u svého kola řidítka dost vysoko, takže mám těžiště posunuté hodně dozadu, což při mé nezanedbatelné hmotnosti extrémně zatěžuje sedlo. Teď se v důsledku řízení jednou rukou přesunula ještě o něco větší část hmotnosti na sedlo, ale ještě se ze stejného důvodu přidružil asymetrický posaz, takže jsem zatěžoval více pravou stranu sedla.
 
Copak? Nevydrželo?
 
Přesně tak. Já to neumím přesně nazvat, ale rupla jedna z těch dvou ližin, na kterých je sedlo upevněno k hlavě (zámku) sedlovky, takže se sedlo vpravo hodně prohýbá.
 
To už na tom kole fakt musíš vypadat jak Quasimodo...
 
Což o to, na nějakém vypadání mi až tolik nezáleží, ale jak asymetricky pružící sedlo, tak hlavně řízení jen jednou rukou vedou k nerovnoměrné zátěži zádového svalstva. Při jízdě cítím, že pravá strana bederního svalstva je neustále v činnosti - a tedy napjatá, což způsobuje nepříjemný pocit, i když zatím rozhodně ne bolest.
 
To si zaděláváš na další problém – tentokrát s páteří. Proč si aspoň nenecháš vyměnit to prasklé sedlo?
 
Uvažuju o tom, ale moje rozhodování je vždycky hrozně pomalé. Fakt je, že neexistuje jediný rozumný důvod, proč bych si na tomto sedle měl nadále ničit záda. Ale domnívám se, že ta jednostranná zátěž zádového svalstva je daná víc tím jednoručním řízením než tím prasklým sedlem. Na druhou stranu samozřejmě nevím, jak by to dopadlo, kdyby praskla i druhá ližina toho sedla. Sedlovka zapíchnutá v konečníku asi nebude zrovna příjemná záležitost...
 
- - -
 
26.04.2009
 
Ve čtvrtek se konala Velká jarní cyklojízda. Nepředpokládám, že by sis ji nechal ujít. Jak jsi to zvládl s tou pochroumanou rukou?
 
Je to zase něco jiného než pohyb v provozu mezi auty. Automobilový provoz je přece jen o dost předvídatelnější než pohyb tisícihlavého pelotonu složeného z nejrůznějších šlapohybů a nejen z nich. Nejvíc nebezpečných situací vytvářeli účastníci na skate-boardech. Byl jsem dokonce svědkem (nijak nebezpečného) pádu mladé cyklistky způsobeného jedním bezohledným skateboardistou. Řekl bych, že tito jedinci na cyklojízdu nepatří.
 
Dokázal jsi tedy v tomto chaotickém prostředí s dostatečnou jistotou manévrovat jen jednou rukou?
 
Ale jo. Ruka už po těch téměř třech týdnech není tak bolestivá jako ještě před týdnem, takže se občas přece jen těch řidítek mohu chytnout, v případě potřeby i přibrzdit. Takže teď už se tou poraněnou rukou pouštím řidítek vlastně jen v přehledných situacích, abych ji zbytečně nevystavoval otřesům a vibracím.
 
Takže konečně už nastalo to kýžené zlepšení?
 
No, zhruba od poloviny týdne je to o poznání lepší, ale v pořádku ta ruka rozhodně není. Stále ještě nepřipadá v úvahu, abych si třeba zavázal tkaničky u bot. Ne že bych měl nějak zhoršenou jemnou motoriku prstů, ale bolí to při jakémkoli pokusu o utažení.
 
Ale cyklojízdu sis i s tím handicapem dokázal užít. Proč vlastně na cyklojízdy jezdíš? Znám Tě jako uzavřeného, samotářského člověka a hlavně jako odpůrce jakýchkoli masových akcí...
 
Ta charakteristika sedí, ale u cyklojízd rád udělám výjimku. Je pár věcí, kvůli kterým jsem ochoten se do protestních akcí zapojit. Jednou z nich je cyklojízda. Vím, že ji nevnímají všichni účastníci úplně stejně, ale pro mě je to protest proti nadměrnému využívání motorových vozidel v Praze (a ve městech vůbec). Cyklojízda v sobě spojuje odpor vůči tomuto projevu primitivního konzumního chování s nabídkou alternativy, kterou je pohyb po městě na kole.
 
To bys jako chtěl, aby všichni, kdo dnes po Praze jezdí autem, nechali své plechové miláčky sešrotovat a jezdili po městě na kole? 
 
No, určitý pokrok by to byl. Zkus si představit, jak by se v Praze změnila atmosféra (ve vlastním i přeneseném smyslu slova), kdyby jako mávnutím kouzelného proutku všichni, kdo sedí v autech, najednou seděli na kole. Opojná představa... Ale já jdu ve svých idealistických vizích ještě dál. Spousta jízd autem je zbytečných nejen v tom smyslu, že není nevyhnutelné, aby byla realizována motorovým vozidlem, ale i v tom smyslu, že se ten člověk vlastně nemusí přepravovat vůbec. Lidi jezdí autem třeba jen proto, že v pár kilometrů vzdáleném hypermarketu je něco o pár korun levnější atd.
 
Tím bys těm lidem ale bral část jejich svobody...
 
Nikomu nic nechci brát, ale i motoristé by si měli uvědomit, že právě oni tím, že jezdí po městě autem, ubírají ostatním podstatnou část jejich svobody. Nebo snad není mým právem dýchat nezkažený vzduch, cožpak není mou "svobodou" nebýt vystaven neustálému hluku a prašnosti či snad není omezením mé svobody, když se KVŮLI MOTORISTŮM, tj. abych nebyl zabit nebo zmrzačen motorovým vozidlem, i jako nemotorista musím řídit složitými a přísnými pravidly pohybu po městě, a navíc ještě s nejistým výsledkem?
 
Takhle to ale přece žádný motorista nevnímá.
 
To je možné, ale měl by. Každý motorista přece používáním motorového vozidla - zvláště ve městě - otravuje vzduch ostatním, ruší a obtěžuje je hlukem a ohrožuje své okolí natolik, že nutí ostatní (chodce, cyklisty), aby v zájmu své bezpečnosti přistoupili na složitá a přísná pravidla, přičemž jim často ani to není nic platné.
 
To máš na mysli oběti dopravních nehod mezi chodci a cyklisty...
 
Ano, každého chodce, který se stal obětí dopravní nehody, zabila kinetická energie motorového vozidla, nikoli jeho vlastní.
 
Ale někdy si chodec za tu nehodu - a tedy i za své zranění či svou smrt - může svou neopatrností sám...
 
Tak tohle vidím úplně jinak: Z těch průměrných více než dvou stovek zabitých chodců ročně byla vždy pouhá čtvrtina shledána viníkem nehody. To pro mě znamená, že ta "neopatrná" čtvrtina z těch zabitých chodců musela zemřít proto, že nebyla schopna se přizpůsobit nebezpečné situaci, kterou vytvářejí motoristé. Třem čtvrtinám chodců ale dokonce nebylo nic platné ani to, že se této nebezpečné situaci přizpůsobili... U cyklistů se tento podíl pohybuje dlouhodobě kolem 50%. Na rozdíl od chodce přece jen může cyklistu zabít i jeho vlastní kinetická energie...
 
- - -
 
 
11.05.2009
 
Tak jak jde život? Schválně se Tě neptám na ruku, abych s tím už nebyl otravnej...
 
To se klidně zeptej. Zájem vždycky potěší.
 
Tak teda co ruka? Je to už pět týdnů...
 
Nic moc. Loket sice už moc nebolí, ale při určitém druhu pohybů - myslím, že se tomu říká "supinace", mi to tam tak hnusně křupe... Nemám z toho dobrý pocit. Ale dělat s tou rukou už můžu prakticky všechno. Jen tu a tam v tom lokti občas bolestivě přeskočí. S jednou rukou jsem najezdil zhruba 400 km, další asi dvě stovky jsem se mohl jen tak lehce přidržovat.
 
Takže na kole už žádnej problém?
 
No, podvědomě tu ruku neustále odlehčuju a kromě toho mám jakési zbytkové bolesti v zápěstí a v malíkové části dlaně, takže se stále nemůžu tou rukou o řidítka pořádně opřít. Ale jednou rukou už fakt neřídím.
 
No to je dost. Opravdu jsi tím dost riskoval... Jak jsi vůbec vyřešil to prasklé sedlo?
 
Tak teď se trochu stydím. Do včerejška jsem s tím jezdil a sedlo vypadalo čím dál víc jako frajersky hezky zboku naražená bekovka, jak ji známe z filmů z období První republiky. Už jsem si na ten tvar a polohu sedla začínal zvykat. Ale pak jsem se při jedné vyjížďce naštval a řekl jsem si, že to "spravím"...
 
Ty, u kterýho každý pokus o opravu drobné závady zpravidla končí vytvořením závady ještě daleko větší? S Tvým nedostatečným vybavením? A navíc někde v terénu?
 
Tak s tím vybavením to snad tak hrozné není. Vozím s sebou slušnou sadu nářadí a nejen že si dokážu cestou leccos aspoň provizorně spravit, ale mockrát jsem už pomohl i jiným cyklistům a dokonce jednou i řidiči auta.
 
Tak jak tedy dopadla Tvoje oprava prasklého sedla?
 
Blbě...
 
No jestli já jsem si to nemyslel!
 
No počkej - to ještě neznamená, že za to může moje nešikovnost nebo nedostatečné vybavení...
 
Takže co?
 
No tu ulomenou část ližiny jsem tam zasunul zpátky do zadní části sedla, uvolnil jsem ty čelisti, které ty ližiny svírají, a sedlo jsem jako celek posunul o centimetr dopředu. To znamená, že ten lom se dostal zhruba doprostřed, takže kdyby se mi ty čelisti podařilo opět stáhnout, mohlo to držet.
 
Takže nepodařilo...
 
Bohužel... Ten šroub, co má ty čelisti stahovat k sobě, měl strženej závit, takže v určitém okamžiku přestal zabírat a protáčel se. Nebylo tedy možné to dostatečně dotáhnout.
 
Jak se Ti podařilo strhnout ten závit?
 
Velmi snadno: Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že se jedná o konstrukční nedostatek. Když se ty čelisti otevřou, nejsou ty závity uvnitř souosé, jinými slovy svírají určitý nenulový úhel. Napoprvé při montáži sedla se ten závit možná chytí a dá se dotáhnout. Při opakovaném použití ale k tomu poškození, případně stržení závitu dojít prostě musí. Když se něco otáčí kolem jedné osy, nemůže to svírat stále stejný úhel...
 
No tak teoretik jsi dobrý, ale v praxi je ti to koukám jaksi na nic, abych se vyjádřil slušně...
 
Přesně tak. Přivázal jsem sedlo na nosič a jel domů těch zhruba šestnáct kilometrů s holou sedlovkou. No, vypadal jsem asi neodolatelně. Docela jsem si protáhl stehna i lýtka - skoro hodinu v kuse ze sedla bez možnosti se posadit, navíc s ne zcela funkční levičkou... Zkus někdy jet bez sedla a řídit přitom jednou rukou... Naštěstí jsem se tou levou rukou aspoň přidržoval a i brzdit jsem už mohl.
 
Takže Tě to donutilo si konečně koupit nové sedlo...
 
Tak jednoduché to není. Ono by mi v této situaci už nové sedlo příliš nepomohlo, když je zničený i ten upínací systém. Vlastně bych musel koupit celou sedlovku a sedlo k tomu.
 
A koupil jsi?
 
O víkendu? To těžko. Když jsem přijel domů, nedalo mi to a ještě jednou jsem se pokusil to spravit.
 
To si už nedokážu moc představit.
 
Moje metody si dokáže představit málokdo. 
 
Tak mě nenapínej. Co jsi s tím tedy provedl?
 
Rozhodl jsem se, že vyhodím ten šroub s tím strženým závitem a obě ty čelisti prošroubuju o něco slabším šroubem s matkou. Jenže ten původní šroub se protáčel a nešel vytočit. Tak jsem vzal pilku na železo a milý šroub jsem přeřízl. Dokážeš si představit, jak jsem se s tím bez svěráku vyvztekal... Sedlovka se kutálela po stole, navíc jsem ji mohl přidržovat jen tou svou chromou levičkou, k tomu se ten šroub v těch dírách ještě točil, takže pilka zpočátku moc nezabírala - no prostě Pat a Mat jsou proti mně profíci...
 
Nakonec jsem to ale zvládl, šroub jsem úspěšně přeřízl a vytloukl z těch otvorů. Situaci mi trochu komplikovala jakási podložka zakousnutá do závitu, na které tam ten šroub i po přeříznutí držel. Ale nakonec jsem našel i vhodný šroub s matkou, kterými jsem to prošrouboval. Trochu jsem ještě zápasil s tou horní destičkou, která se mi pořád posouvala na stranu, jak to sedlo bylo zdeformované tím dlouhým používáním bez té prasklé ližiny.
 
Takže sedlo drží?
 
Jo. Ten nápad, co jsem ho dostal v nevhodnou dobu, se nakonec podařilo realizovat s tím, že jsem navíc vykompenzoval i tu konstrukční závadu. Jen jsem teď zvědavý, jak to bude držet a jak dlouho to vydrží. Přece jen jsou ty destičky (čelisti), které to sedlo drží, už poněkud otlačené, nemám-li říci přímo vyžvejkané, takže nákup nové sedlovky i sedla mě časem asi stejně nemine. Ale možná to nebude muset být hned...
 
Že Ti to za to stojí...
 
Tady nejde o nějakou ekonomickou rentabilitu. Pro mě je to něco jako sport. Prostě umět zaimprovizovat, dokázat sám sobě, že jsem schopen si poradit i ve zdánlivě neřešitelných situacích. Kromě toho si tím procvičuju technické myšlení a možná i manuální zručnost, i když skuteční mechanici by se museli chytat za hlavu. Co jsem si ale procvičil asi nejvíc, je trpělivost a sebeovládání. Nechybělo mnoho a to sedlo - možná i se sedlovkou - mohlo skončit uprostřed Vltavy, na jejímž břehu mě napadlo se v tom začít vrtat. Tady možná zafungovalo moje ekologické svědomí. Tohle by ekologicky uvědomělý občan přece v životě neudělal...
 
- - -
 
22.5.2009
 
 
Na ruku a sedlo už se Tě ptát nebudu. Spíš mě teď zajímá, o čem teď zrovna přemýšlíš. Podnětů k tomu je v poslední době opravdu hodně...
 
Ruka a sedlo jsou opravdu už víceméně nezajímavé. V ruce mi už jen občas křupne, sedlo i sedlovku jsem si konečně už koupil nové. Kéž by to šlo obráceně...
 
Jinak asi tušíš, že poměrně podrobně sleduju politiku, tudíž o ní v době předvolební kampaně pro volby do europarlamentu také hodně přemýšlím. Celkově mě politika vyloženě znechucuje. Vždycky si myslím, že víc už mě politika znechutit nemůže, a každý další okamžik mi to vyvrací.
 
Takže se o ni přestáváš zajímat a k volbám nejspíš nepůjdeš...
 
Ne, je to přesně obráceně. Pro mě ta svinstva a ubohosti, co se v politice dějí, nejsou signálem k rezignaci, ale k ještě většímu zájmu a touze na tom něco změnit. Do aktivní politiky jít nechci - neodpovídá to mému založení, ale snad zmůžu něco i jakou "pouhý" občan.
 
Co Tě tedy v poslední době nejvíc štve?
 
To se opravdu nedá říct v několika slovech či bodech. Už od voleb do poslanecké sněmovny před třemi roky pociťuju obrovské zklamání z praktické politiky Bursíkovy Strany zelených, kterou jsem volil. Jejich příklon k ODS považuju nejen za hloupost, ale i za zradu zelené myšlenky. Působení Topolánkových vlád (se zelenými v koalici) považuju za jedno velké neštěstí. Proto mi taky absolutně nevadí, že opozice shodila vládu uprostřed předsednictví v Radě Evropy. Naopak (později vyloučeným) zeleným "rebelkám" vyčítám, že to neudělaly daleko dřív.
 
Vadí Ti tedy hlavně vláda... A co počínání pana prezidenta?
 
Chtělo by se mi říct "Bez komentáře". Ale přece: Jeho počínání nemohu hodnotit jinak než jako těžkou poruchu osobnosti nebo mě napadá už jen jedna možnost: Ruské tajné služby mají k dispozici kopii jeho svazku, který na něho vedla Státní bezpečnost (originál byl u nás samozřejmě skartován). Tím ho vydírají a on vlastně teď plní pouze jejich vůli.
 
To je sice hodně drsné, ale Tvůj názor chápu. Jaké konkrétní výhrady máš k osobě českého prezidenta?
 
Jeho povahové vlastnosti mě ani v nejmenším nezajímají, pokud nemají negativní vliv na výkon jeho funkce. Vadí mi tedy, když prezident jezdí za státní peníze po světě a prezentuje své osobní soukromé názory na globální oteplování nebo třeba i na evropskou integraci. Prezident sice není ze zákona nikomu odpovědný, ale neznamená to, že může dělat úplně co chce, natož zneužívat svého ústavního postavení k prezentaci vlastní osoby a svých soukromých názorů, které jsou navíc v příkrém rozporu s názorem vlády a parlamentu.
 
Teď máš na mysli jeho bizarní názory na globální oteplování nebo na Lisabonskou smlouvu?
 
Vlastně obojí. Svými pošetilostmi ohledně globálního oteplování dělá jen sobě a bohužel i celé České republice ostudu v odborných kruzích i u světové veřejnosti, ale jeho neochota podepsat Lisabonskou smlouvu, která byla schválena ústavní většinou obou komor českého parlamentu, mi opravdu už připadá jako projev chorobné ješitnosti, ztráty soudnosti, popřípadě jako výsledek nějakého vnějšího tlaku. Nedokážu si představit, že by prezident v demokratickém ústavním systému mohl o své vlastní vůli zvrátit rozhodnutí ústavní většiny zákonodárného sboru. Tuhle pravomoc snad nemá ani panovník v konstitučních monarchiích.
 
Tohle bys snad měl přenechat ústavním soudcům.
 
Určitě, ale to neznamená, že si na to nemohu vytvořit svůj vlastní názor. Kromě toho taková pravomoc by se opravdu příčila zdravému rozumu, i kdyby Ústavní soud neshledal na jeho počínání žádné pochybení.
 
Jak se zachováš při volbách do Evropského parlamentu? Říkáš, že do sněmovny jsi volil zelené, kteří Tě vzápětí šeredně zklamali. Koho tedy místo nich?
 
Přiznám se, že velmi dlouho jsem byl absolutně bezradný. Přistupovat k volbám tak, že budu volit nejmenší zlo, mi připadá až jako ta poslední možnost. Vysvobodilo mě až to, že jsem se dozvěděl, že za Demokratickou stranu zelených kandiduje profesor Jan Keller. Vedle Erazima Koháka a Václava Bělohradského je to osobnost, které si nejvíce vážím. Hlas pro tuto stranu (se zakroužkovaným Janem Kellerem) sice asi není příliš taktický, neboť pravděpodobnost, že se DSZ do Evropského parlamentu probojuje, je poměrně nízká, ale tohle je pro mě výzva. Budu tedy i tentokrát hlasovat srdcem a nikoli takticky.
 
Kdybys měl posuzovat jen kandidující politické strany, byla by Ti Demokratická strana zelených skutečně nejbližší?
 
Asi ano. Jak jsem tu už mnohokrát zdůrazňoval, můj politický postoj je směsicí sociálního a ekologického cítění, okořeněnou poměrně konzervativními morálním postoji. Tuhle bizarní směs přece nemůže žádná strana kopírovat stoprocentně. Ale Demokratická strana zelených (alespoň svými deklarovanými postoji) naplňuje dostatečné procento mých priorit. Proto jsem rozhodnut je volit.
 
Co Tě kromě osobnosti Jana Kellera přimělo k tomuto rozhodnutí?
 
Zpočátku to nebylo vůbec jasné, protože jsem zakladatelkám této strany vyčítal příliš dlouhou ochotu spolupracovat s Martinem Bursíkem a Kateřinou Jacques v době, kdy už dávno bylo jasné, co jsou zač. Ale lépe pozdě než vůbec. Podobný postoj mám k Matěji Stropnickému, s nímž v drtivé většině věcí rovněž souhlasím, který ale tvrdošíjně setrvává ve straně, a to i v tuto chvíli. Dokonce jsem si s ním na toto téma vyměnil několik e-mailů. Chápu, že se snaží stranu měnit zevnitř, ale tváří v tvář Bursíkově mocenskému buldozerismu je to boj s větrnými mlýny.
 
Včera jsem ale měl ještě jednu možnost si ověřit správnost svého rozhodnutí: Někdo mi na cyklojízdě vrazil do ruky papírek, na němž byla adresa stránek http://www.kohovolit.eu/cs, kde si mohu na základě vyplnění dotazníku ověřit míru shody svých názorů s deklarovanými postoji kandidujících stran. Překvapilo mě, s jakým náskokem byla tato shoda největší právě s DSZ. To samozřejmě přispělo k mému definitivnímu rozhodnutí tuto stranu volit.
 
Jen pro zajímavost: Bursíkova Strana zelených mi v onom srovnání vyšla až na čtvrtém místě daleko například za KDU-ČSL nebo ČSSD. To mi jen potvrzuje, o kolik se tato strana během posledních tří let posunula směrem k ODS. Nejmenší shodu mých názorů mi toto srovnání vypočítalo se Stranou svobodných občanů, s ODS, Národní stranou, se stranou Libertas a SPR-RSČ. Skutečně se také považuju za oponenta a názorového odpůrce těchto stran.
 
Bonbónek na konec: Míra mé názorové shody s Bursíkovými zelenými mi vyšla skoro stejně velká (či spíše malá) jako s KSČM (!). To je smutné.
 
Tyhle dotazníky a srovnání jsou přece pouhá hračka pro nerozhodnuté a možná i neochotně přemýšlející voliče. Divím se, že tomu vůbec věnuješ pozornost.
 
Neřekl bych. Za prvé jsem si tím jen potvrdil svou preferenci získanou jinde a jinak, za druhé se ono srovnání provádí na SKUTEČNÉM hlasování KONKRÉTNÍCH poslanců, případně na základě odpovědí reprezentantů kandidujících stran na zaslané dotazy. Myslím, že takovéto "hračky" mohou leckomu pomoci se zorientovat v našem politickém spektru a vlastně tak trochu i sám v sobě. V neposlední řadě je přínosem i to, že vyplnění těch dotazníků přece jen přinutí člověka o určitých věcech víc přemýšlet. To je podle mě dokonce důležitější než to, k jakému konečnému rozhodnutí se potenciální volič nakonec přikloní.
 
- - -
 
27.5.2009
 
Co říkáš na "vajíčkovou válku" proti Paroubkovi a jeho ČSSD?
 
Je mi z toho smutno. Je mi jedno, kdo to organizuje a co tím sleduje, ale prostě je to ubohost. Paroubek není zrovna můj oblíbenec a ČSSD jsem - s výjimkou jednoho jejich (nakonec neúspěšného) kandidáta do senátu - nikdy nevolil, ale ať už je to recese nebo vážně míněný "politický" odpor, tohle rozumný člověk nemůže schvalovat.
 
Lidé snad mají právo vyjádřit svůj názor...
 
To samozřejmě, ale opravdu je házení vajíček vhodný způsob vyjádření nějakého relevantního názoru? Když se někde sejdou náckové, tak policie nepustí jejich odpůrce k jejich shromáždění ani na sto metrů a ještě vůči nim používá násilí. Proč nepostupuje stejně v případě předvolebních shromáždění této parlamentní strany?
 
Hodně se kritizuje neadekvátní reakce napadených představitelů ČSSD. Naprosto chybí jakýkoli nadhled a humor.
 
Ano, taky bych si představoval trochu jiný typ reakcí, ale zase měříme každému jiným metrem. Co by se asi stalo osobě, která by začala házet vajíčka na Petru Edelmannovou nebo na Tomáše Vandase na shromáždění příznivců jejich stran? Ten člověk by odtamtud nejspíš nevyšel živý, a pokud ano, tak s trvalými následky na svém zdraví. O mnoho lépe by případní vrhači vajec nejspíš nepochodili ani na meetingu ODS. Voliči ČSSD se vyznačují nejnižší mírou fanatismu ze všech významných českých politických stran. Tito vajíčkoví "demonstranti" prostě jen zneužívají mírumilovnosti a shovívavosti ČSSD a jejích představitelů.
 
Co soudíš o konkrétních lidech, kteří po představitelích ČSSD házejí ta vajíčka?
 
Nechci nikoho soudit, ale silně pochybuju, že ti lidé četli volební program byť jedné jediné politické strany. Dokonce u nich nepředpokládám ani nějaký hlubší zájem o politické dění. Tihle lidé se chtějí prostě jen bavit a vybrali si pro tento účel nejpohodlnější a nejméně rizikový cíl. K tomuto výběru určitě přispěla i soustavná diskreditační kampaň proti ČSSD a jejímu předsedovi, vedená pravicovými stranami a podobně orientovanými médii. Kdybych se těch vrhačů zeptal na nějaký racionální důvod jejich podivného počínání, nejspíš by jen zopakovali nějakou otřepanou frázi (klišé, floskuli) kterou slyšeli v televizi nebo četli v MFD nebo LN. Vlastně se člověk kvůli tomu na ně nemůže zlobit. Spíš je mi jich jen líto.
 
Myslíš, že tahle "vajíčková vzpoura" bude mít nějaký vliv na volební výsledek ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu?
 
Nejsem jasnovidec ani sociolog. Bude ale záležet na složení voličstva a jeho mentální úrovni. Pokud budou voliči z dostatečně velké části slušní, rozumní a přemýšlející lidé, mělo by to ČSSD spíše pomoci. Pokud mezi nimi převládnou primitivní fanatici schvalující tyto bezduché a bezobsažné "protestní" metody, bude dopad spíše neutrální. Ale pochybuju, že by to mohlo této straně nějak ublížit. Moje volební chování tyto události sice nejspíš nezmění, ale dokážu si představit, že si někdo řekne zhruba následující: "K ČSSD žádné vřelé sympatie nechovám, ale to, co si její odpůrci vůči jejím představitelům dovolili, svědčí o zoufale nízké intelektuální a morální úrovni jejích oponentů. Chtěl jsem volit nějakou jinou, menší stranu, ale za těchto okolností dám svůj hlas ČSSD." 
 
Objevují se názory a dokonce jakási "svědectví", že vajíčkové útoky iniciuje a dokonce honoruje sama ČSSD, aby vzbudila u určitého typu voličů lítost a soucit, a zvýšila si tím preference.
 
Sám víš, že v určitých případech skutečně mám sklon věřit nejrůznějším spikleneckým teoriím, ale tohle mi připadá už hodně přitažené za vlasy. Jiří Paroubek a většina jeho stranických kolegů jsou neuvěřitelní suchaři bez špetky smyslu pro humor (čest výjimkám). Proto pochybuju, že by na něco takového byť jen přistoupili, kdyby jim to někdo navrhl, natož aby sami něco takového iniciovali. Kromě toho by se to v situaci, kdy veřejnost je ostře rozdělena na nesmiřitelné příznivce levice a pravice, přičemž příznivci pravice se navíc viditelně radikalizují a fanatizují, velmi snadno mohlo zvrhnout v metání něčeho tvrdšího než jsou pouhá vajíčka. Že by si ČSSD tyto útoky sama objednala, si opravdu nedovedu představit.
 
A ještě něco: Je přece známo, kde se "vylíhla" prvotní iniciativa ohledně vrhání vajec. Bylo to v prostředí internetu na "facebooku" a iniciátoři jsou dokonce veřejně známi. A tohle prostředí jak známo nepatří zrovna k oblíbeným metodám sebeprezentace ČSSD. Takže tuhle spikleneckou teorii musím odmítnout jako dost divokou a tedy i značně nepravděpodobnou.
 
- - -
 
29.5.2009
 
Představitelé napadené ČSSD srovnávají házení vajec s praktikami německých nacistů z třicátých let, kdy nacistické bojůvky podobným (a horším) způsobem narušovaly shromáždění demokratických stran. Nemyslíš, že je to poněkud přehnané?
 
Samozřejmě je to dost teatrální srovnání, ale na druhou stranu si myslím, že varování před násilím není nikdy dost. A tohle už JE násilí, které už dávno není nevinnou recesí několika jednotlivců. Samotní iniciátoři akce jsou zděšení, v co jejich "nevinný" žertík přerostl, přiznávají, že se to vymklo kontrole, a teď honem dávají ruce pryč.
 
Nevinná recese by přece nikdy nemohla přerůst v takovouhle akci, kdyby ve veřejnosti nedoutnal latentní odpor k osobě Jiřího Paroubka, případně Davida Ratha. Mají tedy i tito dva pánové svůj podíl na vzniklé situaci...
 
Tohle musím odmítnout. Mně osobně Jiří Paroubek taky není sympatický a mám své výhrady i k počínání doktora Ratha, ale nikdy by mě nenapadlo dát to najevo takovýmto nebo podobným způsobem. Pokud tyto akce jsou výrazem nesouhlasu s politikou celé ČSSD, je to ještě horší, protože politika se přece nedá zredukovat na nějaký vypjatý vztah k několika osobám. Předsedové přicházejí a odcházejí, politika strany zůstává. Nesouhlas s politikou se má a dá v první řadě vyjádřit ve volbách, a pouze v případě akutní potřeby zvrátit nějaká rozhodnutí lze přikročit k manifestacím či demonstracím, ale ani v takových případech by se účastníci těchto akcí neměli uchylovat k tak primitivní "argumentaci", jako je házení čehokoli.
 
Navíc ČSSD byla do této chvíle v roli OPOZIČNÍ strany, tudíž neexistuje akutní potřeba zvrátit nějaká její exekutivní rozhodnutí. Připadá mi, jako by to narušování předvolebních shromáždění bylo protestem proti něčemu, co ještě nenastalo, co existuje pouze v něčích představách. Ti lidé tedy protestují jen proti své vlastní představě o této straně, kterou jim úspěšně vtloukla do hlavy pravicová média. (Už dlouhou dobu mám pocit, že většina celostátních médií živí jakousi iracionální protiparoubkovskou a protirathovskou hysterii, která ale má po věcné stránce velmi chatrné argumenty). Kromě toho za týden budou volby - není tedy v tuto chvíli nic jednoduššího, než aby tito "demonstranti" svůj názor vyjádřili svou účastí a hlasováním proti straně, kterou tak nenávidí. A myslím, že není na závadu, že se jedná "jen" o volby do Evropského parlamentu. Navíc za pár měsíců budou volby do sněmovny...
 
Teda Ty ses nějak rozjel... Nepřibližuješ se tím k pojetí prezidenta Klause, který je zastáncem názoru, že role občana končí volebním aktem a během volebního období má "ulice" držet hubu a krok?
 
Tak to je to poslední, co bych si myslel. Naopak považuju tento Klausův postoj za krajně nedemokratický. Já přece nechci nikomu předepisovat, kdy, jak a proti čemu smí nebo nesmí protestovat. Jen by forma protestu neměla porušovat zákony a pravidla slušného chování. Těmi zákony myslím například svobodu shromažďování a svobodu projevu. Házením vajec demonstranti znemožnili představitelům demokratické parlamentní strany sdělit veřejnosti své postoje. O té lidské slušnosti snad mluvit nemusím.
 
Všimni si ještě jedné věci: Přijmeme-li tezi, že příznivců levice a pravice je ve společnosti je zhruba stejné množství (podle mého je levicově smýšlejících lidí dokonce víc než pravičáků), jak je potom možné, že předmětem takovýchto nevybíravých útoků se stávají pouze shromáždění levicových stran? Mně z toho vychází jen jediné: Příznivci pravice (= odpůrci levice) jsou celkově radikálnější, daleko více zfanatizovaní a hlavně podstatně méně tolerantní k odlišným názorům (a odlišnosti vůbec) a mají tudíž blíže k násilným "řešením".
 
Házení vajec považuješ za násilné řešení?
 
Rozhodně. Vidím obrovský rozdíl mezi levicí a pravicí mimo jiné v tom, že levice, zvláště ta sociálně demokratická, je daleko otevřenější k dialogu a k věcné argumentaci než zastánci pravice, která má zřetelnější sklon k silovým řešením.
 
Ale zpět k té vajíčkové kanonádě: Mám z toho všeho pocit, že to házení vajec je tak trochu výrazem bezradnosti a pocitu bezmoci určité skupiny lidí, která podvědomě tuší, že volby nedopadnou podle jejích představ. Tak zkoušejí svou vůli (už předem) prosadit jinými prostředky.
 
Tak to jsem zvědav, jestli se tohle Tvoje proroctví naplní.
 
Jaké proroctví? Jo, Ty myslíš tu větu, že volby skončí jinak než si vrhači vajíček představují. Vlastně až tímhle jsi mě vybídl, abych si zaspekuloval o výsledku voleb... Ano, myslím si, že česká sociální demokracie v Evropském parlamentu výrazně posílí, i když to nemusí nutně znamenat, že získá víc mandátů než ODS. A na spekulace o výsledcích říjnových voleb do Poslanecké sněmovny je asi ještě příliš brzy. Ale přesto: Tipnul bych si, že ČSSD podzimní volby vyhraje. Tedy pokud se ODS opět nedopustí nějakého podpásového úderu typu Kubiceho zprávy... Velikost náskoku ČSSD si ale netroufám odhadnout. Může se pohybovat od rozdílu několika málo mandátů až po zisk nadpoloviční většiny v celé Poslanecké sněmovně.
 
Asi Tě nepřekvapuje, že odhaduju jiný výsledek ve volbách do Evropského parlamentu a jiný do sněmovny. Musím přece brát v úvahu, že účast v "evropských" volbách je vždy výrazně nižší než u voleb do Sněmovny a liší se i struktura voličstva. Nižší celková účast nahrává stranám s disciplinovanými voliči, což jsou příznivci extrémních ideologií (ODS, KSČM) a konzervativních stran (KDU-ČSL). V takovém prostředí se pak více daří i menším, méně významným a novým stranám. Volbám do Poslanecké sněmovny je ze strany voličů naopak přikládán větší význam a jsou vnímány daleko prestižněji, proto je volební účast vyšší. To se pak projeví tím, že k volbám přijdou i relativně chladnější voliči méně extremistických a ne tak ostře ideologicky vyprofilovaných stran, tedy hlavně ČSSD. Průzkumy mezi chronickými nevoliči ukazují, že v případě, že by k volbám jít museli, v drtivé většině by volili levici.
 
Možná už zabíhám do příliš vzdálené budoucnosti, ale jak odhaduješ říjnové POVOLEBNÍ uspořádání?
 
Jestli se nestane zázrak nebo nějaká převratná událost, očekávám, že ve sněmovně zasednou poslanci pouze tří stran: ČSSD, ODS a KSČM. Pokud ČSSD nezíská nadpoloviční většinu, což se nedá úplně vyloučit, stejně bude - podle mého názoru - vládu skládat tato strana. Bude pak záležet hlavně na ní, jaké řešení zvolí. Problém je, že každé z nich v sobě bude skrývat velká rizika:
 
1) Otevřená velká koalice s ODS a nebo jakákoli obdoba té někdejší ostudné "opoziční smlouvy" by postavila KSČM do role jediné opozice, což ji může jen posílit - takže nic moc.
 
2) Otevřená koalice ČSSD s KSČM by vyvolávala dost rozhořčené reakce (zčásti i u voličstva ČSSD) a ještě více by zradikalizovala a zfanatizovala už tak dost radikální a fanatické příznivce pravice, což by vedlo k růstu obliby nejen ODS, ale také nejrůznějších obskurních uskupení typu Národní nebo Dělnické strany.
 
3) Poslední možností by bylo sestavení menšinové vlády ČSSD s vyjednanou podporou KSČM (či méně pravděpodobně ODS). Toto řešení bych za dané situace považoval za nejvhodnější.
 
To nejsou příliš růžové vyhlídky...
 
Proto si ve skrytu duše přeju, aby se do Poslanecké sněmovny přece jen probojovala aspoň jedna nějaká menší rozumná politická strana, jejíž hlasy by pomohly ČSSD složit stabilní většinovou koaliční vládu bez účasti komunistů a ODS. Může to být třeba KDU-ČSL "obrozená" právě probíhajícím sjezdem (nejspíše s Cyrilem Svobodou v čele) a odchodem neoliberálních politiků typu Miroslava Kalouska, nebo Strana zelených (určitě raději ta Demokratická než ta Bursíkova nedemokratická). Tomuto strategickému cíli také pravděpodobně přizpůsobím taktiku svého volebního chování.
 
- - -
 
31.5.2009
 
Přemýšlel jsem ještě trochu nad Tvou poslední odpovědí a docela mě vyděsilo, že v určitém ohledu strkáš komunisty a ODS do jednoho pytle jako strany extrémní. U komunistů mi to přijde jako nedostatečný odsudek, u ODS naopak trochu příliš přísné...
 
Historie ODS je příliš krátká na to, abychom ji mohli soudit v nějakém dějinném kontextu jako KSČ(M). Přesto za tu krátkou dobu své existence stačila napáchat tolik ekonomických a morálních škod, že to na zařazení mezi extrémní strany bohatě stačí. Její extremismus spatřuji především v sociálně-inženýrském experimentu, na základě kterého se tato strana snaží obyvatelstvo celé republiky vystavit nekontrolovanému působení zákonů volného trhu a postupnou demontáží sociálního státu ho zbavit veškeré sociální ochrany, která je výsledkem staletého evropského civilizačního vývoje.
 
Tento svůj záměr se snaží maskovat "líbivými", ale prázdnými hesly o svobodě a odpovědnosti každého jednotlivce za svůj vlastní osud, ale výsledek této bezohledné a necitlivé politiky je přesně opačný: Právě sociální ochrana poskytovala (a naštěstí v určité míře stále ještě poskytuje) občanům naší země potřebnou míru svobody. Svobodu totiž můžu jako občan v plné míře realizovat pouze v případě, že mám zaručena VŠECHNA lidská práva, tedy nejen práva občanská, politická a ekonomická, nýbrž také práva sociální, environmentální a kulturní.
 
Ani kdybych Ti v tom dal za pravdu, pořád to snad není dostatečný důvod klást ODS na roveň komunistům.
 
To taky nedělám. Ani to vlastně moc nejde. Doufám, že mě nepodezíráš, že bych komunistům nějak fandil. Svůj vztah k této straně shrnu v několika větách: V dobách jejich neomezené vlády jsem tuto stranu upřímně a z hloubi duše nenáviděl. Pokud by po událostech na sklonku roku 1989 bývalo proběhlo referendum o jejím zákazu, velmi pravděpodobně bych byl tehdy hlasoval pro. Jenže vývoj se ubíral jiným směrem a nová politická garnitura umožnila, aby se KSČM stala legitimní součástí parlamentního politického spektra.
 
Tato strana od té doby ve sněmovně dlouhodobě zastupuje zhruba milion voličů, kteří ji pokaždé odevzdali svůj hlas ve SVOBODNÝCH volbách. Proto podle mě dnes už neexistuje důvod dělat z této strany nějakého strašáka a získávat laciné body v předvolebních kampaních strašením lidí vládními koalicemi s touto stranou. V tomto ohledu by si právě ODS mohla vzít poučení z vlastního předvolebního hesla "Řešení místo strašení". Je to právě ona, kdo tu neustále hloupě straší voliče nějakým návratem do minulosti.
 
Myslíš, že tento návrat není v nějaké podobě reálný?
 
Možná to bude znít nezdvořile, ale větší pitomost si dokážu těžko představit. V první řadě k tomu chybějí mezinárodně politické předpoklady, které by pro eventuelní návrat do minulosti byly naprosto klíčové. Navíc voličský potenciál této strany je dnes vyčerpaný a do budoucna bude spíše klesat. Pokud by neklesal, byl by to signál, že něco je špatně. V tomto ohledu tedy můžou pohyby preferencí KSČM sehrát dokonce pozitivní roli jakéhosi indikátoru sociální únosnosti politiky ostatních stran střídajících se u vlády.
 
Tobě by nevadilo, kdyby třeba hned v příští vládě zasedlo několik komunistických ministrů?
 
Nijak zvlášť. Stejně jako mi dnes už nevadí, že ve Sněmovně sedí i komunističtí poslanci. No, nadšený bych tím samozřejmě nebyl, ale mohou-li se komunisté podílet na tvorbě a schvalování zákonů, proč by se nemohli podílet i na výkonné moci? Komunisté nebudou nebezpeční, dokud bude fungovat pluralitní demokracie, tedy dokud bude KSČM jen jednou z mnoha politických stran, ucházejících se o přízeň voličů.
 
Vládní odpovědnost by mohla tuto stranu dokonce svým způsobem kultivovat. Přetrvávající relativně vysoká voličská podpora komunistů je dnes zčásti dána také tím, že už téměř dvacet let komunisté nenesli vládní odpovědnost, tudíž neměli ani tolik příležitostí se znemožnit před veřejností jako ostatní strany - ať už chybami při výkonu exekutivních funkcí, nebo korupčním chováním.
 
Nemáš strach, že Tě za tyto názory spousta lidí odsoudí?
 
Jsem si této možnosti vědom, ale strach z toho nemám. Kdybych k tomu strachu měl mít důvod, jednalo by se jednoznačně o důkaz deficitu naší demokracie - a tentokrát už nikoli na straně komunistů. Navíc nejsem (a nikdy jsem nebyl) ani příznivcem ani voličem KSČM. Jen si myslím, že pokud tato strana nebyla zakázána před dvaceti lety, je současný opožděný primitivní antikomunismus už jen směšným a vlastně i dost nebezpečným anachronismem a hlavně důkazem značné nevyzrálosti naší demokracie.
 
- - -
 
4.6.2009
 
Já si teď - prakticky jeden den před volbami - neodpustím otázku: Stále jsi rozhodnutý volit DSZ a zakroužkovat Jana Kellera?
 
Samozřejmě. I když byly i okamžiky, kdy jsem si pohrával s myšlenkou, že svým hlasem podpořím ČSSD. Ale to by bylo jen z toho důvodu, abych tím vyjádřil svůj ostrý nesouhlas s narušováním jejích předvolebních shromáždění. Opravdu mi to hnulo žlučí.
 
To na Tebe ta předvolební kampaň tak působí?
 
Nejsem typ, který by se nechal ovlivnit nějakými marketingovými metodami. Moje rozhodování je výsledkem DLOUHODOBÉHO sledování politické scény. Předvolební kampaň na tom už nemůže nic změnit. Tyhle kampaně jsou určeny pro lidi, kteří politickou scénu a politické dění buď vůbec nesledují nebo možná i sledují, ale nedokážou takto získané informace zpracovat a přetavit v odpovědné rozhodnutí u volební urny.
 
Co bys nerozhodnutým voličům doporučil?
 
To jako ode mě čekáš odpověď typu "Volte toho a toho"? Jediné, co můžu komukoli doporučit, je, aby se řídil vlastním rozumem, vlastním srdcem - a hlavně aby nemyslel jen sám na sebe a na své ekonomické zájmy, nýbrž také na osud celé země a taky na slabé a handicapované spoluobčany. Výsledek voleb (ať už těch do Evropského parlamentu nebo jiných) ovlivní jejich osudy více než jakákoli soukromá dobročinnost. Mimoto by měl nerozhodnutý volič vzít v potaz i starost o životní prostředí, a to jak v českém, tak i v evropském a celosvětovém měřítku.
 
To zní sice hrozně vzletně, ale já jsem měl spíš na mysli, nakolik by se měli nerozhodnutí voliči řídit svými dojmy z předvolební kampaně...
 
Já předvolební kampaně nijak nezatracuju. Sice mi to připadá jako mrhání prostředky, které by se daly využít nepoměrně účelněji a inteligentněji, ale když už to musí být, tak by měl onen nerozhodnutý volič porovnat, co daná strana učinila v době, kdy k tomu měla příležitost, a nakolik to koresponduje se sliby, které slyší v kampani. Opravdu největší rozpor vidím v tomto ohledu u ODS. Opravdu trefně to vyjádřil sám předseda této strany slovy:"Kdybychom před volbami říkali voličům po pravdě, co skutečně budeme po volbách dělat, nikdo by nás nevolil". To opravdu mluví za vše - bezděčné zrnko pravdy v moři lží. Já jen dodám: A já bych zase v životě nemohl volit stranu, která svým voličům vědomě lže (a ještě se tím chlubí).
 
Takže sice neříkáš "Volte toho a toho", ale jedním dechem nabádáš "Nevolte toho a toho"...
 
U ODS tuto svou zásadu rád poruším.   Ne, teď trochu vážněji: Váhajícím voličům bych rozhodně doporučil, aby nebrali v potaz události, které se odehrají jen několik dnů před volbami. Velmi pravděpodobně se bude jednat o pomluvy a podpásové údery jedné strany vůči jiné, přičemž útočící strana spoléhá na to, že se napadená strana už do voleb nestihne očistit. 
 
- - -
 
5.6.2009
 
Celkem očekávatelná otázka: Jak odhaduješ zisk mandátů pro jednotlivé strany kandidující do Evropského parlamentu po právě probíhajících volbách?
 
Nebudu to raději moc okecávat. Účast odhaduju spíše vyšší než minule - tentokrát to bude přes 30%, ale protože si myslím, že lidi jsou z velké části nepoučitelní, odhaduji pro ODS i ČSSD po sedmi mandátech, pro KSČM čtyři, pro KDU-ČSL dva,  jeden mandát připadne některé z těch nových pravicových stran: Ačkoli si to ani trochu nepřeju, nejspíš se do EP znovu vetře Bobo. Ostatní strany - včetně všech zelených - podle mě doplatí na svou extrémní roztříštěnost. Bude jen otázkou náhody, která z nich získá ten poslední mandát.
 
Ale to vše je jen na základě mých momentálních pocitů. Celé ty volby jsou jedna ohromná loterie s neuvěřitelným počtem nevyzpytatelných faktorů. Nechme se překvapit za 48 hodin...
 
A teď: Jak by sis PŘÁL, aby tyto volby dopadly?
 
Předpokládám, že se ptáš na aspoň trochu realistické přání. Hlavně bych si přál, aby přišlo k volbám co nejvíce lidí. Ale ne proto, že je k tomu někdo vydráždí nějakými provokacemi na shromážděních nemilované strany, nýbrž proto, že pochopí význam kteréhokoli typu voleb a projeví abych tak řekl "občanskou odpovědnost". Za stávajících okolností bych byl spokojen s více než padesátiprocentní volební účastí, což by jistě přispělo k vyšší legitimitě našich europoslanců. V takovém případě bych vítězství přisoudil ČSSD - řekněme 9 mandátů, ODS bych nechal spadnout na 5KDU-ČSL bych přisoudil 4 křesla, KSČM 3 a zbylý 1 mandát určitě pro Jana Kellera kandidujícího za DSZ.
 
Bursíkova Strana zelených si po tom, co předvedla v posledních třech letech, zastoupení v EP prostě nezaslouží. Třeba takový výsledek povede v této straně k dostatečně hluboké sebereflexi, za jejíž projev bych považoval kompletní výměnu stávajícího vedení.
 
Říkal jsi, že Tvé přání bude realistické... Kdyby ty volby měly dopadnout takhle, musel by se zisk ODS a KDU-ČSL lišit o pouhé tři procentní body. Fakt myslíš, že je to reálné?
 
Asi ne tak úplně. Ve svém "optimistickém" odhadu jsem vycházel z následujících procentních zisků: ČSSD 33%, ODS 18%, KDU-ČSL 15%, KSČM 11%, DSZ (Keller) 5%, ostatní strany pod 5%. Ale uznávám, že těch 33% v součtu pro ODS a KDU-ČSL by mohlo být rozděleno v poměru příznivějším pro ODS. Ale ptal ses přece na to, jak bych si to PŘÁL...  Angažmá poslanců KDU-ČSL v Evropském parlamentu mi bylo nesrovnatelně bližší a sympatičtější než u ODS. Tady přece nejde o nějakého Čunka...
 
- - -
 
6.6.2009
 
Z několika Tvých odpovědí cítím značnou názorovou spřízněnost se stranou KDU-ČSL. Proč jsi ji nevolil?
 
Tuto stranu jsem v minulosti volil v rámci Čtyřkoalice či "Koalice". Jednou nebo dvakrát jsem v druhém kole senátních voleb podpořil jejího kandidáta. Tolik pro upřesnění.
 
Ale k jádru věci: Od samého začátku zaujímám k této straně poněkud rezervovanější postoj pro její přílišnou vazbu na katolickou církev a na restituenty šlechtického majetku. V neposlední řadě u mě ztratila body svým značně neférovým chováním vůči Unii svobody v rámci "Koalice" při volbách v roce 2002, kdy těsně před volbami vyzvala své příznivce, aby kandidáty KDU-ČSL na společných volebních lístcích zakroužkovávali, čímž získala neoprávněnou výhodu proti Unii svobody, která ctila ducha koalice a své voliče k ničemu takovému nevyzývala. Také na to pak značně doplatila.
 
V poslední době mi na KDU-ČSL vadil její přílišný příklon k neoliberální ODS a s tím spojený odklon od křesťansko-sociálních hodnot. To se ale teď pod Svobodovým vedením možná trochu změní. No a kapitola sama pro sebe je i osoba Jiřího Čunka, kterou ponechám raději bez komentáře.
 
Tak teď to zase vypadá, že této straně nemůžeš přijít na jméno. Jak to tedy vlastně je?
 
Abych tedy nebyl jen takhle negativní, na KDU-ČSL se mi líbí její akcent na morální a konzervativní hodnoty a v určitých obdobích i určité sociální cítění. Velmi jsem si vážil například neutuchajícího úsilí jejich poslance Josefa Janečka v jeho boji proti kouření. Také mě nesmírně dojímalo odhodlané donquijotství lidoveckého poslance Jiřího Karase v jeho boji proti interrupcím, ale velice mě oslovovaly i jeho úvahy k důchodové reformě - jinými slovy jeho konzervativní postoje ve vztahu k rodině.
 
No a protože se tu bavíme v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu, vysoce oceňuji působení lidovecké poslankyně Zuzany Roithové. Kdybych v Evropském parlamentu seděl já, hlasoval bych většinou stejně jako ona.
 
- - -
 
8.6.2009
 
Tak co říkáš na volební výsledky?
 
Žádné překvapení se nekonalo. Jsem spokojen, i když ne snad přímo nadšen.
 
To je všechno, co mi k tomu povíš?
 
No dobře. Oproti mému odhadu byl zřetelnější rozdíl mezi oběma velkými stranami. To je dáno tím, že jsem odhadoval přece jen o něco vyšší účast. Při rostoucí účasti by se rozdíl mezi oběma velkými stranami zmenšoval.
 
Z čeho pramení Tvoje spokojenost? Vyhrála přece ODS...
 
Netajím se se svým sociálním cítěním, proto považuji za úspěch, když při stejné volební účasti jako před pěti lety výrazně posílila levice: z jedné třetiny mandátů na celou jednu polovinu. ČSSD svůj zisk dokonce téměř zečtyřnásobila. Řekl bych dokonce, že zisk sedmi europoslanců je při takovéto volební (ne)účasti její maximum.
 
Jak bys komentoval výsledek KDU-ČSL?
 
Jsem rád, že uspěli. Signalizuje to, že tato strana bez větší úhony ustála svého kontroverzního (naštěstí už bývalého) předsedu Čunka. Podle mě této straně pomohl i deklarovaný posun doleva. Ale to je samozřejmě jen můj dojem.
 
Co zelení? Není Ti líto, že nezasednou v europarlamentu?
 
Které zelené myslíš? U těch Bursíkových mi to líto není a ti demokratičtí zelení tu šanci beztak neměli. Takže žádnou lítost nebo hořkost necítím. Naopak mám nelíčenou radost, že do europarlamentu neprolezli Železný či Bobošíková. U té to ale bylo o fous. Trochu líto je mi SNK a Evropských demokratů, ale ti jen doplatili na svou nejednotnost. Podobně jako zelení.
 
Říká se, že tyhle volby byly generálkou na podzimní volby do sněmovny. Vyplývá z toho pro Tebe něco?
 
Samozřejmě. U voleb do Poslanecké sněmovny bude přinejmenším dvojnásobná účast, což znamená jednoznačné vítězství ČSSD. Předpokládám, že tato strana pak bude skládat vládní koalici s obrozenými lidovci, kteří se do Sněmovny nejspíš přece jen dostanou. Pokud by se nedostali, nevylučoval bych ani nadpoloviční většinu poslanců pro ČSSD a její jednobarevnou vládu. Ale to vše je opravdu ještě hudba vzdálené budoucnosti. Do té doby se může stát spousta věcí...
 
Koho budeš ve volbách do Poslanecké sněmovny volit? Jak je vidět, DSZ má ty šance minimální.
 
Máš pravdu. O volbě DSZ do Poslanecké sněmovny bych uvažoval v případě, že by v evropských volbách získali alespoň tři procenta. Za současné situace (0,62%) by to byl ztracený hlas. Jen je mi líto "neúspěchu" profesora Jana Kellera. O jeho kvalitách svědčí i 2331 preferenčních hlasů.
 
Nezbude mi tedy nejspíš nic jiného než poprvé v životě volit do Sněmovny ČSSD, případně KDU-ČSL, což by byl vlastně spíše jen taktický hlas, aby ČSSD měla vůbec koaličního partnera a nemusela vládnout menšinově nebo se rozhodovat mezi vládní spoluprací s KSČM a velkou koalicí s ODS.
 
Analyzoval jsi volební výsledky i v evropském měřítku?
 
"Analyzoval" je možná trochu silné slovo, ale dost podrobně jsem se na to kouknul na těchto zajímavých stránkách: http://www.elections2009-results.eu/cs/index_cs.html . Celkové posílení evropské pravice nevnímám jako až takový problém, neboť je to pravice diametrálně odlišná, než jakou u nás reprezentuje ODS. Vyhrává vlastně křesťansko-demokratický směr, který mi není zas až tak cizí. Kromě toho trvající ekonomická krize přiměje i evropskou pravici k zřetelně levicovým krokům, jako jsou třeba masivní zásahy státu do ekonomiky. Takže jsem v klidu.
 
Čím si vysvětluješ tu neskutečnou polarizaci veřejného mínění, která vyvřela na povrch ve formě vajíčkové kanonády?
 
Těch faktorů, které tuto neblahou situaci způsobují, je určitě víc, ale aspoň podle mého názoru je hlavní příčinou postupné vpašovávání většinových prvků do poměrného volebního systému, který je mimochodem zaručen ústavou. Není možné si nevšimnout, že většinové prvky v našem volebním systému vedly k redukci počtu politických subjektů v Poslanecké sněmovně. Po příštích volbách hrozí, že zůstanou dokonce pouhé TŘI! Jak potom nemá docházet k polarizaci, když si volič může vybrat jen mezi dvěma protipóly, nechce-li volit komunisty?
 
Vždyť kandidujících politických stran a hnutí bývají vždy desítky...
 
Tím čertovým vejcem je ta pětiprocentní uzavírací klausule pro vstup do Poslanecké sněmovny. Po zkušenostech, kdy se voliči rozhodovali srdcem, tj. volili opravdu toho, jehož program jim nejvíce vyhovoval, a čím dál větší procento těchto hlasů propadlo ve prospěch "etablovaných" stran, začali lidé volit takticky, tj. na základě úvahy, která strana má šanci se do sněmovny vůbec probojovat, a teprve z těchto (dnes už jen tří či čtyř) stran vybírali tu, která jim byla nejbližší, a v poslední době už vlastně jen tu, která je jim nejméně vzdálená. Tohle ale už není svobodná politická soutěž.
 
To ale ještě nevysvětluje tu polarizaci - spíš naopak: Lidé se s volenou stranou ztotožňují o to méně...
 
V tom máš určitě pravdu, ale ta polarizace není dána MÍROU, nýbrž KVALITOU ztotožnění s volenou stranou. Jinými slovy: Když se nemohu s volenou stranou dostatečně ztotožnit myšlenkově, nahradím to bezduchým a primitivním fanděním jako třeba ve fotbale: ODS vs. ČSSD jako Sparta vs. Slavia. Všimni si, jak se chování příznivců a odpůrců politických stran začíná podobat řádění "sportovních" fanoušků. Řekl bych "jako vejce vejci"... Fotbaloví fanoušci spolu taky nediskutují a nevyměňují si věcné argumenty, proč fandí tomu či onomu klubu.
 
Jak tomuto vývoji chceš zabránit?
 
Prvním krokem by mělo být naplnění Ústavy a návrat k čistě poměrnému volebnímu systému - přinejmenším u voleb do Poslanecké sněmovny. Což znamená především zrušení pětiprocentní uzavírací klausule a podstatné zjednodušení způsobu přepočítávání procentního zisku na poslanecké mandáty. Součástí tohoto procesu by mělo být opatření spočívající v tom, že by se sčítaly hlasy a přidělovaly mandáty v rámci jednoho volebního obvodu - celé ČR. Poslanecká sněmovna je zastupitelským orgánem celé republiky, není tedy důvod členit ji na zástupce jednotlivých krajů. Optimální zastoupení regionů v celostátním zastupitelském orgánu by mělo být svěřeno jednotlivým stranám ve fázi sestavování kandidátních listin.
 
Častým argumentem proti takovému řešení je obava, že by v parlamentu zasedly desítky nejrůznějších ministran, včetně nejrůznějších extrémů. Taková sněmovna by prý nebyla akceschopná atd.
 
A jaký je rozdíl ve srovnání třeba se současným stavem? Máme ve Sněmovně dvě strany zelených, dvojí liberály, dvojí konzervativce... Ty ministraničky prostě vzniknou jiným způsobem - v tomto případě odštěpováním od velkých stran. Názorové spektrum zastupitelského orgánu přece nejde vměstnat do pouhých dvou vzájemně protichůdných politických proudů. Takže rozhodně bude lepší, když si je tam navolí sami voliči než když se budou vytvářet tímto ostudným způsobem. Pak by také odpadl problém s utvářením vládních koalic. Nemohlo by se stát, že by Poslanecká sněmovna byla zablokovaná nějakým patovým výsledkem voleb a "řešením" takové situace by byla pouze korupce nebo vydírání poslanců z opačného tábora.
 
To by jako každá strana, která by získala aspoň půl procenta hlasů, by měla mít svého poslance?
 
Přesně tak. Spíš bych si položil otázku, proč by tomu tak být nemělo. Půlprocento oprávněných voličů činí přes 42.000 hlasů. To zas není tak zanedbatelná voličská síla... Lidé by se nebáli vyjádřit svůj SKUTEČNÝ názor a politická scéna by odrážela FAKTICKÉ rozložení voličských nálad. Současný stav je obrovským zkreslením, přičemž jsou voliči roztříděni na plnoprávné a poloprávné či spíše bezprávné. Voličům malých stran s podporou pod 5% je odpíráno právo na odpovídající zastoupení ve Sněmovně.
 
Je pravda, že se svým způsobem jedná o diskriminaci názorových menšin...
 
Ano, demokracie přece není a nesmí být diktaturou většiny, a to ještě kdovíjak utvořené. Naopak - já vnímám demokracii jako respekt a úctu k menšinám. Všimni si, jak jsou rozdělovány počty poslanců v Evropském parlamentu: Čím MENŠÍ země, tím VÍCE poslanců na milion obyvatel. Ve velkém Německu připadá na milion obyvatel 1,2 poslance, ale v maličkém Slovinsku 3,5 poslance na milion obyvatel. Kdybychom na složení Evropského parlamentu aplikovali český volební systém, pak by například země s obyvatelstvem do pěti milionů nesměly mít žádného poslance. Už vidím všechny ty Iry, Litevce, Lotyše, Estonce, Slovince, Lucemburčany, Kypřany, Malťany (a kdoví, jestli ne Finy, Dány, Slováky atd.), jak pokorně přijímají verdikt, že jsou příliš malí, než aby se podíleli na "velké" evropské politice. Takže se vkrádá myšlenka, jestli bychom menšinové proudy naopak neměli nějakým způsobem zvýhodňovat nebo bonifikovat, a ne je naopak zadupávat do země nějakou uzavírací klausulí.
 
A Ty myslíš, že by tahle "superdemokracie" pomohla odstranit polarizaci veřejnosti?
 
Nevím, jestli úplně, ale rozhodně by tu proti sobě nestály dva nesmiřitelné tábory. A hlavně: Lidi by víc přemýšleli o svých preferencích, tudíž by těžko mohli být tak radikální.
 
 
- - -
 
17.06.2009
 
Tak jsem Tě nechal po těch volbách trochu odpočinout, ale teď se Tě zase zeptám: Čím teď zrovna žiješ?
 
Je toho víc, ale pochybuju, že to bude kohokoli zajímat.
 
Tak to snad necháš na nich...
 
No, když myslíš... Tak například nadále bedlivě sleduju vývoj na naší politické scéně a mám pocit, že jsou to největší změny po listopadovém převratu v roce 1989.
 
Ty myslíš vznik nových pravicových stran TOP 09 a Občané...
 
Ano, ale nejen to. Ale když už se o tom zmiňuješ - tu novou Kalouskovu stranu vnímám jako možné doplnění naší politické scény a jen doufám, že pokud se dostane v říjnu do Sněmovny, bude to víc na úkor ODS než na úkor KDU-ČSL. V těch ostatních pravicových stranách mám upřímně řečeno trochu zmatek. Jsem schopen je ještě rozlišit na proevropské a protievropské, ale jinak mi neuvěřitelně splývají. Není mi moc jasné, čím se chtějí programově odlišit od ODS, případně od té Kalouskovy TOPky.
 
Ty ale přece nepatříš k potenciálním voličům kterékoli z těchto stran. Proč Tě to tedy zajímá?
 
Možná by se na první pohled mohlo zdát, že jsem levičák, který přeje pravicovým stranám jen to nejhorší. Takovej fanatik zase nejsem. Pravicové strany do parlamentu patří. Velmi silné výhrady mám hlavně k programu i politické praxi neoliberální ODS, takže bych uvítal ve Sněmovně stranu, která bude klást větší důraz na právo, morálku a spravedlnost, a svobodu nebude vnímat jako prostředek k sebeobohacení a získání ekonomické potažmo politické moci na úkor ostatních.
 
Tak jak by sis tu pravici představoval?
 
Tak nějak "strukturovanou": něco ekonomického liberalismu (třeba obrozená ODS), maličko katolického konzervativismu (TOP 09), trochu evropanství, třeba i něco málo rozumného vlastenectví... 
 
Kam v téhle své představě řadíš "zbytkovou" KDU-ČSL?
 
Do křesťansko-sociálního středu. Tato strana by mohla být koaličním partnerem kteréhokoli ze zmíněných pravicových proudů. S každým by je samozřejmě spojovalo něco trochu jiného.
 
A co její koaliční potenciál nalevo?
 
Podobně. Sociální akcent by je spojoval se sociální demokracií, péče o krajinu jim určitě také není cizí, což by je spojovalo se Stranou zelených...
 
S jakou Stranou zelených?
 
To kdybych věděl! A to je další moment, který pozorně sleduju: kvas v zelené části politického spektra. Obecně řadím zelené hnutí na levici. Zelená pravice je české specifikum. Za předpokladu, že se něco zeleného do Sněmovny probojuje, mělo by to mít potenciální koaliční spojence na umírněné levici a ve středu politického spektra - v českých podmínkách tedy ČSSD a KDU-ČSL.
 
Čemu přičítáš ten intenzivní politický kvas na české politické scéně v posledních měsících?
 
To po mně nechtěj, abych tady rozebíral. To bych musel moc přemýšlet.   Já jen vnímám, že se prakticky každá z dosavadních stran štěpí podle pravolevého klíče: Z ODS odešli a stále odcházejí eurofobní monetaristé (příznivci Václava Klause), Od KDU-ČSL se odloupla pravicovější (méně sociální) část strany (TOP 09), takže stará dobrá KDU-ČSL jako mávnutím kouzelného proutku získala punc křesťansko-sociální strany, což je mi sympatické. V důsledku Bursíkovy neomalené politiky se od Strany zelených oddělila levicovější (sociálnější) část v podobně Demokratické strany zelených a navíc v rámci strany stále ještě působí rovněž sociálnější platforma s názvem Demokratická výzva.
 
Vznik relativně velkého množství nových malých stran snižuje jejich šance na jejich vstup do Sněmovny. Jaký by byl podle Tebe optimální vývoj v zelené části českého politického spektra? Počítáš, že by se cokoli zeleného mohlo v příští sněmovně objevit?
 
Odlišil bych své přání od objektivnější prognózy: Samozřejmě bych si to přál, ale podle mě si lze šanci na vstup zelených do sněmovny udržet, jen pokud na srpnovém sjezdu strany dojde k výměně KOMPLETNÍHO vedení strany (jen Bursík s Jaques absolutně nestačí) a k celkovému posunutí strany alespoň k levému středu. Takoví ti zhrzení pravicoví voliči, co je volili jen proto, že nechtěli volit ODS, už tentokrát budou mít jinou alternativu a na Stranu zelených se vykašlou.
 
To se ale budou přetahovat o voliče s ČSSD - lépe řečeno s jejich zelenou platformou reprezentovanou Petrem Petržílkem...
 
Asi trochu ano. Aspoň je něco přinutí přijít s kvalitním a "konkurenceschopným" volebním programem. Kromě toho zeleným nic nebrání s touto platformou (po volbách) intenzivně spolupracovat. Cíle mají stejné. Pokud by se (ať už jakákoli) strana zelených dlouhodobě nemohla dostat do Sněmovny, považuju tuhle platformu za jedinou naději, že se v oblasti ekologie v českém palamentu a v celé české politice vůbec něco pohne.
 
Na Tvoje odhady výsledků říjnových voleb se Tě raději ptát nebudu, ale určitě to bude ještě zajímavé.
 
To jistě. Čím víc vznikne těchhle pidistran, tím větší loterie bude jak to, kolik z nich do té Sněmovny pronikne, tak i to, jak se to projeví na zisku ostatních stran a na celkovém rozložení politických sil.
 
Říkal jsi, že Tě zaměstnávají i jiné věci než jen politika.
 
No, to jo, ale s politikou to zase souvisí: Do budovy, kde pracovně trávím poměrně hodně času, se nastěhovalo ústředí ODS. Obávám se tedy, že budu špičky ODS potkávat ve vrátnici a u výtahu. Kdyby to byla kterákoli jiná strana, tak by mi to tak nevadilo, ale s ODS a jejími prominenty mám fakt problém.
 
Přece jen tu vidím jeden pozitivní moment: Musím zatleskat tamním vrátným. Slyšel jsem, že když si to tam Ivan Langer šel poprvé obhlížet, vůbec ho nepustili dovnitř, protože nebyl s nikým domluven. Stateční vrátní se nelekli známé tváře a jeho mussoliniovsky sveřepého výrazu a byli neoblomní. Takže: Bravo! Nastěhování stranického ústředí bohužel však už  zabránit nemohli.
 
To je ale pořád o politice. To opravdu nemyslíš na nic jiného?
 
To je těžké. Ať myslím na cokoli v dostatečně širokých souvislostech, tak to u té politiky vždycky skončí. Můžu myslet třeba na sport, což dělám opravdu málokdy. První, co mě napadne, je, že bylo konečně upuštěno od úmyslu pořádat v Praze Olympijské hry. Je to pro mě obrovská úleva. Jsem už z principu jak proti diváckému sportu, tak i proti jakýmkoli megalomanským akcím. Když jsem o tom tak přemýšlel a zjistil si všechny okolnosti, tak zjišťuju, že pouhý NÁPAD, ÚMYSL uspořádat v Praze olympiádu, stál daňové poplatníky STAMILIONY korun, většinou za různé studie a platy lidí, kteří se tím záměrem zabývali nebo dokonce jen MĚLI zabývat. Jinými slovy: vyhozené peníze. Kolik nesrovnatelně užitečnějších věcí se za tuto částku dalo pořídit!
 
Koukám, že z Tebe dnes nic jiného než politiku nedostanu. Tak zase příště...
 
- - -
 
19.06.2009
 
Miroslav Kalousek neustále omílá, že odmítá daňovou progresi, protože to považuje za trestání těch schopných za jejich úspěch.
 
Ano, on to dokonce ještě upřesňuje, že daňová progrese trestá pracovité a vzdělané. Ať mi pan Kalousek promine, ale to si opravdu myslí, že všichni, kdo vydělávají pod sto tisíc hrubého měsíčně jsou nevzdělaní a líní? To si opravdu myslí, že vzdělání a pracovitost je postačující podmínkou toho "úspěchu", za který má ta daňová progrese údajně "trestat"? Já si myslím téměř pravý opak: Vzdělání a pracovitost nejen že nejsou postačující podmínkou pro dosažení vysokého příjmu, ale nejsou dokonce ani nutným předpokladem.
 
Absenci daňové progrese považuji za asociální stav. Daňová progrese a její míra je přece vyjádřením solidarity těch šťastnějších s těmi "méně šťastnými", či spíše dravých s těmi méně dravými. Ale rozhodně ne chytrých s hloupými, pracovitých s línými nebo schopných s neschopnými. Že je tato solidarita vynucena zákonem, je dáno tím, že nežijeme v nějaké džungli, nýbrž ve vysoce organizované společnosti. Tedy alespoň prozatím, protože pokud tato solidarita vymizí, společnost se tou džunglí, kde silní požírají slabé, velmi rychle stane.
 
Pokud někdo chce vnímat daňovou progresi jako "trest", opravil bych ho minimálně v tom smyslu, že může být chápána tak nanejvýš jako kompenzace nezasloužených materiálních výhod vznikajících dravostí a velmi často ostrými lokty a bezohledností. Nebýt dravý a bezohledný nesmí přece být důvodem k nižšímu sociálnímu statusu.
 
Navíc: Současný stav bych dokonce nazval daňovou DEGRESÍ (čím VYŠŠÍ příjem, tím NIŽŠÍ procento daně).
 
Tak to je snad blbost, ne? Platí přece patnáctiprocentní rovná daň...
 
V tom je právě ten podfuk. ZAMĚSTNANCI přece neplatí jen daň z příjmu, ale i odvody na zdravotní a sociální pojištění. A tu tzv. "rovnou" daň platí z tzv. "superhrubé" mzdy, tedy ze mzdy zvýšené téměř o polovinu (o 47,5%), tj. o odvody na sociální (26+8%) a zdravotní (9+4,5%) pojištění. Výsledné procento tedy u zaměstnanců činí nikoli 15, nýbrž přes 22%.
 
OSOBY SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ ČINNÉ mají nižší vyměřovací základ pro výpočet pojistného a navíc několik odpočitatelných položek, které zaměstnanci nemají. Reálné procento daně z příjmu i ostatních povinných odvodů je tedy u OSVČ výrazně NIŽŠÍ než u zaměstnanců, a to přesto, že průměrná OSVČ má výrazně VYŠŠÍ hrubý příjem než průměrný zaměstnanec.
 
No a nakonec příjmy z kapitálu. Z těch se žádné zdravotní a sociální pojištění neplatí, takže jedině SPEKULANTI platí opravdu těch inzerovaných 15%, tedy procento ze všech těchto tří kategorií nejnižší. Nemusím zdůrazňovat, že tedy toto NEJNIŽŠÍ PROCENTO PLATÍ TI NEJBOHATŠÍ, kteří již nemusí pracovat a vytvářet hodnoty, nýbrž jim stačí vydělávat pouze jejich přesouváním.
 
Teď mě fakt nenapadá, co Ti na to říct. Docela mi to vyrazilo dech. Takhle jsem o tom vůbec nepřemýšlel.
 
Ono je totiž strašně snadné tyto skutečnosti schovat. Prostě se porovná zaměstnanec s podprůměrným příjmem s nějakým bohatým podnikatelem a hned všechno vypadá přijatelně. Člověk se ale nesmí nechat oblbnout a musí vycházet ze SKUTEČNÉ sociální struktury zaměstnanců, OSVČ atd. Dokonce ani PRŮMĚRNÁ čísla nevystihují dostatečně tu dnešní míru asociálnosti. Úplně přesný přehled bychom získali až porovnáním příjmových MEDIÁNŮ daných sociálních skupin, tj. porovnáním výše či procenta daně u nejčastější výše příjmu zaměstnance a u nejčastější výše příjmu OSVČ, případně i těch spekulantů.
 
Jak bys tedy daň z příjmů řešil Ty?
 
Já nejsem ani ekonom, tím méně daňař. Osobně si ale myslím, že zdaňovat by se měl pouze OBJEM SPOTŘEBY a nikoli příjmy z práce. Tady by mohl pan Kalousek možná mluvit o "trestání". Ale i u tohoto danění objemu spotřeby bych byl stoupencem poměrně strmé progrese. To znamená, že každou další UTRACENOU (nikoli vydělanou) korunu bych zdanil vyšším procentem.
 
No ale protože se asi ptáš na konstrukci daně z příjmu, zkusím odpovědět jinak: Pro sebe jednoduše rozlišuju skutečně ROVNOU daň, tj. každý platí STEJNOU ČÁSTKU, potom daň PROPORČNÍ, tj. každý platí STEJNÉ PROCENTO ze svého příjmu (to, co je u nás prezentováno jako rovná daň, je ve skutečnosti daní proporční), dále daň progresivní, tj. čím vyšší příjem, tím VYŠŠÍ PROCENTO daně. No a u progresivní daně je pak ještě nutné rozlišit míru progrese...
 
Sice mi není jasné, jak bys rozlišil, kolikátou korunu kdo právě utrácí, abys ji mohl "sociálně spravedlivě" zdanit, ale dobře - je to jen teorie. Ale který z těch typů zdanění PŘÍJMU bys tedy preferoval?
 
Hádej!   Samozřejmě že progresivní daň, a to s dostatečnou, tedy poměrně vysokou mírou progrese.
 
Za tohle by Tě pravičáci utloukli kufříkama. Nemá nakonec Miroslav Kalousek pravdu, že bys tím vlastně "trestal lidi za úspěch"?
 
Jééé, no to by byla krásná mučednická smrt ve jménu sociální spravedlnosti - být utlučen kufříkama plnýma milionů, o které se páni pravičáci tak bojí!
 
Ale vážněji: To je přece neuvěřitelně hloupé klišé. To je, jako bys říkal, že daňová progrese je výrazem závisti neúspěšných lidí... Je nesmírně důležité odlišit smysl pro (příjmovou) spravedlnost a sociální ohledy na jedné straně od skutečné závisti na straně druhé. A víš Ty co? Já jsem se rozhod, že budu (pro změnu) na chvilku "zlej". Já to otočím a řeknu to takto:
 
Není touha po vyšších příjmových rozdílech naopak výrazem (potenciální) závisti těch bohatých, že by ten "neúspěšný a neschopný plebs" taky mohl mít na slušné živobytí? Někdy mi to tak skutečně připadá. Jako by ti "úspěšní a (všeho)schopní" odvozovali své sebevědomí od toho, kam až dokážou stlačit životní úroveň těch "méně úspěšných". Jako by jejich sebevědomí rostlo s tím, k jak úzké "elitě" náleží a jak "utěšeně" roste skupina těch, kteří to štěstí nemají. Asi si potřebují připadat výjimeční a nadřazení, aby byli dostatečně spokojení. Jim nestačí, aby oni sami měli co nejvíc, oni ke svému pocitu štěstí potřebují, aby ti ostatní měli co nejmíň. A pak tuto svou závist a chamtivost schovávají za boj proti "komunistickému" rovnostářství.
 
No, po těchto slovech se fakt nediv, že Tě pravicově smýšlející lidi označují rovnou za komunistu.
 
Komunista rozhodně nejsem - to Ty moc dobře víš. Ale budiž - ať si hloupí lidé o mně myslí a říkají, co chtějí. Mně záleží na tom, co si myslí a co říkají lidé, kteří nejsou zaslepení primitivním antikomunismem a jsou ochotni o věcech uvažovat s určitým nadhledem. Vždyť kritizuju-li jeden extrém (a současná situace podle mě extrémní už dávno je), zdaleka to přece neznamená, že jsem stoupencem extrému opačného. Určité odstupňování příjmů podle zásluh je nutné, ale musí mít svou sociálně únosnou míru. A o té se tu můžeme bavit.
 
Ano, ale raději až příště. Dnes jsi mi docela zamotal hlavu. Budu mít rozhodně o čem přemýšlet.
 
- - -
 
21.06.2009
 
Dnes byly televizní zprávy plné nejrůznějších tragédií - od politických nepokojů v Íránu, přes dopravní nehody až po smrt parašutistů. Jak na Tebe takové zprávy působí?
 
Vnímám tyhle informace hrozně citlivě. Nemáš představu, co se mi přitom honí hlavou. Právě proto se hlásím k pacifismu, odmítám motorismus a upřímně nechápu dobrovolné podstupování absolutně zbytečných rizik. Pomiňme skutečnost, že se televize a další média vyloženě vyžívají ve zprávách tohoto typu. To by bylo na delší debatu. Lidsky mě nejvíc zaujala zpráva o smrti při seskoku padákem. První, co mě napadlo, je, proč to ti lidé vůbec dělají? K čemu je to dobré? Proč podstupují taková rizika? To jim to riziko stálo za vidinu nevšedního zážitku?
 
Tak Ty místo abys vyjádřil lítost nad zmařenými životy, ...
 
Ne, nic takového. Tato tragédie mě lidsky zasahuje a děsí stejně jako asi kteréhokoli jen trochu citlivého člověka. Jen jsem chtěl vyjádřit absolutní nesouhlas s tím, jak lidé nakládají s tím nejcennějším, co mají - se svým životem. Jako by nebylo dost příčin smrti a lidského utrpení, které nemůžeme ovlivnit. Někteří vyhledávají ještě další a další rizika. Naprosto to nechápu. Něco podobného cítím při zprávách o obětech mezi jezdci a diváky na nějakých automobilových soutěžích. Nejen že mi uniká smysl těchto akcí jako takových, ale jak ze strany samotných jezdců, tak velmi často i ze strany přihlížejících se velmi často (ne-li vždy) jedná o nezodpovědný hazard s vlastním životem i s životy druhých.
 
Lidi se chtějí bavit, prožít něco vzrušujícího...
 
A musí být ta zábava a to vzrušení spojeny s takovými (nebo vůbec nějakými) riziky? Dokážu ocenit, když člověk nasazuje svůj život v okamžiku, kdy chce zachránit nějaký jiný život, případně nějaké opravdu významné hodnoty, jako je vlastní nebo něčí svoboda, ale riskovat zdraví a život jen tak pro zábavu? Kvůli pár okamžikům vzrušení?
 
Na to Ti nedokážu odpovědět.
 
Neber to tak, že chci moralizovat v okamžiku, kdy jiní truchlí nad zmařenými životy. Stejné myšlenky se mi honí hlavou, i když se zrovna nic tragického nepřihodí. Je to stejné, jako když nabádám lidi, aby nesedali do aut a nejezdili zbytečně, když vědí, že tím plodí riziko jak pro sebe samotné, tak hlavně pro své okolí. Taky o tom nemluvím jen v okamžiku nějakého silničního neštěstí, ale v podstatě trvale, a to dokonce i v obdobích, kdy počet úmrtí na českých silnicích klesá.
 
Jak tohle můžeš srovnávat?
 
Velmi dobře. Člověk se zpravidla může rozhodnout, zdali učiní něco, v čem je přítomno určité riziko, ať už pro něho samého nebo i pro druhé. Seskok padákem nebo účast v automobilové soutěži je v mých očích riziko absolutně zbytečné. Rizika vyplývající z jízdy autem vnímám zpravidla také jako neadekvátní účelu jízdy. Stejně jako u toho nezdařeného seskoku si tyto okolnosti i řidiči aut v plné míře uvědomí až v okamžiku, kdy je pozdě, pokud si je vůbec stačí uvědomit. Chtěl bych, aby si ta rizika lidi uvědomovali včas a v dostatečné míře.
 
To by ale tento sport úplně vymizel...
 
Zcela správně. Nedokážu si představit jediný rozumný důvod, proč by měl běžný člověk skákat s padákem z letadla. Stejně tak mě nenapadá jediný rozumný důvod jezdit autem pro zábavu nebo v tom dokonce soutěžit. Velmi podobně pohlížím dokonce na velkou většinu jízd "normálních", civilních automobilů. Rizika spojená s použitím motorového vozidla zpravidla výrazně převyšují užitek vyplývající z jízdy.
 
Ty se taky od všeho dostaneš k tomu svému oblíbenému antimotorismu...
 
Tady ale nejde o nějakou mou posedlost. Ten společný jmenovatel tam prostě je. Mezi obojím je ale jeden velký rozdíl: Seskok padákem ohrožuje jen a pouze jeho aktéry, kdežto provozem motorového vozidla ohrožujeme převážně ostatní.
 
 
- - -
 
 
 
25.06.2009
 
 
V tuhle chvíli se Tě nemůžu zeptat na nic jiného, než co říkáš probíhajícím a hrozícím povodním.
 
Předpokládám, že nechceš slyšet to, co si můžeš přečíst v novinách, případně nějaké lamentování nad stoupajícím počtem obětí.
 
To opravdu ne. Připadá mi, že máš prakticky na všechno názor, tak se Tě ptám, jestli máš nějaký vyhraněný názor i na povodně...
 
Asi Tě nepřekvapím, když Ti řeknu, že ano. Ale nic si od toho neslibuj - nejsem ani ekolog ani meteorolog nebo klimatolog, tím méně vodohospodář. Své názory si prostě utvářím selským rozumem. (Jiný ani nemám  ). To je podle mě totiž to, co v našem životě nejvíce chybí. Ale hlavně: Pořád se píše o katastrofálních NÁSLEDCÍCH, ale méně se už hovoří o PŘÍČINÁCH. A pokud ano, tak jedině z pohledu globálních klimatických změn.
 
No tos mi toho řek!
 
Musel jsem to nějak uvést, ne? Ale k věci: Příčinu zvýšené frekvence těchto a podobných událostí vidím v "našem" nenažraném způsobu života a tak trochu také v jakési "pseudoekologii". Vezmu to po pořádku: Za prvé si myslím, že ubývá ploch, kam by se srážková voda mohla vsakovat - přibývá zastavěných a vyasfaltovaných ploch, takže voda, která by se za původního stavu na této ploše vsákla, odchází kanalizací přímo do vodních toků.
 
Za druhé se podle mého soukromého pozorování zhoršuje hospodaření se zemědělskou a lesní půdou. Mám dojem, že zemědělská půda na mnoha místech už postrádá humózní složku, která by zaručovala schopnost absorpce vody. Dnes je půda vyloženě jílovitá a voda stéká po povrchu, v lepším případě zůstává stát a tvoří bezodtoké laguny na polích. Nijak jsem si nezjišťoval, jestli zemědělci zaorávají slámu, ale mám pocit, že by to na té půdě muselo být vidět, což není. Ne nadarmo se dříve, kdy půda nebyla pouhým nástrojem ekonomického zisku, říkalo: "Sláma - úrody máma." Co se děje se slámou, která není zaorávána zpět do půdy, to upřímně řečeno netuším. Předpokládám, že je spalována nebo jinak zpracovávána či pouze bez užitku skladována, ale do půdy se prostě nevrací, nebo aspoň ne v potřebné míře.
 
Zmiňoval ses ale ještě o lesní půdě...
 
To je přece v bleděmodrém totéž: Po vytěžení dřeva jsou odvětvené kmeny odvezeny. To bych samozřejmě ještě chápal - těžba dřeva je dnes (bohužel) hlavní cíl a smysl existence hospodářských lesů. Ale proč lesáci nenechají odřezané větve volně ležet a místo toho je shromažďují u cest a odvážejí, popřípadě rovnou na místě spalují? Nezřídka se tento cenný materiál, který patří zpět do půdy, štěpkuje a získaná štěpka se opět spaluje. Výsledkem je, že současné hospodářské lesy postrádají humózní vrstvu půdy a vyrůstají z jakési jalové žluťky, pokryté tenkou vrstvou čerstvě spadaného listí nebo jehličí, která má velmi nízkou schopnost absorbovat srážkovou vodu. Les tedy jako celek přestává srážkovou vodu absorbovat, což ale vždy byla a nadále by měla být jeho hlavní krajinotvorná funkce.
 
Tohle se ale nedá změnit naráz. Vytvořit v polích a lesích opět dostatečně silnou humózní vrstvu může trvat desetiletí...
 
No vždyť taky desetiletí trvalo, než se "podařilo" do současného neutěšeného stavu dospět. Jasně, že nedokážeme vlastnosti půdy změnit ze dne na den, ale "ZAČÍT" se s tím ze dne na den dá...
 
To ale přece není všechno, čím lidská činnost přispívá k čím dál častějším a katastrofálnějším záplavám. Dalším takovým jevem je přeceňování významu kanalizace. (Nejen) Evropská unie tlačí na to, aby každá sebemenší víska měla svou vlastní kanalizační síť. Na tom by nebylo nic tak hrozného, kdyby se do té kanalizace dostávalo jen to, co tam skutečně patří. Ale do kanalizační sítě odchází veškerá dešťová voda ze silnic a hlavně ze střech domů. Opět proudí přímo do vodních toků a bez užitku odchází z krajiny. Podle mého přesvědčení by se dešťová voda neměla svádět do kanalizačních sítí, nýbrž jímat do zásobníků a používat jako užitková na zalévání zahrad, případně i pro určité účely v domácnosti, kde se dnes kvůli tomu čerpá pitná voda z vodovodního řadu.
 
To by ale vyžadovalo obrovské investice...
 
Určitě ne tak velké, na kolik se vyšplhají škody způsobené záplavami. Kromě toho frekvence a katastrofální následky povodní nejsou jedinými škodami, které v důsledku neodpovědného hospodaření se srážkovou vodou vznikají. Dalším důsledkem je dlouhodobý drastický pokles spodních vod. Snad každý se dnes s tímto jevem už setkal - minimálně v podobě "vysychání" studní. Spodních vod přece ubývá ze stejných důvodů: Srážková voda odtéká bez užitku po povrchu a nemá čas a příležitost se vsakovat do hlubších vrstev podloží. Dalším vedlejším efektem jsou splachy ornice a další eroze v krajině. Navíc se plýtvá spodními vodami pro účely, kde by bohatě postačila povrchová srážková voda. Vím, že dnes je hodně lidí alergických na slovo "regulace", ale jedna z prvních věcí, co bych si přál, aby bylo velmi přísně regulováno, je čerpání ze zásob podzemních vod. Pokud nějaká taková regulace už existuje, pak je naprosto nedostatečná a neplní svůj účel.
 
Tak abychom to shrnuli: Ty si myslíš, že za ty povodně může jen a jen lidská činnost a nějaké výkyvy podnebí se na tom nijak zvlášť nepodílejí...
 

Tak nějak. Navíc si myslím, že i ty výkyvy podnebí může mít z nemalé část na svědomí opět lidská činnost. Řešení je podle mě dvojí: Za prvé žít podstatně skromněji a nespotřebovávat tak nesmyslné množství všemožných produktů a služeb, za druhé pak to, co tedy už spotřebovat "musíme", vyrábět s co nejmenšími dopady na přírodu. Jinými slovy je nutné ve svém životě zohledňovat i jiná než jen ekonomická hlediska. Například ta ekologická, ale také sociální.

Asi se už budu opakovat, ale Ty jsi neuvěřitelný snílek. Jak tohle chceš dokázat?

Opět vidím dvě cesty: Za prvé je třeba se OSOBNĚ uskrovňovat v rámci existujícího neuvěřitelně plýtvavého systému (a třeba v tom jít i příkladem ostatním lidem), za druhé je nutné působit na to, aby ani ten systém jako celek nebyl tak plýtvavý. Mně osobně je bližší cesta první, ale ta vždy velmi brzy narazí na své hranice. Proto je myslím zapotřebí o těchto problémech diskutovat s ostatními a hlavně tomu i podřídit své volební a obecně politické chování. Tím nemyslím jen volit zelené nebo nazelenalé strany, ale poukazovat na ekologicky likvidační chování a rozhodování ostatních stran (někdy i těch "zelených").

Politika zelených stran snad potřebuje kritiku ze zelených pozic?

Samozřejmě. Například zdánlivě ekologické zálohování PET-láhví nebo i skleněných obalů s sebou nese obrovskou ekologickou zátěž v podobě nutnosti tento materiál přepravovat, třídit, čistit atd. Dalším příkladem je třeba spalování biomasy (sláma, štěpka), které jak vidno nadělá víc škody než užitku. No a úplná rána do palice je masové pěstování řepky pro energetické účely.

To jako máme raději spalovat fosilní paliva?

To opravdu ne. Stejně jako při prosazování cyklistické dopravy na úkor motorové vycházím především z omezování individuální automobilové dopravy jako celku a  neberu stávající objem dopravy jako konstantu, tak i při svých úvahách o poměrech obnovitelných a neobnovitelných paliv nejdříve uvažuju o tom, že je nutné to spalování nejprve radikálně omezit jako celek a teprve potom se přít o poměru ekologických a méně ekologických postupů.

Nejde prostě žít jako dosud a své zbytnělé "potřeby" pokrývat jinak - "ekologičtěji". Nejprve je nutné ty potřeby snížit na přijatelnou (udržitelnou) úroveň a pak teprve uvažovat o ekologizaci jejich naplňování.

 

- - - 

 

26.06.2009

Hospodaření s vodou v krajině Tě asi štve dlouhodobě, ale je něco, co Tě v poslední cobě naštvalo nad rámec Tvé obvyklé a permanentní míry nespokojenosti?

Děláš ze mě bručouna, mrzouta a kdovíco ještě, ale tak to není. Umím být i pozitivní.   Ale když už se na to ptáš, tak je to Klausův postoj k podpisu Lisabonské smlouvy. Já osobně jsem Václava Klause jako svého prezidenta nikdy nepřijal, protože dávno předtím, než byl zvolen, jsem ho považoval za psychicky nemocného, a tím i nebezpečného člověka. Jeho velikášství z jeho postojů čišelo od samého počátku a stav této jeho "povahové zvláštnůstky" se postupem času prudce zhoršuje.

Co bys navrhoval, aby Václav Klaus neudělal v Evropě ještě větší ostudu nebo dokonce nezadělal na celoevropský diplomatický problém?

Prakticky v každém okamžiku si říkám, že horší už to být nemůže, ale vždycky mě pan Klaus přesvědčí o opaku. Podle mého je potřeba zbavit ho funkce nebo alespoň pravomoci k podpisu této smlouvy. K tomuto postoji mě vede přesvědčení, že oddalováním či dokonce odmítáním podpisu Lisabonské smlouvy Václav Klaus překračuje své pravomoci a zneužívá svého postavení k prosazování svých vyšinutých osobních postojů. Podle mého laického úsudku tím porušuje Ústavu České republiky.

Co Tě vede k tomuto přesvědčení?

Netlač mě do toho, abych se tu k tomuto problému vyjadřoval jako nějaký ústavní právník, který se celý život nezabýval ničím jiným. Vyjadřuju pouze svůj názor a své pocity. Jako obyčejný občan jsem Ústavu samozřejmě četl a vyrozuměl jsem z ní, že podpis prezidenta na mezinárodní smlouvě schválené ústavní většinou obou komor Parlamentu patří k jeho víceméně ceremoniálním POVINNOSTEM, nikoli pravomocem.

Copak je představitelné, aby jediná osoba, byť na pár let zvolená do nejvyšší exekutivní funkce, mohla svým "nepodpisem" zabránit platnosti takhle velké a důležité mezinárodní smlouvy, notabene ratifikované parlamenty šestadvaceti zemí Evropy? Kde bychom to byli? Copak je Václav Klaus nějaký absolutistický monarcha? Je očividné, že se jím cítí být, ale žijeme snad v parlamentní republice...

- - -

27.06.2009

Když už jsme zase sklouzli k té politice, jsou Tvé názory dlouhodobě konzistentní, nebo se postupem času mění?

Tohle je dotaz, který by se nemusel týkat jen politiky. Jinak ale moje celková politická orientace je od útlého mládí stále stejná, k posunům dochází spíše v detailech a akcentech. Moje názory se mění velmi pomalu - jsem v tomhle ohledu velmi konzervativní. A čím jsem starší, tím pomaleji se mé názory (na cokoli) mění. Je to dáno tím, že můj názorový aparát se vyvíjí v závislosti na stupni všeobecného poznání. Když je člověk hodně mladý, každá nová informace znamená znatelný posun, protože objem znalostí a životních zkušeností nemůže být velký. Jak člověk přichází do let (teď se vyjadřuju jako nějakej dědek), je přínos každé nové informace v poměru k nashromážděné zkušenosti stále menší a menší.

Jakým způsobem posun ve svých názorech měříš? To máš nějakou škálu, po které se posouváš?

To ne, vnímám to spíš intuitivně. Zřetelnější pohyby u mě nastaly ve vnímání náboženských otázek a také v postojích k násilí. V obou směrech jsem se stal o něco tolerantnějším. Naopak jsou oblasti, kde se mé postoje zradikalizovaly - například v otázce motorismu či konzumního chování.

Jo, teď mě napadá: Občas si (spíše zábavnou formou) změřím posun ve svých názorech nějakým testem, kterých je na internetu spousta. Docela zajímavý mi připadá test na adrese http://www.politicalcompass.org/test . Je to sice v angličtině, ale to není až taková překážka. Poprvé jsem ho vyplnil v dubnu 2008, podruhé teď nedávno v červnu 2009. Test má ukázat, kde se člověk zhruba nachází na ose "liberalismus-autoritářství" a na ose "kolektivismus-individualismus".

A jak jsi tedy dopadl?

V tom dubnu 2008 mi vyšlo, že jsem silně nalevo, že tedy mám sklony ke kolektivismu, ale na ose liberalismus-autoritářství mi překvapivě vyšel mírně liberální postoj. Když jsem si ten test teď udělal znovu po více než roce, k určitému posunu došlo, ale poměrně nevýraznému: Ještě více jsem se posunul směrem ke kolektivismu (z hodnoty -5,75 na -7,5) ale posílil i můj liberalismus (z -1,64 na -2,21). V obou případech se ale nacházím poblíž takových osobností, jako je Nelson Mandela, Mahátmá Gándhí, případně tibetský dalajláma, nejdále mám k osobnostem typu Hitlera, George Bushe nebo Silvia Berlusconiho.

A co Obama? Ten je Tvým názorům blíž?

Rozhodně blíž než uvedení pánové. V nedávných amerických volbách jsem mu proti Bushovi nesmírně fandil, ale neznamená to, že ho beru bez výhrad. Řeknu to zhruba tak: On má k Bushovi zhruba stejně daleko jako já k němu. Takže Barack Obama je pro mě ztělesněním naděje, že tak vlivná země, jako jsou USA, bude mít nesrovnatelně rozumnější vedení než dosud a svět si alespoň částečně oddychne. Já bych šel ve stejném směru ale podstatně dál. Z osobností americké politické scény jsou moje výsledky daleko blíže Alu Goreovi, Ralphu Naderovi, případně Dennisi Kucinichovi.

Počkej, ty poslední dva chlapy u nás téměř nikdo nezná. Co jsou vůbec zač?

Ralph Nader je levicový kandidát na amerického prezidenta. Nejdřív to zkoušel za demokraty, pak dvakrát za americké zelené  a dvakrát jako nezávislý. Bohužel nikdy nezískal dostatečnou podporu, takže mu vyčítali, že svou kandidaturou jen oslabuje demokratické kandidáty. To, že se v minulém volebním období stal prezidentem G. Bush, se připisuje mimo jiné taky jeho kandidatuře. Mně je sympatický tím, že bojuje proti nadnárodnímu kapitálu, který podle něho má víc moci než demokraticky volené politické struktury. Je to taky zakladatel mnoha nevládních organizací, které hájí zájmy zaměstnanců, spotřebitelů, které se zasazují o ochranu životního prostředí a bezpečnost na amerických silnicích.

A ten Kucinich?

To je hodně podobný typ. Jen namátkou: Prosazuje v USA jednotný systém zdravotního pojištění. Dosud téměř 50 milionů Američanů nemá garantovanou ani nejzákladnější zdravotní péči. Bojoval za americký podpis Kjótského protokolu, odmítá privatizaci sociálních služeb, chce zrušit trest smrti...

Dost, dost, dost... Aby z toho nebyla nezáživná politologická přednáška. Ale na jedno se ještě zeptám: Proč se přirovnáváš zrovna k americkým politikům? Vím o Tobě, že máš na americkou vnitřní i zahraniční politiku  dost negativní názory...

Právě proto. Ale to neznamená, že by mě nezajímali politici jiných, například evropských zemí. Když svůj výsledek tohoto zábavného testu srovnám s britskou politickou scénou, nejblíže jsou mi britští zelení. Porovnání mých výsledků s německou politickou scénou je překvapivější: Mám nejblíže ke straně Die Linke, teprve pak následují němečtí zelení, což je pro mě opravdu velké překvapení.

Na těch stránkách lze najít i srovnání historická: Moje postoje jsou například blízké politickému profilu britských labouristů z počátku sedmdesátých let, ale už poměrně vzdálené politice téže(?) strany z posledních dvaceti let. Myslím, že podobný vývoj (posun doprava) prodělala i německá SPD, i když ne tak dramatický.

Tak to jsou docela zajímavé stránky, když z nich dokážeš tohle všechno vyčíst...

To určitě jsou. Ale najdou se tam i méně vážné věci, jako třeba porovnání s názory hudebních skladatelů. Svým způsobem je zajímavé i porovnání s politickým profilem vlád jednotlivých zemí EU. Osobně mám nejblíže ke Švédsku.

- - -

28.06.2009

Trochu si odpočineme od politiky. Jak jsi strávil víkend? Zažil jsi něco, co by stálo za zmínku?

No, zážitků mám víc, ale o jeden bych se možná rád podělil: Když se jede na kole po cyklotrase od Radotína podél Berounky směrem k Černošicům, projíždí se jakousi chatovou osadou. Jedná se o pár desítek nevelkých chat na břehu Berounky. Problém je v tom, že značená cyklotrasa vede mezi pozemky, na kterých chaty stojí, a samotným břehem Berounky, kde osadníci tráví hodně času. Vedení cyklotrasy touto lokalitou je tedy příliš nenadchlo.

Pokud cyklotrasa nevede přes jejich pozemky, je snad všechno v pořádku...

Fakt je, že osadníkům začalo zvláště o víkendech jezdit kolem plotu spousta cyklistů, což někteří velmi nelibě nesli a dosud nesou. Zpočátku byla při vjezdu do osady umístěna smaltovaná cedule, že průjezd osadou povolen pouze při zvýšené ohleduplnosti nebo tak něco. Ale osadníci si na úřadech vymohli, že je tam teď umístěna značka "Cyklisto, sesedni s kola". Znamená to, že by na páteřní cyklotrase z Prahy do Berouna byl několik stovek metrů dlouhý úsek, kde by cyklisté museli svá kola vést, což považuju za holý nesmysl.

Tedy já se jim nedivím. Nic příjemného průjezd velkého množství cyklistů pro ně asi nebude...

Ano, taky to tak vnímám, ale přesto si myslím, že to není důvod nutit cyklisty procházet osadou pěšky, když navíc po dotyčné cestě smí jezdit auta a parkovat u ní. Nejsou to cyklisté, kteří svou hmotností ničí povrch cesty a při průjezdu otravují vzduch...

Co bys tedy místním osadníkům navrhoval?

Ponechat v platnosti původní ceduli a třeba omezit rychlost průjezdu na 10 km/h. Ale nutit cyklisty sesednout s kola a procházet osadu pěšky, je nehorázné. Vždyť si to srovnej: Mně taky vadí provoz aut pod mými okny - a že jich tudy projíždí opravdu hodně. Myslíš, že bych uspěl na obvodním úřadě s požadavkem, aby byl automobilový provoz pod mými okny omezen nebo dokonce zakázán? A to jsou ta auta tisíckrát horší než nějací cyklisté na výletě.

Mně připadá, že zákaz průjezdu tou chatovou osadou u Černošic je výsledkem nějakého tvrdého lobbingu na místním úřadě, protože nikde jinde jsem se s ničím podobným nesetkal. Je to evidentní upřednostnění soukromých zájmů několika málo jednotlivců před veřejným zájmem.

Myslíš, že ostatní cyklisté to vnímají stejně nebo podobně jako Ty?

Zcela nepochybně.

Z čeho tak soudíš? Ty jsi s ostatními cyklisty mluvil?

To taky, ale hlavně jsem ještě neviděl ŽÁDNÉHO cyklistu, který by u té značky sesedl a přes osadu to kolo skutečně vedl. A to tam v sezóně jezdím i několikrát za týden. To je prostě totální bojkot jednoho nesmyslného nařízení.

A to podle Tebe o něčem vypovídá?

Samozřejmě. Tím ale nechci říct, že každý zákaz, který mi připadá hloupý nebo zbytečný, mám právo beztrestně porušit. Kdyby tam byla třeba omezena rychlost, tak by ji slušnější část cyklistů zcela určitě respektovala, ta méně slušná třeba ne, ale ten zákaz by cyklistům aspoň trochu dával smysl, takže by se jim ta slušnější většina řídila. Když ale i slušní cyklisté kroutí hlavou nad nesmyslností tohoto zákazu a jako jeden muž se rozhodnou ho nerespektovat, skutečně to vypovídá jednoznačně o tom zákazu, nikoli o těch lidech.

Ty se samozřejmě považuješ za toho slušnějšího cyklistu...

No jasně - jsem nenapravitelnej slušňák.   Ne, ale vážně. Nikdy by mě nenapadlo, že by průjezd ohleduplného cyklisty přiměřenou rychlostí mohl vadit víc než pomalu se pohybující chodec vedoucí kolo. Navíc chodec s kolem zabírá víc místa (větší šířku) a průchod osadou mu trvá třikrát déle.

Tak mě napadá, že by nebyla od věci taková malá švejkovina: Kdyby totiž opravdu všichni s těch kol slejzali a rozvážným krokem to přes tu osadu vedli, vznikla by tam nepředstavitelná skrumáž. Na obou koncích osady by se hromadili cyklisti a ta jejich cesta by byla celý boží den úplně plná. Myslím, že by to ty osadníky velmi brzy přestalo bavit. Velmi rádi by se vrátili k současné praxi, kdy nikdo s kola navzdory zákazu nesesedá a projíždí osadou nějakou rozumnou rychlostí. Většina tam projíždí rychlostí kolem 10-15 km/h. On totiž technický stav té cesty ani nijak závratné rychlosti neumožňuje...

- - -

01.07.2009

Už dlouho sis nestěžoval na bezohlednost řidičů. Mám tomu rozumět tak, že se situace přece jen zlepšuje?

To nevím a nedokážu to posoudit. Kdybych měl vycházet z čísel zveřejňovaných policií, tak se zdá, že je situace o něco lepší než před rokem. Ale já těm jejich statistikám zas tolik nevěřím, protože jejich práce s čísly je dost podezřelá.

Tak to už pak nevím, čemu bys chtěl věřit. Pravdivost těch čísel si sám neověříš...

Pravdivost asi ne, ale nepravdivost nebo minimálně nevěrohodnost ano.

Tak to mi vysvětli.

Jak víš, každodenně sleduju policejní údaje o obětech na životech na českých silnicích  a zapisuju si je do tabulky. Za každý měsíc tedy tyto údaje "hodí" nějaký součet. Policie pak za daný měsíc zveřejňuje skutečný počet obětí, který je vždy zhruba o deset procent vyšší než je součet těch denních údajů. To je dáno tím, že občas do 24 hodin zemře někdo, kdo byl v denním hlášení uveden ještě jako těžce zraněný.

Tohle snad nepovažuješ za falšování údajů...

Samozřejmě že ne. Ale v dubnu to bylo OBRÁCENĚ! Údaj o počtu mrtvých byl NIŽŠÍ než součet denních hlášení! To snad byl někdo prohlášen za mrtvého omylem a pak to bylo korigováno? Nebo se jim někdo probral na pitevně?

To bude nějaká blbost...

No, kdyby se jednalo o rozdíl jediné osoby, mohl bych snad uvěřit tomu, že ten měsíc nějakou shodou okolností nezemřela žádná oběť večerní dopravní nehody druhý den dopoledne a že třeba navíc došlo k nějakému ojedinělému omylu v počtu hlášených obětí u jednoho případu. Ale i tohle by ale byla neuvěřitelná souhra naprosto nepravděpodobných náhod. Jenže součet denních hlášení za duben 2009 činí 63 osob a oficiálně vykázaná dubnová statistika úmrtí obsahuje číslo 59. Jako daleko pravděpodobnější bych viděl číslo 69 - to by odpovídalo těm obvyklým deseti procentům navýšení v důsledku úmrtí druhý den do 24 hodin po nehodě.

Ty si myslíš, že v tom je úmysl?

To samozřejmě nemohu vědět. Nějaká chyba je v tom ale určitě - třeba neúmyslný překlep: Místo 69 napsali 59.  Víš co? Já se jich na to zeptám.

To je to pro Tebe tak důležité?

Je, a to hned ze dvou důvodů: a) bezpečnost na silnicích, b) důvěra ve státní instituce...

Když odhlédneme od možných nepřesností - jak se vyvíjejí čísla o počtu obětí na životech?

Trefil ses dobře. Kdyby ses mě zeptal na nehodovost, odpovědět bych Ti asi nedokázal, protože výši škod a počty nehod už nemá cenu sledovat, když se jich do policejních statistik dostane jen zlomek...

Ale k dotazu: Od 1.6.2008 do 31.5.2009 zahynulo na českých silnicích (do 24 hodin po nehodě) 949 osob. O rok starší údaj mluví o 1097 osobách. Zdálo by se tedy, že jde o zřetelný pokrok. Nakolik se ale jedná o výsledek práce policie, vyšší kázeň řidičů nebo třeba jen o vliv počasí, nedokážu posoudit. Jen doufám, že to není výsledek svévolného nakládání policie s čísly.

Předpokládejme, že ta čísla sedí.

Vznesl jsem na policii dotaz o té dubnové nesrovnalosti, tak uvdíme, jak to zdůvodní. Pak se můžeme bavit dál.

- - -

 2.7.2009

Dáš mi vědět, až Ti přijde odpověď?

Já už ji mám - jsou docela rychlí. Ale to neznamená, že mě příliš uspokojila. Na druhou stranu jsem něco podobného čekal.

Tak to neokecávej a povídej: Co Ti napsali?

V podstatě mi ocitovali svou měsíční zprávu (to fakt nemuseli, protože jsem ji četl a mám ji k dispozici) a přiložili ještě přehled údajů za jednotlivé měsíce. Jediná informace, která se týkala jádra dotazu, byla, že denní hlášení jsou pouze orientační a mohou se od měsíčních výkazů lišit.

Takže ses nic nového nedověděl. Vlastně bys ale mohl být spokojen...

Ke spokojenosti mám dost daleko, ale dál už do toho šťourat nebudu.

Tedy Tvoje starosti bych chtěl mít...

Já neříkám, že mi to dělá nějaké starosti, ale na druhou stranu mám rád čísla a jsem celý nesvůj, když někde něco nesedí.

Ale vždyť Ti říkají, že oficiální jsou jen ty měsíční přehledy...

V tom je ale ten problém - ona ani tahle čísla nesedí. V té odpovědi mi poslali mimo jiné tabulku, která vyšla i v dnešním Právu:

Leden 78 mrtvých, únor 52, březen 46, duben 61, květen 63.

A co Ti na tom nesedí?

Nekoresponduje to s jejich OFICIÁLNÍMI měsíčními zprávami: http://www.policie.cz/clanek/clanek/statistika-nehodovosti-872434.aspx - z nich totiž vyplývají jiná čísla: leden 75, únor 55, březen 48, duben 59. Ještě se mi divíš, že jsem zmatený?

No, nedivím, ale rozhodně bych se tím tak neužíral.

Já se taky neužírám nějakými čísly, ale pochybnostmi o preciznosti práce policie.

A co s tím jako hodláš dělat?

Asi nic moc. Můžu tak akorát sem tam na nějakou tu nesrovnalost poukázat. Třeba v červnu činí prostý součet denních hlášení o obětech na životech na českých silnicích rovných 80 osob. Jsem zvědavý, kolik se jim jich zase "probere na pitevnách" a o kolik se bude lišit měsíční hlášení na stránkách policie od definitivní zprávy ŘSDP PP ČR pro tisk a veřejnost...

No to je pěkně dlouhá zkratka! Vsadím se, že mi ji tu na místě nebudeš schopen dekódovat.

Přiznám se bez mučení, že zpaměti bych to nedal, ale je to Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky. 

- - -

03.07.2009

Co říkáš tomu, že od ledna 2010 bude řízení motorového vozidla bez řidičského průkazu opět pouhým přestupkem?

Raději mi to ani nepřipomínej! To je jev, který charakterizuje celou naši dobu: "Snižujeme" kriminalitu tím, že některé trestné činy prostě prohlásíme za pouhé přestupky, a když se náhodou někdo dopustí něčeho, co do kategorie trestného činu spadá, nastavíme podmínky tak, aby oběť trestný čin neohlásila. A když ohlásí, tak oběť přimějeme snížit nahlášenou škodu tak, aby o trestný čin nešlo, atd.

Ale i tak je hodně trestných činů s "dostatečně" vysokou škodou...

Když se přece jen podaří nahlásit trestný čin s dostatečně vysokou škodou, aby policie hlášení vůbec přijala, stejně se zpravidla vůbec nic nestane. Osobní zkušenost mám s krádeží kola, vyloupením bytu, opakovaně s vyloupením i vykradením rekreačního objektu, okradení kapsářským gangem - ani v jednom případě policie pachatele nedopadla. Pokud to takhle chodí všude, pak se nedivím, že ochota ohlásit trestný čin je téměř nulová.

Celá společnost celkově otupuje vůči trestné činnosti. Co by člověk před dvacet či třiceti lety bez rozmýšlení běžel oznámit, nad tím dnes mávne rukou. Kriminální chování se stává normou, přestupky už nikdo ani nevnímá.

Ale zpět k tomu "přestupku" řízení vozidla bez řidičského průkazu: Vždyť se jedná bezmála o obecné ohrožení!

Jak, bezmála? To obecné ohrožení podle mého prostě JE. Lze předpokládat, že nevlastnění řidičského oprávnění má nějaký důvod - ten člověk neuspěl v autoškole, je příliš mladý, řidičský průkaz mu byl odebrán... Ve všech těchto případech je společným jmenovatelem snížená schopnost ovládat vozidlo, což je nutně spojeno s ohrožením okolí ještě podstatně vyšším než je tomu u držitelů řidičského průkazu.

Pokud vozidlo řídí člověk, kterému byl řidičský průkaz odebrán, trestným činem to asi nadále zůstává, jen bude kvalifikován jako maření úředního rozhodnutí...

To je ale něco jiného - to je trestný čin, kterého se dopouští vůči správním orgánům nebo jak se tomu říká. Ale samotná jízda je hlavně přečinem vůči veřejnosti, vůči lidem... Nějakým "mařením" ten člověk ještě nikoho neohrožuje. Mařit nejrůznější úřední rozhodnutí lze přece na sto způsobů, aniž bych tím kohokoli ohrozil. Ohrožení okolí v tomto případě vzniká faktem té jízdy, nikoli samotným rozporem s nějakým nařízením či zákazem.

Myslíš, že řízení bez řidičáku je srovnatelně nebezpečné jako třeba řízení pod vlivem alkoholu nebo jiné psychotropní látky?

Žádné statistiky tohoto druhu neznám, abych to mohl říct s určitostí. Ale o to přece nejde. Enormní rizika vznikají už samotným faktem, že někdo jede autem. Alkohol, drogy nebo jízda bez řidičáku toto riziko ještě neúměrně zvyšuje. Kdyby bylo po mém, já bych trestal i "zbytečné" jízdy - to je taky neúměrné zvyšování rizika... Ale o tom jsi asi mluvit nechtěl...

Mě napadlo, co s Tebou udělala třeba ta zpráva o smrti malé cyklistky, kterou srazil opilý řidič...

Vidím, že mě dobře znáš: Samozřejmě se mnou lomcoval a dosud lomcuje neuvěřitelný vztek. Takový člověk by už v životě neměl vylézt z kriminálu. Ale tohle jsi asi slyšet nechtěl.

Ten člověk nejspíš MĚL řidičský průkaz...

Teď honem nevím, co chceš slyšet. Ve stejný den na jiném místě zahynul člověk, jehož na chodníku srazil opilý řidič bez řidičáku. Ale už vím, kam mě zase tlačíš: Samotný fakt, že někdo nemá řidičský průkaz, přece nikoho neohrozí. Dokonce ani samotný fakt, že se někdo vožere jako prase, rovněž zpravidla nikoho bezprostředně neohrozí. Tím SKUTEČNÝM zdrojem ohrožení je až ta JÍZDA MOTOROVÝM VOZIDLEM. Alkohol nebo absence řidičáku jsou až faktory, které toto ohrožení "jen" zvyšují, ale NEZPŮSOBUJÍ.

Shrnu to do následujících kacířských vět: Kdyby viník té smrtelné nehody, při které přišla o život ta jedenáctiletá holčička, před jízdou nepil, "jen" by tím snížil riziko této nehody, ale stát by se klidně mohla - z mnoha jiných příčin (nepřiměřená rychlost, nevěnování se jízdě - třeba telefonování za jízdy, únava řidiče, technický problém na vozidle...). Ale kdyby nechal auto doma, nic by se té holčičce nestalo, ani kdyby se tím alkoholem ztřískal třeba do bezvědomí. To používáním motorových vozidel ohrožujeme své okolí, nikoli samotným požíváním alkoholu.

Máš štěstí, že Tě znám. Kdokoli jiný by si to mohl vyložit jako obhajobu alkoholismu.

Tak to ani náhodou. Vůči konzumentům alkoholu chovám podobnou averzi a opovržení jako ke kuřákům. I když řekl bych, že kouření je horší. Když se člověk zpije do němoty a zůstane přitom doma a vyspí se z toho, je to opravdu hlavně jeho věc. Tedy pokud přitom samozřejmě nezmlátí manželku a děti. Kuřák ale prakticky VŽDY ohrožuje i zdraví někoho jiného - tedy pokud kolem sebe nemá stovky metrů trvale liduprázdného prostoru...

Neodváděj téma, jo? Mluvíme tu o obětech DOPRAVNÍCH nehod pod vlivem alkoholu, nikoli o škodlivosti pasivního kouření.

Ale na následky pasivního kouření umírá víc lidí než na následky dopravních nehod... Ale dobře. Až si budeš chtít popovídat o tomhle, tak dej vědět. Určitě mě zase dostaneš do obrátek.

- - -

Píšeš, že jsi náruživý městský cyklista. Pořád nesmírně zdůrazňuješ to "městský". Mě by teď ale zajímalo Tvoje ježdění na kole obecně.  
 
To, co zdůrazňuju, je, že moje ježdění má nějaký smysl i pro někoho jiného než pro mě. Moje ježdění na kole nahrazuje pohyb motorovými dopravními prostředky. Ostatním tudíž ušetřím spoustu ohrožení, smradu a hluku. A vlatně taky místa na ulici.  
 
Kdy ses naučil jezdit na kole?  
 
Přesné datum si nepamatuju. Mohlo mi být tak sedm nebo osm let. Moje první kolo byl Pionýr - po starší sestře.  
 
Kdy jsi měl své první kolo s přehazovačkou?  
 
Favorita s dvojpřevodníkem vpředu a trojkolečkem vzadu jsem měl tak od jedenácti či dvanácti let. Ale dost brzy jsem ho zničil – zlomil se/jsem mu rám.  
 
Na čem jsi jezdil potom?  
 
Zdědil jsem staré předválečné cestovní kolo snad ještě po dědečkovi. Samozřejmě bez přehazovačky. Dnes je zrenovované do své historické podoby a je z něho parádní muzeální kousek. Je zajímavé, že právě na něm jsem toho (už jako větší dítě) najezdil nejvíc a bylo to právě toto kolo, které bylo předobrazem mých dalších bicyklů, na kterých jsem jezdil a jezdím v poslední době.  
 
Jezdil jsi v dětství hodně?  
 
Jen o víkendech a o prázdninách. Za těch deset let (od osmi do osmnácti) jsem mohl dohromady najezdit nanejvýš tak deset tisíc. Nejvíc jsem toho najezdil na tom starém kole bez přehazovačky. Tenkrát mě ale nenapadlo to sledovat nebo dokonce měřit. Jo, vlastně si vzpomínám, že jsem měřil vzdálenosti: Na přední kolo jsem si dal sytě červenou čepičku na ventilek, takže když jsem chtěl změřit nějakou kratší vzdálenost – nejvýš ve stovkách metrů, počítal jsem, kolikrát se čepička mihne. Třeba do hospody pro limonády to bylo 400 metrů tam a 400 zpátky.  
 
Co po těch osmnáctinách...?   Úplně jsem s ježděním přestal. Měl jsem prostě jiné zájmy a starosti. Vrátil jsem se k tomu až po mnoha letech.  
 
Kdy jsi tedy začal zase pravidelně jezdit?  
 
Až v roce 1998. Ale od té doby jezdím opravdu pilně. Ne že bych nějak hltal kilometry, ale postupně jsem jízdou na kole nahradil prakticky všechny ostatní druhy dopravy. Jak uvádím ve svém úvodním profilu, po Praze se jinak než na kole nepohybuju už vůbec. Autobus nebo vlak používám jen na opravdu velké vzdálenosti – a to jen když mě tlačí čas. Autem se nechám vozit jen velmi výjimečně. Auto ani řidičský průkaz samozřejmě nevlastním.  
 
Jak často jezdíš autem?  
 
V poslední době tak pětkrát do roka. Průměrná vzdálenost, kterou se takto nechám odvézt, je zhruba 130 km.  
 
Co vlak? Tam předpokládám vyšší využití, protože můžeš brát kolo s sebou...  
 
Ano, občas tuto možnost využívám. Vlakem jezdím jedenáctkrát ročně na průměrnou vzdálenost 120 km. Většinou skutečně i s kolem.  
 
No a ten meziměstský autobus?  
 
Správně jsi zdůraznil slovo "meziměstský", protože městským jsem už několik let nejel. Tak tedy meziměstským autobusem jezdím vlastně pravidelně, i když méně než jednou týdně (46krát za rok), a to průměrných 106 km. Samozřejmě bez kola.  
 
Takže zbytek svých dopravních potřeb realizuješ na kole...  
 
Ne tak docela – ještě je tu pěší chůze. To je pro mě trochu dilema. Dokud jsem neměl kolo, nachodil jsem za rok zhruba 3000 km. Co jezdím po Praze na kole, už je to jen tisícovka. Z pěší chůze zbyly vlastně už jen pěší výlety do přírody.  
 
Na kole do přírody nejezdíš?  
 
Jen výjimečně. Pěšky si tu krajinu prožiju a vychutnám nepoměrně lépe. Ale samozřejmě se dokážu kochat krajinou i na kole. Jen nikdy nejezdím mimo zpevněné lesní nebo polní cesty. To by mi připadalo vůči přírodě barbarské.  
 
Kolik toho na tom kole za rok najezdíš?  
 
To je dost různé. Od tří do jedenácti tisíc km. V dlouhodobém průměru to ale dělá jen zhruba 6.000 km za rok. Začínal jsem na necelých třech tisících ročně, pak to bylo (zaokrouhl.) 5 - 7,5 - 11 - 6,5 - 5 - 4 - 5,5 - 4,5 - 5,5 - 6,5 ... Samozřejmě v tisících.   
 
Kolik z toho je po Praze a kolik mimo město?  
 
Tady si žádnou speciální statistiku nevedu. Je to ale zhruba dvě ku jedné. Dvě třetiny po Praze, třetina mimo město. Ale opět většinou asfalt. Po lesních a polních cestách jezdím opravdu spíše výjimečně.   Moje dopravní potřeby po Praze se příliš nemění a činí něco přes 4.000 km ročně. Zbytek je tedy mimo město. A to je to, co kolísá.  
 
Pokud Ti kolo slouží po Praze jako dopravní prostředek, to jezdíš tedy i v zimě?  
 
Samozřejmě. Jinak by to přece vůbec nedávalo smysl. Nevadí mi prakticky žádné počasí. Jezdím stejně v horku jako v mraze, v dešti, větru, v mlze, ve sněhu, na náledí... Už mi to tak nějak nepřijde.  
 
Kolikrát týdně vlastně jezdíš? Nebo snad jezdíš úplně každý den?  
 
Jak bych Ti to nejlíp vyčíslil... Za poslední rok moje kolo zahálelo jen 52 dní. Takže v průměru jezdím šestkrát týdně. V zimě častěji, v létě méně často. Je to trochu paradox, ale je to dáno tím, že v létě (hlavně o prázdninách) podnikám víc pěších výletů – tedy bez kola.  
 
Když používáš kolo takhle operativně - tak to asi moc často nejezdíš vzdálenosti nad 100 km...  
 
Za celou svou cyklistickou "kariéru" jsem jen dvakrát jel vzdálenost delší než 200 km za den. Ale vzdálenosti přes 100 km nejsou nijak výjimečné. V průměru tak čtyřikrát až pětkrát do roka.  
 
Kdy oslavíš svůj stotisící kilometr?  
 
Když vytrvám v současném režimu, tak zhruba za čtyři nebo pět let, ale já nejezdím proto, abych hltal kilometry. Kromě toho je to veličina, která se velmi těžko srovnává s výkony jiných cyklistů. Kdo si to aspoň párkrát zkusil, tak ví, že jiný je kilometr na silničním kole ve volné krajině, jiný je kilometr na trekovém kole ve městě, zase úplně jinak vypadá kilometr, když se jede "natěžko" s brašnama vzadu i vpředu nebo dokonce s přívěsným vozíkem - a vyprávět by mohli třeba terénní cyklisté s horskými koly v terénu... Navíc jinak se jezdí v Polabí a jinak vypadá ježdění třeba v kopcovité krajině.  
 
Má jízda na kole po městě nějaká specifika?  
 
No to bych řek! V první řadě se styl a rytmus jízdy musí přizpůsobit všudypřítomným autům, tramvajím, autobusům a hlavně taky chodcům. Za další je jízda neustále přerušována semafory, takže například kolena dostávají pořádně zabrat tím, že se člověk neustále musí rozjíždět. Při pohybu ve městě je to mimo jiné také samé odbočování a dávání přednosti. Jo a jedním takovým "specifikem" je také dlažba nejrůznější velikosti a kvality. To dostávají zabrat nejen kolena, zápěstí a lokty, ale také samotné kolo.   Úplně jiná je také míra pozornosti, kterou člověk musí jízdě věnovat. Když pak vyjedu někam mimo město mezi pole, mám co dělat, abych při jízdě neusnul, když moje pozornost není permanentně upoutávána nebezpečnými situacemi kolem mě.  
 
Má nějaké zvláštnosti specielně Praha?  
 
Kromě toho, že je tu extrémně hustá doprava, že tu člověk každou chvíli narazí na komunikaci dálničního typu, kam s kolem nesmím, tak je to hlavně dost kopcovitý terén. Kdo jezdí jen rekreačně, jede podle vody a nějaké kopce ho prakticky nezajímají. Ale pokud se na tom kole chci někam dostat, kopcům se nevyhnu. Ale i po městě se dá jezdit různě. Když pominu rekreační vyjížďky s rodinou, tak i každý dopravní cyklista preferuje jiný styl. Jsou takoví řekněme "pohodoví" dopravní cyklisté, kteří nikam nijak zvlášť nepospíchají, vyhýbají se hlavním ulicím, preferují zeleň, parky, někdy objíždějí kopce atd. Jiní zase nekoukají nalevo napravo a jedou tak, aby ve výsledku byli co nejrychlejší. Zpravidla nerespektují dopravní předpisy, střídají vozovku, kde kličkují mezi auty, a chodník, kde děsí a občas i ohrožují chodce, naprosto ignorují semafory, ani přednost v jízdě jim mnoho neříká.  
 
A ke kterému typu dopravních cyklistů se řadíš Ty sám? Smím hádat?  
 
Hádat můžeš, ale asi marně, protože nepatřím ani k jednomu z nich. Když se potřebuju odněkud někam dostat, volím nejkratší možnou trasu, nevyhýbám se frekventovaným komunikacím, používám i pražskou severojižní magistrálu (není zařazena mezi silnice pro motorová vozidla), ale na druhou stranu se snažím dodržovat dopravní předpisy: Na červený signál skutečně stojím a už vůbec nepřipadá v úvahu, že bych ohrožoval chodce. Na přechodech jim dávám důsledně přednost (až to někdy komplikuje provoz za mnou) a po chodníku nejezdím, ani když je liduprázdný. Pravda je, že některé předpisy si vykládám poněkud volněji - například jízdu v pruzích, kde kolonu předjíždím vpravo nejen při okraji vozovky, nýbrž při okraji KAŽDÉHO pruhu. Jen velmi výjimečně projíždím jednosměrku opačným směrem - pravidelně například ulici Na Zámecké. Ale tam je situace hodně specifická.  
 
Tak dodržuješ tedy předpisy nebo ne?  
 
Předpisy dodržuju, pokud mě to neohrozí.  
 
A ta protisměrná jízda jednosměrkou?   
 
Alternativou je jen průjezd velmi frekventovanou křižovatkou s tramvajovým provozem ze čtyř směrů, která je navíc v tomto směru extrémně stísněná. Šířka pruhu mezi tramvajovým tělesem a obrubníkem neponechává dost místa pomalu ani pro osobní auta. Musel bych tudíž čekat ve frontě ZA automobily, což je pro mě obrovské riziko. Protisměrným průjezdem tou jednosměrkou se vyhnu průjezdu této vysoce nebezpečné křižovatky. Musím ale samozřejmě dbát zvýšené pozornosti, protože mě ostatní řidiči z tohoto směru nečekají. Tímto vědomým přestupkem eliminuju opravdu velké riziko. O časové úspoře samozřejmě nemluvím. Ta by mi jako jediný důvod nestačila.  
 
- - -  
 
04.07.2009  
 
Jestli jezdíš takřka denně na kole, musíš mít docela slušnou fyzičku...  
 
Nevím, takhle já to vůbec neposuzuju. Dokonce mi docela vadí, když mi někdo řekne, že jsem "sportovec". NEJSEM sportovec - jen se nebráním přirozenému pohybu. Sport jako takový považuju za samoúčelný pohyb, který jen kompenzuje nedostatek pohybu přirozeného.  
 
Takže Ty jinak vůbec nesportuješ?  
 
Mám i další pohyb - chodím na pěší výlety, v létě trochu plavu, ale sportem bych to určitě nenazval.  
 
Jiné sporty Ti nic neříkají? Nezahraješ si třeba občas fotbal, volejbal - nebo až budeš starší a bohatší, tak třeba golf?
 
Do balonu jsem si jako dítě občas kopl, ale fotbal jako takový jsem v životě nehrál. S volejbalem je to podobné. A o golfu mi radši nemluv.
 
Prosím Tě proč?
 
Na tenhle "sport" mám neuvěřitelný vztek. Že po celé republice vznikají desítky (možná stovky) nových golfových hřišť, jsem ochoten ještě skousnout, pokud se k tomuto účelu využívají nějaké rozumné plochy. Ale to, co se děje v Klánovicích, je opravdu už nechutný hnus, který ze mě udělal opravdového nepřítele tohoto "sportu".
 
To jsem zas ťuknul na citlivé místo. Co se tam děje?
 
To by bylo na hodně dlouhé povídání, ale v kostce: Pár rádobypodnikatelů si usmyslilo, že vykácí sedm nebo osm hektarů Klánovického lesa a na takto získané ploše zřídí golfové hřiště. Vůbec jim nevadí, že na části tohto území je vyhlášena Evropská přírodní rezervace Natura 2000.
 
To je přece legitimní podnikatelský záměr a je jen na místní radnici, jestli ten záměr schválí.
 
Takhle jednoduché to není. Už se tam kvůli tomu vyměnila politická reprezentace - Klánovickou radnici ovládají odpůrci hřiště, kteří vystřídali do té doby vládnoucí ODS. Byly sepsány a odevzdány dvě petice - pro a proti hřišti: Proti bylo shromážděno přes 23.000 podpisů, pro hřiště asi tisícovka. Přesto to vypadá, že hřiště dostane "zelenou" (já bych spíš řekl "modrou"). Pražský magistrát (samozřejmě ODS) totiž odmítá změnu územního plánu.
 
Oni to hřiště chtějí stavět proti vůli místní radnice a proti vůli drtivé většiny místního obyvatelstva?
 
Tebe to v Praze překvapuje? Tady prostě rozhodují peníze a ty mají stoupenci hřiště, nikoli jeho odpůrci... Když jde o prachy, jde demokracie stranou. Jinak se to rozdělilo i politicky: ODS chce kácet les a stavět golfové hřiště (Proč mě to nepřekvapuje?), Strana zelených chce zachovat les a rezervaci.
 
Jak by mohli zastánci golfu stavbu prosadit?
 
Takzvanou "salámovou metodou": Oni si tam načerno zrekonstruovali golfovou klubovnu, kterou navzdory rok starému zákazu provozují, postaví tam pak všechno okolo a pak budou argumentovat tím, že neschválením záměru by byly zmařeny investice za stovky milionů korun... Vlastně tím radnici jakoby postaví před hotovou věc. (Tahle metoda se u nás přece používá běžně - například u dálnice D8 přes České středohoří. Zatímco probíhaly debaty, jestli přes středohoří ano nebo ne, stavěly se úseky, které již předjímaly jedno z řešení.) Další metodou bylo, že osoby angažované v záměru postavit golfové hřiště hromadně vstupovali do Klánovické ODS a chtěli ovládnout tamní radnici. Naštěstí jim to nepomohlo. Dnes tam vládnou zelení.
 
A nedá se ta stavba ještě zvrátit?
 
Určitou naději dává referendum vyhlášené na podzim tohoto roku. Jenže jeho význam snižuje fakt, že bez ohledu na to byl po náhlé změně stanoviska tří radních podpořen návrh územního plánu, který s výstavbou golfového hřiště počítá. Přestože je (samozřejmě negativní) výsledek referenda prakticky předem znám, je zřejmé, že se bude stavět bez ohledu na něj.
 
To jsou dost zrůdné metody...
 
Tohle smrdí na dálku korupcí (viz náhlá změna postoje tří radních). Ať se mi pak ale nikdo nediví, že mám tak silné výhrady k politice ODS a že golf považuju za snobský "sport" pro bezohledné zbohatlíky, kteří jsou pro svou zábavu schopni obětovat vlastně cokoli a kohokoli. Oni jsou schopni jít proti zájmům místního obyvatelstva, ničit přírodně cenné lokality - a to jen proto, že si své hřiště - když jim nestačí ty stovky stávajících - odmítají postavit na místě, kde by nikomu nevadilo.
 
A není Tvoje nenávist ke golfu tak trochu předsudek?
 
Já vím, že samotný sport za to nemůže, ale to, co předvádějí zastánci tohoto sportu, mi dává plně za pravdu. Jejich praktiky mě v mém postoji jen utvrzují. Předsudek by to možná byl, kdyby se to nezakládalo na pravdě.
 
- - -
 
9.8.2009
 
Nějak dlouho je tu ticho a mrtvo. Má to nějaký důvod?
 
Samozřejmě. Jako snad každý pracující člověk si občas dopřeju pár týdnů dovolené.
 
Byl jsi někde v zahraničí?
 
Už léta do zahraničí na dovolenou nejezdím. Největší část své dovolené trávím se stanem u jednoho jihočeského rybníka.
 
Tos tam byl celý měsíc?
 
Skoro. Byly to necelé čtyři týdny.
 
Ale stejně: To tě to takhle dlouho baví?
 
Jasně, jinak bych tam tak dlouho nezůstával.
 
Co tam celou tu dobu děláš?
 
Stanuju.   Ale vážně: Je to jediná část roku, kdy si můžu zaplavat v čisté vodě. Do bazénu nechodím ze strachu z kožních infekcí a jiné rybníky mi nepřipadají tak čisté jako tento.
 
A co když není na koupání a plavání počasí?
 
Mám tam s sebou kolo, takže i dost jezdím. Zčásti po zpevněných cestách v místních lesích a mezi poli, zčásti po silničkách i větších silnicích, třeba když se jedu podívat do některého z okolních měst.
 
Takže plavání a kolo. Pěšky jsi nikam nechodil?
 
Moc ne. Maximálně tak do lesa na houby. Ale hub je tam tolik, že to moc kilometrů nedalo.
 
Jak Tě znám, tak si určitě píšeš, kolik jsi toho za tu dobu uplaval, nachodil a najezdil na kole...
 
Chceš po mně čísla? Máš je mít: Za tu dobu jsem najezdil na kole 519 km, pěšky nachodil 111 km a naplaval jsem přes 32 km.
 
Jiné činnosti či sporty jsi tam nevykonával?
 
Ale jo, občas jsem si zahrál badminton. Každý den jsme dělali večer oheň, občas zazpívali s kytarou atd.
 
To jsi byl v nějakém kempu nebo jsi stanoval na nějakém pronajatém soukromém pozemku?
 
V autokempu. A taky právě s autama tam byl největší problém.
 
No, jak u Tebe také jinak? Co Tě tak popudilo?
 
Jsem ochoten tolerovat, že někdo tím autem přijede, odjede, vyrazí na nějaký výlet atd. Ale byly tam hned dva případy, kdy jsem fakt skřípal zubama.
 
Co to bylo?
 
Oba případy byly prakticky stejné. Nějakému staršímu typu auta se prostě vybila baterka, takže vůz nešel nastartovat. Majitel auta to řešil tak, že se nechal jiným autem "roztáhnout", což znamená, že po prašné cestě uprostřed kempu jezdila souprava dvou aut spojených vlečným lanem a řidič druhého z nich občas zařadil rychlost. Po nějaké době se podařilo auto nastartovat, ale místo aby dotyčný s tím autem odjel, tak ho nechal desítky minut stát mezi stany se spuštěným motorem. Asi si tím chtěl tu baterku dobít.
 
Jak jsi to řešil?
 
Někdy si fakt už připadám jako nějakej nerudnej dědek, ale co jiného jsem měl dělat, než za majitelem auta zajít a požádat ho, aby s tím autem odjel nebo aby vypnul motor?
 
A co? Pomohlo to?
 
Takhle jsem to řešil jen v prvním případě a ten člověk se mi dokonce omluvil a pak s tím autem odjel. V tom druhém případě to bylo o něco dál od mého stanu, tak jsem to přetrpěl.
 
Tak pokud tohle byl jediný problém, který jsi za ten měsíc stanování měl, tak to byla docela pohodová dovolená...
 
Co se týče mezilidských konfliktů, tak to bylo všechno, ale určité problémy jsem měl s kolem...
 
No, jak také jinak? Co to bylo tentokrát?
 
Opět sedlo. Možná si vzpomeneš, jak jsme tu probírali to prasklé sedlo. Tenkrát jsem ho nahradil novým, s novou sedlovkou a novým, lepším systémem.
 
A ono to prdlo znovu?
 
Jo, ale zase jinak. Tentokrát prasknul ten šroub, který spojuje ty dvě čelisti, co drží to sedlo.
 
Jak to mohlo prasknout? Vždyť tam je minimálně osmička šroub...?
 
No vidíš - a přesto prasknul. Ale asi v tom nejsem tak úplně nevinně. Nejspíš jsem ho při montáži sedla přetáhl, takže sice chvilku držel, ale při první větší zátěži prasknul.
 
Prosím Tě, co jsi s tím kolem dělal za vylomeniny? Znám Tě jako rozšafného, pohodového cyklistu - žádné extrémy nebo adrenalin...
 
Prasklo to, když jsem jel na nejlehčí převod do velmi strmého kopce. V takovém případě jsem totiž opřený o zadní část sedla, na kterém spočívám vlastně celou svou nezanedbatelnou vahou. No a to pak stačí malá nerovnost, která způsobí nepatrný ráz, překročí se tahová pevnost šroubu a je to...
 
Doufám, že sis přitom neublížil...
 
Ani ne. Sedlo se zvrátilo dozadu, čímž ochránilo citlivé partie, a kecnul jsem si na nosič. Jen ten vršek sedlovky se mi dost nepříjemně zavrtal do břicha, ale nebyla tam pak ani modřina. Fakt je, že jsem to pár dní cítil...
 
Jak jsi to pak řešil?
 
No, posbíral jsem opadané součástky, ke stanu jsem dojel bez sedla - tentokrát mi zbýval jen asi kilometr. A druhý den jsem začal v přilehlých městech shánět onen šroub.
 
Tak nějakej šroub asi nemůže být velký problém...
 
Tak to by ses divil. Ona to nebyla jen tak obyčejná osmička s inbusovou hlavou. Ona měla nějaké jemnější stoupání závitu - prý aby to lépe drželo - a ten nikde neměli. Nabízeli mi v železářstvích šrouby s "normálním" závitem, že bych ho tam mohl narvat přes závit, že prý by to taky drželo - ale do toho se mi fakt nechtělo.
 
A ve specializovaných cyklistických prodejnách nebo servisech Ti nepomohli?
 
Kupodivu ne. Dokonce jsem byl smířen s tím, že si koupím celou sedlovku, ale protože mám i tam dost netypickej rozměr 30 mm, tak neměli ani tu.
 
To jsi pak jel až do Prahy bez sedla?
 
Za prvé dnes už nejezdím tu štreku do Prahy celou, takže by to byla otázka dojet jen k vlaku, ale nakonec jsem to vyřešil jinak: Nechal jsem si v zámečnictví ten šroub vyrobit. Stálo mě to stovku, ale bylo to jediné schůdné řešení.
 
A než Ti ten šroub vyrobili, tak jsi jezdil bez sedla? Podobné by Ti to bylo...
 
Ne. Koupil jsem si v blízkém (19 km) městečku normální šestku šroub s matkou a podložkou, a docela normálně jsem to prošrouboval, aniž bych poškodil závit.
 
Takže zase ta Tvoje obvyklá fušeřina.
 
Ono to ale drží! Jsem na sebe hrdej!
 
Hele, znám Tě jak svý starý boty: Že tys tam tu svoji prasečinu nechal a ten novej šroub si šetříš na horší časy?
 
Šikovnej! Uhád!  
 
- - -
 
12.08.2009
 
Prázdniny ale ještě nejsou úplně u konce. Chystáš se ještě někam nebo budeš už sedět doma?
 
Jo, ještě se pojedu podívat na Chebsko. Každý rok si vždycky zaplatím týden v nějakém levném hotelu v nějakém českém městě a odtamtud podnikám hvězdicové pěší výlety do okolí. Občas popojedu autobusem nebo vlakem.
 
Čím se zabýváš teď mezi oběma prázdninovými akcemi?
 
V tuhle chvíli řeším problém s jednou podvodnickou firmou. Ale to je dlouhá historie, tím Tě nebudu zatěžovat.
 
Proč ne? Už jenom to, že na podvodníky upozorníš, můžeš někomu pomoct.
 
No, jedná se o firmu s názvem "TopInternet", dříve "rejstrikfirem.cz", "AIVision" a spousty dalších názvů. Vše ovládá jakýsi Michal Malý, který nabízí firemní inzerci. Nejdřív rozešle nabídku na prezentaci firmy zdarma, když na to člověk přistoupí nebo jinak zareaguje, bombarduje dotyčného nesrozumitelnými e-maily hemžícími se termíny jako "autorizace odkazu" a podobnými nesmysly. Pak to na nějakou dobu ustane a potom začnou chodit faktury se žádostí o zaplacení objednaných placených služeb.
 
Proč bys takové faktury platil, když sis žádnou placenou službu neobjednal?
 
To je právě metoda toho podvodu. Ten člověk Ti tvrdí, že sis to po internetu objednal, zahrne Tě Tvými vlastními osobními a firemními údaji, aby nebylo pochyb, že Tě má v hrsti, začne vyhrožovat vysokými smluvními pokutami a náklady na soudní řízení a tak podobně. Slabší povahy si pak řeknou, že než se s takovým podvodníkem špinit, tak mu raději zaplatí.
 
Jak může někdo vyhrožovat SMLUVNÍ, když žádná SMLOUVA nebyla podepsána?
 
To mu vůbec nepřekáží. On Ti bude "do očí" tvrdit, že jsi schválil (odklikl) smluvní podmínky, a Ty mu prostě neprokážeš, že tomu tak nebylo. Ty jeho stránky jsou prostě past. Ty v domnění, že objednáváš NEPLACENOU službu, něco odklikneš a on Ti pak "dokáže", že jsi objednal něco PLACENÉHO. V mém konkrétním případě ty smluvní podmínky byly skryty pod odkazem "Nápověda". Že jsem si je nerozkliknul a nepřečetl, je prý moje chyba.
 
To je přece nesmysl. Tohle by žádný soud jako důkaz nevzal.
 
On také nejspíš nepočítá s tím, že by to někdo k soudu dával. Za prvé spoléhá na to, že se toho lidi leknou a raději zaplatí, za druhé se zpravidla jedná o tak malé částky, že se nikomu nevyplatí s tím běžet na nějaký úřad.
 
A co jsi s tím dělal Ty?
 
Smlouvu, kterou jsem označil jako domnělou a omylem uzavřenou, jsem s okamžitou platností vypověděl. Jenže pro tento případ má pan Michal Malý připravený "nouzový scénář": Za prvé je e-mail, kterým oznamuje začátek plnění oné "objednané" služby, o týden antedatovaný, takže když se dovíš, že sis něco objednal, nemůžeš to do týdne stornovat. Takže Tě okamžitě obviní z toho, že jsi prošvihl "smluvně ujednanou" výpovědní lhůtu. Pak požaduje vysoké stornopoplatky, které kromě toho vypočítává z dvojnásobné ceny, protože prý ta původní byla s padesátiprocentní slevou.
 
Jak to dopadlo?
 
Abych měl pokoj, zaplatil jsem mu jako stornopoplatek částku nepřesahující tisíc korun, ale předtím jsem si od něj vyžádal ujištění, že zaplacením této částky už vůči mně nevzniknou další pohledávky. Toto ujištění jsem sice obdržel, ale ten podvodník se tím jaksi nehodlal řídit...
 
Prosím Tě a to všechno jsi stihl za těch pár dní, co jsi zpátky ze stanování?
 
Ale vůbec ne. To je přes čtyři roky stará historie.
 
A proč tedy říkáš, že se tím zabýváš teď?
 
Protože mi po více než čtyřech letech od toho hajzla přišla další faktura, podle níž mám prý uhradit služby za roky 2008 a 2009, a kde hned vyhrožují, že budu platit penále, když nezaplatím včas... To je tak nebetyčná drzost, že jsem si tu jeho firmu proklepl na internetu a zjistil, že zdaleka nejsem jediný, koho tenhle podvodník vydírá. Na jedněch stránkách jsem narazil na nabídku, že se mohu připojit k hromadnému podání trestního oznámení na tohohle člověka. Okamžitě jsem shromáždil veškeré podklady, tj. kompletní vzájemnou korespondenci s tou podvodnickou firmou a konkrétně s tím chlapem, dále pak znění té mé výpovědi, kopie všech faktur, to jeho prohlášení o neexistenci dalších pohledávek atd. a poslal jsem to na uvedenou adresu. Koncem měsíce jim dám plnou moc a pak se uvidí.
 
Jak Tě znám, tak Tě to docela dost psychicky rozhodilo...
 
To máš pravdu. Ono mi nešlo a nejde tolik o ty samotné peníze, ale o ten pocit bezmoci, že Tě někdo takhle beztrestně odírá a Ty proti tomu nemůžeš vůbec nic udělat, tudíž nevíš, kdy a čím to skončí. Přiznám se, že jsem z toho tenkrát mnoho nocí špatně spal. Dnes jsem ale zcela klidný. Už dokážu být tak trochu nad věcí a hodně mě posiluje vědomí, že jsem s tím už něco dokázal udělat. Jsem moc zvědavý, jaký osud to trestní oznámení bude mít. Já osobně se cítím už víceméně bezpečně, protože mám v ruce to jeho vyjádření, že mi vůči němu nevzniknou další pohledávky. Takže všechny jeho podvodné faktury budu v klidu házet do koše. A že bych si na těch jeho podvodnických stránkách něco znova "objednal", to opravdu už nehrozí.
 
Co bys doporučil lidem, kteří se nechtějí stát obětí takovýchto vyděračů?
 
To je hrozně těžké. Musel bych jim doporučit, aby neotvírali nic, kde se jim cokoli nabízí zdarma. Doba je taková, že snad každý chce vydělat už i na tom, že ho někdo pozdraví. A když už do něčeho podobného spadnou, aby si uchovávali veškerou korespondenci, kterou s takovými podvodníky budou mít. Ještě drobnost: Manželka výše uvedeného podvodníka rozjíždí stránky s názvem "eInzerce.cz". Je téměř jisté, že metody této firmy budou totožné. Podobnou zkušenost mám ještě s firmou "Teleinfo - Český telefonní seznam". Používají stejně hnusné, zákeřné a podlé praktiky jako ten Michal Malý z firmy TopInternet či "rejstrikfirem.cz".
 
- - -
 
15.8.2009
 
Tak na své dovolené jsi měl opravdu jen ty dva incidenty s řidiči aut? Za ty necelé čtyři týdny?
 
Co je na tom divného? Já přece nejsem nijak konfliktní člověk. Spory rozhodně nevyhledávám... 
 
No, něco jsi mi asi zatajil.
 
Tak to fakt nevím, co máš na mysli.
 
Já jen, že jsem slyšel něco o poměrně dramatické výměně plynové bomby...
 
Jo tohle... To ale nebyl žádnej incident nebo konflikt. Ale fakt je, že vztek jsem měl.
 
Tak ven s tím. O co šlo?
 
No, jak jsi říkal - o výměnu plynové bomby. Pod stanem vaříme na dvoukilové propan-butanové bombě a v jednom okamžiku nám v ní došel plyn. V kempu je místo, kde vypotřebované bomby vyměňují za plné.
 
Měl jsi s tím nějaký problém?
 
Jen takovou maličkost, že mi ji odmítli vyměnit...
 
Prosím Tě proč? Dodal jsi ji snad bez uzávěru?
 
To ne, ale řekli, že je moc stará a že bomby starší šestnácti let nevyměňují.
 
A byla?
 
Šlo o bombu z roku 1993. Donutit je k výměně nebylo možné a vařit jsme nějak museli.
 
Jak jsi to tedy řešil?
 
Vzal jsem milou bombu do ruksaku a zajel jsem s ní (samozřejmě na kole) do 6 km vzdáleného městečka na benzinovou pumpu. Tam mi ale řekli totéž, ale aspoň byli ochotni mi ji vyměnit proti zaplacení přirážky 200,- Kč. Náplň samotná stála 95 korun.
 
To je docela zlodějna. Proč jsi to platil?
 
Jak jsem říkal - neměl jsem jinou možnost. Ale tak snadno jsem se nevzdal. Velmi slušně až přátelsky jsem se pumpařky zeptal, co je to za výmysl platit za to, že mi loni někde prodali plyn ve staré bombě. Ona říkala, že s tím nemá nic společného, že od firmy Flaga - Český plyn dostala někdy letos v dubnu pokyn ty peníze takhle vybírat.
 
A Ty ses s tím spokojil a držel jsi hubu...
 
Jsem asi posera, ale vlastně jo. Jen jsem si nechal dát účtenku a papír od té plynařské firmy s pokynem, že pumpy mají ty peníze od lidí vybírat. Zaplatil jsem a odjel i s novou bombou, na které jsem si samozřejmě zkontroloval datum tlakové zkoušky (2007).
 
V kempu jsem pak chvíli nahlas nadával, jaká je to sviňárna, že člověk musí platit za to, že mu loni prodali starou bombu, a pak mě někdo upozornil, že bych si ten papír měl pořádně přečíst, když už jsem si ho od té pumpařky vzal.
 
No a co ses tam dověděl?
 
Že plynaři jsou vydřiduši a já že jsem neskutečnej debil.
 
Co tam tedy bylo?
 
Skutečně tam byl pokyn, že mají od lidí vybírat ty sprosté a hanebné poplatky - jako by mohli za to, že jim tatáž firma prodala v loňském roce plyn v bombě s prošlou tlakovou zkouškou... Prostě jen přenášejí na zákazníka své provozní náklady (povinné opakování tlakových zkoušek předepsané normou).
 
Ještě jsi mi nevysvětlil, proč jsi "neskutečnej debil"...
 
Protože tam stálo doslova, že poplatek se vybírá u bomb STARŠÍCH šestnácti let, a navíc výslovně uvedeno, že poslední bez poplatku má být rok 1993 - tedy i ta moje. Poplatky měly být vybírány u bomb z roku 1992 a starších.
 
Takže Tě vlastně ošidili na té benzinové pumpě...
 
Možná. To ale nic nemění na neetičnosti a nemorálnosti poplatku vybíraného od lidí firmou Flaga - Český plyn za JEJICH prošlou tlakovou zkoušku.
 
Takže jsi jen tak pro nic za nic vysolil dvě stovky...
 
Já se zase tak snadno nevzdávám. Sedl jsem na kolo a těch šest kilometrů jsem absolvoval znovu. Když jsem vstoupil do té prodejny, čerpadlářka se na mě už z dálky usmívala a halekala, že si to taky pořádně přečetla a že už na mě čeká, aby mi vrátila ty dvě stovky...
 
A Tys jí to věřil...
 
Hádat jsem se s ní rozhodně nechtěl. Navíc se dušovala, že ten pokyn dostala ještě i telefonicky a že jí výslovně říkali, že má vybírat i za rok 1993. Ale ty dvě stovky vyplázla a já jsem jel spokojeně domů - tedy do kempu.
 
Hlásil jsi svůj zážitek v kempu na tom místě, kde Ti odmítli tu bombu vyměnit?
 
Na to už jsem neměl sílu. Rozhodně se mi nechtělo se s nima hádat.
 
Takže jsi kvůli "blbejm" dvěma stovkám najezdil zbytečně 24 kilometrů. Polovinu z toho dokonce s nákladem na nosiči...
 
No, tu bombu jsem měl v ruksaku, takže na zádech. Ale o to nejde. Nejzajímavější na tom bylo, že jak jsem byl naštvanej, tak jsem tu trasu zajel v rekordním čase - prakticky ve svém osobním rekordu. A to jsou tam i patnáctiprocentní stoupání. Trochu mi to připomnělo tu Čapkovu  povídku "REKORD", kde nějakej maník ve vzteku přehodil řeku šestikilovým šutrem a zmrzačil souseda. Já jsem si svůj vztek ale naštěstí vybil, aniž bych někoho zmrzačil.
 
 
 
31.08.2009
 
Ťuk, ťuk, ťuk - je někdo doma?
 
Už je to tak. Prázdniny skončily, zítra začíná školní rok...
 
A Ty se netěšíš?
 
Těším. A po těch skoro devíti týdnech se dokonce cítím i docela odpočatý.
 
Psychicky nebo fyzicky?
 
No určitě hlavně psychicky. Fyzicky jsem se o těchhle prázdninách moc nešetřil.
 
Neříkej, že jsi o prázdninách pracoval. To Ti není podobný.
 
To opravdu ne, ale řekněme, že jsem měl dostatek pohybu.
 
No o plavání a jízdě na kole jsme už mluvili. Co tedy máš na mysli?
 
No samozřejmě zase jízdu na kole. Naposledy jsem se chlubil někdy v půlce srpna...
 
Tak tedy: Cos dělal v druhé půlce tohoto měsíce?
 
Strávil jsem týden v jednom hotelu poblíž Chebu. Teda tam jsem jen přespával...
 
Co Tě táhlo zrovna na Chebsko?
 
Vlastně nic. Snad jen to, že je to jedna z oblastí České republiky, které ještě neznám. Lépe řečeno: které nemám ještě prochozené.
 
Kolik toho máš prochozeno?
 
Zhruba dvacet let systematicky procházím zajímavá i méně zajímavá místa naší vlasti. Vždycky se na týden i déle upíchnu v nějakém nepříliš drahém ubytovacím zařízení a podnikám převážně pěší výlety do okolí. Doma si pak dělám takovou mapu, kde si šrafuju oblasti, které jsem už prochodil nebo jinak procestoval (třeba na kole). V tuto chvíli mám vyšrafováno zhruba 40% rozlohy ČR.
 
To ale navštěvuješ jen ta nejvyhlášenější místa...
 
Ta občas taky, ale já rád objevuju taky něco svého. Takže ta vyhlášená místa nijak záměrně neignoruju, ale věnuju se i oblastem, kam turisté málokdy zabloudí. Loni jsem si za necelé dva týdny třeba prošel pruh mezi Bruntálem/Krnovem a Moravskoslezskými Beskydy. Když jsem někomu řekl, že jsem velkou část své dovolené strávil na Ostravsku, kroutili hlavou. Když jsem se svěřil, že jsem navštívil taková města jako Vítkov, Kravaře, Hlučín, Karvinou, Těšín a podobně, tak už jsem byl vyloženě za blázna. Takže to moje letošní Chebsko z toho vychází snad ještě dobře, ne?
 
Mně jen nejde do hlavy, jak z toho děláš tu plochu, abys to mohl šrafovat.
 
Snadno. Předem si vytipuju místa, která mě v dané oblasti aspoň trochu zajímají, a když je všechna projdu, celou plochu na té mapě zašrafuju.
 
Které oblasti ČR máš prochozené nejméně?
 
Donedávna právě nejzápadnější část Čech, což se letos změnilo. Zašrafoval jsem si zhruba trojúhelník mezi Aší, hradem Loket a horou Dyleň. Tentokrát jsem ale porušil dlouholetou tradici, že to všechno chodím pěšky, a část jsem toho obrazil na (vypůjčeném) kole. Jinak velmi málo znám jihovýchodní a východní Moravu. Značné mezery mám také ještě v severních Čechách. Ale po tom Chebsku jsem toužil už dlouho. 
 
Z toho Tvého chebského pobytu ses ale vrátil už před týdnem...
 
Tobě taky nic neujde. Poslední prázdninové dny jsem trávil pro změnu zase na kole - tentokrát byla předmětem mého zájmu široká oblast kolem Strakonic. První etapa tohoto výletu vedla z Prahy přes Hostomice do Příbrami, další z Příbrami přes Březnici, Blatnou, Sedlici a Strakonice do Volyně. Třetí etapa byl asi stokilometrový okruh z Volyně na hrad Helfenburg, do Bavorova, Vodňan, Protivína, Netolic, na zámek Kratochvíle, pak do Husince (Prachatice jsem s těžkým srdcem minul, protože je už znám z dřívějška), no a přes Vlachovo Březí zpátky do Volyně a Strakonic. Čtvrtá etapa vedla ze Strakonic do Záboří a do Lnář, dál do Hvožďan a přes Třemšín do Rožmitálu a Příbrami. Poslední (dnešní) etapa byla spíš už taková návratová, takže jsem se stavil na Dobříši, kde jsem si prohlédl francouzskou zahradu u zámku, a pak jsem si ještě udělal malou zastávku v Mníšku pod Brdy - rovněž u zámku. Pak už nejkratší cestou zpět domů.
 
Kolik Ti to hodilo dohromady kilometrů?
 
Já to přece nedělám kvůli nějakým najetým kilometrům, ale samozřejmě je eviduju. Celá tahle výprava obnášela něco přes 400 km - konkrétně 408, plus něco málo pěšky. Doma jsem pak zjistil, že za celej srpen jsem na kole najel rekordních 948 km. Tolik jsem v srpnu nikdy předtím nenajel.
 
Jen pro zajímavost - kolik jsi nejvíc najel kilometrů za jediný měsíc?
 
Tak to se budu muset podívat... Tak tady je to přesně: 1767 km v únoru 2002
 
V ÚNORU?!? 
 
Co by ne? Mně se vždycky jezdilo líp v zimě než v létě. Když je moc teplo a navíc svítí sluníčko, velmi rychle se přehřívám a výkon jde samozřejmě dolů... Ale v poslední době už takhle neblbnu. V zimních měsících už nejezdím na žádné dlouhé výlety, takže nejméně jezdím v listopadu a prosinci (vždy kolem 300 km), poté můj výkon až do června pozvolna stoupá, do října se drží na dvoj- až trojnásobné úrovni, v listopadu zase prudce poklesne - a tak pořád dokola.
 
 
- - -
 
3.9.2009
 
Tak jak vypadá začátek školního roku?
 
Čekalo mě nemilé překvapení. Můj největší klient mi neprodloužil smlouvu, takže začínám se zhruba dvoutřetinovým příjmem, než se kterým jsem končil v červnu.
 
To s Tebou nebyli spokojeni?
 
Právě naopak: Chválili mě, jak jsou se mnou spokojení, jak mě mají lidi rádi, mezi řečí mi dokonce přiznali, že i moje cena je vzhledem ke kvalitě odváděné práce bezkonkurenční.
 
Tak co je to popadlo? To asi začali šetřit náklady kvůli krizi...
 
Ne tak docela. Je to ale trochu složitější. Dotyčná firma, se kterou jsem měl už deset let smlouvu na poskytování jazykové výuky, je součástí koncernu SIEMENS. A ten koncern se rozhodl, že všechny jeho dceřiné společnosti a pobočky budou mít jediného dodavatele jazykové výuky. No a to já jako jednotlivec těžko můžu poskytovat. Nejspíš tedy udělali nějaké výběrové řízení a rozhodli se pro jakousi agenturu, která bude na jednotlivá pracoviště posílat najaté lektory.
 
Tak to je spíš organizační změna zjednodušující administrativu než nějaké úsporné opatření...
 
Ono je to asi obojí. Věřím tomu, že zjednodušením administrativy k nějaké úspoře asi dojde.
 
Ale stejně Tě to asi mrzí, co?
 
Mrzí, ale na druhou stranu jsem s tím tak trochu počítal. Myslel jsem si ale, že mě to bude mrzet víc. Pokud mě to mrzí, tak vedle propadu příjmů je to hlavně kvůli lidem, ke kterým jsem si za ta léta vybudoval určitý vztah, stejně jako oni ke mně.
 
Takže ses s tím vyrovnal celkem bez problémů...
 
Jak se to vezme. V každém případě jsem ztratil poslední zbytky iluzí o svobodné hospodářské soutěži v našem státě. Pokud se mnou někdo ukončí spolupráci a řekne mi, že mě nahradí někým dražším a navíc velmi pravděpodobně i méně kvalitním, tak něco prostě není v pořádku.
 
Ono se asi nedá konkurovat jen cenou a kvalitou, ale také velikostí, tj. schopností přijímat zakázky většího rozsahu...
 
Možná. Jenže to vede k tomu, že si trh pak rozdělí několik velkých subjektů a malým zbudou jakési drobečky, které těm velkým upadnou od toho jejich nenažraného zobáku.
 
Proč myslíš, že nový poskytovatel jazykové výuky pro koncern SIEMENS bude méně kvalitní než Ty?
 
Za prvé mi to přímo řekli, ale to je taky jen jejich domněnka. Prostě byli s mými službami natolik spokojeni, že nečekají, že stejně kvalitní budou i služby poskytované nějakou agenturou. Za druhé vím zcela přesně, jak takové agentury zpravidla pracují a nakolik kontrolují kvalifikaci svých najatých lektorů. V tomto ohledu mám zkušenost ještě z konkrétních firem, kde jsem působil. Ty se na mě obracely právě proto, že jim tam agentury posílaly neskutečné břídily a nedouky. Jak také jinak, když jim za jejich práci agentury platí nanejvýš třetinu toho, co vyinkasují od dané firmy? Za ty peníze pro ně kvalitní lektor pracovat nebude.
 
Co na to říct? Snad jen to, že ty agentury také z něčeho chtějí žít, mají své režijní náklady...
 
Jinými slovy se chtějí přiživovat na něčí práci... Místo aby existovala skutečně svobodná soutěž na základě kvality a případně ceny, tak tyto agentury svou velikostí vytlačí ty malé z trhu s tím, že klientovi poskytují méně kvalitní službu za vyšší cenu. Kvalitním lektorům pak nezbude než paběrkovat u klientů, kteří netrvají na velkých objemech nebo na sjednocení dodavatele pro celé koncerny, nebo začít pracovat pro nějakou z těchto agentur za poloviční cenu...
 
Co budeš dělat Ty?
 
Paběrkovat u slušných klientů, kteří si váží kvality, solidního jednání a přiměřené ceny.
 
Takže Tebe neštve ani tak to, že jsi přišel o dlouholetého spokojeného klienta, ale jde Ti o princip: vadí Ti, že je potlačena svobodná soutěž, ve které bys měl Ty a Tobě podobní podstatně víc šancí...
 
Nebudu chodit kolem horké kaše: Neskutečně mě se*ou paraziti všeho druhu. Tím je snad řečeno vše.
 
No no, Ty ses nějak rozohnil...
 
Ale ne. Tenhle postoj zastávám odjakživa. Jen se s tím člověk občas potká bezprostředněji než jindy...
 
Máš někdy taky z něčeho radost?
 
To víš, že jo. Třeba zhruba před hodinou jsem se vrátil z vyjížďky na kole, kde jsem zkoušel nově zakoupené přední světlo, respektive blikačku.
 
Já jsem myslel, že vozíš dvě plášťová dynama...
 
To taky, ale ta jsou za mokra dost nespolehlivá a jejich výkon taky není dostatečný. Vzdadu tříwattová žárovka stačí, ale vpředu je to málo. Takže jsem už několik let vozil jako záložní zdroj světla jednoduchoučké blikačky vpředu i vzadu. Ty jsem teď přendal na jiná kola a na své kolo jsem si pořídil nové.
 
A jak ten dnešní test dopadl?
 
Vcelku pozitivně. Během jízdy fungovaly bezvadně a svítily podstatně intenzivněji než světla napájená dynamy.
 
Takže pohoda a důvod k dobré náladě...
 
Ne tak docela. Poté, co jsem dorazil domů a chtěl tu přední blikačku vypnout, nešlo to. Nefungoval vypínač. Nakonec se mi s určitým úsilím podařilo blikačku vypnout, ale další pokusy o její opětovné zapnutí už nevedly ke kýženému cíli.
 
A jéje. Dokážu si představit Tvou obvyklou reakci: Pokoušel ses ji spravit obrovským kladivem a nějakým humpoláckým šroubovákem, čímž jsi ji definitně dorazil, nebo jsi s ní rovnou švihnul o zem?
 
Nejdřív jsem chtěl udělat to druhé, ale ovládl jsem se. Pak jsem ale vzal šroubovák (připouštím, že skutečně poněkud humpolácký) a blikačku rozebral. Podařilo se mi to jen částečně, tudíž jsem se k vypínači, který jsem podezíral ze způsobení závady, vůbec nedostal.
 
Začíná to být napínavé. Čekám nějaký zvrat...
 
A ten také nastal. V podstatě bezmyšlenkovitě jsem nehtama vyrejpnul jakousi černou gumovou věc, přes kterou se ovládal ten vypínač. Nakouknul jsem, co je pod tím, a zjistil, že "překvapivě" právě ten vypínač. Tak jsem ho zkusil, jestli funguje bez té gumové věci - a ejhle: Blikačka se rozblikala a dokonce fungovaly všechny čtyři režimy blikání a svícení, včetně vypnutí, což považuju za důležité.
 
Takže Tě přešla chuť s blikačkou třísknout o zem a rozhodl ses, že si ji necháš bez toho gumového krytu vypínače a budeš ji ovládat sirkou nebo třeba hřebíkem...
 
Ne. To by se pak do té blikačky prášilo a za deště by do ní teklo... Prostě jsem tam za pomoci toho humpoláckého šroubováku tu gumovou manžetu znovu navlík - a ono to zase začalo normálně fungovat. Takže jsem usoudil, že se ten gumovej nesmysl jen sesmeknul s toho vypínače, tudíž pak nebylo možné vypínač ovládat. Stačilo tedy opravdu málo - gumičku sundat a zase jí tam nasadit do správné polohy.
 
Takže radost byla veliká...
 
Nejen to. Byl jsem (a dosud jsem) na sebe patřičně hrdý. Předně proto, že jsem se ovládl a netřískl tou blikačkou o zem hned, jak jsem zjistil, že přestala fungovat, a pak také proto, že jsem dokázal (byť za přispění šťastné náhody) závadu vlastními silami odstranit. Při mé nulové až lehce záporné manuální zručnosti je to přece obrovský úspěch.
 
- - -
7.9.2009
 
Co říkáš na současnou situaci s předčasnými volbami?
 
Vůbec se mi to nelíbí, jsem naštvanej.
 
No tos mi toho řek...
 
Podle mě je to schválnost. Záměrná destabilizace a znejistění celé společnosti těsně před volbami.
 
Máš na to nějaký konkrétnější názor? Postavil ses v tomto sporu na něčí stranu?
 
Uznávám, že metoda seberozpuštění Poslanecké sněmovny schválením jednorázového ústavního zákona není nic, čím by se náš parlament mohl chlubit. Tento způsob mohl a měl být napaden už před jedenácti lety, kdy byl použit poprvé. Pokud se tak nestalo, mělo k tomu letos dojít HNED po hlasování a ne čekat, až prezident vyhlásí volby, strany zahájí předvolební kampaň, utratí v ní stovky milionů korun a voliči se "těší", až kampaň skončí a oni budou moci jít vyjádřit svou vůli k urnám.
 
Dobře, to jsi zkritizoval kroky pana Melčáka, ale jak hodnotíš postup Ústavního soudu?
 
Nemám právo ani dostatečné právnické vzdělání na to, abych kroky Ústavního soudu jakkoli komentoval nebo kritizoval. Můžu vyjádřit jen svůj laický pocit...
 
No o ten mi právě jde.
 
Podle mě měla být Melčákova stížnost neprodleně odmítnuta. Za prvé si nejsem jistý, zdali stačí, když se s takovou stížností na Ústavní soud obrátí JEDINÝ zákonodárce, za druhé by ani přijetí stížnosti nemělo mít vliv na už rozběhnutý proces voleb, tj. jakmile prezident volby vyhlásí, nemělo by být možné volby odložit nebo dokonce zrušit.
 
Na kterou stranu se tedy v probíhajícím sporu stavíš? Snad ne na stranu pana Klause...?
 
Mně je jedno, KDO a PROČ jaký postoj zaujímá. Jde mi o věc samotnou. Pokud jsem schopen postoje jednotlivých aktérů sledovat, tak nejbližší je mi postoj Zdeňka Jičínského.
 
Takže vlastně postoj ČSSD...
 
Tak znovu: Je mi jedno, čí je to (taky) postoj. Prostě jsem pro to, aby volby byly v původním (říjnovém) termínu. Jakým způsobem toho bude dosaženo, není až tak rozhodující. Nejlepší by bylo, kdyby Ústavní soud stížnost zamítl, ať už z věcných nebo procedurálních důvodů. Navíc uznání stížnosti absolutně nic neřeší, ale spoustu věcí může zkomplikovat.
 
Předvolební kampaň je v plném proudu a nezastavila ji ani Melčákova stížnost. Už ses rozhodl, komu dáš tentokrát svůj hlas?
 
A jéje, už to zase začíná... No dobře: Nerozhodl. Vím zatím jen to, komu svůj hlas nedám: ODS, TOP 09 ani Straně zelených.
 
Zbývá ČSSD, KDU-ČSL a - je to možné? - taky KSČM. Případně některá z dosud mimoparlamentních stran.
 
O hlasu pro KSČM nijak vážně neuvažuju, ale pokud odhlédneme od dvacet až šedesát let staré minulosti, připadají mi ODS, TOP 09 i Strana zelených dnes nebezpečnější než komunisté.
 
ZELENÍ nebezpečnější než komunisté? To nemůžeš myslet vážně.
 
Bohužel ano. Je to dáno tím, že tuto stranu už dávno nepovažuju za skutečně zelenou. Donedávna jsem ji považoval za "tyrkysovou", tj. infikovanou ultraliberalismem a primitivním antikomunismem ODS. Dnes už ji vnímám jako sytě modrou, mám-li se přidržet barevné symboliky.
 
Dobře - zbývá tedy ČSSD a KDU-ČSL...
 
Z analýz, jak hlasovali poslanci ve Sněmovně v průběhu tohoto volebního období, mi vyplývá, že právě ČSSD vykazuje největší shodu s mými názory. Nejsem tedy vyloženě fanda této strany, naopak - mám k ní spoustu výhrad, ale pokud bych měl hlasovat podle názorové blízkosti, byla by to ČSSD.
 
A v jakém případě by ses rozhodl pro KDU-ČSL?
 
Zamlouvá se mi vývoj této strany po odštěpení TOP 09, tedy její zřetelný posun doleva. Mimo jiné i z tohoto důvodu považuju za nejvhodnějšího potenciálního koaličního partnera pro eventuelně vítěznou ČSSD. Tuto koalici bych tedy v příští sněmovně preferoval - samozřejmě pokud obě strany dají dohromady těch potřebných 101 či více poslanců.
 
Tak tos mi vzal mojí další otázku z úst. Ale stejně se ještě zeptám: Co když tu většinu dohromady nedají?
 
To by byla velká škoda, ale nastat to samozřejmě může. Pak by byly tři další možnosti: a) menšinová vláda ČSSD s podporou či tolerancí KSČM, b) přizvání dalšího koaličního partnera, kterým by byla nejspíš TOP 09, c) sestavení velké koalice s ODS.
 
A kterou z těchto variant bys preferoval?
 
Odpovím obráceně: Nejvíc bych si nepřál velkou koalici. V případě účasti TOP 09 na vládě by hodně záleželo, nakolik by tato strana byla schopna slevit ze svých dnes asociálních postojů. Jsem v tomto případě dost skeptický, ale nevylučuju to.
 
Ty se bojíš přiznat, že preferuješ podporu či toleranci menšinové vlády ČSSD ze strany KSČM...
 
Ani ne. Nejsem si jist, zdali je teď vhodná doba, aby KSČM usedla spolu s ministry za ČSSD přímo ve vládě, ale proti jejich podpoře či dokonce jen pasivní toleranci bych nic neměl. Po minulých "patových" volbách bych býval preferoval komunistickou toleranci koaliční vlády ČSSD se zelenými a/nebo s tehdejší KDU-ČSL. Nestalo se tak a teď za to pykáme.
 
V jakém případě bys tedy hodil do urny hlas pro KDU-ČSL?
 
Byl by to hlas vyloženě taktický. Zachoval bych se tak pouze v případě, že by této straně hrozilo, že se do Sněmovny neprobojuje. Pak by hlas pro KDU-ČSL byl hlasem pro koaličního partnera ČSSD. Sociálním demokratům by propad KDU-ČSL ublížil víc než ztráta několika procent vlastní podpory.
 
Proč je Ti ČSSD bližší než KDU-ČSL?
 
Takhle jednoznačně bych to neformuloval. Na KDU-ČSL oceňuju její rodinnou politiku a další konzervativní hodnoty, které mi u ČSSD občas chybějí. Naopak jim zazlívám podporu šlechty a církve, resp. podporu restitucí církevního a šlechtického majetku.
 
Zpět ke KSČM: Máš nějakého poslance za tuto stranu, který je Ti specielně blízký?
 
Teda kam na tyhle dotazy chodíš? Ale dobře: Názorově se nejvíce shodnu s komunistickým poslancem Opálkou. Dokonce více než s většinou poslanců za ČSSD. To jsi chtěl slyšet?
 
Přesně tak. Zajímalo mě, jestli to přiznáš...
 
Já se za své politické názory a preference nestydím. Myslím, že k tomu ani není důvod.
 
 
- - -
 
Co říkáš výroku Ústavního soudu?
 
Já nejsem oprávněn posuzovat výrok jakéhokoli soudu, natož ústavního.
 
No, nějaký názor na to určitě máš. Ten snad vyjádřit můžeš.
 
Ano, mám na to svůj laický názor, že by Ústavní soud neměl posuzovat ústavní zákony schválené třípětinovou většinou obou komor Parlamentu.
 
O co tento názor opíráš? I když jde o názor laický, jistě má nějaký svůj důvod...
 
Kdyby měl Ústavní soud právo posuzovat ústavní zákony, pak by se ústava nikdy nemohla změnit. KAŽDÝ nový ústavní zákon Ústavu nějak mění, tudíž ani nemůže být v souladu se stávajícím ústavním pořádkem. Takže by Ústavní soud mohl zrušit platnost jakéhokoli nového ústavního zákona. A to by přece byla blbost. Schválením nového ústavního zákona prostě vzniká nová skutečnost, nový ústavní pořádek a Ústavní soud naopak z něho musí vycházet při posuzování dalších zákonů.
 
Ty brďo, tahle souvislost mě vůbec nenapadla...
 
Já samozřejmě nevím, jestli to není hloupost, ale takhle to prostě vidím.
 
Ústavní soud ale ten ústavní zákon zrušil také kvůli jeho retroaktivnímu dopadu...
 
Pokud nemá právo posuzovat ústavní zákon, nemůže ho posuzovat ani z hlediska možné retroaktivity. Na druhou stranu - co je retroaktivního na tom, když se Sněmovna o své vůli sama rozpustí? Velmi hezky to vyjádřil poslanec Pospíšil, který pravil, že když se mění Zákoník práce, taky změna platí pro pracovní smlouvy již uzavřené - tudíž rovněž "retroaktivně"... Pokud platí, že "lid je suverén", pak není čistšího řešení než předčasné volby v co nejkratším termínu. Prodlužovat politickou krizi jen kvůli pozitivistickému výkladu litery Ústavy, je kontraproduktivní.
 
- - -
 
 
13.9.2009
 
 
Tak co myslíš - budou v listopadu ty volby nebo nebudou?
 
Ty se mě neptáš na názor. Ty chceš, abych věštil. Jak já tohle mám vědět? V současné době je ústavní pořádek v naší zemi tak rozvrácený, že neví a nemůže vědět nikdo nic - tedy tím méně já.
 
No mně jde o to, že předvolební kampaň je v plném proudu, dalo by se říct, že vrcholí - a volby by nakonec nebyly?
 
To bych považoval za velmi hloupé a vlastně taky nebezpečné. Nejen kvůli zbytečně vyhozeným penězům za předvolební kampaň, ale hlavně kvůli tomu, že lidi už úplně otupí, ztratí poslední zbytky zájmu o politické dění, nakonec úplně rezignují a k volbám - pokud by se konaly až v řádném termínu - třeba vůbec nepřijdou. Jako druhou možnost vidím, že lidem dojde trpělivost, naštvou se a politika se přesune do ulic. Tak nevím, co je lepší...
 
Nedramatizuješ to trochu?
 
To si nemyslím. Dokonce mám za to, že pokud se volby v tom listopadu neuskuteční, byl by nějaký spontánní výraz nespokojenosti voličů na místě. Ústavní soud a politici se teď přetahují o kompetence a nějak jim z toho vypadl volič. Ten by se měl v této situaci razantně ozvat.
 
No, když myslíš... Mluvil jsi o předvolební kampani. Co říkáš jejímu průběhu a její úrovni?
 
Nesleduju vlastně nic jiného než její nejviditelnější část - kampaň billboardovou. Odhlédnu-li od toho, že mě billboardy nezávisle na jejich obsahu vyloženě štvou, protože strašně zaneřádily veškerý veřejný prostor, jsem schopen je posoudit podle jejich obsahu: V tomto směru se mi zdá jako nejlepší kampaň ČSSD, protože billboardy obsahují konkrétní myšlenky, navíc zhuštěné do podoby, kdy je člověk stačí přečíst a zamyslet se nad nimi.
 
Billboardy ostatních stran žádné myšlenky neobsahují?
 
Prakticky žádné. Jsou to prázdné výkřiky, někdy lépe, někdy hůře zabalené do nějaké formy. Za vyloženě nejblbější považuju kampaň ODS. Bleděmodré billboardy, na nichž je jediné, absolutně nic neříkající slovo "Řešení". To je informační NULA. Takový billboard voličům vlastně říká: "O ničem nepřemýšlejte a dejte hlas nám - sice nemáme ještě vůbec nic připraveno, ale my už něco vymyslíme. Dejte nám bianco šek a volnou ruku. Nic vám neslibujeme, ale zcela určitě to splníme..."
 
Myslíš, že tento typ kampaně někoho osloví?
 
Kdyby si to nemysleli, tak by za to nevyhazovali peníze. Podle mého tím ale osloví jen nemyslící fandy své strany, kteří žádný rozumový argument nepotřebují. Ty stačí takovým billboardem jen upozornit, že tu ta strana stále ještě je a že jí tedy mohou dát svůj hlas. A kdyby to nezabralo, tak je postraší tím, že všechny ostatní strany jsou vlastně komunisti, kteří netouží po ničem jiném než vmanévrovat naši zemi do náruče Ruska a znovu tu zavést předlistopadový režim. Bohužel to na nezanedbatelnou část voličů funguje.
 
A že jsou příznivci ODS respektive odpůrci levice agresivnější a fanatičtější než voliči levice, dokazuje i to, že billboardy ČSSD jsou daleko častěji cílem útoků vandalů. Viděl jsem pomalované tváře i přelepky s jakýmsi semaforem - jak jinak než varujícím před spojenectvím s KSČM. Takto "upravené" billboardy ODS jsem ale nikde neviděl.
 
Přesto podle průzkumů ODS volí především voliči ze vzdělanějších vrstev...
 
Vůči těmhle zjištěním jsem dost skeptický. Především si myslím, že ODS volí lidé, kterým se vede nadprůměrně dobře a kterým tato strana jejich privilegované postavení zaručuje i do budoucna. Politika této strany totiž prakticky znemožňuje, aby se vedlo lépe i dalším. Naopak preferuje lidi, kterým se už dobře vede, a pracuje na tom, aby se rozdíl mezi nimi a těmi ostatními pokud možno ještě prohloubil. Jinak co se týče dosažené úrovně vzdělání - ani ta ještě nezaručuje morální úroveň dotyčného jedince. Mimochodem - už jsi někdy slyšel slovní spojení "pravicový intelektuál"? Já jsem vždycky slyšel jen "levicový". Pravicové smýšlení musí tedy být v určitém rozporu intelektuálním založením, čímž myslím hledání pravdy a dobra. Pravicové smýšlení hledá spíš (osobní) prospěch.
 
Jak je tedy možné, že ODS dosahuje ve volbách do Sněmovny výsledků přes 35%?
 
Nezapomínejme, že těch 35% není procento z celé populace, nýbrž jen procento voličů. Vycházejme tedy spíše z absolutních čísel. V roce 2006 ODS volilo 1892475 lidí. To je jen 22,71% z celkového počtu voličů. Této straně pomáhá právě vysoká míra fanatičnosti jejích příznivců, která vede k jejich vysoké voličské kázni. Strany blíže k politickému středu mají voliče o poznání méně ukázněné, což pak samozřejmě vede k optickému klamu, že podpora ODS je nějak vysoká.
 
KSČM má přece také ukázněné voliče...
 
Ano, dokonce bych řekl, že z podobného důvodu. Ale jeden rozdíl tu je: KSČM má dost divokou a hlavně nedořešenou minulost, takže potenciální voliči této strany mají často SAMI PŘED SEBOU značné zábrany tuto stranu volit, i když by její praktická politika jejich zájmům nejvíce odpovídala.
 
To by přece pomáhalo ČSSD...
 
Neříkám, že nepomáhá, ale velká část těchto lidí prostě k volbám nejde.
 
Aha, začínám tušit, kam tím míříš: Chceš tím říct, že mezi nevoliči je zanedbatelné procento potenciálních příznivců ODS a naopak KSČM by jich tam našla spoustu.
 
Nejen KSČM, ale i ČSSD. I když každá z obou těchto stran z jiného důvodu: Potenciálních voličů KSČM je mezi nevoliči hodně proto, že se sami před sebou stydí za tuto svou preferenci. ČSSD tam má svých potenciálních voličů také dost, tito však patří mezi příznivce vlažné, o politiku se příliš nezajímají a velmi často jde o lidi, kteří na politiku víceméně rezignovali a výsledek voleb je jim lhostejný. Pokud ne, tak si na něj maximálně zanadávají v hospodě u piva, ale nepřinutí je to k těm volbám jít.
 
Začínám se v tom ztrácet. Ty prostě kalkuluješ s odlišnou strukturou nevoličů ve srovnání se strukturou voličů.
 
Přesně tak. Kdybychom uspořádali jakési "druhé kolo" voleb do Sněmovny pro těch 35,5% lidí, kteří se "prvního kola" neúčastnili, dopadlo by to hodně odlišně. Když to hodně zjednoduším, tak průměrný nevolič je podle mého názoru naštvanej levičák z nižších vrstev, který se stydí za své sympatie ke KSČM nebo který prostě rezignoval na  politiku jako takovou a k volbám víceméně programově nechodí.
 
Tady mi něco nesedí. Říká se, že volební účast snižuje i fakt, že se volí o víkendu a že hodně lidí z velkých měst prostě odjede na své chaty a na volby se vykašle. To přece nejsou typičtí voliči levice...
 
Ano, říká se to, ale volí se přece zpravidla už v pátek od 14.00 hod. Kolik těch odjíždějících opouští město dřív než v tuto hodinu, aby jim to zabránilo se voleb účastnit? Mimoto: Právě v Praze byla v roce 2006 volební účast nejvyšší ze všech regionů ČR. To opravdu nevypovídá o tom, že by příliš mnoho Pražanů vynechalo volby kvůli odjezdu na chaty...
 
Nezlob se na mě, ale mně to pořád nějak nestačí k tomu, aby se tím dal vysvětlit Tvůj názor, že nevolič je levičák.
 
PRŮMĚRNÝ nevolič. Ale to je jedno. Ty mě nutíš hledat další a další důvody, proč si to myslím, a pak mi řekneš, že jsou přitažené za vlasy. Ale když to musí být, tak co třeba důchodci a nemohoucí staří lidé? Ti by většinou volili levici, ale jít k volbám jim třeba zabrání jejich zdravotní handicap.
 
Ještě jsem si vzpomněl na několik případů, kdy v domovech důchodců personál ovlivňoval nebo nechal ovlivňovat volební rozhodování svých pacientů ze strany místních politiků formou nejrůznějších dárků a "přátelských" rozhovorů. Zajímavé je, že se tak vždy dělo ve prospěch ODS.
 
Raději mi tedy už další důvody neuváděj. Já už Ti to raději věřím.
 
 
- - -
 
 
18.9.2009
 
Je to už docela nuda, když se bavíme pořád jen o politice, ale ono se toho teď děje tolik zajímavého...
 
Jsem z toho už dost otrávenej a znechucenej. Sledovat to nepřestávám, ale opravdu mě to přestává bavit. Sleduju to vlastně už jen z nutnosti a z pocitu voličské či občanské odpovědnosti.
 
Což znamená, že sis nějaký názor na poslední vývoj udělal...
 
Pokud narážíš na překvapivé rozhodnutí ČSSD nepodílet se na přípravě předčasných voleb, tak samozřejmě nějaký názor mám. Vezmu to postupně: Už jsem říkal, že si myslím, že Ústavní soud překročil své kompetence když zrušil platnost ústavního zákona schváleného třípětinovou většinou obou komor Parlamentu. Na druhou stranu chápu, že další pokusy dojít k předčasným volbám jinými postupy než jaké předpokládá stávající znění Ústavy už je riskantní, protože Ústavní soud to může udělat znovu. Jenže pokud součástí dalšího pokusu dostat se k předčasným volbám bude rozpuštění Sněmovny, Ústavní soud sice znemožní volby, ale Sněmovnu už v původním složení svolat nemůže. Nastala by tedy situace, že bychom byli osm měsíců (do termínu řádných voleb) bez Sněmovny. Její funkce by sice podle Ústavy částečně převzal Senát, ale činnost Parlamentu jako celku by byla ochromena. Z ústavní krize by byla krize parlamentní. Tudíž krok ČSSD chápu.
 
A schvaluješ...
 
Na to jednoznačnou odpověď nemám. Osobně bych konání předčasných voleb nesmírně uvítal. Vlastně jsem se na ně hrozně těšil.  Ale riziko ještě většího chaosu po rozpuštění Sněmovny je příliš vysoké. Na Ústavní soud mám tedy opravdu vztek. Komu nebo čemu tím pomohl? Moc se mi líbí definice právního pozitivismu: "přehnaný důraz na nutnost vyhovět psané normě a nezabývat se společenskými důsledky rozhodnutí vede k odlidštění a mechanizaci aplikace práva". Myslím, že na konání Ústavního soudu to přesně sedí: Nezabývá se možnými společenskými důsledky svých rozhodnutí...
 
No a samozřejmě mi taky vadí ten nechutný hon na Paroubka. Nemusím ho zrovna milovat, ale to, jak se o něm dlouhodobě mluví a píše, je prostě nedůstojné.
 
Trochu jsme pozapomněli na Topolánkův krok: Vzdal se poslaneckého mandátu.
 
Líto mi ho rozhodně není. Prostě utíká před odpovědností. Kromě toho si myslím, že to je součást nějaké taktiky, jejímž cílem je nějaký osobní prospěch nebo prospěch jeho strany. O osud země mu zcela evidentně (jeho oblíbené slovo) vůbec nejde.
 
No a nakonec to nejlepší: Co říkáš ustoupení USA od záměru instalovat radar v Brdech?
 
To je snad jediná dobrá zpráva za poslední měsíce. Snad to nemusím komentovat. Jsem nadšený.
 
No počkej, takhle snadno to téma snad neopustíme...
 
A proč ne? To je snad úplně jasný, ne?
 
Co je jasný?
 
Vadí mi ten primitivní pohled části (zhruba třetiny?) naší populace na mezinárodní politiku: "Tady je přítel, tohle je nepřítel". To je jak v mateřské školce. Zahraniční politika snad není škatulkování ostatních zemí na přátele a nepřátele. Myslím, že bychom se měli maximálně věnovat našemu působení v rámci Evropské unie (myslím, že právě tady jsme nejvíce dlužni) a pěstovat vyvážené vztahy s ostatními zeměmi. Je mi jasné, že USA, Rusko, ale třeba také Čína jsou světové velmoci, tudíž vztahy s nimi budou určující, ale to příšerné černobílé vidění opravdu nesdílím. Když odmítám podporovat politiku, jejímž hlavním obsahem je lézt Spojeným státům do zadku, tak to přece ještě neznamená, že bych naši zemi nejraději zaprodal Rusku.
 
On Tě z toho někdo obviňuje?
 
Prakticky každý, kdo se doví, že jsem radaru nefandil. V této souvislosti mě opravdu dožral deník MF Dnes.
 
Oni píšou o Tobě?
 
Ale ne! Myslím to, jak komentovali ten radar...  
 
Co Tě tam naštvalo?
 
Oni to prezentují div ne jako zradu USA a českou národní tragédii. Úplně se za tento deník a jeho komentátory stydím. Právo mělo podstatně vyváženější postoj. Třeba Jiří Hanák radaru sice od počátku nepokrytě fandil, ale nedělal z toho otázku života a smrti. Takže ani jeho reakce na odpískání tohoto projektu nebyla tak hysterická jako u MF Dnes. Ostatní komentáře Práva v podstatě odpovídaly tomu, jak to vnímám já.
 
Oni ale asi nic jiného napsat nemohli. Oboje noviny reprezentují určitý (vzájemně odlišný) pohled na svět.
 
Já vím. Možná je to také tím, že MF Dnes komentovala hlavně reakce pravicových politiků - zejména z ODS - a redakční komentáře se s nimi pak vlastně už jen ztotožnily. Takže bych vlastně měl spíš říct, že se stydím hlavně za postoje našich pravicových politiků. Nejvíc mě nadzvedl poslanec Jan Vidím z ODS. Z jeho slov mi bylo - abych to řekl slušně - velmi nevolno.
 
- - -
 
4.10.2009
 
Nemáš nějaký problém, že tak dlouho mlčíš?
 
Nevím. Možná trochu jo. Mám teď méně práce, takže mám víc času přemýšlet o životě - a to mě dohání ne snad přímo k depresi, ale k čím dál větší skepsi.
 
Počkej, to myslíš jako skepsi vůči své vlastní budoucnosti nebo tak všeobecně?
 
Tak i tak. Sám se nějak protluču. Spíš mi jde o neutěšenou politickou situaci a celkovou atmosféru ve společnosti. No a to si pak promítám i do svých "nálad".
 
Ty přece nepatříš mezi vyloženě náladové jedince...
 
To určitě ne, ale považuju se za poměrně citlivou osobu, takže na mě ledacos působí intenzivněji než na jiné lidi.
 
Co konkrétně na Tebe tak negativně působí? Počasí? Politika?
 
Počasí určitě ne. Naopak mám raději, když už není takové horko a prudké slunce jako v létě. Takže přelom září a října považuju za jedno z nejkrásnějších období roku.
 
Ptal jsem se ještě na politiku...
 
Není mi to příliš podobné, ale vůbec se mi o tom nechce mluvit.
 
Když šlo o komentování politických událostí, vždycky jsi spíš ožil...
 
Jenže to, co se teď v naší zemi děje, snad už ani není politika v pravém smyslu slova.
 
A co by to bylo?
 
Absolutní chaos, bezzákonnost, absence jakýchkoli idejí či vizí, morální rozklad... A z toho všeho plynoucí nejistota.
 
U nás to opravdu nijak vábně nevypadá, ale v zahraničí se snad o politice mluvit ještě dá...
 
No, taky jak kde...
 
Teda Ty mě dneska štveš tou svou dnešní nesdílností. Takhle Tě neznám.
 
Hm...
 
Tak teda rovnou doprostřed věci: Co říkáš výsledku opakovaného irského referenda k Lisabonské smlouvě?
 
Jsem rád, že to takhle dopadlo, a jsem rád, že ta převaha příznivců byla dostatečně jasná. Na druhou stranu ve mně hlodá červíček pochybností, jak je to s legitimitou OPAKOVANÉHO referenda. Ani ve Francii ani v Nizozemsku se po odmítnutí Evropské ústavy v roce 2005 referendum neopakovalo...
 
No, je to přirozené z hlediska velikosti těchto zemí, specielně Francie. Irsko přece jen nemá a nemůže mít tu váhu...
 
Asi jo. Osobně hledám ještě další důvod, a to, že v Irsku bylo to první referendum víceméně zmanipulované a podmíněné vnitropolitickými třenicemi. Prakticky se ti lidé v tom referendu nevyjadřovali k samotné smlouvě, ale spíše ke své vládě. Tentokrát se konalo za regulérnějších podmínek. Určitou roli hrála i probíhající krize, takže se Irové lekli možné izolace země, pokud by se opakoval předešlý výsledek.
 
Berme tedy tento výsledek jako úspěch příznivců užší integrace v rámci Evropy, ke kterým se názorově určitě řadíš i Ty.
 
Taky si nemyslím, že by se Evropa měla integrovat úplně za každou cenu, ale v případě Lisabonské smlouvy nemám příliš pochybnosti.
 
A jak vidíš další vývoj?
 
Za jistý považuju podpis polského prezidenta. Nemyslím si, že by porušil svůj slib, že v případě irského ANO podepíše a dokončí tak ratifikaci Lisabonské smlouvy ve své zemi.
 
Takže zbývá jen Klaus...
 
Tenhle člověk je jeden ze zdrojů mé špatné nálady. To, co dělá, je neuvěřitelné a pro mě naprosto nepochopitelné. Kdyby se konalo referendum o okamžitém odvolání či sesazení českého prezidenta, přešlapoval bych jako první přede dveřmi volební místnosti a hlasoval bych pro zbavení Klause prezidentské funkce.
 
Co Ti na jeho počínání vadí nejvíc?
 
Všechno. Ani se mi to nechce rozebírat. Můj názor znáš: Podle mě je prezidentovou POVINNOSTÍ dokument podepsat. Je to ceremoniální záležitost - on nemá sebemenší pravomoc spolurozhodovat o osudu této mezinárodní smlouvy.
 
To už je podruhé v posledních měsících, co se ze svého laického hlediska vyjadřuješ k ústavně-právní problematice...
 
K tomu by se měl vyjadřovat každý občan, nejen já. Copak je možné, aby jeden senilní narcistní stařík zvrátil rozhodnutí vlád a parlamentů dnes už sedmadvaceti evropských zemí? Ani kdyby šlo o záležitost "pouze" vnitrostátní, kterou schválily ústavní většinou obě komory českého parlamentu, neměl by ani na vteřinu váhat s podpisem. Natož v situaci, kdy je ratifikační proces ukončen ve VŠECH členských zemích EU. On si prostě hraje na Pánaboha. Ten člověk je evidentně těžce psychicky nemocen.
 
A co s tím chceš dělat?
 
Jako jednotlivec (navíc absolutně mimo politiku) s tím neudělám vůbec nic. Možná kdybych na internetu narazil na to, že někdo pořádá demonstraci za podpis Lisabonské smlouvy, určitě bych se připojil. Udělal bych si co největší transparent, na kterém by stálo: PODEPIŠTE NEBO ODSTUPTE!!!
 
Víš co? Přestaň mě zdržovat, já si jdu ten internet prohrábnout, jestli se už něco takového nechystá.
 
Doufám, že se příští týden nedočtu v novinách o Třetí pražské defenstraci...
 
 
 - - -
 
 
12.10.2009 
 
A co jinak? Nežiješ přece jenom politikou...
 
Politikou teď nežiju už vůbec. Znechutilo mě to natolik, že už jsem snad týden neviděl zprávy. Ale jinak se mi už pomaloučku rozbíhá školní rok. Po prvotním šoku, kdy jsem přišel o velkého zákazníka a další nápadně často odkládali začátek školního roku, se začínám zase dostávat do navyklého pracovního rytmu.
 
Takže ekonomická krize se Tě příliš netýká...
 
Ale týká. To, že jsem přišel o největšího klienta, byl jednoznačně důsledek krize. Ten podnik měl už delší dobu relativní nedostatek zakázek a byl donucen šetřit (i když to podle mě vzal za špatný konec). To, že další klienti odkládají začátek výuky, rovněž považuju za jakýsi úhybný úsporný manévr. Oni se nechtějí jazykové výuky přímo vzdát, ale snaží se ušetřit trochu jinak. S jedním klientem jsem se (rovněž z úsporných důvodů na jeho straně) domluvil na přechodném snížení ceny a navíc na omezení počtu hodin.
 
Neovlivní to negativně Tvůj rodinný rozpočet?
 
To víš, že jo. Není to sice tak, že bych neměl na nájemné nebo že bych trpěl hlady, ale jestli jsem se doposud choval úsporně z vnitřního přesvědčení, mám k tomu teď o důvod víc.
 
Na čem teď nejvíc šetříš?
 
Moje spotřební chování se prakticky vůbec nezměnilo. Vždyť Ti říkám, že jsem se choval úsporně i předtím. Spíš by ses měl zeptat, na čem NEŠETŘÍM... Nešetřím na jídle. Ne že bych plýtval potravinami, nějak se přejídal nebo kupoval luxusní potraviny, ale jsem neuvěřitelně konzervativní co do skladby jídelníčku. Prostě by pro mě byl problém ho změnit.
 
Stravuješ se nezdravě?
 
Do určité míry asi ano. Ovoce mám snad dostatek, zeleninu jím rád, i když spíš dušenou či vařenou, ale přiznám se, že v poslední době jsem jí moc neměl. Tučná jídla moc nemusím, takže v tom problém asi nebude, ale co asi problém bude, je množství zkonzumovaného cukru a vůbec asi i nadměrná kalorická hodnota mé stravy. Mám sice díky ježdění na kole relativní dostatek pohybu, ale ten neřeší vše.
 
Zaujaly mě ty cukry. To jíš tolik sladkostí? 
 
Bonbony nejím vůbec, čokoládu jen výjimečně, ale když už, tak větší množství. Občas si dám nějaký zákusek, ale taky nijak zvlášť často. Problém může být pravidelně konzumované sladké pečivo k snídani... Donedávna jsem pil i poměrně hodně sladkých džusů. To jsem v poslední době ale dost omezil.
 
Ale zdravotní problémy kvůli tomu snad nemáš...
 
Myslíš jako vysoký cholesterol, obezitu a podobně?
 
No třeba...
 
Hladinu cholesterolu jsem si už léta nenechal měřit, takže nevím. Váhu jsem prakticky přestal sledovat, ale to víš, že nějaké to kilo navíc mám. Jinak v důsledku chyb při stravování mě teď nějakou dobu trochu trápilo poměrně časté pálení žáhy, ale v posledních několika měsících jako když utne. Možná to je díky omezení spotřeby těch sladkých džusů. Kdoví?
 
Jezdíš prakticky denně na kole, a to i poměrně dlouhé štreky, a hlavně jezdíš i v zimě. Nemá to nějaké negativní dopady na Tvé klouby?
 
Ani ne. Nějakou dobu jsem docela cítil kolena, ale nepřipadalo mi, že by to bylo v důsledku jízdy na kole. Tu a tam vyzkouším (spíše preventivně) nějaký potravinový doplněk a musím říct, že v poslední době už ani ty kolena nejsou problém. Ale jsem opatrný. Rozhodně je zbytečně nepřetěžuju.
 
Co vůbec dělá Tvoje ruka pochroumaná při Tvém dubnovém pádu s kola? Měl jsi s ní přece docela polízanici...
 
Během prázdnin se to srovnalo natolik, že jsem o ní pak už téměř vůbec nevěděl. Ale v minulých týdnech jsem při střásání švestek párkrát nějak víc zabral (div jsem nevyvrátil strom), tudíž to poškozené místo zase občas nepříjemně cítím. Ale švestky jsou dole - už jsou z nich kompoty a spousta povidel, něco padlo na švestkové koláče a knedlíky, takže ruku zase nechám nějakou chvíli v klidu a příští rok snad už budu moci i takovéto silácké výkony dělat beze strachu z následků.
 
- - -
 
15.11.2009
 
Ty to tedy flákáš. Měsíc ses neozval.
 
Já vím. Zasloužil bych na holou...
 
To Tě nic nezaujalo v politice nebo nestalo se nic zajímavého v Tvém životě?
 
Jsem nějakej votrávenej. Jediný pozitivní je, že Klaus konečně podepsal ten Lisabon. Ty jeho obstrukce už byly opravdu nad moje chápání. Pak ten jeho mopslík, co by hned vystupoval z EU...
 
Jakého "mopslíka" myslíš? 
 
Ani nevím, jestli má nějaké jméno... Jo, Petr Hájek se jmenuje. To je jeden z těch tří Klausových obdivovatelů (Jakl, Weigl, Hájek). To je trojka, která fakt vejde do českých dějin patolízalství, servility a totální hlouposti.
 
To jsou pro Tebe tak důležití?
 
Nebyli by, kdyby jim média nepopřávaly sluchu a další pozornosti. Bez Klause by to byly absolutní nuly. A Klaus se takovými lidmi vždycky rád obklopoval. On si vždycky žárlivě hlídal, aby ho náhodou někdo nezastínil. U těchhle tří si tedy opravdu může být jistý. I v dobách, kdy Klaus železnou rukou vládl ODS, člověk, který měl svůj vlastní názor a snažil se aspoň trochu samostatně a nezávisle uvažovat, v té straně dlouho nevydržel. Proto třeba taky před těmi jedenácti lety vznikla Unie svobody...
 
Tys tomu projektu fandil?
 
Bylo to o dost lepší než ODS. Alespoň zpočátku. Určité naděje mohly vznikat díky spolupráci v rámci té Čtyřkoalice. Ale nakonec to stejně vzalo dost špatný směr vývoje. Tomu čtyřkoaličnímu projektu zasadili ránu lidovci, pak už to nebylo k ničemu.
 
Já myslel, že jsi levičák a Ty tady teď div nepěješ ódy na Unii svobody a Čtyřkoalici...
 
Jsem přesvědčením sociální demokrat (se zelenými a konzervativními prvky). ČSSD v té době ale ovládal Zeman a ten mi tedy absolutně neseděl - osobnostně a už vůbec ne svou politikou. Ta jeho "opoziční smlouva" byl nebetyčný podraz. To jsem Zemanovi nikdy neodpustil. Ve srovnání s ODS působila Unie svobody a zvláště Čtyřkoalice jako učiněný balzám. Předpokládám, že Tě překvapuje, že ČSSD jsem ve volbách do Sněmovny vlastně v životě nevolil...
 
To tedy ano. Nejspíš ses tedy posouval od Čtyřkoalice k zeleným...
 
Přesně tak. A teďka se posouvám od zelených hodně rychle někam jinam - nejspíš do blízkosti ČSSD, se kterou mám ale pořád problém se úplně ztotožnit. Ale dnes už na české politické scéně není strana, která by mi byla názorově bližší. Jako možná alternativa se mi jeví uskupení Věci veřejné, ale vím o nich příliš málo, než abych je mohl odpovědně volit. Trochu mi připomínají tu Čtryřkoalici, ale ani zdaleka nemají takovou podporu u veřejnosti. Kromě toho v době, kdy jsem Čtyřkoalici volil, byla podstatně jiná politická a hospodářská situace. Dnes je doba nazrálá na levicovější řešení.
 
Hele, do voleb je ještě daleko, necháme politiky. Co Tvoje cyklistika?
 
 Nic moc. Jezdím teď poměrně málo. Není proč a není kam.
 
To jako furt dřepíš doma?
 
Vlastně jo.
 
A co tam děláš?
 
Nic užitečnýho. Mám teď takový hluchý období.
 
To ani nevyjedeš trochu za Prahu nadýchat se trochu čerstvého vzduchu?
 
Jo, tak jednou týdně kolem padesáti km.
 
To je na Tvoje poměry dost bída.
 
Hm.
 
To Tě už ani to kolo nebaví? Unavujou Tě technický problémy s kolem nebo máš nějakej zdravotní problém?
 
Vlastně tak trochu od obojího. Zase mi ruplo sedlo. Ale to se celkem dalo čekat - měl jsem tam ten provizorní šroub. Tak jsem to ještě v terénu spravil - dal jsem tam ten na zakázku vyrobený. Snad to teď zase nějakou dobu vydrží...
 
Nepřetáhnul jsi to zase?
 
Dával jsem si na to pozor, ale nevím. Možná jsem tam měl dát pérovou podložku, aby se ten šroub tolik nenamáhal.
 
No tak technický problémy jsme si vyjasnili, naznačoval jsi něco o zdraví...
 
Bolej mě klouby.
 
Jak Tě můžou bolet klouby, když téměř nejezdíš?
 
Nevím.
 
Teda s Tebou je řeč... Co Tě bolí? Kolena?
 
To taky, ale v posledních dnech hlavně lokty.
 
To chce odpruženou vidlici.
 
Nemyslím, že by to bylo od toho.
 
A od čeho tedy?
 
To netuším. Zkusím to vypozorovat, ale spíš si s tím někam zajdu. Třeba do Revmatologického ústavu.
 
To jsi na tom tak špatně?
 
Už jsem tam před pár lety s podobným problémem byl.
 
A co Ti řekli?
 
Že mi nic není.
 
A neřeknou Ti to teď znovu?
 
Jak to můžu vědět? Třeba ten problém už uzrál natolik, že se tím začnou vážněji zabývat. Doufám, že mi nevynadají, že jsem to zanedbal... To by mě dost naštvali.
 
Tak budu držet palce. Kdy tam jdeš?
 
To nevím, já se rozhoduju vždycky strašně pomalu. Ale rád bych to zvládl do Vánoc.
 
Tak doufám, že Ti nesdělí diagnózu, která by Ti ty Vánoce zkazila...
 
Taky doufám... Ale hlavně bych rád, aby mě těch potíží zbavili.
 
No tak proto tam snad jdeš...
 
To ale neznamená, že se mi to splní.
 
 
- - -
 
17.11.2009
 
Jestlipak víš, jaké je dnes datum?
 
Sedmnáctého listopadu.
 
Nic Ti to neříká?
 
Ale samozřejmě. Sice jsem dnes měl nějaké vyučovací hodiny, ale že je státní svátek a dvacáté výročí zhroucení komunistického režimu samozřejmě vím.
 
Celkem očekávatelný dotaz: Co Ti to výročí říká?
 
Na to Ti odpovím velmi jednoduše: PROMARNĚNÁ PŘÍLEŽITOST.
 
Kdo za to může?
 
V prvé řadě nedotažená očista politických a hospodářských struktur státu, pak následná překotná a bezhlavá privatizace všeho, co mělo nějakou cenu, za třetí omezenost a hamižnost lidí, degradace a úpadek mravních hodnot v celé společnosti.
 
Hele - už je vlastně osmnáctýho, tak tohle téma ukončíme.
 
- - -
 
22.11.2009
 
 
Pořád ještě nechceš mluvit o svém postoji k polistopadovým změnám?
 
Co ode mě chceš slyšet? Můžu Ti to shrnout do několika málo vět: Jsem rád, že se komunistický systém zhroutil. Jenže byl jeden extrém nahrazen extrémem opačným a to mě nesmírně štve.
 
To jsi mi toho moc neřekl. Jak vidíš samotný průběh a pozadí těch polistopadových změn?
 
Když to (ale opravdu jen trochu) přeženu, tak mi připadá, že se domluvila část komunistické a svazácké nomenklatury včetně struktur Státní bezpečnosti, a například také střední a vyšší ekonomický management (tehdy ekonomičtí náměstci a kádrováci státních podniků) s vekslákama, rozkradačema "majetku v socialistickém vlastnictví", nejrůznějšíma dalšíma šejdířema, kšeftařema a podvodníkama, kteří společně velmi rychle odstavili idealisty z řad disidentů od politického vlivu a zmocnili se kontroly nad politickým a hospodářským děním v zemi. A tahle sebranka nám tu teď de facto vládne železnou rukou. Využívá k tomu metod velmi podobných těm komunistickým, jen mají ještě větší ekonomickou moc a nepotřebují se skrývat za nějakou ideologii (pomineme-li přihlouplé omílání jejich mantry o neviditelné ruce trhu), takže nemusejí nikoho zavírat z politických důvodů. Jim stačí, že ovládají lidi prostřednictvím jimi kontrolovaného kapitálu a mafiánských vazeb, které propojují politické, ekonomické a zločinecké struktury v jeden nepřehledný homogenní celek. Pokud chce člověk slušně přežít, musí se do něj nějakým způsobem zapojit - asi tak, jako před těmi dvaceti či třiceti lety člověk málokdy něčeho dosáhl, nevstoupil-li do KSČ.
 
Teda tolik hořkosti jsem nečekal ani od Tebe, i když vím, že nepatříš k nadšeným příznivcům polistopadového vývoje...
 
Máš, cos chtěl. Já jsem o tom mluvit nechtěl.
 
No dobře - tohle je Tvůj dlouhodobý postoj. Ale co Tě štve třeba teď aktuálně?
 
Je toho víc, ale v posledních dnech třeba chování mobilního operátora O2. Dobil jsem si předplacenou kartu, kde mám tarif s krajně nevýhodnou cenou za volání. Ale to je moje volba, takže zrovna na tohle si stěžovat nechci. Co mě naštvalo, je, že operátor poskytuje jakési slevy, které ale podmiňuje účastí na nějaké dementní počítačové hře. Doslova to prezentuje jako "odměnu za dobití". Ta spočívá v tom, že dostanu na svůj mobil jakýsi kód, pod kterým se mám přihlásit na nějakou internetovou stránku, kde si mám zahrát nějakou hloupou počítačovou hru o nějakou slevu nebo výhodu. Samozřejmě jsem to ignoroval, protože mi to připadá trapné a krajně nedůstojné. Dokonce mě ještě upomínali s tím, že vše je časově omezené. Tím, že jsem na to nereagoval, jsem ale nejspíš přišel o nějakou slevu.
 
Jinými slovy jsou ceny za jejich služby přemrštěné, takže vracejí část tržeb zpátky zákazníkům, které ale ponižují povinnou účastí na nějakých přiblblých hrách. Pokud se této jejich hry nezúčastním, vlastně dotuju ze svého slevy pro jiné zákazníky, kteří ze sebe ochotně nechají dělat blbce a přistoupí na tu nedůstojnou kašpařinu. Kdo třeba nemá doma internet nebo mu hrdost či určité životní zásady brání se té jejich šaškárny zúčastnit, ztrácí na slevu nárok. Normální by mi připadalo, kdyby slevu ničím takovým nepodmiňovali a prostě jen snížili ceny.
 
Takováhle blbost Tě dokáže rozčilit?
 
Každý jsme citlivý na něco jiného. Já třeba na takovéhle manipulování s lidmi.
 
- - -
 
 
12.12.2009
 
Tak co říkáš na schválený rozpočet ČR na rok 2010?
 
Přiznám se, že jsem ty boje moc nesledoval a ani samotný rozpočet moc neanalyzoval. Jsem obeznámen s výší plánovaného schodku a s přesuny uvnitř rozpočtu.
 
O to mi taky nejde. To si můžu přečíst v novinách. Spíš se ptám na to, jak se Ti líbí postoje a chování jednotlivých stran a poslanců.
 
Už chápu. Chceš po mně, abych si zahrál na ministra financí a zhodnotil, do jaké míry se který poslanec a která strana chovali odpovědně... Z úvodní stránky tohoto webu víš, že jsem odpůrcem jakéhokoli zadlužování. Tudíž se mi už z principu nemůže líbit jakákoli výše schodku státního rozpočtu a vlastně i jakákoli výše státního dluhu.
 
Ale situace je, jaká je, a strany a poslanci se nějak chovají...
 
Doufám, že nečekáš, že na základě pouhého faktu existence schodku státního rozpočtu šmahem odsoudím levici a dám za pravdu pravicovým politikům, kteří chtějí škrtat v sociálním systému. Takhle schematicky to fakt nevidím. Nejprve je zapotřebí se podívat, kdy a z čeho ten astronomický dluh vznikl. A já si rozhodně nemyslím, že hlavním viníkem je příliš štědrý sociální sytém. Jako jednu ze základních příčin vidím tu obrovskou sekeru, kterou do státních financí zaťala sanace bankovního sektoru na přelomu tisíciletí. A z toho těžko můžeme vinit levicové strany.
 
Pravicové strany neustále křičí, že je to levice, která náš stát neustále zadlužuje, ale řekl bych, že opak je pravdou. Nejvíc nás zadlužily vlády v devadesátých letech svým neodpovědným hospodařením a špatnou kontrolou bankovního sektoru.
 
Co myslíš tím "neodpovědným hospodařením"?
 
Tak například to, že se bezhlavě a za babku privatizovaly státní podniky, které měly být zdrojem finančních prostředků pro důchodový systém. Jakž takž čistým postupem by bylo, kdyby se výnosy z těchto privatizací přesouvaly na důchodový účet, ale Klausovy vlády je používaly na běžné výdaje státního rozpočtu, jinými slovy na úhradu skrytých schodků.
 
Má to dvojí dopad: Za prvé to vede a ještě povede ke snižování poměru průměrného důchodu k průměrné mzdě, za druhé se naši politici nenaučili odpovědně hospodařit s tím, co mají. Neustále spoléhali na výnosy z dalších a dalších privatizací a rozprodeje státního majetku. Nejenže tyto zdroje velmi brzy vyschnou, ale navíc se stát zbavuje vlivu i tam, kde to bude na škodu. Pak bude (muset) tento vliv velmi obtížně a draho získávat zpět.
 
Ale zpět k rozpočtu na příští rok: Levice odhlasovala přesuny z investičních kapitol do sociální oblasti. Souhlasíš s tímto postupem?
 
Na to nemám jednoznačnou odpověď, ale spíše ano. Stát je tu pro lidi a ne pro nějaká auta. Dálnice počkají, maminky s dětmi ale potřebují jíst už teď. Sociální oblast je priorita. Stejně se dívám na zažehnání hrozby poklesu platů učitelů. To by byla hotová katastrofa. Ona je to tedy katastrofa už teď. Opravdu nám na našich dětech záleží tak málo, že ti, kteří se starají o jejich výchovu a vzdělání, musí být nejhůře placenými vysokoškoláky v celé ekonomice?
 
Kde chceš ale brát peníze na uspokojení jejich jistě oprávněných mzdových požadavků?
 
Vidím to obráceně: Nejdřív bych uspokojil jejich požadavky a teprve pak bych se ptal, kde vezmeme peníze na uspokojení těch ostatních potřeb.
 
Výstavba dálnic a obchvatů je přece obrovsky důležitá a rovněž přispívá ke zkvalitňování života.
 
Tak přesně tohle považuju za extrémně škodlivou pověru. Ne, výstavba dálnic a obchvatů nezvyšuje kvalitu života, nýbrž "řeší" důsledky nezodpovědného chování lidí. Vlastně jen částečně zpomaluje snižování kvality života lidí v důsledku přebujelého motorismu. Žádné dálnice a obchvaty by se nemusely stavět, kdyby lidi používali auto, jen když je to nezbytné.
 
To chceš lidem určovat, kdy smějí a kdy nesmějí používat auto?
 
Já osobně určitě ne, ale nutnost stavět stále rozsáhlejší a stále dražší motoristickou infrastrukturu vytvářejí bezohlední lidé, kteří se neohlížejí na dopady svého vlastního počínání a používají auto bez ohledu na ostatní. Kvůli této jejich "svobodě" pak nejsou peníze pro jiné účely - například právě pro matky s malými dětmi. Právě při projednávání rozpočtu je to velmi dobře vidět, jak jsou to spojité nádoby: Mají-li zbýt peníze na dopravní infrastrukturu, musíme je sebrat učitelům nebo příjemcům sociálních dávek...
 
To je ale hrozná demagogie...
 
Myslíš? Pokud je stanovena pevná výše rozpočtového schodku a chceme-li zachovat platy učitelům či výši sociálních transferů, musí se ubrat jinde. Asi bych našel i jiné kapitoly rozpočtu, kde bych ubíral ještě ochotněji než dopravě, ale na principu to nic nemění. Alternativou pak už je jen zvyšování schodku.
 
To ale projídáme svou budoucnost...
 
Další příšerně hloupé klišé, na které jsem už vyloženě alergický (nebrat osobně). Je to stejné, jako kdybys jakožto hlava chudé rodiny říkal, že tento měsíc nebudeme jíst, abychom měli na jídlo v měsíci příštím... Ono by taky už nemuselo být koho krmit... Šetřit se má na ZBYTNÝCH výdajích, nikoli na základních potřebách. Co kdybychom tedy v souvislosti s výší výdajů na dopravní investice říkali, že "projíždíme" svou přítomnost? Bylo by to daleko blíže pravdě.
 
Když už mluvíš o budoucnosti: Co jiného ovlivní naši budoucnost než kvalitní výchova a vzdělání našich dětí? Hlavně když jim postavíme dálnice... Ale KDO po nich bude jezdit, už nás nějak nezajímá.
 
Tak jak bys tedy řešil hrozivou výši schodku státního rozpočtu a veřejných financí vůbec?
 
Fakt to chceš vědět? Moje opatření by zasáhla jak příjmovou, tak i výdajovou stranu rozpočtu: V první řadě by bylo nutné obnovit dostatečně strmou progresivitu přímých daní. Jelikož platí (a doufám, že to nepopřeš), že každá další koruna se vydělává snáze než ta předchozí, mělo by totéž platit i pro daně - totiž že každá další koruna by měla být daněna vyšší sazbou než ta předchozí. A to klidně až k hranici 100%, což by znamenalo faktický příjmový strop.
 
Čili trestat úspěch...
 
Ty dneska z těch hloupých klišé nevyjdeš. Jaký trest za úspěch? Úspěšní lidé by měli pořád vyšší příjmy než ti "méně úspěšní". Jen by ta křivka nebyla proporční, nýbrž tlumená. Motivace k dosahování vyšších příjmů by tedy byla v nějaké rozumné míře zachována. Zachovány by tedy zůstaly i příjmové rozdíly. Jen by už nebyly v řádech jako dnes, ale třeba jen v násobcích. Neexistuje jediný rozumný důvod, proč by sebeúspěšnější jedinec měl mít třeba stokrát vyšší příjem než jiný, který rovněž pracuje.
 
Jasně - všichni máme stejné žaludky, od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb...
 
Neříkám, že by měli všichni dostávat stejně, nýbrž jen zreálnit příjmové rozdíly.
 
No dobře. O tomto tématu se nebavíme poprvé, takže zhruba vím, co od Tebe můžu čekat. Když už se tedy bavíme o příjmové stránce rozpočtu, jak bys hýbal s nepřímými daněmi?
 
Rozhodně bych byl pro to, aby byly zachovány minimálně dvě sazby DPH. Spíš bych to viděl na tři: Nulová daň, snížená daň a základní daň. K tomu třeba ještě daně spotřební (benzin, alkohol, cigarety atd.). To by zachovalo určitou progresi: Kdo by kupoval jen základní potřeby, platil by nižší procento, kdo by kupoval předměty luxusní spotřeby, platil by procento nejvyšší.
 
Jak vysoké by tyto daně měly být?
 
Nebránil bych se myšlence, že by se tato daň mohla pravidelně každý rok měnit podle výsledků hospodaření v daném roce. Ještě přemýšlím o tom, jestli by se nedalo nějak zajistit, aby se odlišnou sazbou zdaňovalo nejen  podle toho, CO člověk spotřebovává, ale také to, KOLIK toho spotřebovává, případně KOLIK ČEHO.
 
V každém případě bych ale byl pro sjednocení daňových sazeb a veškerých daňových pravidel v rámci celé EU.
 
A jak bys řešil výdajovou stranu rozpočtu?
 
Myslím, že mou odpověď vlastně už předem znáš. Stát tu máme přece proto, aby zajišťoval to, u čeho se nevyplatí, aby se o to staral každý sám. A jednou z jeho hlavních funkcí je také to, aby si výhody existence státu nepřivlastňovali jen někteří, tedy aby stát ochránil slabé proti silným.
 
To jsi mi toho o výdajích ze státního rozpočtu moc neřekl.
 
I pro stát platí pravidlo, že je třeba důsledně rozlišovat cílové a instrumentální hodnoty. Cílovou hodnotou je důstojný a pokud možno kvalitní život pro veškeré obyvatelstvo. Instrumentální hodnotou jsou cesty, jak tento cíl naplnit. Jednou z hlavních chyb, které se naši (specielně pravicoví) politici dopouštějí, je nadřazování instrumentálních hodnot těm cílovým: "Ať si (někteří) lidé třeba chcípou hlady, hlavně když budou dálnice a automobilový průmysl bude prožívat konjunkturu..." Dálnice a nějaká makroekonomická čísla jsou přece pouhými instrumentálními hodnotami - tedy pouhou dílčí metodou jak naplnit cíl, kterým je důstojný život obyvatel. Nelze obětovat kvalitu života části populace na oltář makroekonomických čísel.
 
Dobře, a co z toho?
 
Sociální transfery, tedy zajištění jakési minimální životní úrovně neprivilegovaných vrstev populace ze strany státu, jsou jednoznačnou prioritou. Teprve po splnění tohoto základního úkolu lze uvažovat o dalších výdajích.
 
"Sociální transfery" - to zní hrozně učeně. Tyhle výdaje přece musí mít někde svou hranici.
 
Samozřejmě nesmějí být nad možnosti ekonomiky. Ale to není hlavní problém. Ten spočívá v míře sociální solidarity v rámci společnosti. Výkon ekonomiky může být přímo oslňující, ale nebude to nic platné, když si výtěžek mezi sebe rozdělí jen ti, kteří kontrolují finanční toky a těm neprivilegovaným nezbude nic nebo jen směšná almužna.
 
Nechtěl jsi říct "soucit úspěšných s neúspěšnými"?
 
Nechtěl. Já vlastně slovo "úspěch" vůbec nemám rád. Kdo je v naší společnosti "úspěšný"? Ten, který se dokáže jakýmkoli více či méně zákonným způsobem dostat k penězům, případně ještě k politickému vlivu. To ale ani zdaleka nejsou ti nejpracovitější, nejvzdělanější a nejvýkonnější jedinci. Je snad středoškolák zaměstnaný jako bankovní úředník pětkrát pracovitější, pětkrát vzdělanější a pětkrát výkonnější než třeba učitelka v mateřské škole? A přece není výjimka, že má pětkrát vyšší příjem...
 
Nějak jsme se vzdálili od tématu "státní rozpočet".
 
Neřekl bych. Státní rozpočet je nástroj, jehož hlavní funkcí je tyto nespravedlnosti odstraňovat nebo aspoň mírnit.
 
Jinými slovy bohatým brát a chudým rozdávat...
 
A proč ne?
 
Takže stát je jakýsi Jánošík čili zbojník, který obírá bohaté a obdarovává chudé. Vlastně něco jako gangster.
 
Vidím to obráceně. Jako svého druhu gangsteři mi připadají ti, kteří zneužívají svého postavení a přístupu k penězům k vlastnímu nezaslouženému obohacování na úkor jiných, kteří mnohdy vytvářejí nepoměrně více hodnot než oni sami. Velmi dobře jim k tomu slouží ideologie volného trhu, kterou já osobně považuju za stejně nebezpečnou a zneužitelnou (a dnes už také hojně zneužívanou) jako třeba bolševický komunismus nebo německý národní socialismus. V této souvislosti se mi nesmírně líbí nově ražený pojem "bankster", který v sobě spojuje přesně to, o čem jsem tu mluvil - zneužívání svého vlivu na finanční toky k nezaslouženému vlastnímu obohacování.
 
Není ten "bankster" vlastně jen jiný pojem pro lichváře?
 
Pokud ano, tak by to byla velmi sofistikovaná a celosvětově neuvěřitelně dobře organizovaná lichva.
 
 
 
- - -
 
2.1.2010 
 
 
Tak jak jsi strávil Vánoce, Silvestra a Nový rok?
 
Štědrý den v úzkém kruhu rodinném, následující dny pak byly věnovány návštěvám v rámci širší rodiny. O tom, jak strávím Silvestra, jsem dlouho neměl představu, pak se to nějak vyřešilo samo. Byl jsem v rodině své sestry, tudíž jsem po delší době měl zase možnost si pošprechtit německy.
 
Koukám, že pro Tebe Vánoce ani Silvestr nejsou zrovna významné dny...
 
No, nijak zvlášť. Vánoce vnímám spíš jako svátky pro menší děti. Jejich duchovní rozměr se prakticky vytratil a já nejsem zas až nábožensky založen, abych to vnímal z této stránky. Naopak mi vadí všechen ten cirkus kolem toho. A nejvíc to, že tohle předvánoční šílení začíná prakticky už někdy v říjnu a každý rok to začíná zase o pár dní dřív. Takže i kdybych chtěl Vánoce nějak duchovně prožívat, tak mi to nákupní šílenství spolehlivě zkazí náladu a odradí mě od jakékoli snahy vzdorovat tomu nějakým "duchovnem".
 
Tobě nic neříkají hodnoty jako křesťanská láska, lidská vzájemnost, zbožné rozjímání, rodinná pohoda a podobně?
 
Říkají - a možná víc než by sis myslel.  K tomu ale nepotřebuju Vánoce. To jsou přece hodnoty, které můžu praktikovat (a také praktikuji) po celý rok...
 
Už mlčím. A co Silvestr? Ten má přece jen o dost jinou povahu...
 
Ty mi to určitě děláš schválně. Ty moc dobře víš, že jsem neuvěřitelnej suchar, a snažíš se mi to při této příležitosti předhazovat...
 
Samozřejmě. Trochu škodolibosti přece nemůže škodit...
 
No dobře. Poslední den starého a první den nového roku vnímám jako naprosto náhodně zvolený den, takže mi připadá, že vlastně není co slavit. Kolem Vánoc mě zajímá snad jen okamžik či den slunovratu, který má pro mě aspoň nějaký "hmatatelný" význam, tj. že se zase začíná prodlužovat den.
 
Takže Silvestra naprosto ignoruješ a Nový rok pro Tebe nic neznamená...
 
No, skoro to tak je, ale ono to moc nejde, když všichni kolem se "nějak"chovají. Na Silvestru mi vyloženě vadí to, že je to pro mnohé jen vítaná příležitost, jak se beztrestně ožrat. Silvestr bez alkoholu si dokáže představit opravdu málokdo. Pak mi nějak není moc jasné, proč se všichni zrovna v ten den mají jako na povel povinně bavit a být veselí. Já si prostě nechci nechat určovat, kdy mám být veselý, kdy mám být šťastný, kdy mám zvážnět a rozjímat o smyslu bytí... Umím být i veselý, dokážu se odvázat, ale nečiním tak na povel nebo proto, že je zrovna 31. prosince.
 
Chápu. Ale pak se hrozně vyčleňuješ ze společnosti.
 
Nevím, možná. Neřeším to. Jsem tolerantní - ať si každý dělá, co chce, pokud to nějak negativně nezasahuje do života někoho dalšího. Nikomu nebráním, aby byl veselý. Nechci a nemůžu nikomu bránit, aby se opil pod obraz a na přechodnou dobu odhodil vše, co z něj dělá člověka. Jen budu hájit své právo se před takovými "lidmi" (a před jejich počínáním pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky) účinně chránit. Nikdo po mně ale nemůže chtít, abych si takových lidí vážil. Z TAKOVÉ "společnosti" se vyčlením více než ochotně.
 
Zaujala mě Tvá slova "pokud to nějak negativně nezasahuje do života někoho dalšího". O Silvestru bývají přece lidé celkově velmi hluční a to nemluvím o odpalování zábavné pyrotechniky.
 
Ano, hluk obecně je pro mě problém. Vadí mi už i hluk, který lidé produkují provozem motorových vozidel. Jakým právem obtěžují své okolí hlukem? Auta hlavně tím, že jich je hodně, motorky zase tím, že hladina hluku je podstatně vyšší a produkovaný zvuk tedy ještě daleko rušivější.
 
No, já jsem po pravdě řečeno nechtěl mluvit o dopravním hluku, ale o hluku produkovaném při silvestrovských oslavách odpalováním zábavné pyrotechniky.
 
Co Ti na to mám říct? Ano, vadí mi to, ale nemůžu to nikomu zakazovat. Takže to prostě koukám jednou za rok nějak přežít. Sám nic takového nedělám ani to nijak nevyhledávám. Moc nechápu, CO ti lidé vlastně oslavují. Spíš to vnímám tak, že je to pro ně vítaná příležitost působit beztrestně hluk (co nejintenzivnější zvukové a světelné efekty). Skoro mi to připadá jako kult hluku a ostrého světla. Nemám nic proti světlu a zvuku jako takovým, ale tohle vnímám jako "oslavu" (jejich) nadměrnosti. Uniká mi, proč za nejlepší bývá považováno zpravidla to největší, nejrychlejší, nejhlučnější, nejoslnivější, nejošklivější, nejnebezpečnější. Chybí mi v tom uměřenost, střídmost - prostě rozum. Tím extrémním hlukem a ostrými světelnými efekty si lidé uspokojují jakési (pro mě nepochopitelné) pudové potřeby, ale s rozumem to nemá absolutně nic společného.
 
Promiň, ale znáš někoho, kdo by s Tebou tyhle postoje sdílel?
 
Kdybych hledal, určitě bych našel. Ale samozřejmě jsem si vědom toho, že by to nejspíš byli lidi o desítky let starší než jsem já.
 
Příchod Nového roku tedy nijak neslavíš - vlastně vždycky jen nějak přetrpíš oslavy těch druhých. Ale přesto: Dáváš si do nového roku nějaká předsevzetí?
 
Ani ne. Ale tím nechci říct, že nemám představu, co bych měl v nadcházejícím roce změnit.
 
A co by to mělo být tentokrát?
 
Týká se to mých pracovních i soukromých záležitostí. Rád bych třeba získal nějaké nové klienty pro dlouhodobou spolupráci, určitě bych potřeboval shodit pár kilo a vůbec tak nějak více pečovat o své zdraví, chtěl bych se naučit vyhazovat staré nepotřebné věci atd.
 
Po úspěchu v práci touží asi každý. Ale zaujalo mě to shazování kil. Připadáš si tlustý?
 
To je hodně osobní otázka, ale odpovím Ti na ni: Ano, připadám, i když nijak extrémně. Mám tu smůlu, že při mé výšce ta kila navíc nejsou tak vidět. To ale neznamená, že tam nejsou, že nezatěžují můj pohybový aparát a že  neohrožují ještě i jinak moje zdraví. Nehodlám ale dělat žádná drastická opatření. Pohybu mám relativní dostatek, takže nezbývá než učinit určité změny ve složení, časovém rozložení a samozřejmě také v množství přijímané stravy.
 
To je jistě chvályhodné. A co by sis přál v novém roce tak nějak všeobecně?
 
To ode mě chceš slyšet nějaké otřepané fráze? Jako třeba světový mír, svět bez válek, hladomorů a přírodních katastrof, porozumění mezi národy, dohodu o omezování globálního oteplování atd.?
 
Třeba. Proč ne?
 
Já bych si totiž právě tohle hrozně přál a jako otřepané fráze to rozhodně nevnímám.
 
A dál?
 
Je to snad málo? Mně to připadá jako hodně neskromné přání...
 
No já myslel třeba v tuzemské politice. Tobě do toho člověk musí přímo strčit čumák.
 
Jo ták... No tak to bych si přál, aby květnové volby dopadly nějak přijatelně a byla sestavena nějaká rozumná vláda, která by byla schopna napravit aspoň část škod napáchaných za Topolánkových vlád. Což samozřejmě znamená vládu bez ODS.
 
TOP 09 ve vládě by Ti nevadila?
 
Nadšen bych z ní rozhodně nebyl, ale v rámci nějaké středové koalice by to snad žádná katastrofa nebyla.
 
A KSČM?
 
Přímá účast komunistických ministrů ve vládě snad nehrozí a podpora komunistů případné menšinové vládě ČSSD (ať už sólo nebo v koalici s nějakou menší stranou - třeba KDU-ČSL) by mi nevadila.
 
Co zelení?
 
Ti by především měli projít nějakou vnitřní obrodou a zbavit se svého tyrkysového zabarvení. Zelené hnutí je už ze své podstaty levicové. Jejich koketování s ekonomickým liberalismem je znevážením a vlastně i znesvěcením zelené myšlenky. Dokud zelení budou jen "malou ODS", moje sympatie mít nebudou.
 
Do Sněmovny ale můžou proniknout i další strany. Dobře našlápnuto má strana Věci veřejné.
 
Zatím se nemám čeho chytit, nevím tedy, co od nich můžu čekat. Pro mě jsou dost nečitelní - téměř mi splývají s Evropskými demokraty nebo SNK a obtížně odlišitelní jsou i od ODS, nebo TOP 09, v některých momentech i od zelených (v dobrém smyslu slova). Jinými slovy: Působí na mě zatím příliš pravicově, ale na druhou stranu by to pravděpodobně byla pravice podstatně slušnější než ODS a méně extrémní než TOP 09. Pokud by  se stali součástí nějaké středové koalice s ČSSD, byli by pro mě přijatelní.
 
Tak na to si budeme ale muset ještě počkat.
 
- - -
 
1.2.2010
 
Vypadáš zničeně. Děje se něco?
 
Nevím, kde začít. Protože mám teď míň klientů, nic mě nenutí jezdit na kole. Pokud se chci trochu provětrat, chodím teď nějak radši pěšky.
 
To Tě ta pěší chůze tak ničí?
 
To ani ne. Jsem zvyklý chodit, i když to už pár let není, co to bývalo dřív. Před dvanácti lety jsem chodíval i tři tisíce kilometrů ročně, ale to jsem zase téměř nejezdil na kole. Teď se moje pěší výkony pohybují okolo tisícovky ročně. Ani ten horší terén po neuklizených namrzlých chodnících mi nijak zvlášť nevadí.
 
Tak v čem je problém?
 
Trochu cítím kolena, protože jsem se z jedné procházky vracel asi 4 km poklusem, aby na mě sestra nemusela dlouho čekat. No a při mé váze běh z prudkých kopců po neuklizených chodnících - prostě moje kolena dostaly docela zabrat, tak je trochu cítím. Ale myslím, že se to brzy srovná.
 
No, nevypadá to, že by Tě trápily jen namožený kolena...
 
Asi pro Tebe nebude tajemstvím, že mám trochu problémy s pravým loktem...
 
To je pořád ještě důsledek toho Tvého dubnového pádu?
 
To ne, to byl levý a ten už je v pořádku.  V tomhle případě se velmi pravděpodobně jedná o tenisový loket, což je věc, která je dlouhodobá a dost obtížně se léčí. Obávám se, že to skončí operací.
 
To je to tak zlý? A můžeš s tím vůbec jezdit na kole? Neříkej mi, že v tom sněhu a na tom náledí zase řídíš jen jednou rukou...
 
Ne, to ne. Při jízdě na kole mi to vůbec nevadí, vlastně to přitom vůbec necítím. Bolí to jen při naprosto konkrétním typu zátěže. Například když mi někdo podá ruku a já jsem nucen ji stisknout, nebo když natáhnu ruku před sebe a chci něco zvednout. Dost blbě se s tou rukou třeba šroubuje, což při údržbě kola dost často potřebuju, natož abych s ní třeba něco házel nebo chytal.
 
Takže se s tím dá jakž takž žít...
 
No, příjemný to není, ale dá se s tím existovat. Hlavně že to nebolí v klidu - třeba aby mě to budilo v noci, to ne.
 
Ale zpět ke kolu. Přiznal ses, že kolo trochu zanedbáváš. Kolik jsi toho za leden najezdil?
 
Vlastně už někdy v říjnu došlo došlo ke značnému zlomu. V listopadu jsem to trochu dohnal, ale prosinec a leden už byly vyloženě slabé. Vidím to na těch svých podrobných statistikách. Za celý rok 2009 jsem najezdil 6.062 km a letos v lednu jen 137 km. Pokud to takhle bude pokračovat, skončí letošní rok někde kolem 2.500 km, což by byl můj nejhorší výsledek za posledních dvanáct let.
 
Tak pokud to doženeš pěší chůzí a nebudeš sedět doma, tak by to snad nemuselo příliš vadit. Důležité je, abys měl nějaký pohyb...
 
To si hlídám. Samozřejmě si dělám podrobné statistiky, takže vím, že v celoročním průměru trávím 84 minut denně jízdou na kole nebo pěší chůzí. Pokud se bude měnit jen poměr mezi oběma aktivitami, jsem v klidu.
 
Kdy jsi naposled jel nějakou aspoň trochu slušnější trasu na kole? Teď nemyslím to Tvoje popojíždění za zákazníkama...
 
Nevím, jestli se 58 km dá považovat za "slušnější" trasu, ale tu jsem zajel zrovna včera. A hned byla docela dobrodružná.
 
Ty máš pořád něco. Někdo Tě ohrozil, spadl jsi nebo jsi měl zase nějakou ze svých kuriózních závad?
 
Ne, nikdo mě neohrozil, ale s tím pádem i závadou máš pravdu. 
 
Nemáš pocit, že Tě technický stav Tvých kol poněkud ohrožuje na zdraví? Pokud si vzpomínám, tak Tvůj poslední (dubnový) pád byl nepřímým důsledkem málo účinných brzd...
 
Tentokrát technická závada vůbec nesouvisela s tím pádem. Jel jsem po neuklizené cyklistické stezce přes Barrandovský most. Povrch chodníku (stezky) byla vlastně zmrzlá rozšlapaná sněhová břečka, takže jsem měl co dělat, abych se na tom kole udržel. Kdybych jel pomalu, tak by to vůbec nešlo. Takhle jsem většinu těch nerovností vlastně přeskákal. Jenže za cenu obrovských vibrací. No a protože jsem celou svou nezanedbatelnou vahou seděl na sedle, rupnul mi zase (už potřetí) ten šroub, co spojuje ty dvě čelisti držící sedlo. Výsledkem bylo sedlo válející se ve sněhu a kalhoty protržené sedlovkou.
 
No tak to je div, že sis neublížil. Jak jsi to řešil?
 
Náhradní šroub jsem tentokrát s sebou neměl. Vzhledem k tomu, že jsem byl "pouhých" 7 km od domova, připevnil jsem sedlo na nosič, do kapsy jsem si dal posbírané součástky toho debilního upevňovacího systému a vestoje jsem jel zase domů. Možná i proto mě dneska trochu bolej ty kolena. Záhul to byl ale především na lýtka.
 
Ať počítám, jak počítám, pořád mi z toho nějak nevychází těch 58 km.
 
To bude tím, že jsem pak doma sednul na jiné kolo a výlet jsem absolvoval na něm.
 
A na něm sis pak taky rozbil hubu... Pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo to samé kolo, ze kterého si spadnul v tom dubnu. Nebo se mýlím?
 
Nemýlíš. Ale není to tím, že by to kolo bylo v horším technickém stavu nebo že by bylo nějak "zakleté". Blbej jsem já a ne kolo.
 
Jak tedy tentokrát došlo k pádu?
 
Starou berounskou silnici vedoucí podél trati mezi Radotínem a Velkou Chuchlí kříží v šikmém úhlu železniční vlečka. Moc dobře o ní vím, přejíždím ji i několikrát měsíčně. Dokonce si ani nelámu hlavu s tím, že bych ji měl přejíždět pokud možno kolmo. No ale protože na zpáteční cestě sněžilo, koleje byly skryty pod sněhem, byly mokré a já jsem na ně najel v poměrně ostrém úhlu, nemohlo to dopadnout jinak než tím, že se přední kolo po té mokré koleji smeklo a já jsem si tam roztomile "ustlal". Trochu jsem se ťuknul do levého kolena, ale to je všechno. Posbíral a smontoval jsem rozsypanou blikačku a jelo se dál.
 
- - -
 
1.3.2010
 
V době, kdy se (ostatní) medvědi probouzejí ze zimního spánku, tak Ty jsi snad musel usnout...
 
Ono to tak nějak bude. Mám strašně málo příležitostí někam vyjet na kole, takže za celý únor jsem najezdil ostudných 78 km. Přitom v únoru 2002 to bylo devatenáctkrát tolik (1495 km). Ale to není jen únor - značný útlum prožívám už zhruba čtvrt roku.
 
Co Ti brání jezdit?
 
Vždyť víš, že kolo používám jen jako dopravní prostředek... Takže když nikam nemusím, nejedu ani na tom kole. Na nějaké výlety není moc pomyšlení: Z každého výletu by hodina a půl (či spíše dvě hodiny) padlo na jízdu po městě, než bych se dostal z Prahy ven a zase zpátky. Kromě toho stále ještě nemám v pořádku tu sedlovku, takže jezdím na náhradním kole. A navíc se teď snažím léčit ten tenisovej loket a nevím, jaký vliv na léčbu by měla jízda na kole...
 
Takže máš teď víc času sledovat politické dění...
 
Sleduju to jen v míře nejnutnější, protože se před volbami nechci nechat totálně znechutit. Takže vnímám vlastně jen ty obstrukce ODS ve Sněmovně při schvalování zákonů navržených a podporovaných levicí. Co se týče vyšetřování nějakých korupčních podezření, zajímá mě jen výsledek. A toho se nejspíš hned tak nedočkáme, pokud vůbec. V tuto chvíli je to jen prostředek volebního boje, takže informační hodnota nulová.
 
No a co tedy říkáš na ty obstrukce?
 
Já chápu, že se asociální pravici navržené zákony nezamlouvají, ale není to důvod k tomu, aby svým počínáním paralyzovala chod parlamentu. Pokud je pro nějaký zákon ve Sněmovně nadpoloviční většina a pravice jen brání průchodu většinové vůle vzešlé z demokratických voleb, pak je to počínání nedemokratické, ba přímo protidemokratické. Proč potom chodíme k volbám, když ani jasná většina poslanců nemá šanci prosadit běžné zákony? ODS a TOP 09 zneužívají demokratických procedur - pro mě tedy přestaly být demokratickými stranami. Těžko se mi to říká, ale i KSČM se po roce 1989 chová demokratičtěji než ODS.
 
To chceš volit KSČM?
 
Ale houby! Mně z toho vyplývá jen to, koho za žádných okolností volit nebudu. U ODS jsem měl jasno od samého začátku, ale o TOP 09 jsem si chvíli myslel, že bude přínosem pro českou demokracii. Teď už si to nemyslím.
 
Tentokrát má více stran šanci proniknout nově do Sněmovny...
 
Z těch, co tu šanci mají, se mi zdá nejsympatičtější strana Věci veřejné. Ale od chvíle, kdy Radek John dal v rozhovoru pro Právo jasně najevo, že pro případnou koaliční spolupráci počítá přednostně se stranami napravo, moje sympatie značně ochladly. Kdybych jim dal svůj hlas, opakoval bych stejnou chybu, jakou jsem udělal, když jsem v roce 2006 volil zelené. Ani ve snu mě nenapadlo, jak se po volbách zachovají. Teď už si na to dávám pozor. Na druhou stranu mi volební program Věcí veřejných v podstatě vyhovuje. Větší (ne-li jedinou) šanci na jeho realizaci vidím v rámci spolupráce s ČSSD (případně ještě s lidovci).
 
To je mrzuté, ale ani ČSSD se nechová k této straně příliš vstřícně.
 
Bohužel.  Ale na druhou stranu se jim nedivím. Nejde o to, že by byly tyto dvě strany nějak extrémně programově vzdálené, ale z taktických důvodů není v zájmu ČSSD, aby se do Sněmovny probojovávalo příliš mnoho stran schopných a ochotných vytvořit koalici s ODS/TOP 09. Podle mě je téměř jisté, že ČSSD volby vyhraje, tj. obdrží více hlasů než ODS, ale za prvé není jisté, zdali Václav Klaus pověří automaticky vítěze voleb - už v minulosti ukázal, že Ústava a ústavní zvyklosti pro něj nic neznamenají, za druhé ani zdaleka není jisté, zdali ČSSD spolu s KSČM obdrží nadpoloviční většinu hlasů. V takovém případě by totiž Václav Klaus tím, že sestavením kabinetu nepověří předsedu vítězné strany, mohl dosáhnout toho, že se proti ČSSD domluví a vytvoří vládu čtveřice nebo dokonce pětice stran odprava do středu a vítěz voleb zůstane v opozici. Proto ČSSD bojuje proti malým stranám, zvláště proti zeleným a Věcem veřejným. KDU-ČSL je po odchodu neoliberálního Kalouskova křídla pro ČSSD nejpřirozenějším koaličním partnerem.
 
Ty to tedy máš promyšlené...
 
Ale vůbec ne. Jen si musí člověk dát dohromady jedna a jedna, a to je v tomto případě cíl ČSSD: získat nadpoloviční většinu spolu s komunisty. Určitě ne proto, aby s nimi hned uzavírali vládní koalici, ale pak by si totiž mohla ČSSD vybírat mezi levostředovou koalicí (pokud by dali s KDU-ČSL, VV, případně i se Stranou zelených dohromady nadpoloviční většinu) a menšinovým vládnutím s tichou podporou KSČM. Se spoluprací ČSSD a TOP 09 v rámci středové koalice moc počítat nelze. I když úplně vyloučit se to asi nedá. V každém případě budou ty malé strany (jejich volební zisk i jejich povolební chování) tím příslovečným jazýčkem na politických vahách. Protože se ale na jejich chování nelze dopředu moc spolehnout, sází ČSSD na jejich diskreditaci a spoléhá na to, že se do Sněmovny neprobojují.
 
Těch možností je přece daleko víc...
 
O moc asi ne. Já tu předvolební politickou scénu vnímám zjednodušeně jako čtyři bloky: 1. ODS + TOP09, 2. malé středové strany (SZ, VV, KDU-ČSL), 3. ČSSD a 4. KSČM. ODS a TOP09 těžko dají dohromady nadpoloviční většinu - potřebovaly by k tomu aspoň některé (možná všechny) středové strany. To by byla varianta číslo jedna. Druhou variantou jsou středové strany s ČSSD (samotná ČSSD taky nadpoloviční většinu nezíská), třetí varianta menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM. Velká koalice ČSSD + ODS nebo nějaká obdoba opoziční smlouvy hrozí jen v okamžiku, kdy levice nezíská nadpoloviční většinu a některá ze středových stran odmítne vstoupit s ODS do vládní koalice (nejpravděpodobněji KDU-ČSL). Vzhledem k tomu, že předpokládám vítězství ČSSD, nutnou podmínkou vzniku pravicové koalice je mimoústavní zásah Václava Klause.
 
Které variantě bys dával přednost Ty osobně?
 
Té středové. Pokud by ale nebyla možná, pak snad raději menšinové vládě ČSSD s podporou KSČM.
 
To se těch komunistů nebojíš?
 
Je to smutné, ale míň než ODS. To není nějaká chvála komunistů - toho jsem dalek. To je jen velmi špatná známka pro ODS...
 
- - -
 
5.4.2010
 
Tak o čem si budeme povídat dnes? Zase o politice, o kole nebo o Tvých zdravotních potížích?
 
Kdyby nebylo toho pitomýho tenisovýho lokte, tak bych o svém zdraví snad vůbec nemluvil. Ne že by mě to nějak extra omezovalo, ale spíš mě to překvapuje. Hlavně to, jak je to úporná záležitost. Občas mívám pocit, že to ustupuje, a pak se najednou vrátí bolest v původní, ne-li horší intenzitě...
 
To jsi s tím nebyl u lékaře?
 
Ale to víš, že byl. Absolvoval jsem nejrůznější "léčebné" metody: elektroléčbu (magnetoterapii), vodoléčbu (vířivku) a rehabilitaci založenou na protahování a uvolňování svalů - především předloktí, ale zpravidla byly po rehabilitaci potíže spíš větší než menší...
 
A řekl jsi jim to?
 
Samozřejmě, ale jen krčili rameny a odkazovali na možný "odložený efekt", tj. že by se blahodárné účinky použitých léčebných metod mohly projevit později. Chvíli počkám a pak se zkusím objednat na ultrazvuk nebo laser...
 
Můžeš s tím jezdit na kole?
 
Naprosto bez omezení. Při jízdě to vůbec necítím. Samozřejmě netuším, jestli ty vibrace nebo určité svalové napětí můj problém nezhoršují. Vycházím z toho, že pokud mě při jízdě nic nebolí, nemůže to příliš škodit. Na druhou stranu jsem teď přes zimu jezdil podstatně méně než jindy. K původním výkonům jsem se vrátil až v březnu.
 
Že v zimě jezdíš míň, je přece jen přirozené...
 
Ne tak docela. V jiných letech jsem dokonce v zimě najezdil víc než v letní sezóně. Za prvé byly ty zimy mírnější než byla ta letošní, za druhé v létě mívám problém s přehříváním hlavy. Tak například před osmi lety od října 2001 do března 2002, tedy za chladnější polovinu roku jsem najezdil 6.857 km, zatímco letos za stejné období pouhých 1648 km, což je pouhá necelá čtvrtina (24%) ...
 
No a co politika? Sleduješ to ještě?
 
Jsem asi masochista, ale sleduju. A jen se utvrzuju ve svých dosavadních postojích. Neskutečně mě štve ODS a v poslední době i TOP 09. Odmítám prakticky vše, co tyto dvě strany reprezentují - od jejich programu, přes styl jejich praktické politiky až po způsob vedení jejich předvolební kampaně. Odpor k ODS je u mě daleko silnější než míra identifikace s jakoukoli jinou politickou stranou. Budu tedy volit "negativně", tj. nikoli proto, abych někoho posílil, ale abych někoho oslabil... Mým cílem je, aby nebylo možné sestavit koalici v čele s ODS. A to je (bohužel) možné jen tehdy, pokud ČSSD s KSČM budou mít dohromady přes polovinu poslaneckých křesel. Ideální by bylo, kdyby navíc středopravé strany (KDU-ČSL, VV a SZ) daly dohromady tolik křesel, aby si ČSSD mohla vybrat mezi menšinovou vládou s podporou KSČM a středolevou koaliční vládou.
 
Programové výhrady k oběma pravicovým stranám chápu, ale v čem je špatná jejich předvolební kampaň?
 
Prakticky ve všem. Že je letošní kampaň vedena negativně, na to jsem si už zvykl. Ale i negativní kampaň se dá vést korektně nebo nekorektně. Pokud ČSSD varuje před ODS, činí tak na základě SKUTEČNÝCH činů a prohlášení této strany a z jejích billboardů je jasné, o čí kampaň se jedná. ODS naopak používá vyloženě podpásových metod tím, že její billboardy namířené proti ČSSD se tváří jako kampaň této strany a navíc obsahuje LŽIVÁ hesla, která tím svému protivníkovi podsouvá. Cílem kampaně ODS je vyvolat ve voličích FALEŠNÝ dojem o ČSSD, kdežto kampaň ČSSD poukazuje na SKUTEČNÉ cíle ODS.
 
Myslíš, že to lidi neprokouknou?
 
Nevím, ale volební kampaň se nedělá pro inteligentní a rozhodnuté voliče. Inteligentní volič se nerozhoduje podle billboardů, nýbrž podle míry shody praktické politiky jednotlivých stran s jeho vlastními prioritami. A rozhodnutý volič nezmění své preference jen proto, že uvidí někde nějaký billboard. Billboardy útočí na emocionální stránku nerozhodnutých a méně přemýšlivých voličů. Nezbývá než doufat, že takových není většina...
 
Předpokládám, že Ty sám se počítáš k přemýšlivým voličům, ale rozhodnutě moc nevypadáš...
 
U mě je jasný cíl: Nedopustit vládu ODS. Vzhledem k tomu, že jedinou rozumnou alternativou je vláda ČSSD, moje volební chování podle toho bude vypadat. KSČM kvůli její minulosti a jejímu vlažnému vztahuk EU volit nebudu. Uvažoval jsem, že z taktických důvodů podpořím některou ze středových stran, aby měla ČSSD koaličního partnera, ale je to riskantní, protože to může skončit jako minule, že svým hlasem podpořím vládu ODS. Nezbývá mi tedy než volit ČSSD. Nesouhlasím s ní úplně ve všem, ale asi nemám jinou možnost.
 
Takže Ty se bojíš, že středové strany vytvoří koalici s ODS... No jo, ale když nebudou mít středové strany dostatek poslaneckých mandátů, zaženeš vítěznou ČSSD do náruče komunistů, protože se středovými stranami nedá dohromady většinu.
 
I tato varianta je pro mě přijatelnější než vláda sestavovaná ODS.
 
Jak vidíš roli prezidenta při sestavování příští vlády po nadcházejících volbách?
 
Víš dobře, že pana Klause nemám rád. Poté, co v čele ODS stojí Petr Nečas, se obávám, že bude Klaus při povolebních vyjednáváních tuto stranu protežovat. Konkrétně se děsím situace, kdy ČSSD sice vyhraje volby, ale s KSČM nedá dohromady většinu. Tu by mohla sestavit jen se středovými stranami, ovšem ODS rovněž, přestože s menším počtem mandátů. Je snadné si spočítat, že prezident by nepověřil sestavením vlády předsedu vítězné strany, ale šéfa ODS.
 
Toto by hrozilo například při následujícím volebním výsledku: KSČM 26, ČSSD 73, KDU-ČSL 12, VV 10, SZ 8, TOP09 16, ODS 55 mandátů. Prezident není povinen pověřit sestavením vládní koalice předsedu vítězné strany... Právě z tohoto důvodu si přeju, aby ČSSD s komunisty dali dohromady většinu. Nikoli proto, že bych miloval komunisty, ale proto, aby Václav Klaus nemohl udělat tenhle podraz. Pravicové strany toto moc dobře vědí, proto bojují o to, aby levice (ČSSD + KSČM) nedala dohromady 100 mandátů.
 
Ty to tedy máš spočítaný...
 
To všechno je jen teorie. Skutečnost může být mnohem zajímavější. Možná budeme překvapení. Předvolební průzkumy jsou nepřesné a z velké části ovlivněné korupcí ze strany politických subjektů. Ono je stejně dobře možné, že ve Sněmovně zasednou poslanci pouze čtyř nebo dokonce tří velkých politických stran (ČSSD, ODS, KSČM), jako že se jich tam probojuje třeba osm (plus TOP 09, VV, SZ, KDU-ČSL a SPO-Z).
 
Ty snad počítáš s tím, že by se Zemanovci dostali do Sněmovny?
 
Moc tomu nevěřím, ale zcela vyloučit se to nedá. Na této straně mi vadí, že jejím cílem je za každou cenu oslabit ČSSD. Miloše Zemana jsem nikdy nepovažoval za skutečného sociálního demokrata. Je to liberál, který se sociálně demokratické strany jen na přechodnou dobu zmocnil, aby ukojil své mocenské ambice. Jeho úspěch v nadcházejících volbách si nepřeju. Už jen proto, že jeho povolební chování je absolutně nevypočitatelné a nepředvídatelné. Podezírám ho, že by daleko raději vytvořil koalici s pravicí než s levicí.
 
Troufáš si odhadnout výsledek voleb?
 
To je teď ještě předčasné a tudíž velmi obtížné. Hodně se toho totiž ještě může změnit. Kromě toho nevím, jestli bych dokázal rozlišit mezi svým přáním a reálným odhadem výsledku. Tipnul bych si na vítězství ČSSD a na to, že do Sněmovny se dostanou TOP 09 a VV a naopak neprojdou SZ a SPO-Z. Velkou neznámou je osud KDU-ČSL, protože se nedá odhadnout, nakolik ji oslabí nově vzniklá ultrakonzervativní katolicko-feudální strana TOP 09.
 
 
- - -
 
25.4.2010
 
Tak jak prožíváš horkou fázi předvolební kampaně?
 
Myslel jsem si, že mě už nemůže nic překvapit, ale uznávám, že jsem se šeredně mýlil.
 
Copak Tě tak vytočilo?
 
Ten nenávistný klip Mádla a Issové.
 
Co je na něm tak hrozného?
 
Prakticky všechno. Když pominu to, že ti dva reprezentují zfanatizovanou pravicovou mládež (na tento jev si už pomalu začínám zvykat), tak nejhorší je ta mezigenerační nenávist a agresivita.
 
Generační konflikt tu byl přítomen snad vždycky...
 
To asi jo, ale málokdy v takovéto vyhraněné nenávistné, vyděračské a mstivé podobě. Už jen samotný fakt, že někdo chce po někom jiném, aby volil v rozporu se svým přesvědčením, v rozporu se svými zájmy a v rozporu se svým svědomím, je odporný. Ale používat pro to vyloženě vyděračské metody, citové vydírání nebo k tomu zneužívat něčí problematické postavení (například závislost na pomoci příslušníků mladší generace), je už vyložený hyenismus.  Pravicový hyenismus.
 
Myslíš, že každý hyenismus je pravicový?
 
To ne, ale tento konkrétní ano. Tím jsi mě navedl na jednu významnou paralelu. Podobných metod užívali fanatičtí mladí komunisté koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let, kdy kovaní straníci a svazáci přidělovali svým mladým členům svazácké a stranické úkoly, spočívající v tom, aby přesvědčovali své staré prarodiče či stárnoucí rodiče například ke vstupu do zemědělských družstev, a to i pod velmi podobnými pohrůžkami, jaké vyslovili Mádl s Issovou.
 
Máš na ně vztek, co?
 
Ale vůbec ne. Prostě jsou pitomí neboli "nevědomost hříchu nečiní". K mládí tenhle druh hlouposti patří. Z toho pak plyne, že mladá generace je často radikální až fanatická, na druhou stranu velmi snadno ovlivnitelná a zneužitelná. Nezbývá než to vzít na vědomí a povzdechnout si: "Bože odpusť jim, neb nevědí, co činí." Vztek mám daleko víc na ty, kteří tuhle mládež, která to podle mě dokonce  svým způsobem myslí dobře, zneužívají ke svým cílům.
 
Kdybys mohl, chtěl bys těm dvěma něco vzkázat?
 
Asi bych jim jen řekl, že "tentokrát to teda parádně zazdili". Sice nevím, co přesně to znamená, ale oni by si to už nějak přebrali. Ale vážně: Asi bych jim doporučil, aby se nad určitými věcmi trochu hlouběji zamysleli a nepodléhali negativním emocím šířeným nezodpovědnými politiky.
 
Určitě se ale jen neustále neužíráš špinavostmi politiky a taky trochu žiješ... Co třeba kolo?
 
Díky za optání. Vše je zase, jak má být.
 
Co si pod tím mám představit?
 
V zimním období jsem si prožil jakousi "krizi" svého ježdění. Nebylo kam, chyběla nálada a tak dále.
 
Jo, to jsem si všiml. Vždyť jsme si tu o tom i povídali - přes zimu nejhorší cyklistický výkon za posledních jedenáct let...
 
Ty máš tedy přehled... Letošní únor byl dokonce nejslabší v celé mé cyklistické historii.
 
Takže předpokládám, že svou cyklistickou krizi jsi zdárně překonal...
 
Víc než to. Ano, v březnu se dalo mluvit o tom, že jsem se dostal do původní formy, ale v tomto měsíci to dokonce vypadá na dosud nejlepší dubnový výsledek. Ještě mám pět dní...
 
Jezdíš spíš častěji, nebo se zvyšují dávky kilometrů?
 
Rozhodně častěji než v zimě, ale ne tak často jako loni touto dobou. Ten výsledek je tedy dán delší průměrnou trasou. Za poslední tři dny jsem třeba najel 256 km. Není to bůhvíco, ale část toho byla v terénu ve vrcholových partiích Krušných hor...
 
Já myslel, že jezdíš hlavně po Praze - a ty teď najednou "Krušný hory"...
 
Po Praze toho najezdím velkou většinu díky tomu, že jezdím prakticky denně. Tyhle výlety do přírody jsou spíše nárazové, ale zase o dost delší než ty pražské trasy. Hlavním smyslem mého ježdění je ale dokázat sobě i okolí, že je možné se obejít bez auta a že kdyby se chtělo, mohla by být v Praze třeba jen desetina aut než je dnes.
 
 
- - -
 
 
 
15.5.2010
 
Tak co? Slavíš?
 
Co bych měl jako slavit?
 
Teď někdy to přece bylo nebo bude dvanáct let, co jsi sednul na kolo a už jsi z něj neslezl.
 
A to je nějaký důvod k oslavě?
 
No, minimálně k bilancování...
 
Statistiky si vedu průběžně, takže i průběžně bilancuju.
 
Prozradíš mi nějaké zajímavé číslo?
 
Tak nejzajímavější jsou nejspíš extrémy...
 
Ty se ale za nějakými rekordy nehoníš...
 
To určitě ne, ale přesto mohou být zajímavé.
 
Ty myslíš maximální počty kilometrů naježděných za den, za týden, za měsíc, za rok... atd.?
 
Nejen to, ale třeba i maximální počty jízd za rok. Člověk přece nejezdí kvůli překonávání nějakých extrémních vzdáleností, ale pokud používá kolo jako dopravní prostředek, pak frekvence jízd je důležitější než najeté kilometry.
 
Tak kolik jsi za těch dvanáct let najezdil dohromady? Určitě to bude ohromující číslo...
 
Ohromující určitě ne - necelých sedmdesát tisíc kilometrů, přesně 69.440 km.
 
To je skoro šestnáct kilometrů denně - celých dvanáct let...
 
Já jsem ale nejezdil úplně každý den. Za těch dvanáct let jsem měl 2894 výjezdů průměrně po 24 km.
 
Průměrná čísla málokdy bývají nějak ohromující. Taky jsi asi nejezdil každý rok stejně...
 
První rok jsem začínal výkonem 100-krát průměrných 27,5 km, další tři roky jsem své výkony pravidelně zvyšoval až na roční výkon 280-krát průměrných 40 km, pak jsem trochu dostal rozum a posledních sedm let si sice držím zhruba stejně vysoký počet výjezdů, ale už nejezdím extrémně dlouhé trasy - v průměru už jen lehce přes dvacet km.
 
Ale kolik jsi třeba ujel nejvíc za jediný den?
 
217 km. Ani to není nějak oslnivé. Na druhou stranu jsem to zajel v zimě za mrazu...
 
Že jsi blázen, to jsem věděl, takže mě to nepřekvapuje. A co Tvůj týdenní rekord?
 
V tom samém týdnu jsem tenkrát najezdil dohromady 624 km a rekordní byl v tomhle smyslu i můj tehdejší měsíční výkon - to bylo  1767 km. Z toho je vidět, že to bylo nárazové...
 
Zbývá ještě Tvůj maximální roční výkon...
 
Myslíš jako kolik jsem maximálně najezdil za 365 dní? Zase v tom samém roce co ty ostatní "rekordní" výkony jsem najezdil 11.162 km. Znám ale lidi, co běžně jezdí dvojnásobek.
 
Jsi zbytečně skromný. Tolik leckdo nenajezdí ani autem...
 
Tyhle čísla přece o ničem nevypovídají. Kdybych to najezdil v nějakém obtížném terénu, tak neřeknu, ale po silnici...
 
Pokud vím, tak jezdíš hlavně po městě mezi autama - to je samá křižovatka, samej semafor, kanály, často dlažba, stav asfaltového povrchu v pražských ulicích taky není zrovna ideální... A kromě toho Praha není žádná placka, takže musíš často do kopce. Kvůli provozu, křižovatkám, semaforům atd. to zase nemůžeš s kopce moc pustit, často musíš zastavovat a zase se rozjíždět...
 
To je fakt. Po venkovských silnicích někde v Polabí by to zase bylo úplně o něčem jiném.
 
Když už jsme u těch rekordů - je nějaký rok, kdy jsi jezdil nějak speciálně často?
 
Jo, například loni bylo jen 44 dní, kdy jsem neseděl na kole.
 
Je ještě nějaké číslo, na které jsi hrdý a kterým by ses chtěl pochlubit?
 
Ani ne. Pro mě je nejdůležitější počet kilometrů, které jsem díky kolu nemusel najezdit autem, případně množství pohonných hmot, které se kvůli mému přepravování tím pádem nemuselo spálit. Jenže já to číslo přesně neznám. Můžu jen odhadovat, že se díky mému ježdění na kole nemuselo spálit zhruba 6.000 litrů benzinu.
 
Trochu změníme téma: Co předvolební kampaň? Nějaké nové dojmy?
 
Naštval mě Kalousek s tou svojí složenkou. A naštval mě hodně. To je přece nebetyčná drzost. Ty dluhy nadělali politici. On je nejen jedním z nich, ale dokonce tím, který o výši zadlužení rozhodoval - navíc zrovna v době, kdy zadlužení skokově narostlo. Takže ten, který je za současnou míru zadlužení ve značné míře spoluodpovědný v důsledku svého nekompetentního rozhodování, teď straší lidi tím, že ten dluh budou muset zaplatit? A ještě to má být důvod, aby voliči volili stranu, v jejímž čele teď zrovna stojí? Nejsmutnější na tom je, že mu na to spousta lidí nejspíš skočí.
 
Tobě nepřipadá, že je výše státního dluhu hrozivá?
 
Bude to znít kacířsky, ale zatím ne. Ne že bych tento jev nějak podceňoval, ale v rámci předvolební kampaně se to nesmírně zveličuje. Nechce se mi opakovat, jak je naše země jednou z nejméně zadlužených zemí EU a tak podobně, ale jediné nebezpečí vidím v dalším zvyšování podílu dluhu na HDP. To je totiž jediný relevantní ukazatel. Nejsem přítelem života na dluh - sám žádné dluhy nedělám, ale deficitní financování je stejně normální jako například podnikatelské úvěry. Pokud je firma (v našem případě stát) schopen průběžně splácet, není problém si vzít třeba i nový úvěr. Důležité je, aby nominální zadlužení nerostlo rychleji než výkon ekonomiky.
 
Takže podle Tebe není potřeba se tímto problémem vůbec vzrušovat?
 
Ale naopak! Krotit spirálu zadlužování je do budoucna velmi důležité. Jen je zapotřebí se na věc dívat střízlivě, bez emocí a hlavně bez předsudků. Hlavní předsudek je, že deficitní hospodaření je apriori něco špatného.  Není. Zrovna tak jako není nic špatného na tom, když si rodina vezme hypotéku ve výši, kterou je schopna splácet, nebo firma podnikatelský úvěr, který bez problémů splatí z výnosů své činnosti.
 
A nezavede naši zemi rozhazovačná politika levice právě do dluhové pasti, jako se to stalo v Řecku?
 
Jediné zrnko pravdy na tom je, že Řecko stojí na pokraji dluhové pasti. Ale zbytek už je jen pravicová propaganda. Za prvé do současné situace Řecko nezavedla levice, nýbrž pravicová vláda strany Nová demokracie, která tam vládla v posledních letech. Za druhé situace naší země se s tou řeckou vůbec nedá srovnávat. Naše zadlužení je oproti řeckému třetinové. Za třetí ani u nás nezvýšila dluh levice, nýbrž pravicová Topolánkova vláda.
 
První dvě věci beru, ale že u nás je levice symbolem neodpovědné rozpočtové politiky jsem doposud vnímal jako nepopiratelný fakt...
 
Ano, česká pravice s touto lží pracuje jako s faktem, ale to je také všechno. Vezměme si čísla ČSÚ: V době, kdy levice předávala vládu pravici, naše země splňovala ohledně deficitu státního rozpočtu TŘÍPROCENTNÍ maastrichtské kritérium. Po třech letech vlády pravice se tento ukazatel najednou pohybuje nad hranicí PĚTI PROCENT za rok 2009. Dluh sektoru vlády se za sociálních demokratů držel celou dobu pod 30%. Dnes činí více než 35%! Kdo tu tedy zadlužuje naši zemi?
 
Vůbec mě nenapadlo si to ověřovat. Levice pořád rozdává nějaké sociální dávky, tak mi připadalo, že to nemůže být jinak než na dluh.
 
Rozdíl mezi levicí a pravicí není ani tak v tom, kdo více či méně zadlužuje zemi, nýbrž v tom, kam ty peníze jdou. Když peníze jsou, snaží se sociální demokracie, aby se dostaly spíše mezi lidi, kdežto pravice je cpe firmám a bohatým jednotlivcům. Ono si stačí uvědomit, co udělala pravice před nástupem krize: Snížila daně firmám, ale hlavně zavedením "rovné" daně podstatně snížila daně nejbohatším zaměstnancům a podnikatelům. A to vše v době, kdy se zpomaloval růst HDP (či spíše kdy HDP už začínal klesat) a nešlo přehlédnout, že se blíží celosvětová krize. Výsledkem byl tragický propad příjmů státního rozpočtu, který pravice kompenzovala zvýšením spodní sazby DPH, což samozřejmě dopadlo na běžné spotřebitele, zvláště na ty, v jejichž spotřebním koši je vyšší podíl zboží v této nižší sazbě, tj. na nízkopříjmové skupiny.
 
Snížení odvodů firmám a podnikatelům přece umožní zaměstnat víc lidí a tím vyřeší jejich sociální problémy. Navíc stát se pak o tyto lidi nebude muset starat...
 
Ano, takhle to říká pravice. Jenže: Současná krize není ničím jiným než krizí z nadvýroby. Firmy vyrábějí příliš mnoho zboží a musejí utrácet množství prostředků na to, aby přinutily lidi toto zboží vůbec kupovat. Jenže lidi kupovat přestali a firmy nemají zakázky. A firma, která nemá zakázky, nemá zisk, a tudíž ani neplatí daně. Tím, že v této situaci firmám a podnikatelům snížíme daně, jim vůbec nepomůžeme. Firmy potřebují především zakázky. Tudíž musí existovat někdo, kdo bude mít o jejich zboží a služby zájem a bude na jejich koupi mít peníze. A to jsou občané.
 
To zní logicky. Takže levice by nepodporovala ani tak firmy, jako spíš spotřebitele...
 
Řekl bych to trochu jinak: Pravice se snaží bojovat proti krizi podporou nabídkové strany, levice chce podporovat poptávkovou stranu. Ve státním rozpočtu se pravice snaží šetřit na výdajové straně, levice se naopak zaměřuje na příjmovou stránku rozpočtu. A v tom má levice rozhodně větší úspěch. Všimni si, v jakém stavu předávala pravice ekonomiku země levici (Klausovy balíčky v roce 1997) a v jakém stavu ji levice po osmi letech vlády předávala zpět pravici (sedmiprocentní ekonomický růst). Nevím, jak dopadnou tyto volby, ale po pouhých třech letech vlády pravice už je ekonomika zase v dezolátním stavu.
 
Aha, tak odtud pramení špatná pověst levice: Místo aby šetřili, tak raději podpoří růst, aby bylo z čeho rozdávat...
 
Hodně zjednodušeně řečeno... Ale musím uznat, že se jí to doposud dařilo. Jediné, co bych tomu vytkl, je, že levice v dobách rychlého růstu nemyslela více na zadní kolečka a nevytvářela rezervy na horší časy, byť třeba jen v podobě razantnějšího snížení zadlužení, a spokojila se stabilizací jeho výše.
 
Co s tím tedy do budoucna?
 
Ať už z nadcházejících voleb vzejde jakákoli vláda  (a možnosti jsou otevřené prakticky všechny), každá bude muset šetřit - minimálně do doby, než ekonomika opět poroste takovými tempy, aby  obsluha státního dluhu nezvyšovala relativní zadlužení země (poměr státního dluhu k HDP). Půjde tedy o směs úsporných a rozvojových opatření. Jde jen o to, aby přehnané úspory nepodvázaly ekonomický růst. I úsporné chování má své meze.
 
Rozhodně bude muset dojít k návratu k progresivnímu zdanění fyzických osob, pravděpodobně se o něco zvýší firemní daně, o něco se zpřísní pravidla pro vyplácení sociálních dávek, přijde důslednější kontrola cenových monopolů, trochu se omezí investice do infrastruktury, možná se i trochu zlepší dohled nad cenami státních zakázek. Pokud bude vše v režii pravice, větší část břemene ponesou občané a vydělají na tom firmy a bohatší jednotlivci. Pokud zvítězí levice, budou reformy sociálně citlivější a břemeno dopadne na bohatší část populace.
 
Jakou vládu by sis přál Ty po nadcházejících volbách?
 
O tom už jsme přece tolikrát mluvili... Ale fakt je, že i můj názor se pomaloučku vyvíjí podle toho, jak se ukazuje pravá tvář některých nových stran a politiků. V tuto chvíli bych preferoval většinovou koaliční vládu ČSSD s některými z menších středových stran - s lidovci, zelenými, Věcmi veřejnými, zemanovci. Za černou můru bych považoval koalici tandemu ODS a TOP 09 s těmito malými stranami. Aby mohla ČSSD sestavit vládu bez obav, že se všichni ostatní domluví proti ní, musela by mít tato strana s KSČM většinu poslanců. Ne proto, aby spolu vládli, ale proto, aby se pravice nemohla domluvit na společné vládě s malými stranami za zády ČSSD jako předpokládaného vítěze voleb.
 
Téměř pokaždé, když spolu mluvíme, po Tobě chci prognózu, jak dopadnou volby. Jak se ty volby blíží, mohla by Tvá prognóza být o to přesnější.
 
To je až do posledního okamžiku věštění z křišťálové koule. Jeden z největších posunů v mých názorech je, že jsem téměř zcela přestal věřit v pravost předvolebních výzkumů politických preferencí. Podle mě tam přibývá korupce. Strany platí soukromým agenturám za "lepší" čísla. Tyto průzkumy ale na druhou stranu pak ovlivňují voliče při jejich rozhodování...
 
Když to ale musí být, tak si myslím, že zelení ani zemanovci se do Sněmovny neprobojují - obě strany budou mít do tří procent podpory. U lidovců jsem na vážkách - vidím to tak půl na půl. Spíš jen DOUFÁM, že pár jejích poslanců ve Sněmovně zasedne. Věci veřejné a TOP 09 se do Sněmovny nejspíš dostanou, ale jejich výsledek bude mezi pěti a sedmi procenty, tj. dost daleko za očekáváním podle předvolebních průzkumů. ODS dostane také méně než se všeobecně čeká. Komunisté lehce posílí. Jednoznačným vítězem bude ČSSD, jejíž výsledek bude možná o pět procentních bodů lepší než jí přisoudí poslední předvolební průzkumy.
 
Ať to zkoumám, jak to zkoumám, nevychází mi z toho konkrétní podoba Sněmovny a už vůbec ne vlády...
 
Na to bude mít vliv nejen procentní zisk, ale také deformace vzniklé d´Hondtovým přepočítávacím vzorcem. Jinými slovy bude záležet na velikosti strany (čím větší strana, tím méně voličů stačí k zisku jednoho mandátu) a na rovnoměrnosti regionální podpory u menších stran (rovnoměrnost podpory je nevýhodou).
 
To je sice hezké, ale z toho nejsem moudrý.
 
Já taky ne, takže nezbývá než ty dva týdny počkat...
 
 
 
- - -
 
 
 
01.06.2010 
 
 
 
 
Na co jiného bych se Tě teď měl zeptat, než na to, co říkáš výsledkům voleb do Sněmovny... 
 
A jak jinak bych Ti mohl odpovědět, než že je to pro mě zklamání... 
 
Můžeš být konkrétnější? 
 
Doufal jsem v lepší výsledek ČSSD a podcenil jsem obě nové strany.
 
Ty pořád směšuješ odhad výsledků se svým přáním. Oddělme to. 
 
Dobře: Myslel jsem si, že ČSSD dostane o hodně víc hlasů a že TOP 09 a VV jsou nafouknuté bubliny, které splasknou do té míry, že jen těsně překročí pětiprocentní hranici. Výsledek u ODS a KSČM jsem očekával zhruba v té podobě, jak vyšel. Kromě toho jsem si myslel, že KDU-ČSL těsně proklouzne do Sněmovny. Že Zemanovci a Zelení neprojdou, jsem v podstatě očekával. Určitým překvapením pro mě byl slušný výsledek Suverenity Jany Bobošíkové.
 
Tak, a teď ty emoce... 
 
Mrzí mě, že ČSSD dostala tak málo důvěry. Doufal jsem v pětatřicet procent. Mým přáním bylo, aby prošli i lidovci jako nejpřirozenější koaliční partner ČSSD. Ve skrytu duše jsem ze stejného důvodu v to samé doufal i u Zelených, případně u Zemanovců, ale věděl jsem, že je to nereálné. Naopak mi vyloženě vadí, že voliči skočili na špek Kalouskovi s tou jeho TOP 09. O straně Věci veřejné pořád nevím, co si mám myslet. Na to, jak jsou noví, mají příliš velký vliv. Obě tyto strany získaly zhruba dvakrát větší podporu, než bych jim přál.
 
Zkus si zahrát na analytika a pokus se vyjmenovat důvody, které k takovému výsledku vedly. 
 
Já jsem už vyloženě alergický na ty "poučené" a "zasvěcené" komentáře, které se tváří, že to jinak dopadnout nemohlo, že to bylo předem jasné, že jen slepý netušil atd.
 
A Tvůj "poučený" a "zasvěcený" komentář... 
 
Ty si nedáš pokoj... Můj první dojem byl, že ty volby musely být zmanipulované. Ale když jsem viděl odhad volební účasti, postupně mi docházelo, že právě zde je zakopaný pes.
 
Tak mě nenapínej a toho psa vyhrab... 
 
Průzkumy slibovaly sociálním demokratům tak velký náskok, že to potenciální voliče ČSSD ukolébalo natolik, že nakonec k volbám nepřišli. V kombinaci s poměrně známým faktem, že voliči této strany jsou spíše vlažnější a se "svou" stranou málo identifikovaní, to vedlo k tomuto tristnímu výsledku. Řekl bych, že každé další procento volební účasti by velmi rychle posilovalo pozici ČSSD. Kromě toho si myslím, že sociální demokraty dost poškodila kandidatura Zemanovy strany. Když bychom k výsledku ČSSD Zemanovce přičetli, už by to zase bylo o něčem jiném.
 
To jsou jediné důvody, které vidíš? 
 
K poměrně překvapivému výsledku vedlo i to, že propadlo neuvěřitelně vysoké procento hlasů odevzdaných malým stranám. Celých 18,75% odevzdaných hlasů. Většinou se jednalo o hlasy stranám, se kterými by ČSSD bývala mohla jít do koalice. Výsledek rovněž ovlivnilo i to, že obě nové strany získaly dostatečné procento hlasů, aby nebyly výrazně poškozeny d´Hondtovým přepočítávacím vzorcem, jako tomu bylo loni u Zelených.
 
Je Tvoje zklamání z výsledku voleb takové, že by se dalo nazvat strachem z budoucnosti? 
 
Chtěl bych odlišit strach z budoucnosti svojí a strach o příští osud země, Evropy atd. O svůj vlastní osud zas až takový strach nemám. Určité obavy vzbuzuje výše mého příštího důchodu (i když je to ještě dost daleko - už několik let stejně) a nutnost platit čím dál větší částky u lékaře. Čím bude člověk starší, tím víc a častěji bude potřebovat lékařskou pomoc, tím víc za ni tedy bude muset zaplatit  - a to vše v situaci, kdy se mu bude čím dál hůř shánět práce a vydělávat peníze...
 
Co se týče případných obav o osud země, Evropy atd., mám pocit, že vlády jednotlivých zemí se čím dál víc ocitají pod tlakem podnikatelských a hlavně finančních kruhů. Levicové vlády mají přece jen větší tendenci tomu vzdorovat, ale pravicové vlády s těmito kruhy až nechutně ochotně kolaborují. Obavy mám také z pokračující privatizace veřejného prostoru a služeb.
 
Pravice se přece zavázala, že bude snižovat zadlužení země, což by naopak mohlo vést ke snížení závislosti země na finančních kruzích... 
 
Takto by v daných podmínkách přece postupovala KAŽDÁ vláda. Rozdíl je jen v tom, na čem a hlavně na kom by ta či ona vláda šetřila. Obávám se, že pravicová koalice bude šetřit převážně na (sociálních) výdajích, což povede ke snížení koupěschopnosti obyvatelstva a následně ke snížení poptávky domácností po zboží a službách. Jinými slovy, že taková politika podváže ekonomický růst.
 
No ale hlavně, že půjde dolů dluh... 
 
No, řekněme, že se zpomalí jeho nominální růst. Jenže to nejdůležitější není nominální výše dluhu, nýbrž jeho podíl na vytvořeném HDP. Pokud bude růst HDP nízký nebo dokonce nulový či záporný, podíl zadlužení se bude navzdory úsporným opatřením ZVYŠOVAT.
 
Vlády sociální demokracie sice zvyšovaly nominální zadlužení, ale zase dokázaly stimulovat hospodářský růst natolik, že stačil tento nárůst pokrývat. Proto se jim léta dařilo držet podíl dluhu na HDP těsně pod úrovní 30%. Poté, co se za pravicových vlád ekonomika propadla, podíl zadlužení na vytvořeném HDP skokově vzrostl na více než 35%.
 
Co z toho tedy plyne? 
 
Že budu sledovat vývoj tohoto parametru a nikoli nominální výši dluhu. A podle toho budu posuzovat úspěšnost příští vlády. A pak ještě, za jakou cenu se případné snižování zadlužení bude odehrávat, tj. budu sledovat vývoj sociálních rozdílů. Když to řeknu socialistickým slovníkem, bude mě zajímat, jestli za snižování zadlužení budou platit chudí nebo bohatí.
 
 
- - -
 
 
30.6.2010
 
 
Tak co je nového?
 
Snad jen to, že končí školní rok a začínají prázdniny.
 
To vím taky, ale ptám se, jak jsi spokojen s vývojem jednání o vládě, jestli sis nerozbil ústa na kole a tak...
 
Jednání o sestavení vlády jsem prakticky přestal sledovat. Jen jsem se seznámil s výsledkem, o kterém jsem předem věděl, že mě nenadchne.
 
A nadchl?
 
To určitě... Pokud může být ministrem financí osoba, která se při odhadu ekonomického růstu splete o devět procentních bodů (nebo že by si spletl znaménko?), tak k nadšení opravdu nevidím důvod.
 
Ten Kalousek Ti nějak leží v žaludku...
 
Nejen v žaludku - mám ho i plný zuby.
 
To si opravdu myslíš, že je tak neschopný? 
 
Jsou dvě možnosti: Buď je opravdu takto neschopný, nebo v tom byl nekalý záměr. Ani jedno z toho nevěští nic dobrého pro budoucnost.
 
Proč by v tom měl být záměr?
 
Takto dramatické nadhodnocení ekonomického růstu umožnilo plýtvání při sestavování rozpočtu na rok 2009 a způsobilo skokový nárůst státního zadlužení. A tenhle člověk si pak nasadí masku nejlepšího možného hospodáře a ještě rozesílá lidem složenky s výzvou k uhrazení alikvotní části dluhu. To je vrchol arogance výsměch slušným lidem.
 
Co se tak vztekáš? Ten dluh reálně existuje a že ho bude třeba splatit, je taky nad slunce jasnější...

O tom ale nemluvím. Jde o to, čí vinou ten dluh vznikl. Vzpomeňme si, kolik na přelomu tisíciletí stála sanace bankovního sektoru zdeformovaného Klausovými neodbornými zásahy. Kdybychom si tu částku někam ulili, mohli bychom z ní (včetně úroků) dnes pokrýt CELÝ státní dluh nahromaděný za posledních dvacet let.

Ty peníze ale do bankovního sektoru nalil Miloš Zeman...

Ano, ale jen tím hasil požár, který založil někdo úplně jiný.

Ty peníze se ale přece z ekonomiky neztratily...

Ale ztratily. Ony totiž jen zacelily díru po penězích, které skončily v kapsách podvodníků z řad privatizátorů i samotných "bankéřů" a ti si je uložili na zahraniční konta.

A to je jediný zdroj našeho státního zadlužení?

To ani zdaleka ne. Ten dluh je daleko vyšší než se uvádí. Vůbec do něj nejsou započteny škody vzniklé privatizací z devadesátých let...

Jak ta privatizace souvisí se státním dluhem?

Jednoduše: Státní dluh by byl nesrovnatelně vyšší, pokud by se "skrytě" deficitní hospodaření Klausových vlád nemaskovalo tím, že výnosy z privatizací národního průmyslu byly zahrnovány do příjmů státního rozpočtu. To je stejné, jako bych se chlubil, kolik vydělávám, kdybych do svého platu započítával i výnosy z prodeje zařízení svého bytu.

A jak ty výnosy měly být započítávány?

Státní průmysl byl jedním z nejdůležitějších zdrojů pro financování státních důchodů (jiné ani nebyly). Když byly tyto podniky privatizovány, měly být alespoň výnosy z této privatizace ukládány na zvláštní účet a využity pro stabilizaci důchodového systému. V takovém případě by dnes neexistoval problém neudržitelnosti průběžného financování důchodů v důsledku "stárnutí populace". Politici využili tohoto demografického výkyvu jako alibi pro tento velký podvod na lidech.

Používáš hodně silná slova...

Říkám to tak, jak to cítím.

No dobře, nebudu se s Tebou o tom přít. A co Tvoje ježdění na kole? Žádný pád nebo něco podobného?

Ne, nic takového. 

A co Tvoje cyklistické výkony?

Za druhé čtvrtletí jsem dohnal to, co jsem zameškal ve čtvrtletí prvním.

Kolik jsi tedy najezdil za letošní druhé čtvrtletí?

Ještě není uzavřeno - dnes mě čeká ještě zhruba 28 km. Když tedy připočtu dnešní předpokládaný výkon, tak je to za ty tři měsíce 2329 km.

 

- - -

 

13.9.2010

 

Ty se tedy flákáš...

No, neřekl bych. Spíš naopak. Oproti svým zvyklostem jsem pracoval i přes prázdniny, i když zpravidla jen dva dny v týdnu.

To děláš kvůli prachům nebo Tě to tak baví?

Vlastně tak trochu obojí. Rozhodně nemůžu říct, že by mě práce nebavila.

Já jsem to flákání ale myslel jinak. Už dlouho jsi sem nic nenapsal...

Tak za prvé jsem nebyl pořád doma, za druhé ani nebylo moc co psát.

Dobře, o politiku ses prakticky přestal zajímat, na kole jsi přestal jezdit, svého zdraví sis přestal všímat - takže vlastně jen pracuješ...

Ale houby.  Politika mě nadále zajímá, ale jsem jí v současnosti tak znechucen, že bych sem psal sprostě. Tak o tom raději nepíšu nic.

A to kolo?

Ale to víš, že jezdím. Tím, jak jsem i přes prázdniny jezdil za klienty, najezdil jsem podstatně víc než loni touto dobou. A tento trend ještě zesílil koncem prázdnin a teď v první půlce září.

Chceš říct, že jezdíš čím dál víc a víc?

Mám to teď za klienty podstatně dál než dosud.  A o víkendech ještě rekreačně... Takže se ty kilometry docela nasčítají.

Udivuje mě, že jsi rovnou nevychrlil nějaká čísla...

Když myslíš... Můj měsíční výkon v poslední době dosahuje asi 1.300 km. Stačí?

To jsi jako za červenec, srpen a necelou půlku září najezdil 3.200 km?

To ne, ale během prázdnin se mi zvýšil třicetidenní klouzavý průměr na nějakých 43 km za den.

Hele, tomuhle číslu moc nerozumím. To jako jezdíš každý den 43 km?

No, někdy víc, někdy míň, ale když to sečtu za třicet dní a vydělím těmi třiceti, vyjde mi těch 43 km.

Jo, teď už je mi to jasný. Když tolik jezdíš, neměl jsi zase nějakou kolizi nebo pád?

Párkrát mě nějaký bezohledný řidič docela dost ohrozil, ale k žádné kolizi ani k pádu nedošlo.

Tak to máš docela štěstí. Nebo už máš tolik zkušeností, že takovým událostem dokážeš předcházet...

Asi od obojího trochu.
 

- - - 
 
 
25.10.2010
 
Bude s Tebou dneska řeč?
 
To nevím... Jsem trochu ospalej.
 
V poslední době spolu nemluvíme téměř o ničem jiném než kolik toho najezdíš na kole, jestli jsi neměl nějakej úraz, pak o politice a o Tvých problémech s jistými individui z www.nakole.cz ... A já vidím, že jsi pořád v luftě i s kolem, když jsi doma, vidím Tě u počítače číst příspěvky z cyklistického serveru, máš šrám na čele, proběhly volby...
 
A co tedy chceš slyšet?
 
Tak třeba jak se vyvíjejí Tvé cyklistické statistiky...
 
Nejpozorněji sleduju parametr "kilometry najeté za posledních 365 dní". Ten se v tuto chvíli pohybuje kolem 7.300 km.
 
Vím, že jsi jezdíval i více, přesto to není obvyklé číslo. V poslední době jsi byl rád, když to přelezlo 6.000 km...
 
To zas ne. Spíš jsem se nad sebou zamýšlel, když to kleslo pod tuto hranici.
 
Čím to tedy je, že Tvůj roční výkon poměrně rychle stoupá?
 
Moji klienti jsou dál od sebe, takže prakticky každý den přejedu Prahu i několikrát sem a tam.
 
A patrně jsi přitom měl nějakou kolizi nebo pád - soudě dle Tvého šrámu na čele...
 
S kolem to souvisí, ale nebylo to v Praze a nebylo to v provozu. Projížděl jsem brankou v plotě a nevšiml jsem si, že ve výšce mého obočí je přes ni natažený zkroucený drát. Tak jsem ho nabral čelem, což mi způsobilo poměrně silně krvácející odřeninu, ale rána nebyla nijak hluboká.
 
Kdy to bylo? 
 
Minulou neděli, takže už to je osm dní. To teď už vypadám celkem dobře. Zpočátku to vypadalo dost strašidelně, protože odřená byla poměrně velká plocha a strup byl na tom čele poměrně nápadný.
 
Nezvrátilo Ti to hlavu dozadu?
 
Ani ne. Spíš se ten drát svezl po čele nahoru. Normálně jsem se na tom kole udržel a ani mi to nijak nehnulo s krční páteří.
 
Tak to jsi měl docela štěstí.
 
No, moje hlavní štěstí bylo, že jsem NEMĚL helmu.
 
Proč myslíš?
 
No protože by se ten drát nesvezl po čele, zasekl by se pod helmou, řemínky by to nepřetrhlo ani nevyrvalo z helmy, což by v krajním případě mohlo znamenat, že bych si srazil vaz. Minimálně by mě to shodilo s kola a záleželo by na tom, jestli by se ten drát zase vysmekl zpod helmy nebo jestli bych na té helmě zůstal viset.
 
No tak to je docela úděsná představa...
 
Moc si to nepřipouštím, protože helmu jsem už víc jak deset let neměl na hlavě.
 
A jak to, že sis toho drátu nevšiml? Těžko mohl být vyloženě neviditelný...
 
Viditelný byl asi docela dobře, dokonce o jeho existenci vím, ale v tu chvíli na mě někdo něco volal, takže jsem se ještě nesoustředil na jízdu. Kromě toho ten drát mohl splývat s vrchní částí obrouček mých brýlí...
 
A nebo jsi přitom myslel na výsledky voleb - přiznej se.
 
V tu chvíli asi ne, ale je fakt, že při jízdě o těchhle věcech často přemýšlím.
 
A k čemu jsi tímto přemýšlením dospěl po dvou sobotách, kdy se sčítaly hlasy ze dvou druhů voleb?
 
Nic mimořádného. Mám radost z levicové většiny (ČSSD) v Senátu i z jejich úspěchu v komunálních volbách. Možná mám dokonce škodolibou radost z neúspěchu ODS, relativního neúspěchu TOP09 (pominu-li atypickou Prahu) a z debaklu VV.
 
To těm socanům tak fandíš?
 
Nejsou snad přímo stranou mého srdce (názorově nejblíž mám k naprosto bezvýznamnému Klíčovému hnutí), ale z té existující relevantní nabídky to pro mne byla nejlepší volba...
 
A proč ta škodolibá radost z neúspěchu stran stávající vládní koalice?
 
Tak to je snad jasné - jejich asociální vládní politika mě rozpaluje doběla.
 
To Ti vadí i VV?
 
Na ty mám vztek proto, že spolykaly ve sněmovních volbách ohromné množství hlasů levicových voličů, které pak zapřáhly do služeb pravicové koalice. To je faktická zrada na voličích. Snad si nemyslíš, že je 59% voličů pravicových?
 
Věci veřejné budou mít teď docela problém. Jsou zastoupeni vlastně jen ve sněmovně a dokonce to vypadá, že jakoby omylem.

Ano, tak nějak to vnímám. Skoro bych byl pro předčasné volby, protože ani složení sněmovny ani složení vládní koalice absolutně neodráží voličskou vůli. Až se naplno projeví asociální zákony, které chce vláda parlamentu postupně předkládat do konce roku, bude ten rozpor ještě daleko větší. Vznikne obrovské napětí mezi obyvatelstvem a vládou. VV by měly včas opustit vládní koalici.                                                                            

 

- - - 

13.12.2010

 

Máš se... ?

Díky za optání - čím dál stejněji.

Prosím Tě - žiješ Ty vůbec, nebo jen tak přežíváš?

Proč bych měl jen přežívat? Pokud se na mém životě nic nemění, ještě to neznamená, že je to nuda...

Začnu tedy trochu zeširoka:  Co zdravíčko?

Mám pár nových modřin a občas mě trochu pálí žáha.

No vida - a máme téma: Kde jsi přišel k těm modřinám? To ses někde porval nebo jsi sebou fláknul na kole?

Slyšel jsi někdy o tom, že bych se s někým pral?

Takže pád na kole...

Nevím, jestli se to tak dá vůbec nazvat.

No tak mě nenapínej...

No tak jo: S příchodem zimního počasí jsem (už někdy koncem listopadu - snad třicátýho) sjížděl zasněženou cestou prudký kopec v Krčském lese, musel jsem dost přibržďovat, abych se moc rychle nerozjel, no a v jednom okamžiku - prakticky hned na začátku - mi podklouzlo přední kolo...

...a už jsi ležel...

No, celkem pohodlně jsem si ustlal ve sněhu. Myslím, že jsem se ani moc nepraštil nebo o tom aspoň nevím. Fakt ale je, že jsem pak cítil na pohmat bolest na vnitřní straně pravého stehna.

Kde jsi přišel k modřině na vnitřní straně stehna?

Nevím, ale asi jsem se musel praštit o rám kola...

Takže zbytek kopce jsi doufám to kolo už vedl.

Proč bych to dělal?

No třeba proto, aby sis to nezopakoval...

Normálně jsem to pak sjel. Možná jsem se poučil a zvolil trochu jinou techniku...

A to celých těch čtrnáct dní té sněhové kalamity jezdíš po Praze dál "normálně" na kole?

Jo.

A není to tak trochu hazard?

Koho tím ohrožuju? 

Ty snad nikoho, ale auta Tebe...

To je ale snad starost těch řidičů, aby nikoho neohrožovali...

No jo, ale na druhou stranu je to Tvůj život a Tvoje zdraví.

Já sám si neublížím.

No to jsme viděli v tom Krčském lese...

Tak tam jsem si mohl dovolit trochu riskovat. Nejezdí tam žádná auta a i ten pád byl ztlumenej vrstvou sněhu...

V pražských ulicích mezi auty jezdíš tedy jinak?

Samozřejmě. 

Takže pád s kola někde na ulici je prakticky vyloučen...

To se říct nedá. Ale je podstatně méně pravděpodobný než v tom lese.

Takže jsi za těch čtrnáct dní najezdil desítky kilometrů po Praze po sněhu a náledí a ani jednou jsi nespadl?

Za prvé to nebyly desítky, ale stovky kilometrů, za druhé jeden pád jsem měl...

Kolik jsi toho za ty dva týdny najezdil?!?

Zhruba čtyři stovky.

Tím "pádem" doufám myslíš ten v tom Krčském lese...

Ne, spadnul jsem ještě jednou - teď  v pátek.

Kde a jak se to stalo?

Bylo to brzo ráno a na mokrý asfalt dopadal nový sníh, který tvořil hnusně kluzkou vrstvičku - vypadalo to trochu jako jablečná přesnídávka. Jel jsem tedy nesmírně opatrně (tedy dost pomalu).

A přesto jsi spadnul...

No jo, tak se mi hned nesměj... Na tomhle povrchu se sice dá jet, ale nedá se zatáčet a brzdit. No, jedno z toho bych asi ještě zvládl, ale obojí už je spíš o náhodě, jestli se neobjeví třetí okolnost, která k tomu pádu už nevyhnutelně povede.

A ona se objevila...

Ano, stačila malá nerovnost, kterou bych normálně bez problémů přejel, ale bylo to zrovna v okamžiku, kdy jsem byl nucen dát přednost zprava přijíždějícímu autu, přičemž jsem sám odbočoval doleva. Musel jsem tedy zpomalit (brzdit), zároveň zatáčet - a k tomu ta nepatrná nerovnost...

To jsi ale mohl skončit pod tím autem...

To vůbec ne. To bylo několik metrů daleko, nejelo nijak závratnou rychlostí a ani auto za mnou nemuselo nijak prudce reagovat. Dávám si pozor na to, abych jel (a případně padal) MIMO dráhu auta jedoucího za mnou.

To si moc nedokážu představit, ale to je jedno. Jak jsi tedy spadl?

Prakticky stejně jako v tom Krčském lese: Podklouzlo mi přední kolo a já jsem si levým kolenem klekl do tý břečky.

Takže to zas taková hrůza nebyla.

No, to levý koleno na pohmat trochu cítím, stejně jako tu vnitřní stranu pravého stehna.

To ses zase praštil do stejnýho místa?

Už to tak vypadá. Padám asi pořád stejným způsobem: Já jsem sice spadl doleva, ale nevím, jestli kolo nespadlo obráceně - to by pak vysvětlovalo ten úder do toho stehna. Tohle si fakt nepamatuju.

A kde to vůbec bylo? Myslím jako v které části Prahy, v které ulici...

Bylo to při odbočování z Národní do Perlovky.

Cos dělal v Perlovce - snad ne...?

Nevím, čím je dnes proslulá Perlová ulice, ale já jsem tamtudy jen projížděl. Mým cílem byl Ovocný trh. Byl jsem tam pracovně.

- - -

 28.1.2011

 

Co to vyrábíš?

Už jsi někdy viděl, abych něco sám, vlastnoručně vyráběl? Víš dobře, že do nějakého kutila mám dost daleko. Prostě si opravuju kolo...

Tohle ale vypadá spíš na generálku...

Je pravda, že se mi na mém "hlavním" kole teď sype tak nějak všechno najednou: Vznikla velká vůle v šlapacím středu, nějak hrozně rychle se mi v tomhle počasí ojely brzdový špalky, mám vytahanej řetěz, takže začíná střílet, rozpadl se mi zadní blatník na dva kusy a asi bych ještě něco našel...

A to na tom v tomhle technickém stavu jako jezdíš? 

Snesu leccos, ale tohle by i na mě bylo už moc. Jezdím teď na svém náhradním kole. Mimochodem jsem překvapenej, jak se mi na něm dobře jezdí - je totiž podstatně lehčí. A ani mi moc nevadí, že nemá tak vysoko řidítka, jak jsem zvyklej u svého hlavního kola. Ale ten subjektivní pocit je asi dán také tím, že jízda na tom rozpadajícím se kole byla přece jen už poněkud nepohodlná.

Takže všechny ty závady teď odstraňuješ najednou?

Dopoledne jsem si udělal inventuru svých náhradních duší (mám jich asi deset) - co utíkalo, jsem zalepil, někde jsem navlík nový ventilkový gumičky... Ale v tuhle chvíli řeším ten blatník.

Tak to snad není tak velkej problém, pokud máš koupenej novej...

Nebyl by, kdyby ten starej šel sundat. Jenže tam byl snad deset let, a protože jezdím za každého počasí, dokážeš si představit, jak vypadaly všechny ty spoje. Jediná matka nešla normálně povolit, všechno bylo zarezlý. To si člověk teprve uvědomí, kolik různých šroubů a matek takovej plechovej blatník obsahuje.

Ale vidím, že se tu ten starej blatník válí, takže se Ti ho podařilo sundat...

To jo, ale jednoduchý to nebylo. Začal jsem demontáží zadní červené lucerničky. Chtěl jsem ji zachovat, přestože mám asi čtyři náhradní. Je totiž ze všech nejlépe vidět zboku - a to se v pražském provozu počítá...

A kde ji máš?

Už je namontovaná na tom novém blatníku. Musel jsem ale kvůli tomu převrtávat jeden z těch otvorů, protože z ní nešla sundat jedna matička. Muselo to jít skrz blatník i s tou matkou. Na tu jsem pak navlík silnou podložku a přes oboje pak jednu velkou, aby to na tom blatníku drželo. A celý jsem to zajistil dvěma matkama.

To se Ti tam všechno vejde mezi plášť a blatník?

Vešlo se to. Horší je to s drátěným držákem, kterým je blatník chycený k zadní stavbě kola. Ten starej přiléhal k tomu blatníku zvenku, ten novej zevnitř. A právě o ten drát toho držáku škrtal plášť. Sice jsem to zadní kolo docentroval tak, že se ani nehne, ale stejně je tam minimální prostor - možná jen desetiny milimetru. Uvažuju o tom, že - až budu mít zase montérskou náladu - dám tam ten starý držák.

A čím to je, že Ti ty plechové blatníky tak snadno reznou?

Rezne to hlavně v těch spojích, kde se při a po jízdě v mokru drží voda. Ten novej blatník jsem tedy přidělal trochu jinak - pod každou podložku jsem vložil ještě gumovou podložku, kterou jsem si udělal z pásky, co se dává pod držák blikačky. Pak totiž nepřijde kov na kov, neporuší se lak a navíc ta guma natolik těsní, že se pod ni snad nedostane voda. Uvidíme, jak dlouho tenhle novej blatník vydrží.

A to na tom kole s novým zadním blatníkem zase začneš jezdit?

Přinejmenším budu muset koupit a namontovat nové brzdové špalky. Pak jsem ochoten to kolo opět prohlásit za pojízdné. Ale k ideálu to bude mít ještě dost daleko. Někdy na jaře se chystám k výměně celého pohonného ústrojí - řetězu, kazety, možná i převodníků a přehazovačky. A pravděpodobně si nechám zkontrolovat stav ořechu, případně ho vyčistit a promazat.

Projevuje se odstávka Tvého "hlavního" kola na počtu ujetých kilometrů?

Ani v nejmenším. Přece víš, že kolo používám jako dopravní prostředek a já jsem kvůli technickým problémům nezačal jezdit autem ani jsem nezačal používat MHD...

Takže jak se vyvíjejí Tvé výkony?

Sleduju hlavně parametr "ujeto za posledních 365 dní". A ten se teď pohybuje kolem hodnoty 8800 km.

Když se tak věnuješ kolu, to asi nemáš čas sledovat politiku...

Sleduju to jen velmi zhruba. Je to vlastně stejný jako s mým zájmem o server www.NaKole.cz ... Tam teď taky jen občas nakouknu, ale za prvé tam po mém odchodu výrazně klesá celkový počet diskusních příspěvků, za druhé tam zbývají většinou témata, ke kterým bych (až na výjimky) tak jako tak asi neměl co říct.

A jak to souvisí s politikou?

Je to úplně stejný. Když do toho nemůžu aktivně zasahovat, jen si udržuju přehled o dění. Pro mě je podstatný, abych věděl, kdo je kdo. To proto, abych se při příštích volbách mohl (opět) odpovědně rozhodnout - a ne tak jako velká část voličů na základě nějakých povrchních dojmů.

Co Tě tedy v poslední době na politické scéně zaujalo?

Zajímavé je dění v resortu zdravotnictví. Nesmírně fandím protestujícím lékařům a ...

Promiň, že Ti skáču do řeči: Tobě nevadí, že si berou pacienty jako rukojmí?

To je pěkně hloupé klišé. Jestli si někdo bral a nadále bere pacienty za rukojmí, tak to byli prakticky všichni polistopadoví ministři zdravotnictví. Spoléhali na to, že lékaři budou mít zábrany se ozvat, a tak na jejich problémy kašlali. Je to podobné jako ve školství. Nechali problém dojít tak daleko, že lékaři MUSELI sáhnout k takhle krajnímu prostředku, pokud chtěli, aby se něco pohnulo.

To může ale dopadnout všelijak...

To jo. Nejvíc mě štve, že se neoliberální pravicoví politici chystají této situace zneužít k rušení nemocnic. Protest lékařů použijí jako záminku. To je jedna z nejhorších věcí: Pravice programově likviduje veřejný sektor. To není jen zdravotnictví, ale třeba právě také školství a další oblasti.

To už bychom se ale dostali někam jinam. Ale Ty jsi kromě podpory protestujících lékařů chtěl říct ještě něco dalšího...

Zaujala mě zpráva o neskutečně rozhazovačném "hospodaření" VZP - konkrétně případ programu "Mořský koník" ( http://www.tribune.cz/clanek/21013 ), kde se naprosto zbytečně prošustrovaly desítky milionů korun. Peníze pojištěnců naprosto zbytečně skončily v soukromých kapsách majitelů nějakých cestovních kanceláří. Podle mě ale nejde jen o nějaký nepořádek. Tahle "nedopatření" mívají korupční pozadí.

A jak chceš takovýmto případům plýtvání a korupce zabránit?

Pravicoví politici mají protikorupčních opatření plná ústa, ale svou praktickou politikou ji všemožně podporují. Ono by stačilo přistoupit na návrh levicových stran zavést institut majetkového přiznání, a to u VŠECH osob (spolu)rozhodujících o veřejných penězích. Rozhodně bych to neomezoval jen na majetky v řádu desítek milionů. Od věci není ani nápad zavést princip rotace na takových funkcích. Korupce kvete především tam, kde rozhodují stále titíž lidé.

Ale ani tak se korupci ve státní správě a na dalších místech, kde se točí veřejné finance, nedá stoprocentně zabránit.

Asi ne úplně, ale ke snížení počtu a závažnosti korupčních případů by to určitě přispělo. Nedílnou součástí boje proti korupci by musely být drakonické tresty za prokázanou korupci. Mělo by to ostatní potenciální pachatele preventivně odstrašovat.

To bys je jako věšel nebo zavíral na desítky let do kriminálu?

Co si myslím o trestu smrti, snad víš. Ale s tím kriminálem nejsi daleko. Kromě trestu odnětí svobody by takový člověk měl být zbaven svého majetku ve prospěch poškozeného (státu) až do výše způsobené škody. Pokud by tento majetek na uhrazení škody nestačil, dostal by takový člověk jen minimum na přežití a veškerý jeho výdělek by šel na úhradu dluhu. Zhruba jako v případě osobního bankrotu - jen bez časového omezení. Doživotní zákaz práce ve státních službách by pak měl být samozřejmostí.

Není to trochu moc drsné?

Není. Například ty prošustrované desítky milionů ve VZP mohly být použity na léčbu pacientů s určitými diagnózami, které tato pojišťovna nehradí a na které se pořádají nedůstojné až potupné sbírky mezi občany. Ty peníze mohly zachránit mnoho životů a za ty je pachatel PŘÍMO odpovědný.

Ty ses tedy rozjel... Takhle jsem o tom neuvažoval. Ale musím Ti dát za pravdu. Na druhou stranu si nedokážu představit, že by nějaký jednotlivec mohl splácet takhle vysokou částku...

To je ale JEHO problém. Nikdo ho ke korupčnímu jednání nenutil. Korupční jednání samozřejmě způsobuje mnohem vyšší škody než je částka, na kterou si korupčník přijde. To by to měli moc jednoduché, aby vraceli jen to, co od těch hajzlů dostali přímo na ruku...

Začínáš používat dost silná slova. Koho myslíš těmi "hajzly"?

Podnikající soukromé osoby, které si ze státu (z veřejných peněz) dělají dojnou krávu. Tyto osoby pak navíc ještě podporují politické strany, které ty chybějící peníze pak vytahají z kapes normálních a poctivých lidí zvyšováním DPH, osekáváním sociálních výdajů, retroaktivními změnami ve stavebním spoření či zvyšováním věku pro odchod do důchodu.

Pravicové strany přece bojují za štíhlý stát. Tam by přece bylo daleko méně prostoru pro korupci.

To je jen zástěrka. Za vlády pravicových stran roste státní aparát stejně rychle, ne-li rychleji než za vlády levice, stejně tak se za jejich vlád nesnižuje složená daňová kvóta. Jediné, čeho chtějí pravičáci jako obhájci soukromého podnikatelského sektoru dosáhnout, je, aby se vybrané prostředky jakýmkoli způsobem dostaly do JEJICH soukromých kapes a nesloužily obyčejným lidem. To oni totiž považují za plýtvání. Místo aby státní rozpočet zajišťoval solidaritu bohatých s chudými, zdravých s nemocnými, šťastnějších s méně šťastnými, tak dochází k pravému opaku: Peníze vybrané od běžných lidí - například zaměstnanců či drobných živnostníků - se pravice snaží dostat do kapes těch nejbohatších. Podnikatelé křičí, že (prakticky jakékoli) zdanění jejich činnosti je "trest za úspěch", ale peníze vybrané na daních od obyčejných (tedy nijak výjimečně úspěšných) lidí jim nesmrdí. Nakonec to dopadá tak, že ta solidarita má přesně opačné znaménko: Obyčejní lidé se prostřednictvím svých daní a dalších odvodů skládají na astronomické příjmy úzké skupiny nejbohatších lidí, a to nejen v důsledku nespravedlivě rozložené daňové zátěže, ale také prostřednictvím předražených státních zakázek a dalších forem korupce.


- - - 

 

20.2.2011

Tak jsem si všiml, že ses zaregistroval na nové cyklistické diskusní fórum...

Jo, ale to už je dva nebo tři týdny.

Takže zase trávíš několik hodin denně diskusemi s cyklisty?

Vůbec ne. To fórum teprve tak nějak začíná. Moc to tam zatím nežije - je tam zatím zaregistrovaných poměrně málo lidí.

A to tam píšeš to samé jako jsi psal na NaKole.cz?

Částečně. Ona ta dvě fóra mají dost odlišné zaměření. Tohle vypadá, že se bude týkat jen organizace cyklojízd a maximálně městské dopravní cyklistiky.

To Ti snad vyhovuje, ne?

Opět jen částečně. Tematika mi sedí stoprocentně, ale zase to neposkytuje tolik příležitostí k obecnějším úvahám. O jednu jsem se tam pokusil, když jsem komentoval Schwarzenbergův výrok o tom, že se můžou rušit nemocnice, když máme přece dost aut...

To je fakt perla... Vyvolalo to nějaké reakce? 

Vyvolalo, ale jejich počet byl úměrný počtu registrovaných diskutujících.

Zapojuješ se tam i do dalších debat?

Zatím moc ne. Pár postřehů jsem dodal k tématu březnové cyklojízdy (vítání jara, vynášení "Motorany").

Jezdíš ještě vůbec na cyklojízdy? Pokud vím, tak máš v poslední době relativně plnější rozvrh - tak jestli Ti vůbec zbývá čas...

To víš, že se účastním. Čtvrtky odpoledne jsou prakticky poslední časy, které si zaplňuju. Ale máš pravdu - jsou v ohrožení. No, zkusím jednou měsíčně tu čtvrteční výuku posunout.

Je mi jasné, že jezdíš nejen na cyklojízdy...

V poslední době jezdím jen za svými zákazníky. Už ani nevím, kdy jsem si naposled vyjel na kole jen tak.

Kolo už máš v pořádku?

Který? Vlastně teď už zase ani jedno. U toho náhradního kola se mi ulomila patka rámu na uchycení zadního kola. U tohoto typu rámu se mi to stalo už asi počtvrtý. Sice jsem kvůli tomu nikdy žádný rám nevyhodil, ale svaření nikdy nevydrželo moc dlouho.

A co s tím tedy budeš dělat teď?

Odnesl jsem to do servisu, kde mi řekli, že by mi museli vyměnit obě patky, což by stálo přes 2.000,- Kč, a že bych za tu cenu sehnal slušnej ocelovej rám... Přesvědčil jsem mechanika, aby mi to přece jen svařil a případně nějak zpevnil. Je mi toho rámu prostě líto. Uvidím, jak dlouho ta opravená (svařená) patka vydrží. Budu ale muset být hodně opatrný. Vůbec si nedokážu představit, co by to udělalo, kdyby to ruplo při nějaké vyšší rychlosti...

Ty se na tom  kole jednou zabiješ...

To snad ne. Teď jsem si dal dohromady svoje hlavní kolo - to vysoký. Zbývá už jen vyměnit šlapací střed a po nějaké době pak řetěz, kazetu, možná i převodníky a přehazovačku. Ale to má ještě pár měsíců čas.

Tak, a jsme zase u toho: Děláš ještě něco jiného, než že jezdíš na kole, diskutuješ na internetových fórech a pracuješ?

Ano, sleduju politiku a přemýšlím o ní...

A o čem přemýšlíš zrovna teď?

O vládou schváleném návrhu důchodové reformy.

Nechceš mi své úvahy trochu přiblížit?

Mám vztek na pravičáky. 

No tos mi toho řek...

Jsou to hajzlové vychcaný. Na jednu stranu brečej, že jsou velký deficity na důchodovém účtu a ve státním rozpočtu (přitom taková tragédie ani jedno z toho není), na druhou stranu odtamtud odčerpávají další prostředky. Vzniklou díru pak záplatují zvýšením DPH na základní potřeby. To je krajně asociální. Nazval bych to přímo sociálním zločinem.

Hele, mírni se ve výrazech. Proč by měli být "vyčůraní"? Oni z toho něco mají?

Možná ne přímo, ale rvou peníze do chřtánu spřáteleným finančním skupinám a přitom po nich nevyžadují vůbec žádnou odpovědnost. Zadarmo to rozhodně nedělají. Ten očekávaný vděk samozřejmě může mít různé podoby...

Nějak se v tom ztrácím. Vezmi to tak nějak po pořádku.

Pravičáci řvou, že se hroutí průběžný systém financování důchodů. Přičítají to demografické "krizi". Podle mého názoru se ale jedná o sice relativně velký, ale přesto jen výkyv, který je velmi snadno řešitelný změnou nastavení některých parametrů, případně přechodným dotováním důchodů ze státního rozpočtu. Po odeznění onoho výkyvu by se tyto prostředky do státního rozpočtu mohly vrátit.

V čem spočívá jejich představa řešení?

Oni těchhle přechodných výkyvů zneužívají k útoku na průběžný systém jako takový a snaží se ho pod touto záminkou ještě oslabit. Zdůvodňují to potřebou diverzifikace zajištění na důchod. Jenže tohle je naprostý nesmysl, protože pokud se chce někdo zajišťovat na stáří nad rámec státního průběžného systému, může tak činit i dnes formou investic, spoření atd. Mimoto penzijní připojištění pro zájemce přece už existuje...

A jak Ty si představuješ ty parametrické změny? 

V podstatě se dá pracovat s délkou pojištění (tj. s věkem odchodu do důchodu, s počtem povinně odpracovaných let), s výší odvodů, s výší vyměřovaných důchodů atd. Ale to poslední, co bych v případě chybějících peněz dělal, je, že bych z důchodového účtu vyváděl další. Naprosto šílený mi přišel nápad, že by plátci měli POVINNOST část svých plateb na důchod odvádět do soukromých fondů. To by byla absolutní ztráta svobody. Když povinnost, tak jedině vůči státu, ale nikdy vůči soukromým subjektům, byť by byly státem koncesovaní. Naštěstí to ale neprošlo. 

To je jediná Tvoje výhrada? 

Ne. Další mou výhradou je snížení odvodové povinnosti zaměstnavatelů. Málokdo si uvědomuje, že se vlastně jedná o snížení budoucího důchodu. Jinými slovy: Odvod zaměstnavatele do průběžného důchodového systému byl a je součástí odměny za práci. Snížení odvodové povinnosti zaměstnavatele tedy znamená snížení (budoucích) příjmů současných zaměstnanců (= budoucích důchodců). Kromě toho to v situaci, kdy bojujeme s deficitem veřejných financí, to opět sníží příjmy důchodového účtu a státního rozpočtu obecně. Jde to přesně opačným směrem, než by mělo. A tohle bohužel prošlo. 

Když Tě tak poslouchám, připadá mi, že pravicoví politici jsou buď úplně blbí nebo ty státní finance ruinují záměrně. 

"B" je správně. K bodu "A" se v případě politiků vyjadřovat nechci - oni velmi přesně vědí, co dělají. V případě velké části pravicových voličů ale klidně. Vnímám to tak, že pravičáci potřebujou dostat maximum financí z veřejného sektoru do soukromých kapes. V první fázi rozprodali, rozdali a rozkradli veškerý státní průmysl. Teď, když už pomalu není co privatizovat, útočí už přímo na peněženky lidí. Všimni si, že daňová zátěž neklesá nebo i roste, ale služeb, které od státu dostáváme, velmi rychle ubývá. Čím dál víc věcí si platíme sami. Kam se tedy ty vybrané peníze ztrácejí? 

To by ale znamenalo, že pravice problémy neřeší, ale záměrně je prohlubuje, aby získala záminku k dalšímu útoku na veřejný sektor a na stát jako celek. :o( 

Chytrej... Pochopil... 

Jak by sis tedy představoval důchodovou reformu Ty?

Vycházím z následujících principů: Důchody nejsou financovány z daní, ale jedná se o pojištění. Pokud toto pojištění má být povinné (s tím souhlasím), tak by ho měl ale garantovat stát. Důchodový systém by měl být výrazně solidární, proto není vhodné fondové financování, které by pracovalo na principu "dostaneš zpět, co jsi vložil", ale průběžné financování. Solidární by měly být vysokopříjmoví plátci s nízkopříjmovými, bezdětní s živiteli rodin atd. To vše už je ale jen otázkou nastavení parametrů.

Takto definovaný systém bude ale náchylný na demografické výkyvy: Rodí se méně dětí, dožíváme se vyššího věku...

To, že se dožíváme vyššího věku, neznamená, že se prodlužuje doba naší nemohoucnosti, ale že se prodlužuje především věk, kdy jsme schopni odvádět pracovní výkon. Proto by se měla věková hranice odchodu do důchodu odvozovat od průměrného dožití a měl by se rovněž zvýšit počet povinně odpracovaných let pro vznik nároku na důchod.

A co ty děti?

To je podle mě největší nespravedlnost stávajícího (průběžného) systému. Důchodci, kteří žádné děti neměli, jsou dotováni dětmi těch, kteří měli odvahu založit rodinu. Ti, kdo mají děti, mívají nižší příjmy a z nich ještě většinu investují do těch dětí. Naopak ti, kdo děti nemají, si mohou budovat kariéru, vydělávají nepoměrně víc peněz, které navíc nemusí investovat do výchovy příští generace. Z toho mi vyplývá, že spravedlivý systém musí tuto skutečnost zohledňovat. Buď musí mít plátci vychovávající děti výrazné slevy na důchodových odvodech (bez dopadu na výši příštího důchodu) nebo musí být bezdětným výrazně krácena výše důchodů jako "trest" za to, že nepřispěli ke vzniku generace, která je v budoucnu už jako důchodce bude v rámci průběžného systému živit.

To chceš takto trestat i lidi, kteří třeba děti mít nemohou?

Za prvé mohou přispět tím, že si nějaké dítě osvojí nebo adoptují, za druhé skutečnost, že dítě mít nemohou, nijak nezmenšuje "výhody", které z bezdětnosti plynou (vyšší příjem, nižší výdaje). Bezdětní plátci (bez ohledu na to, zda děti mít nemohou nebo nechtějí) mají dost možností se na důchod zajistit jinak. Peníze, které diky své bezdětnosti získají navíc a neutratí za výchovu dětí, mohou investovat a tím se zajistit na důchod. Příčí se mi představa, že by tihle lidé díky své bezdětnosti měli po celý život výrazně vyšší životní úroveň a pak by ještě čerpali důchod z průběžného systému financovaného dětmi těch druhých. A to dokonce podstatně vyšší částky než rodiče těch dětí...

Takže co...? 

Co jako? Na bezdětné by se prostě vztahovala vyšší odvodová povinnost, ale jejich důchod z tohoto systému by měl být spíše symbolický. Přesto se mi skoro až příčí to nazývat solidaritou. Měla by to být samozřejmost. Tihle lidé státní důchod prakticky nepotřebují. A má to ještě jeden pozitivní dopad: Motivovalo by to k plození dětí. Zmírnila by se tím demografická "krize", kterou se pravičáci teď tak rádi ohánějí. Chápu to nikoli jako "trest" pro bezdětné, ale jako ODMĚNU rodičům za to, že jsou nesobečtí a vychovávají děti, přestože zvláště v poslední době je to spojeno s velkým materiálním odříkáním.

Z toho by ale velmi profitovaly romské rodiny, které mají zpravidla dětí spoustu...

A proč by neměly? Pokud romští rodiče pracují a odvádějí pojistné, proč bychom jim pak měli závidět slušné důchody?

Já jsem to nemyslel jako závist, ale vadilo by mi, kdyby odčerpávali ze systému spoustu peněz a nic do něj neodváděli.

Pro všechny by přece platila stejná (pojistná) pravidla... Pokud by někdo nepracoval, neodváděl do systému, neměl by ani z čeho odečítat slevy a ani by nebylo z čeho počítat důchod...

Co se týče té závisti, striktně rozlišuju, když někdo, kdo nepracuje,  závidí někomu jinému peníze, které si svou prací zasloužil (tato závist je samozřejmě velmi špatná), a když se někdo, kdo poctivě pracuje a tvoří hodnoty, musí koukat na to, jak jiní přicházejí k částkám o několik řádů vyšším, aniž by jakékoli hodnoty vytvořili. Rozlišuju tedy SKUTEČNOU závist a oprávněný pocit nespravedlnosti.

Zvlášť v poslední době vidím kolem sebe jiný druh "závisti". Pravicoví politici a vůbec bohatá (pravicově smýšlející) část populace touží pod záminkou boje s rovnostářstvím po zvyšování sociálních rozdílů. Jinými slovy oni těm chudým (chudším) závidí i to málo, co mají. Mají obavu, aby se jim třeba příjmově příliš nepřiblížili...   A kvůli tomu pak volí asociální pravici. Jenže tenhle druh závisti (spojený se zmíněným volebním chováním) pak vede k tomu, že tahle nepřející střední třída se příjmově naopak přiblíží k těm chudým.

Proč myslíš?

Pravicově smýšlí (a bohužel i volí) asi 40% aktivních voličů (to, že tu máme už pět let pravicovou demokraturu, je dáno tím, že středové strany, tj. SZ, KDU-ČSL, VV, volené zčásti víceméně levicově smýšlejícími voliči, v pravicové koalici provádějí pravicovou politiku). To si tito voliči opravdu myslí, že pravicové vlády rozhodují v zájmu 40% občanů? Oni rozhodují v zájmu extrémně úzké skupiny zaměstnavatelů, finančních a (velko)podnikatelských kruhů, ale na zaměstnance (s výjimkou nejvyšších manažerů) zvysoka kašlou. Ze zaměstnanců a živnostníků pravičáky zajímají jen lidi s příjmem nad 50.000,- Kč (a spíše nad 100.000,- Kč) čistého měsíčně. To jsou ale JEDNOTKY, nikoli desítky procent populace. Ty ostatní potřebují jen jako "užitečné idioty", kteří je sice pomohou zvolit, ale v konečném důsledku na svou volbu krutě doplatí tím, že se z nich (úplně stejně jako z levicových voličů) stanou dojné krávy na peníze, které skončí na zahraničních účtech nejbohatších jedinců. 

 

Na to mají Němci neuvěřitelně moudrou a krásně rýmovanou a rytmizovanou průpovídku:

 

"Nur die allerdümmsten Kälber

wählen ihre Metzger selber..."

 

(Jen ta nejhloupější telata si sama zvolí své řezníky.)

 

Nebo to můžeme do češtiny třeba i "přebásnit":

 

Jen ti nejtupější voli

vlastní řezníky si volí.

 

Ať si to tedy užijou... 

 

 - - - 

25.2.2011

 

Co říkáš na definitivní podobu důchodové reformy schválené dnes zástupci koaličních stran?

Je to pro mě velké zklamání. "Zásluhovost" byla omezena pouze na vydělávání peněz. Výchova dětí (příštích plátců do systému) za zásluhu uznána nebyla. Vyšší důchody tedy budou dostávat ti, kteří víc vydělávali, nikoli ti, kteří investovali do příští generace plátců. A to bez ohledu na to, že vydělávali víc mimo jiné také proto, že si nepořídili děti a mohli se nerušeně věnovat kariéře. Tito lidé nejen že měli vyšší platy, ale své příjmy nemuseli investovat do dětí. Měli tedy ideální podmínky odkládat si část svých příjmů na stáří. Kdyby například odkládali stejné částky, jako jiní investují do dětí, měli by v důchodu královskou životní úroveň.

Oni ale díky svým vyšším příjmům platili také vyšší částky do systému...

Ano, pokud vynecháme slovo "solidarita", budeš mít pravdu. Ale průběžný systém není spoření, kde bude střadateli vyplaceno to, co vložil a pokud možno ještě zhodnocené. Rodiče dětí nejen že platí do systému, ale další peníze investují do příští generace plátců. Z plodů těchto investic ale budou profitovat i bezdětní.

To v tom schváleném vládním návrhu není žádný náznak uznání rodičovských zásluh?

Jen v nepatrném náznaku. Plátci důchodového pojištění mohou jedno procento ze své mzdy odvádět na důchodové konto svých rodičů.

Takže přece jen něco...

Pokud si myslíš, že průměrných 250,- Kč měsíčně k důchodu od každého dítěte je dostatečné ocenění rodičovských zásluh, pak ano. Ale já si to nemyslím.

Na druhou stranu Tebe se to snad týkat nebude...

Já přece neposuzuju důchodovou reformu proto, abych si sám zajistil bezstarostné stáří... Jde mi samozřejmě o principy.

Která vládní strana měla nejblíž k principům, které bys uvítal, tj. k obhajobě průběžného financování a k podpoře rodičovství?

Jednoznačně Věci veřejné. Průběžný systém ochránili dobře - to se jim musí nechat. Spoření do soukromých fondů je nepovinné a jeho parametry naznačují, že o ně bude zájem jen u velmi omezeného segmentu věkové kohorty, které se bude týkat. Jinými slovy budou do něj vstupovat jen opravdu bohatí klienti.

Jaké "kohorty"? Vůbec Ti nerozumím. 

Tahle část důchodové reformy je zaměřená hlavně na mladou generaci. Starší ročníky se tam dostanou jen v rámci jakéhosi přechodného opatření a pak už tam nebudou mít přístup. Věková kohorta je souhrn lidí stejného věku. Ke spoření do soukromých fondů se budou moci přihlásit jen lidé do 35 let a budou povinni v něm setrvat až do vzniku nároku na důchod. V pětatřiceti letech bude ale většina lidí teprve budovat svou profesní kariéru, bude mít na krku splácení hypoték na bydlení, úvěrů na studium a hlavně budou živit relativně malé děti, což znamená, že jen ti nejbohatší z nich si budou moci dovolit platit další dvě procenta svého hrubého příjmu do (soukromého) důchodového systému.

A to je nějaká výhra?

Pro průběžný systém financování důchodů obrovská. Znamená to, že do soukromých fondů neodplynou tři procentní body z osmadvaceti (ve skutečnosti tedy 10,7% všech prostředků), nýbrž třeba jen zlomek procentního bodu (tedy možná jen půl procenta všech prostředků). Což aspoň pro mě znamená, že tím nevznikne (nebo se aspoň neprohloubí) schodek na důchodovém účtu.

Takže důchodová reforma neodčerpá skoro žádné finance z veřejných zdrojů?

Nějaké určitě, ale nebude to taková katastrofa, jako kdyby to spoření do soukromých fondů bylo povinné.

Pak mi ale není jasné, proč se bude zvyšovat snížená sazba DPH...

To mně taky ne. Podle mě to od samého začátku byl podraz na lidi. Už jen ta myšlenka spojit DPH s důchodovou reformou je scestná. Jakýs takýs smysl by to dávalo, kdyby se z takto vybraných peněz navíc ZE ZÁKONA sanoval důchodový účet. Ale nic takového se nepřipravovalo. A dnes, kdy důchodová reforma nebude mít takové dopady do veřejných rozpočtů, nemá tento asociální krok už vůbec žádné opodstatnění. Jedná se jen o sprosté zdražení základních potřeb. Místo aby se veřejné finance zbavily korupčních výdajů, vyberou se peníze od lidí, aby je zaplatili. Navíc se to týká především nižších příjmových kategorií, protože právě oni mají největší podíl spotřeby v oné snížené sazbě DPH.

Zvýšená sazba DPH má mimo jiné kompenzovat snížení povinných odvodů zaměstnavatelů na důchodové zabezpečení zaměstnanců. Prý aby mohli zaměstnat víc lidí. To je ale neskutečný nesmysl. Kdo je donutí, aby za ušetřené peníze najímali další zaměstnance? Takže spotřebitelé (a nejcitelněji jejich nejchudší část) bude dotovat zvýšení zisků zaměstnavatelů. 

 

Vraťme se ke straně Věci veřejné. Říkal jsi, že právě tato strana hájila aspoň trochu sociálnější podobu důchodové reformy.

Jakž takž uhájili průběžný systém, ale na rodiče se vykašlali. Smířili se s jednoprocentní almužnou od vlastních dětí, místo aby byly jejich zásluhy na výchově další generace plátců skutečně oceněny. 

Jaký máš tedy postoj k této straně?

Od chvíle, kdy v té důchodové reformě zazdili tu podporu rodičovství, už není nic, čím by mě tato strana oslovovala. V tuto chvíli ji vnímám už jen jako neužitečné trubce. Propásli svou šanci zapsat se aspoň trochu pozitivně do historie.

 

- - - 

 

26.2.2011

 

Víš, že jsme včera kvůli důchodové reformě úplně zapomněli na to, že bylo 63. výročí "Vítězného února"?

To po mně chceš, abych to slavil?

To určitě ne. Myslím, že ani není co, ale ať se na to datum koukáme jakkoli, byl to velmi významný mezník v dějinách republiky.

No, jsou mezníky a "mezníky"... Ale máš pravdu, že i mezníky negativní je třeba si připomínat - třeba datum Mnichovské dohody, 15. březen 1939 či 21. srpen 1968.

Tak byl to mezník nebo nebyl?

Naprosto nepochybně. Ty po mně teď určitě budeš chtít, abych se k Únoru přihlásil nebo se vůči němu negativně vymezil...

No, třeba...

Řeknu k tomu jediné: Teprve v posledních letech jsem opravdu pochopil, proč k němu došlo...

To si jako myslíš, že něco podobného hrozí i teď?

Nejsem věštec, ale myslím, že "nevstoupíš dvakrát do téže řeky".

Chceš říct, že historie se neopakuje...

No, říká se, že národ, který se nepoučí ze své historie, je odsouzen k tomu, aby si ji prožil znovu.

A neodporuješ si teď tak trochu?

Řekl bych, že ne. Kdysi někdo velmi moudrý řekl, že komunismus byl poražen, ale nebyly odstraněny příčiny jeho vzniku.

To je velmi pěkné. Nevíš, kdo je autorem této skvostné věty?

Nejsem si jist, ale myslím, že Pavel Kohout.

A co pro Tebe z tohoto moudra plyne?

Že si malá, ale o to vlivnější část společnosti hraje s ohněm. Čím dál menší část společnosti si na základě určitých schopností (které mimochodem nemají mnoho společného s užitečností) vydobyla obrovská materiální a mocenská privilegia a zneužívá je k zisku dalších a dalších - na úkor zbylé, částečně už strádající většiny. Část této rostoucí většiny neprivilegovaných zatím bohužel podléhá jejich mediální masáži a svým volebním chováním je (ke škodě své i druhých) podporuje. To ovšem skupinu extrémně bohatých a extrémně mocných ukolébá natolik, že materiální a mocenský útlak přežene natolik, že tato skupina dosud zaslepených loajálních  občanů (voličů) prozře a dojde k obtížně kontrolovatelnému výbuchu hněvu uvnitř neprivilegovaných vrstev.

Ty si něco takového přeješ?

Přeju si změnu chování té (nezaslouženě) privilegované vrstvy. Ideální by bylo, kdyby se tito lidé sami chytili za nos a uznali, že takhle se dál už chovat nemohou. Bohužel toho však nikdy nebyli, nejsou a nebudou schopni, budou k tomu tedy muset být přinuceni. Rád bych, aby k tomu došlo za cenu co nejmenšího násilí. Kolik toho násilí ale bude, je výhradně v JEJICH rukou. Záleží na nich, jak daleko jsou schopni v obhajobě svých nezasloužených privilegií zajít.

Takže přece jen nový "Únor"...

Ale houby! Únor 1948 přece probíhal v nějakých historických a (geo)politických podmínkách a souvislostech. Ty jsou teď úplně jiné. Lze tedy očekávat nejen jiný průběh, ale i jiné vyústění těchto společenských procesů.

Myslíš jako nastolení konečně OPRAVDU spravedlivé společnosti místo krutých represí, které známe třeba právě z těch padesátých let...

Ano, něco takového MUSÍ být cílem tohoto očekávatelného protestu. Je ale iluzí, že by společnost mohla být stoprocentně spravedlivá. Jde jen o to, aby ty nespravedlnosti nepřesahovaly únosnou mez. A ta je v současnosti překročena opravdu neúnosně.

Ti, proti kterým budou protesty namířeny, to ale zcela jistě budou interpretovat nikoli jako výbuch spravedlivého hněvu, ale jako výbuch závisti... 

Samozřejmě že bude probíhat (a vlastně už dávno probíhá) mediální válka postavená na zastrašování, nejrůznějších lžích, dezinformačních a dezinterpretačních kampaních. Co jiného bylo například to strašení "řeckou cestou" před posledními volbami do Sněmovny? Důležité ale je, aby lidé věděli, že bojují za správnou věc, a nenechali se opět zblbnout těmi neustále omílanými nesmysly, jako že stát je nejhorší možný hospodář, progresivní daň trestem za úspěch, extrémně bohatí lidé automaticky nejschopnější, nejpracovitější a nejvzdělanější, a tak podobně.
 
Takže Ty bys takový výbuch "nespokojenosti a spravedlivého hněvu" schvaloval a podporoval? 
 
Už v tuto chvíli vím, že pokud k němu dojde, bude naprosto oprávněný. To ale neznamená, že budu schvalovat, obhajovat a podporovat JAKOUKOLI jeho formu.
 
 
- - - 
 
 
2.3.2011
 
 
Už jsem tu zas... V televizi proběhla zpráva, že se připravuje další pokus o zákaz KSČM. Co na tyhle iniciativy říkáš?
 
Rozhodně nechci spekulovat o tom, jestli se to povede nebo nepovede, případně jestli na to má nebo nemá někdo morální právo. Můžu Ti jen sdělit, jak to na mě působí.
 
O nic jiného mi nejde.
 
Už jsme tu o tom v jiné souvislosti mluvili: Kdyby KSČM (tenkrát asi ještě KSČ) zakázali hned po listopadu 1989, asi bych ten krok i schvaloval a v případném referendu o této věci bych se nejspíš rozhodl odpovědět kladně. Dnes je to ale absolutní nesmysl.
 
To mě u člověka, kterému hodně lidí nadává do komunistů, připadá překvapivé...
 
Čím to asi bude? Nejspíš tím, že tito lidé nemají pravdu. Tyhle útoky jsou výsledkem neuvěřitelně povrchního a hlavně černobílého vnímání světa. Je to výsledek neuvěřitelné ideologizace myšlení určitých lidí. Vždyť to jsou právě oni, kteří tím na sebe prozrazují neobolševické třídní myšlení - jen s opačným znaménkem. To je třídní nenávist jak vyšitá: Kdo nekriticky nevelebí tržní mechnismy a neviditelnou ruku trhu, je automaticky komunista, třídní nepřítel a nepatří do slušné společnosti. Kdyby to nebylo tak nebezpečné, bylo by mi těch lidí jen líto. Bohužel je ale nutné se před nimi a jejich chováním chránit.
 
Trochu jsme uhnuli od tématu. Proč si myslíš, že v této chvíli je zákaz komunistické strany nesmyslný?
 
Protože tato strana má nenapadnutelný volební program, našla si své voliče a nedělá nic, co by bylo v rozporu s Ústavou. Dnes už není možné odůvodnit zákaz této strany tím, co komunisté prováděli kupříkladu v padesátých letech.
 
Takže bys v případném referendu tentokrát už hlasoval proti zákazu?
 
Rozhodně bych odpověď na otázku takového referenda zvažoval. A to ze dvou pohledů: Za prvé bych se zamýšlel nad oprávněností takového kroku - a tam bych dospěl k odmítnutí zákazu. Za druhé bych zvažoval, co by české společnosti takový zákaz přinesl. Tam už to tak jednoznačné není. Z hlediska obecné politické stability by to bylo velmi škodlivé, protože by to byl precedens a mohlo by to vést k tomu, že by se strany vzájemně začaly zakazovat podle toho, která je zrovna u moci.
 
Jediné hledisko, které by hovořilo pro zákaz, by bylo hledisko taktické. Poté, co by zmizela KSČM z politické scény, okamžitě by vznikla nová levicová strana nalevo od ČSSD. Část původních voličů KSČM by přešla k ČSSD, většina by ale volila tuto novou levici. Řekl bych dokonce, že část levicovějších voličů ČSSD by přešla k této nové levici. Už by se za své preference nemuseli stydět. Rozdíl by byl v tom, že by ČSSD už nic nebránilo, aby s touto NEKOMUNISTICKOU levicovou stranou (pravidelně) uzavírala vládní koalici. Dneska si to stále ještě sama zakazuje. Takže případný zákaz KSČM by odblokoval politickou scénu a skončilo by období, kdy společnosti s 60% levicových voličů vládne tvrdou rukou asociální pravice, která likviduje veškerá sociální práva, která si zaměstnanci vybojovali během posledních sto padesáti let.
 
To jsi mi ale neodpověděl na mou otázku. Hlasoval bys tedy pro zákaz nebo ne?
 
Ta představa odblokování politické scény je VELMI lákavá. To by hovořilo PRO zákaz. Na druhou stranu bych se za své případné "ano" musel sám před sebou stydět. Odhodit morální zásady kvůli taktice se mi příčí. Takže asi bych hlasoval nejspíš PROTI zákazu.
 
Právě jsi dal svým odpůrcům do ruky další "důkaz", že jsi komunista...
 
Neměli bychom je přeceňovat. Já myslím, že oni už žádné důkazy nepotřebují a ani je nehledají. Jim ke štěstí stačí jen ta nálepka. To primitivní nálepkování ostatních jim pomáhá zvyšovat jejich pošramocené sebevědomí.
 
Přece jen se Tě ještě zeptám: Myslíš si, že zákaz KSČM reálně hrozí?
   
Pravičáci mají dvě základní vlastnosti: Hodně jich je hloupých (či spíše nemyslících) a téměř všichni jsou asociální. Jde o to, která z těchto vlastností v souvislosti s plánovaným zákazem KSČM převládne. Byli by hloupí, kdyby ten zákaz skutečně prosadili, protože by se to velmi rychle obrátilo proti nim. Chtějí-li tedy dál provozovat svou asociální politiku a ožebračovat lidi v zájmu dalšího a dalšího hromadění majetku úzké skupiny nejbohatších lidí, tak k tomu komunisty potřebují kvůli paralyzování levice. Zákazem komunistů by levici až zázračně zkonsolidovali a to oni nemůžou potřebovat. Oni nechtějí komunisty opravdu zakázat, oni je potřebují na to, aby jimi mohli strašit lidi. Kdyby nebylo komunistů, museli by si je vymyslet... 
  
Tak máš tedy komunisty rád nebo nemáš?
 
Ptáš se jak malé dítě, ale odpovím Ti: Voličům KSČM velmi dobře rozumím, naprosto je chápu a vůbec nic proti nim nemám. To ovšem neznamená, že budu postupovat stejně jako oni.
 
Komunisty-politiky rád nemám. Do roku 1989 jsem je nenáviděl ze stejných důvodů jako většina tehdejších normálních a slušných lidí. Ti dnešní mi už tolik nevadí. Těm vyčítám hlavně to, že se dosud hlásí i ke značně problematickým osobám a praktikám z minulosti, čímž diskreditují levici jako celek. To, že nám tu dnes neomezeně vládnou bezskrupulózní asociálové, je (mimo jiné) důsledek jak jejich minulé, tak i současné politiky.
 
- - - 
 
4.3.2011
 
Fuj, to bylo nepříjemný téma... Už dlouho ses nepochlubil, co kolo...
 
Dlouho? Vždyť to nejsou ani dva týdny.
 
Měl jsi nějaké technické problémy. Už je to v pořádku?
 
Obě kola jsou pojízdná, ale jedno čeká na výměnu kriticky opotřebovaných součástí.
 
Projevuje se to nějak na Tvém výkonu?
 
To, že si měřím ujeté kilometry, neznamená, že honím nějaký výkon. Pro mě je to jen statistický údaj, abych věděl, kolik toho najezdím za klienty, kolik připadne na výlety a tak podobně. 
 
Teď přes zimu jsi přece na výlety moc nejezdil.
 
No, nejezdil, takže prakticky všechno můžu počítat do kategorie "DOPRAVA".
 
Počet a struktura Tvých klientů se občas mění. Projevuje se to na množství najetých kilometrů?
 
Spíš okrajově. Ale samozřejmě: Když získám nového klienta, za kterým jezdím někam daleko, tak kilometry přibudou. A naopak.
 
Takže zvláště v zimním období je počet najetých kilometrů závislý na počtu Tvých klientů...
 
Nejen na jejich počtu, ale také na vzdálenosti, kterou za nimi musím jezdit. Bývaly doby, kdy jsem měl klientů mnohem více než dnes a dopravních kilometrů bylo o poznání méně. Prostě byli blíž.
 
Ty si nevybíráš klienty podle jejich dopravní dostupnosti?
 
Ne. Alespoň ne v první řadě. Pro mě je důležité nejen to, kolik zaplatí a kolik času strávím cestováním, ale záleží také na dalších věcech.
 
No to mně řekni, na jakých...
 
Dám hodně na osobní sympatie a taky na pocit, že práce, kterou budu vykonávat, bude mít nějaký smysl.
 
Takže občas odmítáš lépe platící klienty, které máš blízko, a věnuješ se klientům, kteří platí méně a musíš za nimi daleko dojíždět?
 
Takhle ostře bych to neformuloval. Potenciálního klienta odmítám málokdy. Vždycky se snažím vyhovět. Spíš tento můj postoj vede k tomu, že přijímám i práci, která je ekonomicky nevýhodná. Ale já prostě odmítám podřizovat svůj život výhradně ekonomickým kritériím. Ta jsou pro mě pouze doplňková.
 
Tohle si může ale dovolit jen ten, kdo je nějakým způsobem finančně zajištěný...
 
Anebo ten, pro koho materiální blahobyt nepředstavuje podstatnou hodnotu.
 
Tak to mě upřímně řečeno nenapadlo. Tenhle postoj se v posední době v našich šířkách nějak nenosí...
 
Já se ale nechovám podle toho, co se v dané době a v daném prostředí "nosí"...
 
No to jsem si všiml...
 
Nechceš změnit téma?
 
No, spíš bych se vrátil k tomu původnímu. Říkal jsi, že sleduješ, kolik jsi najezdil za posledních 365 dní. Jak se tento parametr vyvíjí?
 
Mám rád čísla, tak jsem si řekl, že bude zajímavé sledovat, jestli se můj roční výkon vyšplhá k pěticiferným hodnotám. Svoje dopravní chování tomu ale nepodřizuju. Prostě to jen se zájmem sleduju.
 
To jako jestli přesáhneš 10.000 km ročně?
 
Přesně tak. Teď jsem na hodnotě kolem 9450 km a sleduju, jestli a o kolik jezdím více než ve stejnou dobu loni. V březnu tedy to číslo bude ještě asi stoupat, ale vzhledem k tomu, že jsem loni v dubnu najezdil hodně přes 900 km, doposud stoupající křivka mého ročního výkonu se nejspíš poněkud zaoblí.
 
A "zaoblí" se ještě před dosaženém 10.000 nebo až po něm? 
 
S největší pravděpodobností ještě předtím. To bych teď v březnu i v dubnu musel najezdit kolem tisícovky km, což není pravděpodobné, pokud nezačnu záměrně hltat kilometry. Ale nevylučuju, že se to může povést později - třeba o prázdninách...
 
Stejně si neodpustím politickou otázku: Teď se zase začíná hodně mluvit o přímé volbě prezidenta. Jak se díváš na tohle téma?
 
Obecně se dá říct, že jsem příznivcem přímé demokracie - nejrůznějších referend, plebiscitů atd., ale myslím si, že hlavní smysl to má při rozhodování o otázkách bezprostředně ovlivňujících život v daném místě. A volba prezidenta k nim snad nepatří...
 
Takže jsi proti tomu?
 
Spíš bych řekl, že je mi to jedno. Nepřikládám tomu valný význam. Fakt je, že mě vyloženě znechucovalo to zákulisní kupčení s podporou jednotlivých kandidátů mezi poslanci a senátory, takže z tohoto hlediska si přímá volba podporu určitě zaslouží. Na druhou stranu jsou lidi bohužel strašně snadno manipulovatelní, takže stačí, aby některý z kandidátů měl podporu relativně malého segmentu nejbohatších lidí a ti pak dokážou zaplatit takovou mediální masáž, že podstatná část voličstva se nechá zblbnout.
 
To si myslíš, že osoba prezidenta je tak důležitá?
 
V našem prostředí má velmi silnou symboliku a nevhodný kandidát (později prezident) toho může ve své funkci zneužívat, jako to naprosto bezostyšně dělal a nadále dělá Václav Klaus. Takže se obávám, aby přímá volba nedopadla tak, že lidi zpracovaní mediální kampaní zvolí podobně nebezpečného narcistního panáka, jakým je on.
 
Toho ale zvolil Parlament.
 
Právě proto si myslím, že je to z bláta do louže. To nebezpečí je zhruba stejné. Ale nemám nic proti tomu, aby se přímá volba vyzkoušela. Rád se nechám příjemně překvapit.
 
A koho by sis za ty dva roky přál jako prezidenty Ty?
 
Někoho s opačnými vlastnostmi než jakými disponuje současná "hlava státu".
 
Takže třeba Jan Švejnara?
 
Těch kandidátů snad bude víc. Jan Švejnar je určitě nesrovnatelně lepší kandidát než Václav Klaus, ale pořád je na hony vzdálen mé představě o ideálním prezidentovi. Ale jsem samozřejmě smířen s tím, že ani příští prezident nebude ideální, ale měl by být zvolen prezident alespoň optimální, tj. nejlepší z navržených kandidátů.
 
Co Ti na Švejnarovi vadí?
 
Podle mě by prezidentem neměl být ekonom. On by měl naopak VYVAŽOVAT to ekonomické či spíše monetární šílení, kterého jsme svědky vlastně už dvě desetiletí. Velmi brzy po roce 1989 se ekonomika stala modlou, na jejíž oltář je obětována kvalita života velké většiny obyvatel. Místo aby ekonomika sloužila lidem, tak lidé otročí pro ekonomiku a prospěch z toho má jen velmi úzká (a stále užší) skupina nejbohatších obyvatel.
 
Kdo tedy, když ne ekonom?
 
Měl by tam být sociolog nebo filozof se silným sociálním akcentem. Dokážu si na Hradě představit Erazima Koháka nebo Václava Bělohradského. Nevadil by mi ani Jiří Pehe, ale ten nemá ve společnosti ještě tak vybudované renomé jako předchozí dva jmenovaní. Ale Kohák je na druhou stranu přece jen už trochu starý... Škoda že nekandidoval před těmi třemi lety proti Klausovi. Ale i dalších vhodných osobností má naše společnost (zatím ještě) dostatek.
 
Já žasnu, že jsi nezmínil Jana Kellera...
 
To je záměrné. Já si nemyslím, že zrovna on je vhodnou osobností na prezidenta republiky. Sice mu nesmírně fandím, ale on není reprezentativní typ a navíc je příliš vyhraněný. On by lidi příliš nespojoval. A hlavně: Pochybuju, že by o tu funkci stál. On je nejužitečnější tam, kde je, a velmi dobře to ví. 
 
- - - 
 
7.3.2011
 
Ty nenecháš na Václavu Klausovi nikdy ani sebemenší nitku suchou, ale co říkáš na společnou aktivitu prezidenta a strany Věci veřejné k důchodové reformě?
 
Musím uznat, že mě to překvapilo. Je mi jasné, že Václav Klaus hraje o něco jiného, než je blaho seniorů - tohle ho nikdy ani v nejmenším nezajímalo. Budou v tom nějaké jeho strategické mocenské zájmy. Tím ovšem nechci říct, že se jeho vstup do jednání o důchodové reformě nemůže projevit kladně.
 
Jak na Tebe působí postup Věcí veřejných?
 
Při jednáních o důchodové reformě Vít Bárta vystupoval nekoncepčně a nedůsledně. Nechal si vnutit něco, o čem nevěděl, jaké to bude mít dopady. Jeho strana měla v plánu podstatně sociálnější podobu důchodové reformy. Naprosto zbytečné zvyšování DPH a nedostatečná míra mezigenerační solidarity ve stávajícím návrhu jde vlastně proti koncepci VV. A je také dobře, že se ozvali proti "snižování ceny práce", což není nic jiného než úleva současným zaměstnavatelům na úkor budoucích příjmů důchodců.
 
A to nevěděli v okamžiku, kdy na to koaličním partnerům kývli?
 
Skoro bych řekl, že ne.
 
A nepřipadají Ti teď Věci veřejné jako nespolehlivý a nedůvěryhodný partner?
 
V politice nemůže plně důvěřovat nikdo nikomu. A na pravici už vůbec ne, protože ta vždycky obhajuje jen něčí (hlavně svoje) sobecké soukromé zájmy. Pevnost dohody je nepřímo úměrná tlaku, který byl vyvíjen na nejslabšího účastníka vyjednávání. Nebyl jsem u toho, ale z ohlasů mám dojem, že strana Věci veřejné na určité body přistupovala pod velkým tlakem, přičemž sama se vůči svým partnerům k ničemu takovému neuchylovala.
 
A co říkáš jejich platební morálce - vždyť málem skončili v konkursu...
 
Myslím, že se v jejich případě jedná o směs neuvěřitelného chaosu v jejich financích a nekompetentnosti a nezodpovědnosti jejich najatých "manažerů". Osobně si myslím, že potřebovali od někoho dostat za uši, aby se trochu vzpamatovali. Oni ani svým zaměstnancům (zvláště na těch nejnižších pozicích) neplatí včas. Z těch ale nikdo stranu do konkursu nepošle a oni to moc dobře vědí, takže tam se toho asi moc nezmění.
 
Takže klasika: Před velkými, bohatými a mocnými se budou hrbit a po těch malých a "bezvýznamných" budou nadále bezohledně šlapat...
 
Tuhle větu jsi mi vzal přímo z úst. Ale nemyslím si, že by to platilo jen pro stranu Věci veřejné.
 
Vraťme se ještě k roli prezidenta. Myslím, že to není ani zdaleka poprvé, kdy tato osoba zasáhla do koaličních vztahů...
 
Jestli narážíš hlasování o důvěře vlády, tak jsi asi trefil hřebíček na hlavičku. Tenkrát bylo jednoznačně v zájmu Věcí veřejných (a samozřejmě drtivé většiny občanů této země), aby byla vládě vyslovena nedůvěra. Byl to právě Václav Klaus, kdo je přiměl vládu při hlasování naopak podpořit.
 
A jaký z toho máš pocit?
 
Po posledních událostech ten, že Václav Klaus používá stranu Věci veřejné k prosazování svého vlivu na vládní politiku. Samozřejmě mě to nijak nepřekvapuje, neboť jeho chování vždycky balancovalo na hranici neústavnosti až protiústavnosti. Jinými slovy Václav Klaus si z Ústavy moc nedělá. Pro něj je to (jako ostatně úplně všechno) jen jeden z prostředků k dosahování vlastních cílů. Ale když jsou jeho cíle v rozporu s Ústavou (z jeho pohledu je samozřejmě Ústava v rozporu s jeho cíli), jde stranou samozřejmě Ústava a nikoli jeho cíle... To předvedl už mnohokrát. Naposledy při tom ostudném oddalování podpisu Lisabonské smlouvy.
 
Takže je Václav Klaus zase ten špatnej...
 
Samozřejmě. Copak se tenhle člověk může někdy změnit? A nic na tom nemění ani to, že zrovna v tomto konkrétním případě jeho zásah působí pozitivně. Je to ale jednoznačně pouze vedlejší produkt nějaké jeho strategické hry.
 
Když už jsme u toho Václava Klause - na rozdíl od Václava Havla nepodporuje vojenskou akci proti Libyi. Vlastně ani nevím, ke kterému z těchto názoru máš blíž Ty.
 
To je myslím dost dobře odhadnutelné. Jsem proti jakékoli intervenci ze zahraničí. Nejen proto, že s takovými jsou velmi špatné zkušenosti, ale už z principu. 
 
To máš ale zase blíž ke Klausovi než k Havlovi. A přitom jsi mnohokrát na Klause víceméně plival a Havla div nevelebil...
 
Havel pro mě znamenal v devadesátých letech určitou protiváhu ekonomistického uvažování Klause a těch dvou "občanských" (chápej: buržoazních) stran ODS a ODA. Schválně zdůrazňuju  V DEVADESÁTÝCH. Od roku 1999 Václav Havel ztratil mou důvěru, když schvaloval a dokonce podporoval bombardování tehdejší Jugoslávie. To byl už jiný Havel než ten z počátku devadesátých let, který sliboval například rozpuštění NATO...
 
To byl skutečně velký posun... Ale proč u Klause mluvíš o ekonomistickém a ne o ekonomickém uvažování?  Nepřeřekl ses?
 
Nepřeřekl. Ekonomické uvažování je naprosto legitimní a potřebné, ale je to vždy jen jedna stránka jakéhokoli jevu. Ekonomistické uvažování je něco jiného: Jedná se o krajně jednostranné uvažování postavené výlučně na ekonomických kritériích bez zohlednění právních, etických, morálních, sociálních, ekologických a mnoha dalších aspektů.
 
A jak se ten "ekonomismus"  projevuje?
 
Například tím, že se zaměňuje cíl a prostředek. Například místo aby se ekonomický růst  využíval k zvyšování kvality života občanů, využívají se občané k posilování ekonomického růstu, a to i za cenu jejich faktického zotročení... A ten ekonomický růst pak slouží jen privilegované vrstvě a ti, kteří se na něm nejvíce podíleli, z něho prakticky nic nemají.
 
To jsou trochu silná slova...
 
Možná ano, ale odpovídají skutečnosti. V situaci, kdy dva zhruba stejně inteligentní, stejně vzdělaní a stejně pracovití lidé se zhruba stejnou praxí a zhruba stejně dlouhou pracovní dobou mají až o několik řádů rozdílné platy, se prostě NEMŮŽE jednat o nic jiného než o nezasloužená privilegia některých profesních skupin za cenu zotročení jiných. Zotročení proto, že jedni (velká většina) nedostávají za svou práci zaplaceno tolik, kolik by si zasloužili, druzí (podstatně menší skupina) inkasují většinu peněz nezaslouženě.
 
VĚTŠINU peněz?
 
Ano, většinu, protože sumu "ušetřenou" na obrovské mase nedostatečně placených zaměstnanců si mezi sebe prakticky rozdělí velmi úzká vysokopříjmová skupina.
 
Tedy teď mi připadá, že mluvíš jako kovaný komunista. To si opravdu představuješ, že budou všichni brát stejně?
 
Nic takového jsem ale neřekl. Já tu brojím proti rozdílům V MNOHA ŘÁDECH, nikoli proti spravedlivé mzdové diferenciaci.
 
A tu si představuješ jak?
 
Maximálně v jednotkách násobků, ale ne v řádech. Když už jsi mě (pokolikáté už?) přirovnal ke komunistům, tak u nich můžeme chvíli zůstat. Jedna z věcí, které byly podle mě v jejich éře víceméně v pořádku, byla míra příjmové diferenciace. Ředitel firmy nepobíral ani pětinásobek platu posledního svého zaměstnance a jeho příjmy jen výjimečně přesahovaly trojnásobek průměrné mzdy v ekonomice...
 
A to si myslíš, že je v pořádku?
 
Přesně tak. Násobky jsou podle mého dostatečnou motivací k vyššímu pracovnímu výkonu. Na to, abych pracoval kvalitně, opravdu nemusím žádat o řád či o několik řádů vyšší mzdu. Musel bych se stydět...
 
Všichni máme stejné žaludky, že?
 
Nic takového jsem neřekl. Nebo snad násobky znamenají totožné mzdy? Mně nejde o to, aby měli všichni stejně, ale aby se příjmové rozdíly udržely v nějakých rozumných hranicích.
 
Od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb...
 
To mě ale už schválně provokuješ... Ale budiž: Ty (skutečné) potřeby máme každý zhruba stejné. Dokonce bych řekl, že nemocní či jinak handicapovaní občané (ti jsou převážně nízkopříjmoví) mají ty potřeby vyšší. Přesto jsem připustil určitou příjmovou diferenciaci podle "zásluh". Důležité je, aby nikdo materiálně nestrádal (to se dnes už bohužel říct nedá) a aby příjmové rozdíly dosahovaly nějaké rozumné míry a nikoli tak obludných rozměrů, jako je tomu dnes.
 
A jak toho chceš dosáhnout?
 
Zohledněním i jiných než úzce ekonomických kritérií. Z někdejší "vedoucí úlohy (ničím a nikým nekontrolované) Komunistické strany" jsme si udělali "vedoucí úlohu" ničím a nikým nekontrolovaného trhu, ze kterého si dnešní mocní udělali novodobé božstvo. To je ale nahrazení jednoho extrému jiným - stejně nebezpečným a v mnohém ohledu možná ještě nebezpečnějším.
 
- - - 
 
10.3.2011
 
Začíná se toho poměrně hodně dít. Co Tě v posledních dnech zaujalo?
 
Snad ani nebudu komentovat vývoj ve schvalování parametrů "důchodové reformy". Za důchodovou reformu opravdu nepovažuju zběsilé zdražování zboží běžnému spotřebiteli, byť koalice slibuje nějaké kompenzace. Za prvé na ně nedosáhnou všichni, za druhé jsou vždycky jen dočasně. A pak: Proč by zvyšovali lidem daně, kdyby jim to chtěli stoprocentně kompenzovat. Někdo na to tedy doplatit musí. A že to nebudou ti nejbohatší, je nad slunce jasnější. A je fakt jedno, jestli se nižší DPH zvedne za půl roku na 20% nebo za rok a půl na 17,5%. Princip zůstává stejný.
 
Počítám, že jsi pochopil, že vláda tímto chce získat peníze na důchodovou reformu...
 
Co je to za blbost? Důchodová reforma, která žere prachy, je vždycky špatná a kontraproduktivní. Proč by měla současná (zvláště střední a starší) generace vyššími cenami základního zboží přispívat na vyšší (kdoví jestli) důchody těch nejbohatších dnešních třicátníků, kteří budou mít na to, aby si dvě procenta připlatili na soukromý důchod a deset procent svých odvodů vyvedli ze solidárního systému? Podle mě této vládě vůbec nejde o důchodovou reformu, ale o "zprivatizování" (rozuměj: rozkradení) současného penzijního systému spřátelenými finančními skupinami, kterým dohazuje lukrativní kšefty. A za těch třicet nebo čtyřicet let už po nějakém Kalouskovi či Nečasovi ani pes neštěkne. Oni tedy vůbec nic neriskují. 
 
Ten Kalousek Ti nějak leží v žaludku...
 
To je hodně slabé slovo. Já osobně ho považuju za zločince. To, čeho se dopouští, JE podle mě sociální ZLOČIN. On naprosto vědomě ožebračuje celou generaci občanů: Zvyšuje ceny základního zboží a snižuje výši budoucí výši státních důchodů - a to vše v zájmu zaměstnavatelů, kterým daňově ulevuje, a v zájmu naprosto neprůhledně vybraných finančních skupin, kterým na desítky let přihraje stamiliardy (možná i několik bilionů) korun bez jakékoli odpovědnosti. Běžný občan to zaplatí v cenách základního zboží a nižším státním důchodem, ale užitek z toho budou mít jen lidé pobírající více než dvojnásobek průměrné mzdy - tedy mizivá menšina těch nejbohatších. Jen těm se totiž tato operace vyplatí.
 
V souvislosti s Kalouskem se objevilo ještě něco dalšího - jeho mystifikace ohledně držení jakési pokoutně získané nahrávky z jednání šéfredaktorů velkých celostátních deníků.
 
Od člověka, který masově okrádá lidi, se nedá očekávat nic jiného než podobné provokace a zpravodajské hrátky typické především pro prostředí organizovaného zločinu. Poctivý pracující člověk na něco takového nemá čas ani pomyšlení. Je mi až úzko z toho, že tenhle člověk se vydává za praktikujícího křesťana...
 
Vraťme se k nově dojednaným parametrům důchodové reformy...
 
Jaké důchodové reformy? Žádná důchodová reforma se nekoná. Tohle je prachsprosté okradení drtivé většiny občanů, pouhé zvýšení daní, za které občan vůbec nic neobdrží. Dělá se to jen proto, aby bylo nadále co rozkrádat. Český průmysl byl rozkraden do té míry, že z něj už téměř nic nezbylo, a oni teď nemají kde brát, a tak zaměřili svou pozornost na peněženky lidí. Zneužili k tomu strachu z postupující světové hospodářské krize, kterou tenhle typ lidí vlastně způsobil, a strašej lidi nějakým zadlužováním státních financí, které však nezpůsobuje nějaký rozmařilý sociální systém, ale neuvěřitelně vysoká míra korupce ve státní správě, ze které těží zase jen ti nejbohatší a nejvlivnější. Vždyť oni zneužívají důsledků svého vlastního kriminálního jednání k ospravedlnění dalších zločinů. A vinu házejí na sociálně nejslabší občany, o kterých šíří pomluvy, že zneužívají kdovíjak štědrý sociální systém. Tihle lidé patří do kriminálu a ne do vlády.
 
Hele, nepřeháníš to trochu?
 
Ani v nejmenším. Kdo má alespoň základní vzdělání v matematice, musí to vidět, pokud chce. Stačí si spočítat, na koho tahle "reforma" (nejvíc) dolehne a kdo z celé téhle operace nejvíce vytěží. Není to těžké pochopit. Jen chtít. Začalo to už za Topolánka zavedením "rovné" daně a stropů pro placení pojistného pro nejbohatší menšinu plátců, které snížilo rozpočtové příjmy. Tím se (naprosto cíleně) zvýšil deficit veřejných financí a to bylo zneužito pro ospravedlnění dalšího okrádání lidí. Nejvíc na cenách základního zboží a také na výši příštích důchodů.
 
Proč myslíš, že tato "reforma" sníží výší budoucích důchodů?
 
Systém průběžného financování důchodů je postaven na solidaritě. Když z něho vyvedeme nějaké prostředky do soukromých fondů, část vybraných peněz přestane podléhat solidárním principům. Z průběžného systému se vyplatí vyvést ty tři procentní body jen lidem s výrazně nadprůměrnými příjmy. Jinými slovy se sníží solidarita těch nejbohatších s nízkopříjmovými vrstvami populace. Výsledkem je, že ti, kteří mají nejvíc, se ze solidárního systému vyvléknou a solidární pak budou jen méně chudí s těmi nejchudšími.
 
Nějak jsem nepochopil ten mechanismus snížení příštích důchodů...
 
Pokud by se na důchodech vyplácelo jen to, co se vybere, pak budou chybět ty tři procentní body vyvedené do soukromých fondů. V případě, že by tak učinili všichni, představovalo by to 10% objemu peněz na důchody. Naštěstí tak učiní jen menší procento lidí, ale na druhou stranu to budou ti nejbohatší, tj. ty jejich tři procenta budou v absolutním vyjádření představovat poměrně vysoké částky. Pak budou dvě možnosti:  Nižší výměr penzí nebo sanování důchodového účtu ze státního rozpočtu, tj. z peněz vybraných na (vysokých) daních.
 
A to je všechno?
 
Ne. Druhým zdrojem snížení objemu peněz na důchody je odvodová úleva zaměstnavatelům. Součástí připravované důchodové reformy je (pro mě naprosto nepochopitelné) snížení odvodové povinnosti zaměstnavatelů. Stát se tak dobrovolně vzdává peněz určených na výplaty důchodů. Já to vnímám tak, že odvody zaměstnavatelů na důchody zaměstnanců jsou součástí odměny za práci. Za zamlžujícím termínem "snížení ceny práce" se tedy neskrývá nic jiného než snížení odměny zaměstnance za jeho práci. Proto se tento odvod také nazývá pojistným a ne daní. 
 
Připadá mi to jako výsměch lidem: Oni zdůvodňují nutnost důchodové reformy nedostatkem financí v průběžném systému a jako řešení navrhují masivní odčerpání dalších prostředků...
 
Oni přece tu reformu zdůvodňují i jinak - demografickou krizí...
 
To je jen další lež a další Kalouskova mystifikace. Demografické výkyvy jsou nesrovnatelně menší problém než se lidem prezentuje. Nižší porodnost je bohatě kompenzována přílivem (převážně mladých) imigrantů, kteří perspektivně budou mít děti - a pravděpodobně dokonce víc než zdejší původní obyvatelstvo.
 
A co to prodlužování věku?
 
Ano, díky prodloužení průměrného dožití se prodlužuje doba vyplácení důchodů, což průběžný systém v určité (nepříliš velké) míře zatěžuje. Ale to je řešitelné pouhým posunem věku odchodu do důchodu. Že později umíráme, neznamená, že jsme déle bezmocní, ale že jsme hlavně déle schopni pracovního výkonu. A navíc tento posun by nemusel být nijak dramatický, uvážíme-li, že díky technologickému pokroku se zvyšuje produktivita práce, která část tohoto deficitu snadno pokryje. Jenže to by nesmělo docházet k takhle masivnímu útoku na solidární průběžný systém ze strany finančních skupin a jimi najatých pravicových politiků.
 
Myslíš, že jsou běžní občané schopni tyto souvislosti vnímat?
 
Snažím se být optimista. Člověk jim sice do toho musí takříkajíc strčit čumák, ale když už je někdo donutí se nad tím skutečně zamyslet, nakonec na to přijdou. Pravicoví politici spoléhají na nevzdělanost, hloupost, zaslepenost a fanatismus. Spoléhají na to, že lidi ty jejich lži a mystifikace budou od nich brát jako fakt a nebudou o ničem příliš přemýšlet. Proto se jim hodí zvýšení DPH i na knihy, učebnice a tisk. Lidi aspoň budou míň číst, budou mít méně informací, budou pak hloupější a snáze manipulovatelní všemi těmi lháři a mystifikátory typu Miroslava Kalouska.
 
- - - 
 
12.3.2011
 
 
Prosím Tě, není Tvůj poslední výrok o lhářích a mystifikátorech už žalovatelný?
 
To netuším. Takhle o tom nepřemýšlím. Své výroky posuzuju zásadně podle toho, jestli jsou pravdivé nebo ne. A tohle je čirá pravda. Mimoto tuto skutečnost přiznal i sám Kalousek... Proč by mě měl žalovat za to, co sám přiznal?Nebo už jsme dospěli tak daleko, že jsou věci, které jsou sice pravda, ale nesmějí se říkat? Upřímně řečeno - už by mě to nepřekvapilo.
 
Myslíš, že se ve světle této skutečnosti (že Kalousek vědomě a cíleně lhal) změní pohled lidí, kteří volili TOP 09, na osobu Miroslava Kalouska a na tuto stranu jako celek?
 
Nejsem si tím jist. Kdo tuto asociální klerofašisticko-feudální stranu volil "z přesvědčení", pro toho to dostatečný důvod ke změně postoje určitě nebude, protože pro tyto lidi jsou podobné metody normální a tudíž přijatelné. A kdo ji volil z hlouposti, chytřejším se v důsledku té Kalouskovy poslední lži také určitě nestal.
 
Třeba někomu dojde, že když hlavní představitel této strany vědomě lže, může být na podobné lži postaven i celý její program...
 
Pokud někomu do této chvíle nedošlo, že celá tahle vládní koalice je postavena na lžích a zastrašování voličů, nedojde mu to ani poté, co ministr financí "bezelstně" přizná, že lhal a mystifikoval novináře a veřejnost. Pokud se mezi voliči TOP 09 nacházel někdo, kdo byl schopen prozření, tak už tento přerod měl v okamžiku té poslední Kalouskovy lži dávno za sebou.
 
Lidi přece tuhle stranu volili i kvůli osobnosti "pana knížete"...
 
Tím spíš. Pokud někomu stačí ke zvolení takovéhle strany, že se hrstka podlých asociálních lhářů schová za narkoleptického "knížete" bez jakéhokoli názoru, není mu už pomoci. Mimochodem - nebyly tyhle šlechtické tituly u nás zrušeny už někdy po První světové válce? Když se někdo nechá oblbnout devadesát let neplatným a tudíž notně vyčpělým titulem, nechá se kdykoli oblbnout čímkoli jiným. Na inteligenci těchto voličů bych opravdu nespoléhal...
 
 
- - - 
 
 
14.3.2011
 
Vypadáš spokojeně. Děje se něco pozitivního? Nic takového jsem totiž od Tebe už hodně dlouho neslyšel. V poslední době působíš dost negativisticky, abych neřekl přímo "naštvaně" nebo ještě něco horšího... Tak co se děje?
 
Tak to máš asi vlčí mlhu. Co se týče mé dlouhodobé nálady, tak ta je relativně konstantní. Nemůžu říct, že bych byl přímo "happy", ale vyloženě mrzutej taky nejsem. Prostě tak nějak v normálu. Z poslední doby mám jeden pozitivní a jeden negativní zážitek.
 
Kterým chceš začít?
 
Třeba tím pozitivním: Potěšilo mě, že dal Ústavní soud za pravdu levicové opozici, že způsob schválení asociálních vládních škrtů vládními poslanci v režimu legislativní nouze bylo prachsprosté zneužití tohoto institutu. Samozřejmě bych ocenil, kdyby se Ústavní soud negativně vyjádřil i k obsahu, ale to už bych asi chtěl moc. Pozitivně vidím i to, že se bude muset schvalovat znovu, že se k němu povede rozprava, kterou tentokrát už voliči budou velmi pozorně sledovat.
 
Proč myslíš, že zrovna v tomto případě budou voliči pozornější než jindy?
 
Protože se podařilo probudit jejich pozornost díky nejnovějšímu pokusu pravice o další podvod na voličích.
 
Co máš na mysli?
 
Mám tím na mysli, že se pravicové vládní strany nechaly zvolit na základě volebních programů, ve kterých slibovali nehýbat s daněmi, a teď se pokoušejí takřka zdvojnásobit jednu z hlavních a nejcitlivějších daní v rámci důchodové reformy. Uvážíme-li, že v okamžiku, kdy moc ve státě přebírala pravice, činila tato (snížená) sazba DPH 5%, tak je to dost drsné. Znovu se ukazuje, jak pevně se pravice drží Topolánkova hesla: "Kdybychom voličům říkali, co skutečně chystáme, nikdo by nás nevolil".  
 
Myslíš, že tenhle pokus (zdaleka ještě ne odvrácený) voliče probudil k vyššímu zájmu o schvalované "úsporné" škrty?
 
Já v to prostě doufám. Pořád se nechci jen tak smířit s tím, že tak velké procento voličů jsou ovce bez vlastní vůle a názoru.
 
A ty tenhle pocit máš?
 
Mám k tomu všechny důvody. Když pravice zavedla ty nesmyslné třicetikorunové a vyšší poplatky (které chce teď mimochodem taky zvyšovat), přiklonili se v následujících krajských volbách voliči k levici. Ale pak se nějak zapomněli při volbách do Sněmovny a vsadili na dvě vyloženě marketingové strany, což se jim teď vrací v podobě laviny škrtů, bezohledného zvyšování daní a zavádění nových a nových poplatků a plateb.
 
A Ty si myslíš, že když teď vláda a Parlament budou znovu projednávat tytéž zákony, že se něco změní?
 
Nevím. Já jen doufám, že pravicoví poslanci a zvláště levicové křídlo Věcí veřejných budou mít strach z hněvu voličů, který by mohli dostatečně důrazně vyjádřit v příštích volbách nebo ještě důrazněji pouličními demonstracemi a manifestacemi.
 
Myslíš, že je VV nějak ostře rozdělena na levicovou a pravicovou frakci?
 
Především si myslím, že volební program VV byl víceméně středolevý. Že se jeho levicová část vůbec nenaplňuje, je věc druhá. Dále vidím, že kolem poslance Škárky se formuje ostře (nebo spíš tupě) pravicové křídlo, které si asociálností svých názorů nijak nezadá s asociály z ODS nebo TOPky. Ten zbytek podle mě není zatím nijak organizován, ale začíná se alespoň vůči asociálnímu křídlu své strany trochu vymezovat. Jsou to lidi, kteří jsou sami trochu překvapeni, kam a do čeho je vedení strany zatáhlo. Oni vnímají, že hrají roli užitečných idiotů, kteří nabídli své tváře a relativně vlídnou podobu politiky i levicově smýšlejícím voličům, jejichž hlasy teď slouží asociálním spádům té nejkrutější pravice...
 
V  poslední době je v Tvých odpovědích snad nejpoužívanějším výrazem slovo "asociální"...
 
Ono totiž přesně vystihuje současnou situaci. Řízení státu je v tuto chvíli v rukou absolutně bezskrupulózních asociálů, kteří myslí jen na svůj prospěch a na prospěch nejbohatších pár procent populace a kterým vůbec nepřekáží, že zbídačí drtivou většinu zbytku populace: Zdravotnické poplatky, školné, vysoké ceny léků, potravin, lichvářské nájmy, snaha o privatizaci nemocnic, likvidace kulturních statků. To vše dělají s odůvodněním, že je naše země nepřiměřeně zadlužená, což není pravda, ale i kdyby byla, drtivá většina dluhu jde na vrub rozhodnutí pravicových vlád, specielně Klausových z devadesátých let (zpackaná privatizace průmyslu a absolutní rozvrat bankovního sektoru) a té Topolánkovy z nedávné doby (rovná daň, stropy na platby pojistného).
 
Kde v tom vidíš to zbídačení zbytku populace?
 
Výše jmenovanými likvidačními zásahy byla vytvořena rozhodující, ba drtivá část současného státního zadlužení a byla podlomena udržitelnost průběžného financování důchodů (ty měly být původně financovány i z výnosů teď už zprivatizovaného průmyslu). A tenhle dluh, přestože stále ještě není nijak tragický, teď sami jeho viníci používají jako strašáka na obyvatelstvo a dělají vše pro to, aby ho zaplatili výhradně ti, kteří na jeho vzniku mají ten nejmenší podíl a kteří z něho ani nic neměli. A to nemluvím o podílu korupce na vzniku onoho neustále přetřásaného zadlužení...
 
Tak tohle měla být ta pozitivní, optimistická část našeho dnešního krátkého povídání?
 
No prostě jsem na něčem špatném našel zrnko dobrého...
 
 
 
- - -
 
18.3.2011
 
 
Na internetu jsem zaregistroval, že se chystá letecký zásah v Libyi. Je mi jasné, že Tě to chladným nenechá...
 
Západ je nadutý a nepoučitelný. A hlavně neuvěřitelně pokrytecký. Svoje sobecké ekonomické zájmy schovává za "bohulibé"  cíle jako je ochrana "nevinných" civilistů nebo ještě obecněji za obranu "svobody a demokracie". Na tohle spojení jsem už vyloženě alergickej, přestože obě tyto hodnoty jsou mi nesmírně blízké.
 
Kaddáfí je přece diktátor...
 
Záleží na tom, podle čích měřítek. Rozhodně mi podle informací, které mám, nepřipadá, že by režim v Libyi byl výrazně odlišný od kteréhokoli jiného v oblasti. Naopak si  myslím, že většina režimů v arabských zemích je podstatně horších. 
 
V Libyi jsou porušována lidská práva...
 
Snad nejhorší režim ohledně lidských práv v této oblasti je v Saúdské Arábii. Ale protože je to spojenec USA, lidská práva jdou stranou. Kdyby šlo Západu skutečně o lidská práva, nedělal by nic jiného než intervenoval po celém světě, zvláště v subsaharské Africe. Ale protože to pro něj nepředstavuje ekonomický zájem, lidská práva jdou stranou. Lidská práva jsou přece v nějaké podobě pošlapávána v KAŽDÉ zemi na světě. Záleží na tom, jak si kdo lidská práva definuje. Evropa a zvláště USA nejsou v tomto ohledu žádnou výjimkou. Ale i kdybychom fakt porušování lidských práv v Libyi připustili, nedává to žádné jiné zemi na světě morální právo k vojenskému zásahu. Jak bychom se asi dívali na arabskou zemi, která by si podle svých představ definovala lidská práva, a jakmile by si myslela, že jsou v nějaké evropské zemi pošlapávána, zahájila by letecký útok? 
 
To si pak ale v každé arabské zemi může jakýkoli diktátor dělat úplně co se mu zlíbí...
 
Ano, zrovna tak, jako v jakékoli jiné svrchované zemi. Každý národ si volí svou vládu podle svého. A je jedno jestli formou demokratických voleb nebo tím, že strpí diktaturu. Naopak - diktatury se až příliš často drží u moci jen díky zahraničním hrozbám a intervencím. Myslíš si, že by třeba u nás v druhé polovině dvacátého století vydržel bolševický režim u moci tak dlouho, kdyby neexistovala hrozba vojenské intervence z Ruska?
 
To je snad něco jiného...
 
No to není. Podle mého v procesu Pražského jara dali občané naší země najevo, jak si představují vládu své země. Asi neřeknu žádné tajemství, že jsem pevně přesvědčen o tom, že pokud by v roce 1968 nedošlo k zásahu zvenčí, zvolili by si Češi i Slováci vývoj, který by byl nejen lepší než to, co následovalo v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale i podstatně lepší než to, co jsme tu "vybudovali" po roce 1989. Právě ruská intervence v roce 1968 byla flagrantním pošlapáním politických, občanských a dalších práv našich občanů. Proč tenkrát Západ vojensky nezasáhl? Na to je jediná odpověď: Protože ohrožení lidských práv je vždy jen  ZÁMINKOU k vojenským zásahům motivovaným výhradně ekonomicky, tedy zištně.
 
Teda tys to pěkně zmotal všechno dohromady: Mě by vůbec nenapadlo hledat paralelu mezi osmašedesátým rokem u nás a současnými událostmi v Libyi.
 
Možná jsem poněkud "pošahanej", ale prostě vidím všechno v dost širokých souvislostech. Vždy hledám společného jmenovatele. A zázračně mi vychází pořád ten samej: Nadřazování ekonomických zájmů čemukoli jinému včetně lidských práv. A v Libyi jde jen a jen o ropu. O nic jiného. Stejně jako v Iráku.
 
- - -
 
20.3.2011
 
Sleduješ vývoj kolem Libye dál, nebo Ti už je všechno jasný a máš na to hotový názor?
 
Z Tvé otázky přímo čiší, že "mít hotový názor", je něco špatného. Ale přesto Ti klidně řeknu, že v tuto chvíli mám hotový názor a měl jsem ho i včera a předvčírem. Kvalitativně se nic nezměnilo, tudíž není důvod k jakémukoli názorovému posunu. Útok na Libyi je prostě jednoznačná agrese ze strany Západu, který si přivlastňuje právo vojensky zasáhnout všude tam, kde jsou ve hře jeho ekonomické zájmy. Obrana lidských práv nebo jiných všelidských hodnot je vyloženě zástupná a slouží jako (v poslední době už vyloženě průhledná) záminka a zástěrka.
 
Vojenské akce proti Libyi se přece dějí s požehnáním Rady bezpečnosti OSN...
 
Ano, je to o ždibíček lepší než bez toho, ale proto ještě agrese nepřestává být agresí.
 
Pro Tebe není OSN dostatečnou autoritou?
 
Samotná OSN jistě ano, méně už ale její jednotlivé orgány (a specielně "klub mocných" zvaný Rada bezpečnosti). Vadí mi, že se tu tato mezinárodní organizace používá jako prostředek pro zdání legitimnosti prakticky čehokoli. Proč se stejnou vehemencí mezinárodní společenství neprosazuje plnění jiných rezolucí Rady bezpečnosti - třeba v Izraeli? Proč tam taky nepošlou letectvo? Ne že bych si něco takového vyloženě přál, ale je tu zřetelný diametrálně odlišný přístup k jednotlivým "problémovým" zemím podle strategických zájmů nejmocnějších zemí. Rozhodně se nedá říct, že by to posilovalo důvěryhodnost OSN.
 
Ty jsi fakt případ. Nejdřív Libyjskou krizi srovnáš s osmašedesátým rokem u nás a teď zase s izraelsko-palestinským konfliktem...
 
Ono ale skutečně jde o projevy jednoho a téhož. Ale to už bych se opakoval...
 
Tak toho raději necháme... Co kolo?
 
Jezdím.
 
Pořád stejně?
 
Zpočátku, tj. před těmi dvanácti či třinácti lety, jsem jezdil v zimě víc než v létě Bylo to kvůli tomu, že se v létě přehřívám, což v zimě tolik nehrozí. Pak se to trochu srovnalo, že můj režim aspoň trochu odpovídal normálnímu rytmu - v létě sezóna, v zimě spíš klid. Ale v poslední době nejezdím téměř vůbec pro zábavu (to neznamená, že mě to nebaví), ale svoje kolo používám k dopravním přesunům v rámci Prahy i mimo ni. No a protože účely mých jízd nejsou podmíněné ani roční dobou ani počasím, sezónní výkyvy se opět zmenšují. V tuto chvíli se křivka mých cyklistických výkonů nachází ve fázi sezónního dna. Ale to má teď podstatně vyšší hodnotu než třeba ještě před rokem.
 
Počkej, to je na mě nějak složité...
 
No prostě jsem za posledních šest měsíců najezdil o něco míň než za těch předchozích šest. Ale o méně míň než činil tento rozdíl v předchozích letech. 
 
O kolik jsi - třeba v minulých čtyřech letech - jezdil v zimě míň než v letním období?
 
Byla to zhruba polovina. Od října do března třeba dva tisíce a od dubna do září čtyři tisíce... 
 
A teď je to jinak?
 
Na to je ještě brzy, ale vypadá to, že ten rozdíl či poměr bude podstatně menší: Za letní půlrok řekněme 5.300 km a za zimní 4.700 km. 
 
To je dost nepatrnej výkyv...
 
Vždyť to říkám - nejezdím pro zábavu. Moje ježdění tedy není tolik sezónně podmíněno.
 
I ten součet vychází podstatně vyšší...
 
Sám jsem zvědavej, jestli opět pokořím tu "magickou" desetitisícovou hranici.
 
A jak to vypadá aktuálně? 
 
Mám k tomu celkem slušně našlápnuto. Ale - jak jsem už mnohokrát zdůrazňoval - nejezdím kvůli nějakým číslům. 
 
Ale stejně - kolik nejvíc jsi kdy najezdil za půl roku?
 
Skoro přesně 7.000 km. Proč se ptáš?
 
No, jestli to bylo v létě nebo v zimě...
 
Bylo to za zimní období 2001/2002.
 
- - - 
 
28.3.2011
 
 
Tak jak s Tebou zamával přechod na letní čas?
 
Nijak. Proč by se mnou měl mávat?
 
Máš to ve svém úvodním profilu, že jsi skalním odpůrcem letního času...
 
To jo, ale není to proto, že by to se mnou jakkoli mávalo.
 
Tak proč?
 
Protože je to naprostá konina.
 
Proč myslíš?
 
Je to nepřirozené. Copak v létě je slunce na vrcholu své dráhy o hodinu později než v zimě?
 
No, není, ale čas slouží k organizování aktivity lidí.
 
A to je právě ta volovina. Za prvé čas (objektivní, astronomický) máme měřit tak, jak je, a řídit se podle něj - a ne obráceně, že my - páni tvorstva znásilníme čas podle našich potřeb... Za druhé: Kdo mi má co organizovat, jak já budu nakládat se svým časem? 
 
Dělá to tak celá Evropa...
 
No jasně, a taky Rusko. Tam tenhle nesmysl dotáhli do dokonale absurdní podoby. Už se tam nehodlají vracet k normálnímu času. Prakticky se tedy jen uměle posunuli o jedno časové pásmo na východ. Trochu mi to připomíná "zemi, kde zítra znamená včera". Dnes je to tedy "země, kde v jednu znamená ve dvanáct"... Nemyslím si, že by zrovna tohle byl následováníhodný příklad... Myslím, že je na čase zapojit po mnoha desetiletích zase na chvíli zdravý rozum.
 
Letní čas byl u nás zaveden v době energetické krize v druhé polovině sedmdesátých let - tedy z racionálních, ekonomických důvodů...
 
To ale nebylo poprvé. S tímhle nesmyslem (možná tenkrát ne tak jednoznačným) pracoval už Hitler za Třetí říše a předtím myslím i Rakousko-Uhersko.
 
Ale stejně hlavním důvodem byla úspora energie neboli přesun aktivní části dne do doby, kdy je ještě světlo, aby se nemuselo tolik svítit...
 
Pokud tento důvod existoval před těmi desítkami let, tak dnes už je to holý nesmysl.
 
Ale stejně je pro většinu lidí příjemnější, když je dýl vidět...
 
A když kvůli tomu musej o hodinu dřív vstávat... Ale vážně: Ty nevidíš, jaký je to nesmysl?  Vidět je přece pořád stejně. Jediný rozdíl je, kde v danou chvíli stojí jedna z ručiček hodin. Když budu chtít mít víc času odpoledne a večer, tak si prostě přivstanu a své pracovní povinnosti zahájím i ukončím o hodinu dřív a nemusím kvůli tomu znásilňovat čas a nutit všechny ostatní, aby vstávali taky...
 
On někdo někoho nutí, aby vstával?
 
No jasně. Centrálně nařízený letní čas není nic jiného než pokyn z úředních míst, aby všichni povinně vstávali o hodinu dřív.
 
Takhle jsem o tom tedy nepřemýšlel. Takhle to vypadá jako nějaký přežitek z dob nejrůznějších totalit - všichni na povel změní své chování...
 
Vidím, že jsi mě pochopil naprosto správně. Víš - lidi označují za totalitní praktiky snad už úplně všechno včetně sčítání lidu, ale na to, jak totalitní je zavedení letního času, snad ještě nikdo nepoukázal... 
 
Na to, jaký jsi levičák, se vyjadřuješ jako hotovej liberál.
 
Levičáctví (či spíše levicové smýšlení) se s většinou liberálních hodnot nevylučuje. Levicových liberálů je...
 
Ty sám se k nim ale nepočítáš...
 
K levicově smýšlejícím jedincům zcela určitě ano - a z liberálního směru si vybírám jen jednotlivosti. Svým založením jsem naopak hluboce konzervativní.
 
To jako že jsi "levicový konzervativec" nebo "konzervativní levičák"? Jde to vůbec dohromady?
 
Asi jo... Jsem vlastně takovej KOZEL: KOnzervativní ZElenej Levičák.
 
To by byl hezkej název pro politickou stranu: Konzervativní zelená levice... A ve znaku by mohla mít třeba ladovsky vyvedeného kozla...
 
Tak nějakou takovou stranu založ. Teze ideového programu najdeš na úvodní straně těchto stránek.
 
Tak nevím, jestli bychom vůbec získali nějaké členstvo. Dnes je v módě bezohledný ultraliberální egoismus. 
 
A to je pravý opak toho "kozla".
 
Tak nic, no... 
 
 
- - - 
 
 
 
 
2.5.2011
 
 
 
Ani se Tě snad nebudu ptát, jestli jsi byl na cyklojízdě.
 
Ta otázka je naprosto na místě. Nechybělo mnoho a býval bych vynechal první velkou cyklojízdu za posledních šest let.
 
To Ti není podobné. Jak by se to tak asi mohlo stát?
 
Pracovní zaneprázdnění. Měl jsem na tu dobu klienta, kterého si vážím natolik, že bych kvůli němu oželel i účast na cyklojízdě. Ale není to kvůli penězům.
 
A jak to nakonec dopadlo?
 
Čirou náhodou přišel dřív, končili jsme ve čtvrt na sedm, takže jsem se pak tryskem přesunul na Jiřák a ještě stihl odjezd.
 
A jaké máš z cyklojízdy dojmy?
 
Jen ty nejlepší. Nejsem sice příznivcem masových akcí, ale v případě cyklojízdy (a protestů proti lidožroutské vládě) rád udělám výjimku.
 
Kolik vás tam bylo?
 
Podle objektivních odhadů (policie) kolem pěti tisíc. Nevšiml jsem si ale, že by to někdo důsledně počítal. Ale dá se to například z videozáznamů pořízených z lávky nad jižnám předmostím Nuselského mostu.
 
 
Vraťme se k tomu blokování dopravy. Podle mě je to fakt. Cyklojízda určitými místy projížděla i několik desítek minut a celkově trvala více než hodinu...
 
Nikdo nepopírá, že takhle velká akce automobilovou dopravu ve městě zpomalí a místy na chvíli i zastaví. No a co? Je to jen dvakrát do roka na pár desítek minut. Pražskou dopravu blokují nejvíc sami motoristé, a to mnoho hodin denně prakticky každý den. Nemluvě o tom, že hustý automobilový provoz zase naopak permanentně komplikuje průjezd městem pro cyklisty. O  tom ale už nikdo nemluví. 
 
 
- - - 
 
 
 
 
20.5.2011
 
Dnes půjdu rovnou k věci: Jak hodnotíš včerejší cyklojízdu?
 
Byla vskutku netradiční, jak avizovali organizátoři. Byla o něco delší než jiné "malé" cyklojízdy, měla poněkud netypický cíl (Opatov na Jižním Městě) a relativně vyšší účast než je u malých cyklojízd běžné - od oka jsem to odhadoval na 250 lidí, ale mohlo to být i víc. Z tohoto hlediska ji považuju za velmi úspěšnou.
 
Tvoje odpověď vypadá jako příprava na jedno velké "ALE".
 
Je to tak. Velmi dobře víš, že patřím spíše k radikálnějším cyklojezdcům a odpůrcům motorismu, ale i já mám někde nějaké hranice.
 
No tak to už muselo stát opravdu za to, když to zviklalo i Tebe...
 
Naprosto v klidu mě nechávali troubící a nadávající řidiči osobních aut, které jsme svou hromadnou přítomností na pár minut zdrželi. To k cyklojízdám prostě patří a těch pár minut zdržení (víc to nebylo) opravdu nikoho nezabije. Sami motoristi se  těmi svými věčnými zácpami vzájemně zdržují podstatně déle a hlavně častěji, než to kdy mohou dokázat cyklisté svými cyklojízdami. Přežil bych asi i konflikt(y) s řidičem staré otřískané (původně asi bílé) mercedesky s registrační značkou Pardubického kraje, který neudržel nervy na uzdě a vynucoval si průjezd tím, že začal svým vozem do pelotonu cyklistů velmi nebezpečně najíždět. Pochopitelné pro mě byly i reakce špuntařů, kteří mu vlastními těly v ohrožování ostatních cyklistů bránili, což se neobešlo bez fyzické potyčky.
 
Už tohle vypadá dost dramaticky. Bylo to opravdu nutné?
 
Jak říkám - bylo to na hranici toho, co jsem ještě schopen skousnout. Uznávám, že určitým konfliktům s řidiči zřejmě není možné se vyhnout, protože ne každý má pochopení pro takovouto akci a někteří z nich prostě sklouznou ke zkratkovitému jednání, kdy využijí své hmotnostní převahy a použijí automobil jako výhrůžku a posléze často i jako zbraň proti projíždějícím cyklistům.
 
Jak Tě tak poslouchám, u konfliktů s řidiči aut nezůstalo...
 
No a to se dostávám k situaci, která už překročila míru mé tolerance. Cyklojízdy mají ve svých pravidlech, že nesmí omezovat nebo dokonce blokovat veřejnou dopravu. A to se v tomto případě bohužel stalo.
 
Cyklojízda porušila svá vlastní pravidla? Bránili jste v průjezdu veřejné dopravě?
 
Přesně tak. Nedokážu posoudit, nakolik to bylo nutné kvůli bezpečnosti cyklistů. Já osobně jsem byl připraven uhnout a umožnit průjezd, ale uznávám, že v tom množství by to nebylo nijak snadné, ale snahu jsme snad projevit mohli...
 
Vznikl nějaký konflikt?
 
Bohužel ano. Narazili jsme na poněkud výbušného řidiče městského autobusu, spíš bych řekl psychopata, protože jeho reakce (byť vyprovokovaná zašpuntováním jeho dráhy) byla naprosto neadekvátní a nebojím se říct zločinná.
 
Takže drama vrcholí... Co se tedy stalo?
 
Jak to obvykle bývá, jeden velmi zkušený špuntující cyklista (jméno říkat nebudu, protože předpokládám soudní dohru) se postavil před vozidlo, aby nemohlo vjet mezi ostatní. Jenže ten řidič autobusu nevydržel a začal na něj najíždět tak, že do něj skutečně narážel. Byla jen zásluha zkušenosti a dobré fyzické kondice dotyčného špuntaře, že ho těmi nárazy nepovalil na zem. Ať měl tento řidič sebepádnější důvod ke vzteku, tohle si prostě dovolit nesmí a ze svého laického právního pohledu si myslím, že se dopustil závažného trestného činu. Takový člověk nemá za volantem co dělat, natož řídit vozidlo hromadné dopravy.
 
Hele, asi náš rozhovor na chvíli přerušíme - vypadáš dost rozhorleně....
 
Snad ještě doplním, že ten bílý mercedes cyklojízdu pronásledoval po celý zbytek její trasy a já jsem měl strach, jestli si nebude chtít vyřizovat účty s nějakým jednotlivým cyklistou, až se v cíli odpojí od hlavního pelotonu.
 
 
- - -
 
Máš tedy opravdu velmi zajímavé myšlenkové pochody: Nejdřív to vypadá, že budeš kritizovat cyklojízdy pro jejich přílišnou agresivitu, ale nakonec z toho vyleze odsouzení řidiče autobusu městské hromadné dopravy, kterému jste blokovali cestu... Nechceš to nějak vysvětlit?
 
To víš - stárnu a už neudržím myšlenku (moč a stolici snad zatím ještě ano). Ale vážně: Myslím, že je to naprosto v pořádku. Ano, specielně tuto cyklojízdu mi pokazilo to, že organizátoři nejen nedodrželi jedno ze svých vlastních pravidel, a to, že cyklojízdy nebudou blokovat hromadnou dopravu, ale sami se na jeho porušení aktivně podíleli. V žádném případě to neznamená, že jsem na cyklojízdy zanevřel, ale je zapotřebí dořešit vztah k hromadné dopravě. 
 
Na cyklojízdách se mi od jejich počátku líbila snaha ukazovat vlídnou tvář chodcům a právě hromadné dopravě. Kolo ve městě má smysl především jako alternativa k INDIVIDUÁLNÍ automobilové dopravě. 
 
Jaký smysl tedy měl konflikt s řidičem autobusu?
 
Příčina je mi jasná: Šlo o to ochránit bezpečí účastníků akce, což znamenalo nedopustit, aby se doprostřed pelotonu vecpal autobus.
 
V případě, že se řidič ale rozhodne mezi účastníky vjet, je to neřešitelná situace, pokud nemá dojít k násilnému zablokování, k jakému došlo při této poslední cyklojízdě...
 
Přesně tak. Ale to nijak nesnižuje vinu řidiče autobusu, který najížděl do blokujícího cyklisty a jednoznačně se dopustil trestného činu těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu. Představuju si, že adekvátní reakce řidiče by byla zavolat policii, ale tohle je na kriminál.
 
A jsme u toho: Měli jste policejní doprovod jako v dubnu?
 
Neměli. A podle mě to byla chyba. Organizátoři nejspíš nepředpokládali takhle vysokou účast, tudíž ani nepředvídali, že kvůli tomu bude zapotřebí při přesunu Prahou kvůli bezpečnosti účastníků porušovat dopravní předpisy. Nejspíš proto tuto akci ani oficiálně nenahlásili. 
 
A pokud by byla akce řádně nahlášena, obdrželi byste automaticky policejní doprovod?
 
To si nejsem jist, ale ze zkušenosti s jinými (nejspíš ohlášenými) "malými" cyklojízdami vím, že při shromažďování před jízdou nás zpovzdáli sledovala policejní hlídka, která se pak na základě počtu účastníků rozhodla akci doprovodit nebo jí naopak nechat volný průběh. Počítám, že tentokrát by zvolila variantu první.
 
Tak tos měl říct rovnou, že se jednalo o neohlášenou akci, při které byly porušovány zákony...
 
I tak se na to lze dívat...
 
A to Ti nevadí účastnit se nepovolených akcí?
 
Ani ne. Nejsem si jist, zdali účastník jakékoli podobné akce je povinen si předem zkontrolovat, zdali je akce řádně nahlášena.
 
To je dost alibistické. Přehazuješ tak odpovědnost na organizátory.
 
Vlastně jo. Samotnou účastí na akci (jízdou v pelotonu) jsem se snad žádného zločinu nedopustil.
 
Chceš říct, že jsi během této cyklojízdy neporušoval dopravní předpisy?
 
Porušoval. A jinak to ani nebylo možné. Například jedním z hlavních principů, které je třeba dodržet, je, že se peloton netrhá, tj. že vjede-li čelo pelotonu do křižovatky na zelenou, peloton projíždí jako celek (jako jedno vozidlo), a to i tehdy, pokud během průjezdu padne červená. Zkus si představit, že bych se uprostřed jedoucího pelotonu najednou zastavil jen proto, že na semaforu padla červená, zatímco ostatní by pokračovali v jízdě...
 
Hm, a to byl jediný Tvůj prohřešek?
 
Ještě jsem během celé jízdy porušoval pravidlo o jízdě za sebou. Jel jsem celou dobu jako druhý zprava. Ale dokážeš si představit, že by několik stovek cyklistů jelo "spořádaně" po jednom za sebou? To by podle mě tu dopravu ochromilo daleko citelněji a na mnohem delší dobu. Vlastně by to byla vynikající forma protestu, kdybychom všichni úzkostlivě dbali všech pravidel... Teď si uvědomuju, že vlastně ani nevím, jestli neexistují nějaká speciální dopravní pravidla pro "sevřený útvar" cyklistů - obdobně jako když pochoduje útvar vojáků nebo se pěšky po silnici přesouvá třeba školní kolektiv...
 
Bude mít tato Tvoje negativní zkušenost nějaký dopad na Tvou účast v příštích cyklojízdách?
 
Nejspíš ne. Ale pokud se z konfliktů s řidiči MHD stane pravidlo, svou účast bych samozřejmě zvážil. Nebojujeme přece proti hromadné dopravě, ale proti bezohledným jedincům, kteří si "musí" po Praze vozit zadky v autě a kvůli kterým se v Praze nedá už pomalu ani vyjít z baráku, aniž by člověk byl vystaven jedovatým zplodinám, zdraví ohrožujícímu hluku a permanentnímu fyzickému ohrožení. A to nemluvím o stamiliardách korun proinvestovaných (či spíše utopených) ve zbytečných, předražených a silně předimenzovaných stavbách dopravní infrastruktury v Praze a celém okolí, které díky tomu už vypadá jako měsíční krajina.
 
 
- - - 
 
 
 
 
Co se aktuálně děje NaKole.cz?
 
Máš to mít: Zaujala mě fáze diskuse, kde se mluví o tom, proč všichni stávající motoristé nutně MUSÍ jet autem a proč to v žádném případě nejde jinak. Jako argument se používá, že každý někam něco veze. Tenhle argument je velmi oblíbený, protože se nedá prokázat, že někdo zrovna nemá nic v kufru auta. A tak se obhájci aut tváří, jako by úplně všichni, kdo jezdí po městě autem, pokaždé vezli metráky nákladu. Jaký je to nesmysl, vědí i oni, ale jim stačí, že se nedá dokázat opak, aniž bychom zasahovali do soukromí motoristů.
 
A jak chceš tedy dokázat, že zastánci cyklodopravy mají pravdu?
 
Mně osobně na to stačí zdravý rozum. Nikdo soudný přece nezpochybňuje potřebu automobilu v případě zásobování, sanitek, hasičů atd. Ale jaké procento dopravy ve městě tato vozidla dnes představují? I kdybychom započítali řemeslníky s jejich dodávkami plnými nářadí a materiálu, jsme někde na deseti procentech (kdoví jestli) objemu individuální dopravy. 
 
Tady jde o něco absolutně jiného: O individuální dopravu do zaměstnání a další soukromé jízdy. Jak potom vysvětlíš, že někdo se v Praze bez auta bez problému obejde a jiný Ti snese tisíc důvodů, proč to nejde?
 
Hodně se v té diskusi mluví o energetické náročnosti dopravy, o elektrokolech atd.
 
Když porovnám energetickou náročnost jízdy na kole a jízdy autem, tak auto spotřebuje pro přepravu jedné osoby nejméně desetkrát (někdy až třicetkrát) víc energie než jezdec na kole. Hlavní příčinou tohoto nepoměru je fakt, že auto veze především samo sebe. Pasažér představuje méně než desetinu přepravované hmotnosti.
 
Co se týče elektrokola, nemám na to nijak vyhraněný názor. Vnímám ho podobně jako invalidní vozík. Je to prostě jen pomůcka pro ty, kteří mají nějaký fyzický handicap a nejsou schopni šlapáním vyvinout dostatečnou sílu pro vlastní přesun nebo pro přepravu případného nákladu.
 
Nenapadlo Tě, že elektrokola využijí třeba starší ročníky, které nemají už tolik sil na to, aby šlapali do kopce na kole?
 
Ale ano, nic proti tomu nemám. Jen si nejsem jist, nakolik je elektrický pohon využíván pro kompenzaci chybějících sil starších (tedy nejspíše pozdně důchodových) ročníků a nakolik pro pouhé zvýšení jízdního "komfortu" u (relativně) mladých lidí, kteří by tu sílu měli. V tom druhém případě se moje vnímání elektrokol už blíží vnímání elektromobilů.
 
Proč ne rovnou automobilů?
 
Protože v případě elektrického pohonu se životní prostředí ničí jinde než v místech s maximální koncentrací lidí, jako jsou města. Od spalovacích motorů vzniká hluk, a vzniklé zplodiny se přesouvají bezprostředně do plic lidí. Ostatní parametry mají elektromobily ale shodné s ostatními auty. Myslím tím fyzické ohrožení chodců a cyklistů, vytváření dopravních zácp a podobně.
 
Co Tě ještě na té diskusi zaujalo?
 
Například suverénní tvrzení jednoho tamního komika, že motoristé mají místo k parkování "předplaceno" svými daněmi. Větší blbost jsem už dlouho neslyšel. To mají předplacenou nejspíš i devastaci krajiny silniční a dálniční infrastrukturou a samozřejmě pak i vytváření hluku, produkci a víření karcinogenního prachu, zamořování ovzduší exhalacemi, fyzické ohrožování lidí a tak podobně. Je neuvěřitelné, kam až jsou někteří ve své argumentaci schopni zajít, aby si pro sebe zdůvodnili svou bezohlednost vůči okolí, vyplývající z jejich vlastní nepřekonatelné pohodlnosti...
 
Od stejného autora mi pak hnulo žlučí to povýšené zatracování veřejné dopravy. Tady je opravdu vidět, že i zdánlivě věcné, technické diskuse mají vlastně vždy sociální rozměr. Ten, kdo opovrhuje například hromadnou dopravou, si vždycky najde tisíce technických a "neprůstřelně logických" argumentů, proč je samozřejmě správné a vlastně naprosto nutné soukromým autem zabírat místo na veřejné ulici, smrdět lidem pod nos, fyzicky je ohrožovat a obtěžovat je hlukem. Tihle lidé by měli prožít aspoň měsíc ve městě, kde by se opravdu VŠICHNI rozhodli stejně jako oni jezdit po městě výhradně autem, aby si uvědomili, že oni (stávající městští motoristé) si určité věci mohou dovolit jen proto, že si je druzí dovolit nemohou nebo mají určité zábrany, které oni neznají a tudíž ani nechápou.
 
Začínám tušit, kam tím míříš. 
 
Tušíš asi správně. Člověk by měl vlastní chování poměřovat představou, že by se stejně chovali VŠICHNI. Moje ježdění na kole po Praze je mimo jiné vedeno vědomím, že VŠICHNI autem po Praze jezdit nemohou - to by bylo hotové peklo. Kdežto kdyby VŠICHNI jezdili po Praze na kole (nebo třeba alepsoň veřejnou dopravou), byl by tu přímo ráj na zemi. 
 
No, tak ses zase vypovídal ze svých fobií a teď mi zase řekni něco o svých cyklistických výkonech.
 
Nic extra se neděje. Od chvíle, co jsem (před třinácti lety) začal svoje ježdění měřit, jsem překročil 80.000 km. Ale to mi nepřipadá jako kdovíjak ohromující číslo. Fakt na druhou stranu je, že mezi diskutujícími NaKole by se asi nenašlo příliš mnoho lidí, kteří za posledních třináct let najezdili takovouto porci kilometrů, natož takřka výhradně v tak kopcovitém městě, jako je Praha, mezi všudypřítomnými auty, náklaďáky, autobusy a tramvajemi.
 
Copak? Zase se potřebuješ vymezovat proti "cyklopaďourům"?
 
Koukám, že Tě můj novotvar zaujal. Je to ale přesné. Vlastně jsem o tom psal už před šesti lety ve svém zdejším článku "Není cyklista jako cyklista". Vždyť i na diskusní fórum NaKole jsem přišel právě kvůli jeho zaměření na městskou cyklistiku. Dnes už je ale plně ovládáno úplně jiným typem cyklistů.
 
Myslíš, že dnes ještě někdo vůbec tuší, kdo to jsou nebo spíše byli "paďouři"?
 
Snad jo. Slovo je to sice možná trochu starší, ale jeho obsah je dnes neuvěřitelně aktuální. 
 
Tak mě tedy pouč. Přiznám se, že význam tohoto slova vnímám spíše mlhavě...
 
Paďouři  jsou výhradně konzumně orientovaní maloměšťáčtí omezenci, kteří si na jednu stranu potrpí na okázalou módnost svého vzezření a chování, na druhou stranu milují peníze, luxus a pohodlí. Jedním z jejich výrazných znaků je lhostejnost až bezohlednost k životnímu prostředí, povýšené opovržení pro nemajetné spoluobčany, ostražité až paranoidní nepřátelství k jinak smýšlejícím osobám či jiným kulturám a až nechutná podlézavost vůči skutečně bohatým a vlivným lidem, kterým se až komicky snaží podobat a hlavně vyrovnat tím, že napodobují jejich manýry a v rozporu se svými vlastními zájmy často volí i stejné politické strany.
 
No počkej, přesně z tohoto prostředí se ve dvacátých a třicátých letech přece zrodil fašismus a národní socialismus...
 
To raději ponechám bez komentáře.
 
 
 
- - - 

 
 
2.6.2011
 
Tak co je nového? 
 
Co by bylo? Vše je po divokém víkendu opět v normálních kolejích: Moje cyklistické výkony se dostaly zase do normy, tj. najezdím už jen 40 až 50 km denně, trochu mi přibylo práce, což je na jednu stranu příjemné (nedokážu si představit, že bych neměl do čeho píchnout), ale na druhou stranu jsem o to víc večer unavený. Ale zase to nijak nepřeháním. Bývaly doby, kdy jsem pracoval nejméně o polovinu více. V poslední době se mi opět množí velmi pozitivní ohlasy na kvalitu mé práce, což mě psychicky nesmírně posiluje. Je zajímavé, že ta chvála přichází vždy ve vlnách. Moc si to nedokážu vysvětlit. Jedno z možných vysvětlení je, že se mi někde něco povede, někdo mě za to pochválí, mě to motivuje k vyššímu úsilí, to se projeví někde jinde, kde mě opět pochválí... A tak dokola. Pak se z této úrovně kvality stane norma a zase nějakou dobu čekám, až se mi někde něco zase o trochu víc podaří - a "kolečko" se opakuje. 
 
To jsi tak ješitný, že potřebuješ, aby Tě pořád někdo chválil?
 
To není ješitnost. Člověk ke svému životu potřebuje pocit, že to, co dělá, má nějaký smysl. Je potřeba, aby člověk za sebou viděl kus práce, nějaké dílo atd. V mém případě plody mé práce vlastně sklízí někdo jiný (moji klienti), a to většinou v okamžiku, kdy u toho nejsem. Takže jediná zpětná vazba, kterou mám, je jejich uznání, spokojenost (někdy až nadšení) a ocenění mých metod práce.
 
Pokud ke své práci používáš nějakých metod, tak snad volíš podle svého svědomí to nejlepší, co můžeš. Pak ale nepotřebuješ, aby Ti někdo neustále potvrzoval správnost této volby...
 
To by ses divil. Můj obor zvláště v posledních letech podléhá velkým a dlouhodobým módním výkyvům a já se zrovna v tuto chvíli nalézám v přesné opozici vůči stávající módě, takže to nemám zas až tak lehké...
 
To nechápu. Pokud je klient spokojen, nemáš snad důvod o svých metodách pochybovat.
 
Tak jednoduché to není. Pokud pracuju přímo pro klienta, pak není o čem mluvit. Ale já taky občas vykonávám práci, kterou mi zadává zprostředkující agentura, a ta se mi do mých metod snaží mluvit právě pod vlivem těch módních trendů. Někdy je pro ně důležitější, abych dodržel jejich pokyny, než spokojenost (jejich) zákazníka. Takže je to v mém případě občas boj. Občas mi připadá, že si ta agentura spokojenost zákazníka (s mou prací) ani nezaslouží, protože mi tou svojí zabedněností prakticky hází klacky pod nohy. Zákazník je vlastně spokojen NAVZDORY tlaku zprostředkující agentury. 
 
Proč s tím zákazníkem tedy nejednáš přímo bez zprostředkování tou agenturou? Měl bys to jednodušší a asi bys i víc vydělal...
 
Pokud mi tu práci agentura jednou zprostředkuje, nebylo by fér jim toho klienta vyfouknout. A já podrazy prostě nedělám, a to ani kdyby mi za to nic nehrozilo. Můj vlastní prospěch není jediným a vlastně ani hlavním motivem mého jednání.
 
To se pak ale nediv, že se pořádně neprosadíš a zůstaneš pořád jen tím posledním troubou, z jehož práce žije spousta dalších lidí.
 
Snažím se na to takhle nehledět. Nějaké sebeprosazování je mi absolutně cizí. Já chci PRACOVAT, tedy živit se prací, nikoli se PROSAZOVAT. Já vím, že podle současných měřítek je úspěšný jedině člověk, který se prosazuje, a nikoli ten, který pracuje. Ale za tuhle cenu já po úspěchu netoužím.
 
 
A ono se to nějak vzájemně vylučuje?
 
Samozřejmě. Samotnou prací se ještě nikdo neprosadil. Jak se třeba může "prosadit" například taková paní učitelka v mateřské školce? Tím, že bude více a kvalitněji pracovat? Myslíš, že tím něčeho dosáhne? Že se prosadí? Kdo se prosazuje, nemá čas pracovat. I když samozřejmě tihle lidé budou tvrdit, že sebeprosazování je taky práce. Tomu se ale můžu jen usmát. Zdaleka ne každou námahu a zdaleka ne každé úsilí lze považovat za práci.

 
 
- - -

 
Koukám, že jsi udělal docela radikální zásah do struktury svých stránek. Má to nějaký hlubší smysl?
 
Vytvořil jsem novou sekci s názvem "Kolem NaKole" http://www.medved.wbs.cz/Kolem-NaKole.html , kam chci soustředit svoje dojmy ze svého někdejšího působení na tamním fóru, z tamní dlouhodobé šikany ze strany některých jedinců a ze svého nespravedlivého vyloučení. Přesunul jsem tam z této sekce vše, co se za poslední dva roky týkalo tohoto tématu, a založil jsem tam také podsekci s názvem "Starší vzkazy" http://www.medved.wbs.cz/Starsi-vzkazy.html , kam jsem přesunul veškeré vzkazy (a moje reakce na ně) týkající se diskusního fóra NaKole. I když vůbec není snadné ji najít. To mi ale vůbec nevadí, protože většina těch komentářů je dost kontroverzních. Mazat se mi je ale nechtělo, protože by mi pak připadalo, že křivím skutečnost a znemožňuju čtenářům udělat si vlastní obrázek. Reagovat na ně půjde ale zase jen v sekci "Vzkazy".
 
A proč ses takto rozhodl?
 
Není to proto, že by si toto téma zasloužilo nějakou výjimečnou pozornost. Spíš naopak - vlastně jsem to tak trochu "uklidil", aby nevznikal dojem, že žiju jen tímto tématem. Navíc je to natolik specifické téma, že pochybuju, že by mohlo zajímat kohokoli kromě lidí, kteří tam v letech 2007 až 2010 působili.
 
Myslím, že to bylo moudré rozhodnutí. I mně začalo připadat, že ty Tvoje bolístky z Tvého působení NaKole.cz zastiňovaly a vlastně i přehlušovaly všechno ostatní, což je myslím trochu škoda.
 
No, na druhou stranu koho zajímá, kolik najezdím kilometrů na kole nebo čím mě zase naštvali pravicoví politici? Stejně mám pocit, že většina návštěvníků mých stránek jsou lidi z NaKole.cz ...
 
A vadilo by Ti to?
 
Vůbec ne. Byla a je tam spousta hrozně fajn lidí, kteří se vůči mně "provinili" snad jen tím, že se mě aktivně(ji) nezastali proti Radčiným zlým výpadům a těm jejím odporným pomluvám. Je to sice škoda, ale nebyla to přece nějaká jejich povinnost. Jen doufám, že jsou to právě oni, kdo na tyto stránky občas přijdou. Rád si s nimi "popovídám" i v rubrice Vzkazů.
 
- - -
 
24.6.2011
 
 
A víš, že poté, co jsi odtud přesunul ty Tvoje stesky z diskusního fóra někam jinam, se tu mnohem líp dýchá?
 
Vždyť kvůli tomu jse to udělal. Už mi to vadilo, ale přesto si myslím, že je potřeba o tom čas od času mluvit.
 
Proč myslíš? 
 
Zlo by nemělo být zapomenuto. Na to jeho pachatelé čekají, aby se otřepali a mohli se tvářit, že se vůbec nic nestalo, a případně v tom pokračovat. A vůbec: Dost o tom tady!
 
Už mlčím. 
 
 
 
 
- - - 
1.7.2011
 
 
Skončil školní rok, končí druhé čtvrtletí a první pololetí kalendářního roku a Ty nebudeš bilancovat?
 
Myslíš pracovně nebo cyklisticky?
 
To je jedno - prostě nějaká čísla, statistiky... 
 
Pracovní statistiky jsou nezajímavé proto, že jsou ovlivněny nejen mou pílí, ale také velikostí a strukturou poptávky po mých službách, takže ...
 
Promiň, že Tě přerušuju. To jako že nemáš dost práce, nebo naopak, že nedokážeš odmítnout klienta, i když máš prakticky plno?
 
Zažil jsem v hojné míře už obojí. 
 
A jak je to teď?
 
Teď je na trhu velmi zvláštní situace: Je vysoká poptávka po méně kvalitních a tudíž lacinějších službách. Už ani nepamatuju, kdy jsem měl naposled příležitost opravdu ukázat, co (v jaké kvalitě) umím. Výsledkem je, že prací trávím sice relativně hodně času (zhruba 150% regulérní pracovní doby), ale přitom ani zdaleka nevyužívám své možnosti a mým představám pak často neodpovídá ani finanční ohodnocení. 
 
Myslíš, že tahle Tvá zkušenost se dá nějak zobecnit?
 
Určitě. Obklopuje nás to všude. Nazval bych to cenově orientovaným trhem. Neskutečná kvanta zboží a služeb, ale takřka vše v mizerné kvalitě - na jedno použití. Ale hlavně když všichni ušetříme...    Ve skutečnosti je to nevídaný úpadek.
 
Slyšel jsem od Tebe v poslední době něco pozitivního? Přijde mi, že jsi děsnej škarohlíd.
 
Moje reakce jsou prostě autentické. Nebudu se tvářit nadšeně a pozitivně, když  k tomu není sebemenší důvod. Když se člověk topí v rybníce, nemá přece čas ani náladu náležitě ocenit třeba to, že v té vodě nejsou sinice nebo že se tamní ryby těší dobrému zdraví... Určitě bych našel pár pozitivních věcí, ale jsou to věci vyloženě okrajové. Skutečně důležité věci se vyvíjejí VELMI špatným směrem.
 
Tak dost! Tohle člověk nevydrží poslouchat moc dlouho. Vždyť bych z toho za chvíli dostal deprese... 
 
- - - 
 12.7.2011
 
 
Co jsi to prosímtě zase udělal se strukturou svých stránek? Teď aby se v tom prase vyznalo.
Na první podívání to vypadá, jako bys toho polovičku vyházel...
 
Opak je pravdou: Spíš si naopak připravuju prostor pro určitou "expanzi". Všechny rubriky zůstaly zachovány, jen jsem "Autistu" schoval pod "Kdo jsem", všechny své antimotoristické texty jsem soustředil do rubriky "Proč nejsem motoristou", cyklistické texty do rubriky "Není cyklista jako cyklista" a v rámci "OTÁZEK A ODPOVĚDÍ" lze teď najít jak moje stesky "Kolem NaKole", tak i (zatím prázdnou) rubriku "Ursus politicus", kam časem soustředím naše rozhovory na politická, ekologická a další příbuzná témata. Časem tu možná ještě založím speciální podrubriku o svém ježdění na kole, kde se budu nezřízeně chlubit ujetými kilometry a rostoucím počtem zničených kol. 
 
- - -
 
24.10.2011
 
Koukám, že došlo k dalšímu radikálnímu řezu v obsahu a struktuře těchto stránek...
 
Ano. Moje zdejší texty a naše rozhovory týkající se diskusního fóra NaKole a jedné tamní diskutující byly nevhodně zneužívány pro nefér útoky na toto fórum. To rozhodně nebyl můj cíl, a proto jsem všechno, co se diskusního fóra NaKole týkalo, smazal. Což ovšem neznamená, že je tam všechno v pořádku a že se z Radky stala světice.
 
 
- - - 
 
16.11.2011
 
To tuhle část svých stránek už nebudeš doplňovat? O kole a svém ježdění máš sekci "Cyklofantom" (mimochodem dost praštěnej název), pro svoje politické výplody máš sekci "Ursus politicus" (to už je o něco lepší) a tu sekci o Radce Jandové jsi doknce slíbil časem zrušit...
 
Já nevím. Rozhodně bych to tu nechtěl nechat úplně ladem. Už jen proto, že je to první, co případný návštěvník otevře. Prostě se tu budu věnovat věcem, které nesouvisejí s politikou ani s mým ježděním na kole.
 
A zabýváš se vůbec nějakými takovými tématy?
 
Fakt je, že mám teď trochu jiné starosti. Věnuju se hodně své práci a pokud přemýšlím o něčem jiném, tak o politice a o svém ježdění.
 
Co třeba Tvůj antimotorismus?
 
To je pravda. Ale to vlastně souvisí hodně s tou mojí městskou cyklistikou. Ale ať máš klid: Hodně teď přemýšlím o chování motoristů v situaci, kdy je všudypřítomná ta inverze a spoustě lidí se špatně dýchá, jsou teď daleko častěji nemocní atd.
 
A k čemu jsi dospěl?
 
Že jsou to bezohledná hovada.
 
Všichni?
 
Prakticky všichni. Svoje zájmy a své pohodlí nadřazují zdraví svých spoluobčanů. Ať mi nikdo netvrdí, že by se drtivé většině z nich stalo něco hrozného, kdyby jeli hromadnou dopravou. Ať mi nikdo netvrdí, že jsou všichni invalidní a neujeli by stejnou vzdálenost aspoň za takto výjimečné situace na kole.
 
V tomhle počasí!?
 
Co je na tom? To je jen otázka vhodného oblečení. Dokonce se člověk ani tolik nezpotí, což obvykle bývá jeden z hlavních argumentů proti dojíždění na kole do práce. Mně se při těchto teplotách jezdí úplně nejlíp.
 
A co ten zbytek, který prostě vyjet musí? To jsou podle Tebe taky hovada?
 
Ano, jsou. Co znamená, že MUSÍ? To jedou někomu zachraňovat život? Nebo všichni vezou dítě s horečkou do nemocnice? Nevidím mnoho jiných důvodů, proč by někdo měl hazardovat se zdravím ostatních lidí.
 
Třeba jedou tím autem a ne na kole právě proto, aby nemuseli po cestě dýchat zplodiny z (ostatních) aut...
 
No, tak to je logika hodná motoristů: Abych nemusel trpět dopady bezohledného chování jiných lidí, tak se k tomu bezohlednému chování připojím... Ale máš pravdu: Takhle to u většiny z nich funguje. Mám to ověřené.
 
Ty ses na to těch lidí nějak dotazoval?
 
Ani jsem nemusel. Říkají to (jinými slovy) sami. Stejnou logiku má třeba výtka jednoho superinteligentního řidiče, který na mě kdysi z okýnka svého auta hulákal, že jsem sebevrah, když se vydám do pražského provozu na kole.
 
Jak to spolu souvisí?
 
No tak, že ON (ten nadávající) se podílí na vytváření nebezpečného prostředí a svou výtkou dává najevo, že ON by se tomu riziku, které v tuto chvíli sám spoluvytváří, nevystavoval. Jaký je tedy rozdíl, když to vztáhneme i na jedovaté zplodiny? ON přece (ani za inverze) nepojede na kole, a to proto, aby nemusel dýchat zplodiny produkované těmi, kdo se chovají stejně jako on.
 
Co takovým lidem odpovídáš?
 
Oni většinou žádnou odpověď neočekávají. Oni chtějí jen nadávat a něco si tím kompenzovat, zvyšovat si své seběvědomí nebo si tím možná uklidnit své špatné svědomí. Ale když už se k nějaké odpovědi dostanu, musím to vyjádřit hodně stručně. Oni a ni já nemáme čas se spolu dlouho vybavovat.
 
A co jim tedy říkáš?
 
Na výtku, že jsem sebevrah, jim říkám zhruba toto: "A není to tak, že vy řidiči jste daleko spíše vrazi než já sebevrah? Já se na svém kole bez problémů udržím, čili sám sebe rozhodně neohrožuju. Sebevrah přece je přece ten, kdo se zabije sám a ne někdo, koho zabije někdo jiný.
 
Tak to už je hodně obehraná písnička, že jsou motoristé vrazi...
 
Já ale nic takového netvrdím. Sám takové tvrzení považuju za (trochu) přehnané. Jen říkám, že tvrzení, že cyklisté v městském provozu jsou sebevrazi, je ještě daleko přehnanější, protože ta rizika nevytvářejí cyklisté, nýbrž motoristé. A ještě očekávají, že se všichni okolo budou proti tomu povinně chránit.
 
A zrovna tak jsem ochoten tvrdit, že ten, kdo za inverze vyjde na ulici pěšky nebo vyjede na kole, nehazarduje se svým zdravím. Naopak motoristé hazardují se zdravím svých spoluobčanů tím, že i za takovýchto okolností jedou po městě autem a otravují ostatním vzduch, způsobují jim nejen okamžité dýchací potíže, ale i dlouhodobější onemocnění. Prostě bezohledná hovada... Jiné označení pro ně nemám.
 
Zní to vůči motoristům sice hodně příkře, ale už mě nenapadá, jak bych je měl hájit.
 
Jejich chování je přinejmenším za inverze opravdu neobhajitelné. Ale jejich tupost a bezohlednost se projevuje i mimo ni. S podobnou motoristickou logikou" nadávají řidiči na zácpy v pražských ulicích. Vždyť jsou to ONI, kdo tuto situaci vytvářejí. Proč tedy nadávají? Měli by nadávat sami sobě. Takovým řidičům bych doporučoval změnu vyjadřování: Místo aby říkali "Právě trčím v zácpě", měli by říkat "Právě spoluvytvářím zácpu". A až budou nadávat na smog nebo v jeho důsledku sami onemocní, měli by si říkat "Způsobil jsem svým chováním sobě a mnohým dalším zdravotní potíže".
 
Mimochodem, jak Ty sám pociťuješ zhoršenou kvalitu ovzduší?
 
Na sobě nijak. Možná se občas cítím o něco více unavený, než bych čekal, ale to může mít spoustu jiných příčin. Takže hlavní dopad smogové situace pro mě spočívá v tom, že spousta mých klientů ruší naše setkání, protože jsou nemocní. Proto mám taky čas se tu takhle vykecávat. 
 
Tak aspoň nejezdí po Praze auty...
 
Za většinou z nich bych jel já na kole. Takže o nějakém pozitivním vlivu jejich nemocnosti na vytváření smogové situace se hovořit nedá.
 
 
To měl být vtip...
 
I nad vtipem se lze zamyslet vážněji... Místo toho, aby teď v důsledku smogové situace lidé leželi doma s nemocemi dýchacího ústrojí, mohl stejný počet motoristů zůstat doma preventivně a neprodukovat jedy... Na celé té situaci mi vadí nejvíc to, že tu inverzi často odnášejí jiní lidé než ti, kteří ji vytvářejí. Ale i to má obecnější platnost: Totéž se přece dá říci o současné finanční a hospodářské krizi. Pro tu to platí prakticky bez výjimky.
 
 
- - -
 
 
14.12.2011
 
 
Kde se touláš, že tu o Tobě není slyšet?
 
Je toho teď na mě moc.
 
Copak? Finanční starosti, problémy v práci, něco v rodině nebo snad zdravotní problémy?
 
Přiznám se, že trochu nastydlý už nějakou dobu jsem, ale to není ten největší problém...
 
To Ti nevěřím, protože Ty nejsi zvyklý stonat. Pokud vím, tak se rád chlubíš, že jsi měl poslední neschopenku ještě za komunistů.
 
Je to tak, ale to neznamená, že bych občas nějakou virózu neměl. Většinou to ale překonám, aniž bych musel nějak výrazněji zasahovat do svého životního rytmu.
 
Jinými slovy své nemoci přecházíš...
 
Takhle bych to nenazval. Mívám natolik lehké formy nachlazení, že s tím klidně vyjedu do mrazu na kole. I když teď už je to fakt na hranici. Ale spoléhám na svou přirozenou imunitu.
 
Takže zdraví důvodem Tvého dlouhého mlčení podle Tebe není. Co tedy? 
 
Rodinné problémy to taky nejsou. Naopak. Mám radost ze své prostřední dcery, která bude mít pozítří promoci.
 
Tak to jí (a vlastně i Tobě) gratuluju. Takže jsi vlastně šťastnej člověk...
 
Ano, jsem, protože pevné zdraví a rodinná pohoda jsou pro mě ty nejdůležitější hodnoty.
 
Jinými slovy máš problémy s prací a s penězi...
 
Jsem zvyklý žít velmi skromně, takže ani to není to hlavní. I když uznávám, že mě překvapuje jedna věc: Pracuju prakticky pořád stejně intenzivně (ne-li intenzivněji) a stejně kvalitně - a přesto strmě klesá moje životní úroveň. Dřív jsem ze svého příjmu bez problémů uživil pětičlennou rodinu, mohl jsem si dovolit dva měsíce prázdnin, volné víkendy, dovolené v tuzemsku i v zahraničí a ještě jsem velmi slušné částky spořil. Dnes živím prakticky už jen dvoučlennou domácnost, a přesto pracuju i o prázdninách a o víkendech, na zahraniční dovolené jsem už deset let nebyl a o nějakém odkládání uspořených prostředků dnes nemůže být řeč. Navzdory velmi úspornému životnímu stylu můj příjem stačí pokrývat už jen základní spotřebu. Pokud tento trend bude ještě nějakou dobu pokračovat, budu nucen začít část svých základních životních potřeb pokrývat z úspor, které ovšem taky nejsou nekonečné. Prostě nechápu: Za stejnou práci si dnes mohu dovolit jen malou část toho, co před nějakými šesti lety, a už opravdu jen zlomek toho, co třeba před dvanácti lety.
 
Jinými slovy prudce klesá reálná hodnota Tvého příjmu...
 
To mi nesděluješ nic nového. Spíš se ptám, PROČ tomu tak je. Oficiální inflace to nevysvětluje. Ta znehodnocuje mé příjmy a úspory daleko menší měrou, než jakou klesá má životní úroveň. Spíš bych to vysvětloval strukturou svého spotřebního koše. Prudce zdražují jen věci, které nezbytně potřebuju pro život. Klesají jen ceny věcí, které prakticky nekupuji. Takže moje "osobní" inflace je mnohonásobkem té oficiální.
 
Tak to chápu, že Tě to žere. Co s tím budeš dělat?
 
Jedno řešení je, že bych přestal sám pracovat a začal žít z výsledků práce někoho jiného. Mohl bych někoho zaměstnávat a ponechávat si tak část výsledku jeho práce. Samotnou prací se dnes nikdo slušně neuživí. Skutečně slušný příjem dnes vzniká jen manipulací s výsledky práce druhých. Jenže to naprosto odporuje mému přesvědčení. Kromě toho mě moje práce baví a to je pro mě větší hodnota než výše mého příjmu. Takže tudy cesta nevede.
 
A jiné řešení? 
 
Nějak to přetrpět. Vždycky je ještě prostor, kde se uskrovnit. Na kultuře, sportu, dopravě, ošacení, komunikačních poplatcích, energiích a vybavení domácnosti už víc šetřit nemůžu. Prostor je tedy už jen v množství zkonzumovaných potravin. Možná by mi to dokonce i zdravotně prospělo.
 
Je pěkné, že na všem hledáš nějaké pozitivní stránky, ale i to má své meze...
 
Já jen doufám, že moje omezování v jídle neskončí tím, že bych měl skutečný hlad.
 
A nevidíš prostor třeba v nákladech na bydlení?
 
Ano, to by možné bylo. Přiznám se, že nejsem schopen s dostatečnou přesností zkalkulovat, kolik bych ušetřil, kdybych se odstěhoval z Prahy a zbavil se lichvářského nájemného. Stouply by mi tím totiž prudce náklady na dopravu a nejspíš bych přišel i částečně o pracovní příležitosti. A to proto, že bych to měl za prací dál, takže bych některé zakázky vůbec nemohl vzít. Kromě toho bych část času, který teď věnuju práci, strávil dojížděním. Takže ta kalkulace vůbec není jednoduchá. Je tam příliš mnoho proměnných a hlavně nepředvídatelných faktorů.
 
Fakt je, že náklady na bydlení netvoří jen nájemné. Výdaje za energie a podobně by Ti asi moc neklesly. Samotné nájemné tvoří jen část výdajů na bydlení.
 
No právě. Donedávna jsem slýchal, jaký jsem vůl, že jsem si nekoupil byt do osobního vlastnictví. Teď už tyhle hlasy utichly.
 
Čím si to vysvětluješ?
 
Za prvé tím, že jsem prozíravě počítal s tím, že se může zhoršit moje příjmová situace a že bych tedy časem nemusel mít dost peněz na splácení případné hypotéky, za druhé mi už tenkrát bylo jasné, že zbavit se nájemného není až taková výhra - vidím teď kolem sebe, že lidi, kteří vítězoslavně a za neskutečně výhodných podmínek zprivatizovali obecní byt nebo na hypotéku zakoupili byt do osobního vlastnictví, mají problémy s výší příspěvků do fondu oprav, která se mnohdy blíží výši běžného (i tržního) nájemného nebo ji dokonce překračuje. Pro některé rodiny jsou tyto poplatky likvidační a nutí je ten byt zase prodat.
 
To je přece naprosto standardní řešení.
 
V normální společnosti snad, ale dnes ten prodej bytu ale nemusí vynést tolik, aby takového člověka zbavil dluhů vzniklých při jeho pořízení. Prodají byt, na který si vzali hypotéku - a stržená částka na splacení té hypotéky paradoxně nestačí... To byla pro mě do nedávna naprosto nepředstavitelná situace. Jak je vůbec možné, že výše hypotéky na začátku smluvního vztahu stačila na pořízení bytu nebo domu, ale jeho prodej už ji nepokryje? Podle mě je to opět jen skrytá lichva ze strany bank.
 
Takže máš pocit, že jsi zvolil správnou strategii?
 
Vlastně ano. Pro mě je podstatné, že jsem absolutně bez dluhů a že jsem v době, kdy to bylo možné, vytvořil nějaké úspory. Lidé, kteří zvolili opačnou strategii, se dnes často topí v dluzích a prakticky nemají kontrolu nad vývojem jejich výše. Stali se obětí a kořistí lichvářského systému.
 
Takže Tvoje obavy z budoucnosti jsou naprosto jiného druhu než u zadlužených lidí...

To ale neznamená, že žádné nemám. Největší obavy mám z toho, že někdo vytáhne z minulosti pár desetikorun, na které už třeba nebudu mít doklad, že jsem je zaplatil, a vytvoří z toho statisícový dluh. Skutečnost, že je něco takového dnes možné a legální, ze mě dělá nesmiřitelného odpůrce tržního hospodářství, které se bez státní regulace zákonitě zvrhává v legalizovanou lichvu a bezohlednou diktaturu peněz - soukromých nadnárodních finančních institucí a v mezinárodním měřítku pak ještě nikým nekontrolovaných amerických ratingových agentur.
 
- - -
 
15.2.2012
 
Vidím, že opět potřebuješ ventilovat svou politickou naštvanost...
 
Vlastně jsem si to už vylil.
 
Copak? Mám konkurenci? 
 
Byl jsem osobně na České správě důchodového zabezpečení odevzdat žádost o takzvaný "IOLDP" neboli "Informativní osobní list důchodového pojištění". To je termín, co?
 
Co blázníš? Ty se chystáš do důchodu a potřebuješ vědět, kolik máš odpracovaných let a jakou máš dobu pojištění?
 
Za sebe jsem si prakticky jen ověřil, jestli všichni moji někdejší zaměstnavatelé poslali zápočtové listy. Složitější je to ale u ženskejch, které mají nejrůznější náhradní doby započítávané různým procentem a podobně. Jednotlivec to nemá šanci bez podrobného studia zákonů a jejich neustálých novel vůbec zjistit.
 
A jak to tedy je?
 
Co mi řekli jako novinku, je, že se počítá jako náhradní doba i střední škola od patnácti let. Žil jsem v domnění, že až od osmnácti. To se týká ženskejch i chlapů. Pak jsem nevěděl, že vysoká škola se počítá jen osmdesáti procenty. Absolutně netuším proč. Asi se předpokládá, že už za komunistů byly takřka všichni studenti existenčně odkázáni na přivýdělek na brigádách jako dneska, tak jim to zkrouhli.
 
To se ale taky týká obou pohlaví...
 
Jo. Jen chlapů se týká pak stoprocentní zápočet vojenské služby, což se mě naštěstí netýká. Na vojně jsem nebyl a díky tomu jsem ještě živý. Já bych vojnu se stoprocentní pravděpodobností nepřežil.
 
To je zajímavé, ale o tom někdy jindy. Ale jaké jsou další náhradní doby důchodového pojištění?
 
Pak je u žen důležitá péče o děti do čtyř let. Bohužel je jedno, o kolik dětí pečuje současně. Pokud jich má několik po čtyřech letech, započítávají se jí za každé z nich čtyři roky. Pokud je měla třeba po roce za sebou, zpočítává se jí dohromady jen pět, šest let. Za každé další dítě už jen rok. Prostě od narození prvního do čtyř let věku posledního.
 
Co když měla žena dítě už na vysoké škole? Sčítají se jí ty náhradní doby?
 
To nevím, ale myslím, že se jí doba péče o dítě na vysoké škole bude započítávat sto procenty a nikoli těmi osmdesáti. To je asi vše.
 
A pak asi už jen doba zaměstnání...
 
Ne, pak je tam ještě náhrada za dobu nezaměstnanosti. Pokud je člověk před pětapadesátým rokem věku vede jako uchazeč o zaměstnání, započte se mu jen rok bez ohledu na to, jak dlouho byl nezaměstnaný. Pokud byl uchazečem po pětapadesátce, pak dva roky.
 
Kdy ale potom vzniká nárok na důchod?
 
Pro ty, co odcházejí teď, stačí 25 let, pro "mladší" ročníky ta povinná doba postupně roste až na 35 let.
 
To je divný.
 
Je. Protože v okamžiku, kdy platilo těch pětadvacet let, se žena na základě toho třeba rozhodla, že si může dovolit zůstat s děckem doma i po dosažení věku čtyř let. A když jí je pak třeba padesát, najednou se změní pravidla hry a ona zjistí, že potřebuje mít odpracováno o deset let víc... To je neuvěřitelný svinstvo, protože je odkázána na to, aby ji po padesátce někdo zaměstnal. Ty dva roky, co jí započítají za dobu nezaměstnanosti, ji většinou nepomohou. Za tuhle retroaktivitu by někteří politici zasloužili pořádně přes držku. 
 
- - - 
 
15.2.2012
 
Tys ale říkal něco o tom, že sis tu svou politickou naštvanost už někde vylil...
 
Jo, společně s tou úřednicí ČSSZ jsme si moc příjemně zanádavali na Kalouska a další prevíty z vlády. Musím Ti říct, že takhle radikální a oprávněně nasranou úřednici jsem ještě neviděl. Jestli takováhle nálada ve státní správě převládá, tak se divím, že to v ulicích už dávno nevypadá jako v Řecku.
 
Holt dokážeme bejt nasraný a přitom držet hubu a krok... Asi jde o českou národní vlastnost.
 
A politici ji velmi dovedně zneužívají. Vlastně tak trochu doufám, že to přeženou a lidi je nakonec opravdu už smetou. Ale to chci asi moc. Ale kdyby náhodou k něčemu došlo, moc rád se přidám, protože takový rozvrat, jaký dnes panuje ve VŠECH sférách života společnosti, by snad nenastal ani po dalších čtyřiceti letech vlády komunistů.
 
- - -
 
21.2.2012
 
Vypadáš nadšeně. To už jsi dostal vyjádření od ČSSZ a píšou Ti, že už můžeš čerpat důchod? 
 
Nedělej si legraci. Já budu rád, když se důchodu dožiju v relativním fyzickém a duševním zdraví. Moje spokojenost vyvěrá z něčeho jiného: Uspěl jsem se stížností u ČMSS, kde měla moje rodina pět smluv o stavebním spoření.
 
Copak? Odmítli Ti vydat naspořené peníze?
 
No, skoro. Nejdřív každému z nás poslali dopis, že připsáním úroku za rok 2011 dosáhl zůstatek cílové částky, smlouva je tedy takzvaně "přespořena" a tudíž ke dni 31.12.2011 zaniká. V té souvislosti nás požádali, abychom jim sdělili číslo účtu, kam mají naspořené peníze poslat. A varovali, že od února se zůstatek už nebude úročit.
 
Na to jsi asi reagoval okamžitě, ne?
 
Učinili jsme tak formou osobní návštěvy, ale jaké bylo naše překvapení, když každému z nás věc vyřizovali naprosto odlišně, přestože všechny smlouvy byly naprosto totožné. Někteří jsme vyplňovali nějaký formulář (Výplata cílové částky), jiní psali ručně žádost o zaslání peněz.
 
Tak hlavně že ty prachy poslali, ne?
 
Tak jednoduché to nebylo. Ale ano, dva z nás peníze dostali ihned. Mně osobně ale přišel dopis, že berou na vědomí moji VÝPOVĚĎ smlouvy a že mi začíná běžet měsíční výpovědní lhůta pro výplatu peněz. To mě naštvalo a okamžitě jsem tam šel znovu a řval na ně, že jsem žádnou smlouvu nevpovídal, že mi ji zrušili sami, že se žádnou výpovědní lhůtou necítím vázán a ať mi ty peníze koukaj poslat okamžitě.
 
To Ti vůbec není podobné. Ty přece nikdy na nikoho neřveš.
 
No, když řeknu "řval jsem na ně", tak to v mém podání vypadá spíš jako klidným, ale pevným a rozhodným hlasem pronesený nekompromisní požadavek. Ale to na věci nic nemění. Peníze mi pak skutečně okamžitě poslali. 
 
Tak to gratuluju.
 
Počkej, to ještě není celý.
 
Co bys chtěl víc?
 
No například to, aby mi tu částku poslali celou. 
 
A oni Ti snad poslali jen půlku?
 
Ne, ale u každé smlouvy odečetli 330,- Kč.
 
A toho sis všiml?
 
Je pravda, že to udělali tak, abych si toho nevšiml. Výpis, kde bych se to dověděl, by mi přišel až začátekm ledna 2013. Prostě jsem jen porovnal částku na výročním výpisu za rok 2011 a částku, kterou mi skutečně popslali.
 
A co to bylo za částku - těch 330,- Kč?
 
Samozřejmě jsem tam s tím běžel a požadoval vysvětlení. Dostalo se mi odpovědi, že se jedná o poplatek za vedení účtu pro rok 2012.
 
To je nějaká blbost, ne?
 
Samozřejmě. Taky mě to už rozpálilo doběla. Nejdřív mi napíšou, že smlouva zaniká, a varují mě, že mi naspořenou částku už nebudou úročit, pak se mi snaží namluvit, že jsem smlouvu vypověděl, a vnutit nějakou výpovědní lhůtu a nakonec mi ještě odečtou celoroční poplatek za vedení už neexistujícího účtu. 
 
Předpokládám, že jsi jim tam začal převracet stoly... 
 
Měl jsem sto chutí. Já jsem dlouho klidnej a svých práv se dožaduju spíše asertivním opakováním svých požadavků. Ale moje trpělivost není nekonečná. Oni ale z mých očí vyčetli, že moje trpělivost je u konce, a raději mě odkázali na jejich ústředí, čímž předešli totální destrukci té pobočky z mé strany.
 
Takže jsi odtamtud odcházel se zaťaými pěstmi a nasupeným výrazem ve tváři...
 
Tak nějak. Okamžitě jsem napsal stížnost, kterou jsem osobně doručil na ústředí, kde jsem jim nejen popsal, o co mi jde, ale osočil jsem je z nemorálního jednání a nekompromisně požadoval vrácení toho nehorázného poplatku.
 
A teď jsi dostal písemnou odpověď...
 
Přesně tak. A ta odpověď byla kladná: Oznamují, že požadovanou částku pošlou na stejné číslo účtu jako tu naspořenou částku.
 
Takže slavíš...
 
Radost mám, ale tu mi kalí jiná okolnost: Ani slůvka omluvy. Prostě bych čekal, že napíšou něco jako "Omlouváme se za naše nedopatření, které se nám stává maximálně jednou za deset let" nebo tak něco... Ale ono nic.
 
To Ti snad už může být jedno...
 
A víš, že není? Za prvé je mi jasné, že moc dobře věděli, co dělají, za druhé jsem přesvědčen o tom, že v tom u dalších klientů budou pokračovat. Ozve se jich jen malá část. Tak proč by na těch ostatních nadále nevydělávali? Proč by dál nekradli, když jim za to nic nehrozí?
 
A co s tím budeš dělat?
 
Nevím. Minimálně budu před nimi varovat každého, koho potkám. Pro sebe jsem si jen potvrdil, že banky, spořitelny, pojišťovny a další finanční instituce jsou prostě jeden velký organizovaný zločin.
 
 
 
- - - 
 
 
16.3.2012
 
Skončily oslavy Tvého vítězství nad zlodějskou stavební spořitelnou, tak co Tě žere teď?
 
Proč by mě mělo něco žrát?
 
Přiznej si, že jsi děsnej škarohlíd. Já jsem si nevšiml, že bys sem psal cokoli pozitivního.
 
To je asi pravda. Ale v hospodě se taky ozveš spíš, když je polévka přesolená, než když je vše v pořádku...
 
V politické sekci ses omezil na jakési výkřiky. Souvislou myšlenku aby tam člověk pomalu hledal přímo s detektorem...
 
Na to, co se děje v politice, se už nedá reagovat jinak než nesouhlasnými skřeky.
 
To mi vysvětli.
 
Drzost a arogance těch pravicových asociálů na Hradě, ve vládě a v parlamentu mi prostě vyráží dech. A zkus formulovat kloudnou myšlenku s vyraženým dechem...
 
Tak to jo... A tady se taky omezíš na výkřiky?
 
Podle toho, o čem budeme mluvit.
 
Otázku jsem položil: Co Tě žere teď?
 
Návrhy na zjednodušení výuky českého (mateřského) jazyka.
 
Myslíš jako, že by se děti neměly učit větný rozbor, časovat slovesa podle slovesných tříd a tak?
 
Jo. Přesně to zapadá do dvacet let trvajícího trendu debilizace českého školství.
 
Školství nebo školáků?
 
Obojího. Vždyť se podívej na "našeho" vrchního debilizátora na ministerstvu...
 
Už je to tady zas... Nechceš se přesunout do politické sekce?
 
Ne, v tomhle konkrétním případě mi jde o něco jiného než o politiku v úzkém smyslu slova. Celé školství se prostě podřizuje myšlence, že vzdělání je zboží, což znamená, že všechny vědomosti, znalosti a dovednosti, které nejsou okamžitě prodejné na pracovním trhu a schopné potenciálnímu zaměstnavateli přinášet rychlý a dostatečně jistý zisk, jsou šmahem odsuzovány jako nepotřebný balast a jako s takovým je s nimi zacházeno. Je to naprosto srovnatelné s přístupem předchozích bolševiků, kteří úplně stejně odsuzovali celé vědní obory jako neužitečnou nebo dokonce nebezpečnou "buržoazní pavědu".
 
A jak to souvisí s navrhovanými změnami ve výuce češtiny?
 
Celkově jsou požadavky na znalosti ve většině oborů podstatně nižší než před pětadvaceti a více lety. Z toho plyne, že úroveň znalostí rapidně klesá. Značná část dnešních studentů magisterských studijních programů (nemluvě o bakalářských) má tedy znalosti na úrovni, při které by je dřív vyhodili i od maturity. A to platí i o znalostech mateřského (českého) jazyka.
 
Už jsem se chtěl leknout, že se zase vyhneš té češtině.
 
To nemám v úmyslu, protože právě tento obor mi hodně leží na srdci. Ale abych to nenatahoval: Mateřský jazyk nesmí být pokládán za pouhý nástroj dorozumívání (nejlépe pouze v pracovním procesu), nýbrž musí být vnímán jako hodnota sama o sobě. Jeho dobrá znalost patří k nutnému všeobecnému rozhledu. Kdo tuto znalost nemá, těžko může očekávat, že bude považován za skutečně vzdělaného člověka. A větný rozbor neboli zanlosti o struktuře a fungování jazyka jsou k tomu nutným předpokladem. A to nemluvím o tom, že tyto znalosti jsou pak nezbytné pro studium kteréhokoli cizího jazyka. 
 
V návrhu není, že by se větný rozbor neměl vyučovat vůbec, ale že by se to mělo dělat až na gymnáziu.
 
Když na gymnáziu budeme učit to, co se dřív vyučovalo na základní škole, kdy pak budeme učit to, co se dřív probíralo na gymnáziu?
 
Na to Ti odpovědět nedokážu. Na vysoké škole asi těžko.
 
Socialistickému školství se vyčítalo, že nedávalo prostor talentům a že výjimečné osobnosti byly násilně zatlačovány do průměru. Za prvé to není pravda - sám jsem prošel několika výběrovými školami různého stupně, za druhé tuto tendenci vidím naopak právě teď. Předmětný návrh prostě jen ustupuje těm, kteří nebyli a nejsou schopni se těmto věcem naučit. Takže nikoli průměru, ale dokonce podprůměru. A přesně takoví nám teď vládnou a snaží se měnit školství k obrazu svému. Viz opět "vrchní debilizátor", který je ukázkou nevzdělaného a navíc omezeného křupana, který na místě ministra školství nemá absolutně co dělat. Jen tam páchá nedozírné škody, které se pak budou velmi nesnadno napravovat.
 
Už jsi zase u politiky. Vraťme se raději k věci. Říkal jsi, že bez schopnosti analyzovat větnou strukturu se nedá naučit cizí jazyk...
 
Dá, ale blbě. Nebo lépe řečeno jen na určité, vyloženě primitivní úrovni. Bez těchto znalostí člověk zkysne někde na úrovni "vyřídím, co potřebuju" a dál se nehne. Ale taková je logika vývoje celého školství v posledních více než dvaceti letech. Jazyk je vnímán jen jako nástroj, který nemá žádnou jinou než užitnou hodnotu.
 
Chceš říct, že dnes lidi neumí jazyky? Nebo je umí hůř než před čtvrtstoletím?
 
Pokud vím, tak žádný relevantní výzkum v tomto ohledu proveden nebyl. Zkoumá se výhradně sebehodnocení a podle něj se pak dělají mezinárodní srovnání. Ta ale mají nulovou vypovídací hodnotu, protože například ve Francii na otázku "Umíte anglicky?" odpoví kladně každý, kdo dokáže v angličtině pozdravit a domluvit si ubytování na recepci hotelu, kdežto u nás na takovou otázku kladně odpoví jen člověk, který má minimálně maturitu nebo získal nějaký slušný certifikát. Z výsledků takovéhoto šetření pak samozřejmě vyplyne, že Francouzi umějí daleko víc cizích jazyků než Češi, přičemž opak je pravdou.
 
Jak to můžeš tvrdit, když  podle Tvých vlastních slov - žádný relevantní výzkum neproběhl?
 
Osobní zkušenost. Navíc se v této branži dost dlouho pohybuju.
 
Souvisí toto Tvoje přesvědčení s Tvými nářky nad úrovní jazykových škol?
 
Přesně tak. Jak bych to nejlépe vyjádřil: Naprosto všechny jazykové školy pracují na základě "jediné správné metody", kterou vnucují jak studentům, tak i svým lektorům, přestože studenti velmi často očekávají něco jiného a hodně lektorů by dalo přednost jiným metodám, které se jim v jejich vlastní praxi osvědčily.
 
Co je to za tu "jedinou správnou metodu"?
 
Nazývají ji různě. Nejčastěji "komunikativní" nebo "přímá".
 
Co je na ní špatného? 
 
Já nemám nic proti této metodě, ale proti tomu, aby byla vnímána jako jediná možná. Sám ji ve své praxi rovněž využívám, ale v míře, kterou si určím já.
 
Přesto: Co Ti na této metodě nejvíc vadí?
 
Jak bych to řekl...? Představ si to takhle: Myslíš, že je správné, aby český lektor němčiny v Praze byl nucen učit své relativně vzdělané české studenty naprosto stejnou metodou jako německý lektor často nevzdělané turecké imigranty třeba v Mnichově? Přesně toto je totiž cílový stav toho unifikačního tlaku. Jenže to vede k tomu, že pak není vůbec využit potenciál českých studentů a výsledná úroveň pak často skutečně odpovídá těm Turkům (jinak samozřejmě nic proti nim). Na takovou ten větný rozbor skutečně potřeba není.
 
Co z toho všeho tedy plyne?
 
Právě jsem Ti to řekl: nižší úroveň jazykového vzdělání. Znalost cizího jazyka je dnes žádoucí jen do té míry, ve které může být prodejná na pracovním trhu, tedy schopná vytvářet zisk zaměstnavateli. Co je nad to, je nadbytečná a možná i nebezpečná "buržoazní pavěda"...
 
Proč "nebezpečná"?
 
Vzdělaným a přemýšlivým lidem se hůř vládne.
 
A co ten větný rozbor a tak...?
 
Osobně podporuju, aby v tomto ohledu vše zůstalo tak, jak je, nebo raději jak to bylo před čtvrtstoletím, než byl zahájen proces debilizace školství. Znalosti a dovednosti získané při větných rozborech patří k všeobecnému rozhledu a velmi dobře poslouží i ke studiu cizích jazyků na úrovni vyšší než imigrantské. Výuka cizích jazyků by neměla sloužit jen k tomu, aby si člověk našel práci.
 
- - -
 
20.3.2012
 
Vypadáš dost nasupeně. Děje se něco?
 
Už ne, ale stalo. A dobrý pocit z toho nemám.
 
Povídej...
 
Cestou od jednoho klienta na Chodově jsem našel vedle řady zaparkovaných aut peněženku plnou dokladů, platebních a jiných karet a taky peněz.
 
No tak to snad nebylo poprvé. Jako cyklista takových věcí najdeš víc, než kdybys jel autem...
 
Škoda, že jsem své nálezy nepočítal. Za posledních pár let to byly minimálně čtvery doklady a nepočítaně mobilů. Ale o to nešlo. Postupoval jsem standardně: Nahlédl jsem dovnitř, našel doklady od nějakého vozidla a první, co jsem udělal, bylo, že jsem se podíval, jestli někde v okolí to auto nestojí - mohl u něj ten řidič třeba ještě stát nebo v něm sedět. 
 
A bylo tam to auto?
 
Nebylo. Takže jsem milou peněženku strčil do kapsy a vytočil 158, abych se zeptal, kde je nejbližší služebna České policie, a dojel tu peněženku odevzdat.
 
A oni Ti neporadili?
 
Poradili. Nanavigovali mě k nejbližší služebně, takže jsem zajásal a pln optimismu jsem vstoupil, zaklepal na okénko a sdělil jim, že jdu odevzdat nalezenou peněženku s doklady.
 
Už tuším, co Tě rozhodilo: Vzali si peněženku a nesepsali protokol, takže nemáš jistotu, jestli nevybrakovali peníze a zbytku se nezbavili...
 
Dej pokoj! Ještě tohle... Takhle podezíravý zase nejsem.
 
A co se tedy přihodilo?
 
Ta soudružka za okénkem mi řekla, ať se posadím, že za mnou pošle příslušníka, který to se mnou vyřeší.
 
Standardní postup. Proč jsi tedy naštvanej?
 
Protože mě tam nechali čekat hodinu. Byl jsem nervózní, i když jsem v tu chvíli čirou náhodou neměl žádnou jinou naléhavou povinnost.
 
Jak Tě znám, ani sis nesedl a přecházel jsi po té čekárně sem a tam...
 
Přesně tak, protože mi připadalo, že to na tu "chvíli" ani nemá cenu si sedat. Po půlhodině vylezla nějaká jiná, mladší policistka, aby si před vchodem dala cigárko a pokecala s kolegyní. Protože jsem byl už dost nervózní, vyšel jsem za ní, podával jsem jí tu peněženku, že už jako musím jít. Samozřejmě to odmítla a řekla, že se zeptá, jestli by to už nešel někdo se mnou řešit. Ale další půlhodinu se nic nedělo.
 
Vím, že jsi nervák, takže jsi musel neskutečně trpět...
 
To je slabé slovo. Lítal jsem tam po té čekárně jako lapenej tygr v kleci. Říkal jsem si, že kdybych náhle a bez varování odešel, dostal bych se do role někoho, kdo si tu peněženku přivlastnil. Pak mi ale došla trpělivost, zaklepal jsem na to okénko a oznámil jsem, že odcházím a tu peněženku odevzdám na jiné služebně, kde si mě bude někdo všímat. Napsali si moje jméno a datum narození - a pustili mě i s tou peněženkou.
 
A kam si pak s tou peněženkou jel?
 
Jel jsem normálně po své trase a sledoval, jestli někde nebude nějaká další policejní stanice, ale ani tam, kde dříve policajti bývali, jsem žádnou nenašel. Štěstí jsem měl až u Vyšehradu. Tam jsem zazvonil na službu, řekl jsem, že jim nesu nalezenou peněženku. Policajt si půjčil moji občanku, opsal si, co potřeboval, vzal si ode mě tu peněženku a po necelých třech minutách jsem byl venku. Pak mi ještě volal a ptal se, kde přesně jsem tu peněženku našel - a to bylo všechno.
 
Řekl jsi jim, že jsi kvůli tomu už strávil zbytečně hodinu na služebně na Chodově?
 
Neřekl. Byl jsem v tu chvíli tak příjemně překvapen, že jsem se na nic takového nezmohl.
 
A to Tě ani nenechali podepsat protokol o převzetí, kde byste si vzájemně potvrdili, co v té peněžence bylo, atd.?
 
Ne, nic takového. A vlastně jsem tomu byl rád, protože by to asi nějakou dobu trvalo a já jsem už na další čas strávenej na policejní služebně opravdu nebyl zvědavej.
 
Takže to nakonec všechno dobře dopadlo...
 
Říkám si, že jsem měl na ten Vyšehrad jet rovnou, ale kdo to mohl tušit? Ale nejpříjemnější byl úplnej konec: Ještě během odpoledne mi zase zvoní mobil a vidím to neveřejné číslo - volá mi tedy zase ten policajt. Zvedl jsem to a ten polda mi říká, že už našli majitele těch dokladů, že je tam s ním a chce mi osobně poděkovat, že mi ho tedy předá. Tedy tak šťastného člověka jsem v životě neslyšel. Škoda, že jsem ho přitom nemohl i vidět. Ještě navrhoval, že se se mnou sejde osobně a nějak mi ještě poděkuje, ale to jsem samozřejmě odmítl.
 
Předpokládám, že to tím pro Tebe neskončilo a že o tom pořád přemýšlíš...
 
Vidím, že mě dobře znáš. Neustále mi vrtá hlavou, proč to někde jde a jinde ne.
 
A k čemu jsi dospěl?
 
Na tom Chodově se vymlouvali, že mají moc práce. Kdyby ale rovnou udělali totéž, co na tom Vyšehradě, vůbec by je to nezdrželo. Rozdíl byl tedy jen v jejich ochotě či neochotě. Zní to sice jako příšerně otřepaná floskule, ale "je to v lidech".
 
Na druhou stranu je možné, že na tom Vyšehradě tím porušili nějaký předpis...
 
Ano, to je možné. Předpis ale mohli porušit i na tom Chodově, že mě s tou peněženkou nechali odejít. Přesto si myslím, že daleko nejdůležitější je neodradit poctivého nálezce do budoucna. Já jsem sice takovej debil, že bych šel na policii nejspíš odevzdat i něčí ztracenou propisku a ještě k tomu přidat novou náplň, ale po hodině čekání na té chodovské služebně jsem měl už takový vztek, že jsem byl v tu chvíli odhodlán případnou další nalezenou peněženku snad raději nechat ležet, než abych to celé musel absolvovat znovu.
 
- - -
 
 
20.3.2012
 
 
Tak už ses zotavil po tom včerejším dobrodružství?
 
Já jsem se nepotřeboval nijak zvlášť zotavovat. Nevydržím se totiž zlobit dlouho. Na druhou stranu si ale všechno dlouho pamatuju. Moje srdce (emoce) a mozek (rozum) pracují v poněkud odlišných režimech.  Ani jedno nedokážu příliš ovlivnit. Na druhou stranu k tomu ani nevidím důvod.
 
To mi neříkej!
 
Nejcitlivější jsem na křivdy. Když se někdo nějaké dopustí na mně, pamatuju si to, ale jsem schopen rychle odpouštět. Když se na někom nějaké křivdy dopustím já, mrzí mě to velmi dlouho, vlastně trvale. Samozřejmě by nebylo špatné na utrpěné křivdy i rozumově zapomenout a spáchané (byť nijak významné a vždy napravené) křivdy neprožívat ještě po letech.
 
Není to těm policajtům divné, že tam každou chvíli přineseš nalezené doklady?
 
Taky už mě to napadlo, ale snad by pochopili, že jsem dost zvláštní případ.  Z kola vidím jiné věci než lidi z chodníku a navíc toho prostě vidím (a tudíž i najdu) víc než řidič auta... Jestli si ale policajti dělají nějakou evidenci, tak budu určitě jedním z nejvýkonnějších "odevzdávačů" ztracených věcí a oznamovatelů nebezpečných situací. 
 
"Oznamovatel" zní skoro jako "udavač"... 
 
No jasně, není to tak dlouho, co jsem "udal" stádo ovcí zatoulané na silnici... Mimochodem, dnes jsem "oznamoval" zas... 
 
Co to bylo tentokrát? Zase nějaké zatoulané stádo?
 
Skoro ses trefil: Oznámil jsem, že na vlakových kolejích na železničním mostě na Výtoni sedí vystrašená labuť.
 
Ty brďo! A dělali s tím něco?
 
Nevím, ale asi jo. Když jsem se zhruba po třech hodinách stejnou cestou vracel, už tam nebyla a ani nic nenasvědčovalo tomu, že by ji tam zmasakroval nějakej vlak. Tak buď se odtamtud dostala sama, což ale muselo být pro ni dost obtížné, nebo ji nějak vysvobodili.
 
Dokáže Tě takováhle situace rozhodit?
 
Rozhodit asi není to pravé slovo, ale bylo mi té labutě líto a rozhodně bych si nepřál být svědkem toho, až ji nějaký vlak bude masakrovat. To by mě už rozhodilo zcela spolehlivě. Větší nápor na moje emoce byl, když jsem tuším v pátek v Záběhlické ulici viděl na chodníku ležet bezvládné tělo staršího člověka a bezradné chodce kolem něj. Nikdo se neměl k tomu, aby zahájil aspoň masáž srdce. Když jsem zastavil a chystal se pomoct, přijížděla už záchranka.
 
Dostáváš se do takových situací často?
 
Já si to nepíšu, ale v tuhle chvíli si vzpomínám na dvě. V prvním případě se jednalo o bezvládného staršího pána za plotem zahrádky. Volal jsem okamžitě záchranku a poskytl masáž srdce, ale bylo pozdě. Nevím, jak dlouho tam ten člověk ležel, než jsem si ho všiml.
 
A ten druhý případ?
 
To bylo někde v Braníce - přichomýtl jsem se ke srážce osobního auta s chodkyní. Paní (nijak stará) byla v bezvědomí a taky to vypadalo hodně špatně. Už se jí tam ale někdo věnoval a pak přijela záchranka. Jestli to přežila, nevím. Tenhle zážitek mě ale rozhodně chladným nenechal. U těch starších pánů šlo o víceméně přirozenou, tudíž relativně logickou smrt. Ten druhý případ byl ale naprosto zbytečný. Je to jeden z důvodů, proč tolik brojím proti autům. To totiž není jen o bezohledných řidičích. Ani sebeohleduplnější řidič nemůže mít pod kontrolou všechna rizika, která svou jízdou pro své okolí vytváří. Proto považuju za bezohlednost nejen nebezpečné chování řidičů aut, ale už to, když někdo používá auto zbytečně, tj. jen pro své pohodlí. To je totiž vyváženo neúměrným rizikem pro ostatní.
 
To jsme se od té labutě dostali daleko...
 
Takový je život. 
 
- - -
 
22.4.2012
 
Tak jaký byl víkend?
 
No, pokud myslíš tu část, kterou jsem trávil mimo Prahu, tak docela prima. Věnoval jsem se jen činnostem, které mě baví a u kterých si báječně odpočinu od každodenních starostí. Tentokrát jsem připravoval záhon pro výsadbu sazenic zelí.
 
To je plodina dost náročná na živiny a vůbec kvalitu půdy...
 
Nejen to, ale pokud má být slušný výsledek, tak i na počasí a na ochranu proti škůdcům.
 
A to všechno máš splněno?
 
Řekl bych, že ani jedno z toho. Zkus pěstovat zelí pod širým nebem ve výšce 540 metrů nad mořem, v půdě, kterou si připravuješ sám metodou regálování, a navíc v místě, kde je záhon odkázán pouze na přírodní srážky, tj. kde nemůžu pravidelně zalévat a odstraňovat škůdce.
 
A už s tím máš nějaké zkušenosti?
 
To se takhle opatrně ptáš, jestli mi už někdy něco vyrostlo? Tak vyrostlo, ale kdybych to přepočítával na prachy, tak by za ten výsledek to vložené úsilí rozhodně nestálo. To by muselo vyrůst zelí z nějakého drahého kovu, aby se to rentovalo.
 
Proč to tedy děláš?
 
Protože mě to baví a výtečně si při tom odpočinu.
 
A to Tě nerozhodí ani to, když přijedeš a zjistíš, že i tu mizernou úrodu, kterou jsi očekával, Ti sežrali slimáci nebo housenky?
 
A to víš že radostí neskáču. Ale ani se nevěším. Mám na to takovou metodu: Ztráty počítám nikoli podle vložených investic (tedy hlavně práce), ale podle toho, kolik bych za tu sežranou úrodu utržil v obchodě.
 
Takže Ti to nevadí...
 
Tu radost, kterou mi po celou sezónu přinášelo to samotné pěstování, mi to přece vzít nemůže.
 
Takže Tě vlastně rozhodit nemůže nic.
 
Ale může. Radost jsem třeba neměl v pátek, kdy mi cestou z Prahy v autobuse zazvonil telefon a já jsem se dověděl, že v baráku byli zloději, že tam je všechno vyházené ze skříní a tak...
 
To ten Tvůj rozhovor slyšel celej autobus?
 
Vlastně jo - já neumím mluvit moc potichu. Ale mělo to i pozitivní stránku: Dala se se mnou do řeči nějaká paní (mladší než já) a moc pěkně jsme si popovídali. Když jsme se dostali k tomu, co dělám jako povolání, vyžádala si ode mne vizitku a nejspíš jsem v ní získal nového klienta. Dokonce slibovala, že mě doporučí dalším.
 
Takže všechno špatné je k něčemu dobré. Bez toho vloupání bys tuto klientku nezískal...
 
Pozitiva v každém případě silně převyšují škody, protože v tom baráku se nedá nejen nic ukrást, ale prakticky ani zničit. To není nějaká milionářská rezidence... Celkové škody jsou ve stokorunách, nanejvýš kolem jednoho tisíce.
 
Co se Ti tam ztratilo, nebo co Ti zničili?
 
Zmizela jedna obnošená bunda, nějaké zásoby kafe a kakaa, jo a potom blikačky z kol.
 
To je všechno?
 
Jediné, co by mi opravdu vadilo, by byla ztráta těch kol. Jsou to ze současného pohledu sice ubohoučké plečky, ale mám k nim jakýsi citový vztah a pořád ještě velmi dobře sloužej.
 
K čemu budou těm zlodějům blikačky?
 
Vůbec na nic. Vždyť je ani nemají jak připevnit... Museli to být naprostí zoufalci, popřípadě děti. U těch bych se ale divil, proč by braly kafe.
 
Nenapadli Tě třeba bezdomovci?
 
Myslíš "napadli" jako "přišli na mysl"? V takovém případě napadli. Je to jedna z možností. Hledali jídlo a oblečení. A ty blikačky se jim prostě jen líbily, nebo si možná mysleli, že je v hospodě vymění za pár piv.
 
A proč tedy byly vyházené věci ze skříní?
 
To fakt nevím. Možná hledali šperky nebo co. I když celý ten objekt včetně interiéru působí neuvěřitelně neobydleně a zchátrale. Soudnej člověk by tam šperky fakt nehledal.
 
Volali jste policii?
 
Jo, ale jen proto, aby věděli, co se v jejich rajonu děje.
 
Co pojišťovna?
 
Jaká pojišťovna?
 
No jste snad pojištěni?
 
To ani náhodou. Se zlodějema a obchodníkama se strachem nikdy žádné smlouvy neuzavírám. 
 
Počkej, tomu nerozumím. Pojišťovna by Ti přece uhradila škody, které zloději napáchali...
 
Nedali by mi nic. Vykroutili by se z toho: Objekt nebyl řádně zabezpečen, smlouva se nevztahuje na pozemky oplocené pouze chatrným dřevěným plotem - oni by si nějaký důvod našli. Tak proč bych jim měl platit nějaké pojistné? Ale i kdyby pojišťovna zafungovala, to nejhorší by mi těžko nahradila: Mně na každém takovém případu vadí nejvíc to, že je něco takového vůbec možné, že někdo má tu drzost vniknout někomu do jeho baráku. Blbej je i pocit bezmoci - pachatele zcela jistě nejen nikdy nevypátrají, ale ani ho nebudou hledat. To by se jim musel přihlásit sám a ještě by ho přemlouvali, aby si to rozmyslel, protože jinak s tím budou mít práci navíc.
 
Takže jak to budeš řešit?
 
Nijak. Prostě ten bordel jen uklidím, dokonce mě to možná přiměje k tomu, abych vyházel nepotřebné věci. Ten zloděj s tím už vlastně začal - většinu těch věcí vyházených ze skříní už prostě nebudu vracet na původní místo, nýbrž odnesu do tříděného odpadu, případně na charitu. Opakuji: Všechno zlé je k něčemu dobré. 
 
- - -
 
1.5.2012
 
Tak co, už ses oklepal z toho překvapení?
 
Myslíš jako z té nezvané návštěvy v mém "luxusním" rekreačním sídle?
 
Jo, přesně to jsem měl na mysli.
 
Nebylo z čeho. Jediné, co mě trochu vzalo, je to, že může mít někdo tu drzost vloupat se do cizího stavení a počínat si tam jako ve svém.
 
No, to člověka naštve, ale žijeme tady a teď, tak musíš počítat s tím, co je.
 
Důležitější je asi to  "teď" než to "tady", protože TADY jsem strávil celý svůj život, ale v takovéhle míře se krade a loupí až TEĎ.
 
Na co narážíš?
 
Za komunistů (ať byli, jací chtěli) jsem ani jednou nemusel čelit podobné situaci. Po roce 1989 se už ani nemohu dopočítat - třikrát vyloupenej barák (z toho jednou za naší přítomnosti), jednou vyloupený byt, dvě ukradený kola, vyloupenej sklep... A stejné je to u bráchy, u otce... Tohle prostě není náhoda.
 
To Ti vyvracet nebudu. Zaujal mě ten vyloupenej barák za vaší přítomnosti. Můžeš mi to nějak přiblížit?
 
To byla situace, kdy si někdo vyčíhnul okamžik, kdy jsme byli na zahradě (tj. nikdo v domě) a z ulice se dostal do baráku. V tomhle případě byla škoda největší, protože i když v baráku sice není co ukrást, nějaké věci s sebou vozíme. Kromě toho zmizely tenkrát i doklady, platební karty atd., což bylo asi nejnepříjemnější.
 
To jsme ale dost odbočili. Zajímalo mě, jestli ses už uklidnil a vše je opět v normálních kolejích.
 
Ale ono mě to zas tolik nevykolejilo. Tentokrát byl už barák nedotčenej, a jak jsme to ještě jednou procházeli, našli jsme další věci, které policii unikly.
 
Tak to mě zajímá...
 
Tak například jednu z těch ukradenejch blikaček - ve třech kusech, ale kompletní.
 
Takže vlastně nebyla ukradena.
 
No, sundali ji s kola, ale nejspíš jim upadla na zem, rozskočila se na kusy a oni to pak už nehledali a nekompletovali ji.
 
Takže tím se utrpěná škoda o něco snižuje...
 
Pokud se vůbec o nějaké jiné než morální škodě dá mluvit...
 
Ještě jste něco objevili?
 
Přesně tak. Flašku se zbytkem vodky.
 
Na tom mohly bejt docela slušný otisky prstů...
 
Asi jo, ale nebyl jsem dost ostražitý, a než mi to došlo, vzal jsem ji do ruky. Ale ani tak bych s tím na policii neběžel.
 
To se Ti po baráku válí tolik flašek s nedopitým alkoholem, že Tě okamžitě nenapadne, že to tam muselo zůstat po pachatelích toho vloupání?
 
Víš přece dobře, že jsem se už skoro třicet let ani nedotkl alkoholu...
 
A předtím ano?
 
Velmi málo. Rád se známým chlubím, že kdybych všechen alkohol, který jsem za svůj život zkonzumoval, vypil najednou, zcela jistě bych to přežil bez jakékoli úhony.
 
Ale nadýchal bys... 
 
To určitě ano. Ber to tak, že co já jsem vypil za celý svůj život, zkušený piják dá za večer...
 
Co jsi tedy s tou nedopitou láhví vodky udělal?
 
Zatím nic. Nechal jsem ji tam. Jen jsem se nad ní zamyslel.
 
Jo tak Ty ses hluboce zamýšlel nad nedopitou láhví vodky?   A k čemu jsi tedy došel?
 
V daleko jasnějších konturách a barvách přede mnou vytanul obraz toho, co se tam během té "loupeže" dělo: Jeden nebo dva totální zoufalci, nalití jak zákon káže, cestou z hospody vyhodnotili ten dům jako prázdný či neobydlený, tak si do něj udělali "výlet". Napadlo je, že by tam mohli najít něco cenného, tak vyházeli věci ze skříní, nic ale nenašli, tak si sedli do kouta a vypili flašku vodky, kterou měli s sebou. V tmavé chodbě zakopli o kola, tak z nich aspoň servali blikačky a tachometry, ale protože byli nalití, upustili to na zem a posbírali jen to, co se jim tím nárazem o podlahu nerozpadlo.
 
To je všechno?
 
Napadaly mě ještě další věci, ale převládal ve mně pocit soucitu s lidmi, kteří to v životě dopracovali k flašce vodky v cizím opuštěném baráku...
 
To nemůžeš myslet vážně... Někdo se Ti vloupá do baráku, udělá Ti tam neskutečnej bordel, ukradne a zničí Ti tam věci - no, řekněme za několik set korun, a Ty cítíš SOUCIT?
 
Ale jo. Ten pocit vychází z přesvědčení, že dotyčný zcela určitě není jediným viníkem své situace.
 
To si ale odporuješ. Na jednu stranu mluvíš o JEHO situaci, na druhou stranu podle Tebe není sám, kdo za ni může...
 
Teď už chybí jen hláška, že každý je svého štěstí strůjcem, a můžeme se začít věnovat veselejším věcem...
 
Aha, tak odtud vítr fouká. Ty si myslíš, že zde selhala společnost, stát, ...
 
Ano, ale v první řadě také jeho rodina, příbuzní, sousedé, známí...
 
Tak to mi stačí. Vidím, že pro příští podobnou nezvanou návštěvu tam už nejspíš necháš na stole nějaké pití (samozřejmě nealkoholické) a nějaké dobroty, a ještě k tomu přiložíš návod na obsluhu mikrovlnky...
 
To asi ne. Necítím se povolán suplovat něčí selhávající rodinu, příbuzné, sousedy či známé, ale rád bych se svým drobným dílem přičinil o to, aby v takových případech společnost potažmo stát nenechával své občany na holičkách, nebo ještě lépe, aby pomohl včas a nenechával to dojít takhle daleko.
 
To myslíš něco jako státní charitu?
 
To´s mě špatně pochopil. Charita je jen velmi nedokonalé hašení požáru. Mně jde o prevenci. Charita jen "řeší" NÁSLEDKY, jde ale o to odstraňovat PŘÍČINY.
 
Takže se vlastně vůbec nic nestalo... Tobě to vloupání vlastně vůbec nevadí...
 
Ale vadí. Ovšem z jiných důvodů, než si možná představuješ. Srovnej si to s jiným mým čerstvým zážitkem: Dnes mi byl doručen dopis od majitele nemovitosti, ve které v Praze bydlím. Šlo o běžné vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu - takové to společné osvětlení, voda, úklid, odvoz odpadu atd.
 
Jak to souvisí s vloupáním do Tvého rekreačního objektu?
 
Víc, než si myslíš. Na tom vyúčtování jsem našel i položku za užívání výtahu.
 
No ten snad nebyl zadarmo a spotřebovanou energii a případné opravy přece nebude platit majitel domu...
 
Jenže to bych nesměl bydlet v přízemí. Tím výtahem jsem v životě nejel a to v tom domě bydlím 32 let.
 
No, je to divný...
 
Ne, to není divný - to je podvod. Majitel domu spoléhá na to, že si nájemníci z přízemí této položky ve změti ostatních nevšimnou, a pokud ano, tak že nad tím mávnou rukou. Od každé jednotlivé osoby tak neprávem vyinkasuje nějakých 550,- Kč za rok.
 
Pořád ještě nevidím souvislost s tím vloupáním.
 
Rád Ti to vysvětlím. Tímto podvodným jednáním majitele domu mi vznikne zhruba stejná škoda jako tím vloupáním. Co myslíš, že mi z toho vadí víc?
 
Jak Tě tak poslouchám, tak těch pár stovek za výtah. Ale nevím, proč.
 
Protože v případě majitele domu se jedná o záměr a podvodné jednání, a to se rozhodně nejedná o nějakého zoufalce na okraji společnosti, který už rezignoval i na to, aby si vloupáním opatřoval obživu. Jde o člověka, který má po materiální stránce rozhodně více než dostatek, ale touží mít ještě víc a je schopen se kvůli tomu dopouštět podvodů. Proto mi to vadí nesrovnatelně víc než ten ubožák s flaškou vodky v mém domě. Podle mě by majitel domu měl být za svůj podvod co nejpřísněji potrestán a tomu zoufalému alkoholikovi je třeba naopak pomoct.
 
- - - 
 
9.5.2012
 
Zkus to dnes trochu pozitivněji. Co se Ti honí hlavou?
 
Spousta věcí. Ale pokud to má být pozitivní... Jo, vzpomínám si. Vyjel jsem včera mimo Prahu a kochal jsem se krásou rozkvetlých stromů.
 
A co Tě přitom napadalo?
 
Já nemusím hned všechno intelektuálně zpracovávat. Prostě se mi to líbilo a bylo mi přitom dobře.
 
Doufám, že ses při tom kochání věnoval řízení...
 
Samozřejmě. Jak také jinak? Jo, možná Tě potěším: Zpíval jsem si, broukal jsem si, v hlavě se mi honily různé melodie...
 
Tak to je zajímavé. A na kterou si teď vzpomeneš? Co sis to po cestě broukal?
 
Míjel jsem - tuším někde ve Vestci - červeně kvetoucí jírovec. A tak mě napadla jedna prastará písnička s názvem "Když rudě kvetly naše kaštany".
 
To je nějaká lidovka nebo budovatelská píseň z konce čtyřicátých let?
 
Ani jedno ani druhé. Nevím přesně, ale ta píseň je stará možná přes sto let.
 
Můžeš mi připomenout text?
 
S radostí:
 
 
Když rudě kvetly naše kaštany
 
se zlatem zářivým ve skvostných květech,
 
stáli jsme všichni v řadách před školou,
 
hoši a dívky ve stejných letech.
 
Já praporečníkem tenkráte byl
 
a velice jsem se zarazil, 
 
když prapor v ruce přišla ke mně
 
a na můj pozdrav kývla jemně
 
dívka z říše vil.
 
 
 
Ve vlasech vlála stužka červená
 
a vlas jí splýval kol něžné hlavy,
 
šíji bělostnou a něžná ramena,
 
stála tu hrdá v průvodu slávy.
 
Náš zrak se střetl a já se chvěl,
 
jako zmámený tenkrát jsem šel.
 
Ty její oči žáru plny
 
a jejích vlasů zlaté vlny
 
tolik rád jsem měl.
 
 
 
Dnes zase kvetou naše kaštany
 
se zlatem zářivým ve skvostných květech,
 
zas stojím sám a smuten před školou
 
a vzpomínám si po zašlých letech.
 
Je mi zas, jak by prapor vlál
 
a v dívčích očích oheň plál.
 
Vidím ty oči, tu rudou pásku
 
a vzpomínám si na první lásku,
 
jak jsem zmámen stál.
 
 
To je krásně romantický. Kde jsi to sebral?
 
Zpíval to kdysi můj otec. Stejně jako já k tomu hrál na kytaru doprovod v d-moll.
 
A odkud to měl on?
 
Myslím, že i v době jeho mládí to bylo už starý. Nevím to jistě, ale myslím, že v té souvislosti zmiňoval kabaret Červená sedma.
 
 

- - -

 

16.6.2012

 

Co děláš, když zrovna nepracuješ a nesedíš na kole?

Docela ses trefil, protože v poslední době mám toho volného času o něco víc. Zbavil jsem se špatně placené práce, kterou jsem vzal v době, kdy mi pomluvy té ztřeštěné ženské na diskusním fóru odradily velkou část zákazníků, a navíc se blíží prázdniny, kdy té práce je každý rok celkově o něco méně.

A co tedy v těch chvílích děláš?

Vzhledem k tomu, že to nejsou zrovna dlouhé časové úseky, díval jsem se zase do cyklistického diskusního fóra. Založil jsem si tam nový účet a diskutoval s ostatními. Od té doby, co mi tam zrušili ten můj původní, se tam část lidí obměnila, takže jsem si tam opět našel přátele. Ani s těmi, které jsem znal z dřívějška, jsem se do žádných sporů nedostával.

Tak to je vynikající. Takže už máš pokoj...

Ne tak docela. Představ si, že jedna diskutující, která mě z dřívějška vůbec neznala, mě "s velkou slávou" odhalila jako Medvěda, takže přesto, že jsem se tam ty tři nebo čtyři týdny choval slušně, mě znovu vyhodili. Teď už vím, že vůbec nejde o to, co píšu, ale o to, kdo jsem. Od této chvíle to prostě považuju za vyloženě osobní zášť ze strany majitelů serveru. Jiný důvod neexistuje.

Proč Tě "odhalil" zrovna někdo, kdo Tě z dřívějška vůbec neznal?

Zkus hádat. Ty nevíš, že tam je osoba, která se svědomitě stará o moji pověst? A že tam je pár ochotných blbečků, kteří jí v tom nezištně pomáhají? Jaký jiný důvod by ženská, která mě vůbec nezná, mohla mít, aby mě odtamtud dostala? 

Já nevěřím tomu, že to udělala proto, aby Tě odtamtud dostala. Proč by to dělala?

Protože byla "předpřipravená". A nebyla jediná  z nových diskutujících, kdo na moje příspěvky reagoval jaksi neadekvátně.

Říkal jsi, že ses tam s nikým nedostal do sporu...

Nedostal. To, že na mě někdo reaguje neadekvátně, neznamená, že se s ním hádám. Nechal jsem to víceméně plavat.

A stejně to nepomohlo...

Tak nějak. 

Budeš se pokoušet tam opět proniknout?

Nevím. Musel bych si už připadat blbě. Ale provozovatelé fóra si neuvědomují jednu věc: Takovýmto využíváním či spíše zneužíváním svého vlastnického práva zasahují hluboko do mého soukromí. V podstatě mě tím opakovaně izolují od části mých přátel. To není sranda. K tomu by už snad měli mít nějaký pádný důvod... Nikdo mi žádný takový důvod nesdělil. A pokud vím, tak jsem k ničemu takovému žádnou příčinu nezavdal 

Ani jako Medvěd?

Ani tehdy. Když se někdo brání pomluvám, nejde o porušení žádných pravidel. Naopak zde selhali provozovatelé, když tu šílenou ženskou nezastavili a nějak neumravnili. Tím, že mě furt vyhazujou, v podstatě "řeší" problém, který vznikl JEJICH selháním. Popřípadě tím chtějí zabránit tomu, abych pátral po důvodech, které pro svou toleranci chování té intrikánky mají. Myslím, že právě tím jsem jim šlápnul na kuří oko.

O tom nebudu spekulovat. Když Tě ale zase vyhodili, přestal jsi tam už konečně nahlížet a číst tu diskusi?

To víš, že to nečtu už tak podrobně, jako když jsem mohl reagovat, ale vybírám si ta nejzajímavější témata.

Spíš asi nejkontroverznější... Co Tě tam zaujalo v poslední době?

Reakce na smrtelný úraz cyklisty v Bohumíně, kterého nákladní auto zabilo při odbočování přes vyhrazený cyklopruh.

A jaké ty reakce jsou?

Možná mají štěstí, že nemohu reagovat. V tomhle případě bych se asi s někým do sporu dostal. Někteří diskutující musí mít místo mozku fakt hromádku hnoje. Vinu za zmíněnou nehodu přičítají existenci toho cyklopruhu.

Jak může mít cykopruh vinu na dopravní nehodě? Snad platí nějaká pravidla...

Samozřejmě: Vozidlo ve vyhrazeném pruhu má přednost. Ale to určitou část diskutujících vůbec nezajímá. Oni řeší to, že na malování cyklopruhů někdo vydělává nebo že ten cyklopruh "určitě" končil před křižovatkou, a pak hází vinu na oběť tím, že měla jet raději po chodníku nebo že neměla na svou přednost spoléhat. Nadávají kvůli tomu, že někdo upraví vodorovné značení tak, že někdo někde má přednost. Když pak té přednosti využije a někdo ho přitom srazí, hází vinu na všechny ostatní, jen ne na řidiče. Vrcholem demagogie je tvrzení, že za takovou nehodu může ta změna značení (vznik cyklopruhu). Jinde zase píšou, že cyklista má přesně vědět, kde má které nákladní vozidlo slepé úhly, a podle toho počítat s tím, že mu řidič nedá přednost... Fakt mi už připadají úchylní. A hlavně se divím, že to tam trpí.

A to vše na CYKLISTICKÉM serveru. Já bych tak nějak předpokládal, že se toho kluka spíš zastanou.

No, to asi neznáš tamní "cyklisty". Část z nich se chová tak, jako by byli placení za to, aby nadávali cyklistům, kteří se odváží vyjet do provozu mezi auta. Fakt mám pocit, že takhle hloupí být ve skutečnosti nemůžou. Za tím něco musí být...

Nejsi trochu paranoidní? 

Ani trochu. Prostě jen vidím, co vidím.

Kromě toho tam tyhle bláboly nepíšou snad všichni...

Moc se mi líbí příspěvky diskutujícího s přezdívkou Brahma. Velmi dobře si vede i diskutující s bizarní přezdívkou 0iIi0. Nádherně je demaskoval ohledně jejich paranoidního postoje ke každému novému příchozímu. Za to jsem mu v duchu zatleskal. A když došlo na věcnou argumentaci, neměla chybu.

S tím slepým úhlem je to ale pravda...

Ano, jeho existenci nikdo nepopírá. Problém je v tom, že tomu musí podřizovat své chování řidič toho auta, a ne všichni okolo jen proto, že je to ohrožuje. Nebo snad budeme třeba už desetileté děti zkoušet z toho, jestli znají u všech typů motorových vozidel jejích specifické slepé úhly? To je prostě stoprocentní odpovědnost řidiče toho motorového vozidla. Moje chování jako řidiče musí vycházet z vlastností MÉHO vozidla.

Tak snad by neškodilo, kdyby ohrožení účastníci provozu měli jakési znalosti o vlastnostech motorových vozidel...

Jistě by něco takového neškodilo, ale v žádném případě by na to neměli řidiči spoléhat.

A nebavil ses o těchto věcech s nimi už mockrát?

Bavil, ale furt melou totéž.

To Ty ale taky...

Samozřejmě. Oni popírali, že motorové vozidlo může být nebezpečné samo o sobě. Vždycky tvrdili, že nebezpečný může být jen řidič. Jenže slepé úhly nejsou vlastností řidiče, ale toho auta. Pokud není technicky možné řídit auto bezpečně (a já říkám, že s těmi slepými úhly opravdu ne), pak se jedná o nebezpečná VOZIDLA.

A to chceš vyloučit z provozu všechna vozidla, která mají nějaký ten slepý úhel?

Ne, ale za jakékoli neštěstí, které se v důsledku toho stane, je odpovědný řidič.

To je ale totéž. To by pak ten řidič musel odmítnout do toho auta sednout...

Klidně. Anebo si alespoň pořádně rozmyslet, jestli mu to riziko stojí za to, aby s tím autem vyjel.

Myslíš, že si toto riziko řidiči uvědomují?

Nevím, ale rozhodně si s tím moc nelámou hlavu. Faktické riziko vyplývající ze slepého úhlu nesou přece zpravidla jiní (slabší) účastníci provozu. Oni jsou přece ti ohrožení, takže oni se taky před tím rizikem musí chránit...

To je dost zvrácená logika...

No, přesně tohle jsem tím chtěl říct.

 

- - -

 

16.8.2012

 

O čem přemýšlíš, když se zrovna nerozčiluješ nad nespravedlností na diskusním fóru NaKole.cz?

V posledních dnech a týdnech jsem zaregistroval několik smrtelných úrazů vzniklých nenadálým vběhnutím chodce (dítěte) pod projíždějící vozidlo.

Jsou to opravdu velké tragédie. Máš snad nějaký recept na to, aby k nim nedocházelo?

Mám a mnohokrát jsem ho prezentoval jak na diskusním fóru NaKole.cz, tak i na těchto stránkách.

Myslím, že je příležitost ho zopakovat ještě jednou.

A není blbý, když budu citovat sám sebe?

Je, ale co bys neudělal pro záchranu dětských životů...

Vždy jsem vyjadřoval názor, že odpovědnost za případnou kolizi má vždy řidič, protože se pohybuje rychleji a jeho vozidlo je pro okolí nebezpečnější než jakkoli si počínající chodec.

To je taková ta Tvoje mantra o míře odpovědnosti, která by měla být přímo úměrná nebezpečnosti vozidla?

Přesně tak. Já vím, že moji oponenti argumentovali tím, že by pak za všechna neštěstí na přejezdech mohli strojvůdci, ale uznáš, že to je hodně mimo. Mně jde zvláště o pohyb motorových vozidel ve městě, kde jsou lidi. Tam by toto pravidlo mělo platit bez výjimky.

Chceš říct, že za každého sraženého chodce nebo cyklistu by nesl odpovědnost řidič auta nebo autobusu?

V podstatě ano. 

Takže když jako řidič srazím cyklistu, který vjel do křižovatky na červenou a zkřížil mi cestu, bude to moje chyba?

Ten cyklista by v takovém případě VĚDOMĚ porušil dopravní předpis. Já mám na mysli případy, které jsou výsledkem CHYBY slabšího účastníka provozu.

Nechceš to trochu upřesnit?

Třeba jízda kolem přeplněného tramvajového ostrůvku. Řidič by měl prostě počítat s tím, že mu někdo vkročí do cesty. Nestačí jen dodržet rychlostní limit.

Aha. A něco podobného by tedy podle Tebe mělo platit i pro jízdu kolem zaparkovaných aut...

Přesně tak. Teď tedy budu citovat svou starší myšlenku: Kolem zaparkovaných aut by měl řidič jet jen tak rychle, aby stačil bezpečně zareagovat, vyběhne-li zpoza některého z nich malé dítě.

A Ty myslíš, že se takhle řidiči nechovají?

Ne. To by nedocházelo k výše zmíněným smrtelným nehodám. Řidič by měl předpokládat, že slabší účastník může udělat chybu, a podle toho jet.

A je to vůbec reálné?

Kdyby nemělo být, tak by se auta ve městě vůbec nesměla pohybovat. Nejsem řidič, proto nedokážu říct, jestli existuje dostatečně nízká rychlost, při které bych byl schopen zaručit, že nepřejedu dítě, které mi zpoza zaparkovaného auta vběhne před kapotu. Pokud ale taková rychlost existuje, měla by být dodržována. Pokud neexistuje, vůbec bych neměl do toho auta sednout nebo jet jinudy, kde můžu zaručit bezpečnost svého okolí.

Pokud taková rychlost existuje, bude se blížit rychlosti chůze.

No tak se pojede rychlostí chůze. Mohla by to být motivace k tomu, aby člověk místo auta volil kolo nebo pěší chůzi. Ale jet rychleji a vědomě tak riskovat bezpečí lidí, kteří mohou udělat chybu, je trestuhodná bezohlednost.

A já na Tebe něco vím...

Ale...? Neplatím snad řádně daně nebo jsem se nedostatečně uctivě vyjádřil o některé vládní straně?

Ale houby. Dostal jsi vynadáno od sousedky za rychlou jízdu po chodníku.

Ty jsi tedy informovanej...

Tak se přiznej - o co šlo? Pokud vím, tak po chodníku téměř nejezdíš.

A víš, že v poslední době občas jo? Nejčastěji - vlastně denně - jedu asi padesát metrů po chodníku když se vracím domů. To abych nemusel přendavat kolo přes zábradlí nebo komplikovaně sesedat a 15 metrů ho vést.

Takže lenost...

No uznáš, že by to byl vopruz... To přendavání kola přes zábradlí byla samozřejmě nadsázka, ale to sesedání před přechodem by pro mě bylo spojeno s dost velkým rizikem. V tu chvíli by mě mohlo zezadu sejmout nějaké auto, protože řidič prostě nemůže předpokládat, že budu s toho kola slejzat. Takže prostě odbočím v místě vjezdu do garáže a pokračuju pár desítek metrů (kolem JEDNOHO baráku) ke vchodu do svého bydliště.

A co Ti ta sousedka vyčetla?

Nic. Jen mě požádala, abych byl při průjezdu kolem jejich baráku opatrnější, protože občas chodí venčit psa a ten obvykle z toho domu vyběhne jako smyslů zbavený a já bych do něj mohl narazit.

To mi hlava nebere. Jak může pes vyběhnout z baráku, pokud je podle předpisů na vodítku?

No a vo tom to je: V případě mé kolize s tímhle psem bychom porušili zákon oba. Proto mi ta ženská nenadávala, ale jen mě upozornila na možné riziko. Samozřejmě že by bylo správné, kdybych já to kolo kolem jejich baráku vedl a ona měla toho čokla na vodítku... Ale jsme lidi a domluvíme se.

A jak ji to vůbec napadlo? Ono už něco hrozilo?

No, já si to nepamatuju, ale ona mi říkala, že jsem toho jejího psa jednou minul asi o půl metru. Ujistil jsem ji, že kolem toho domu jezdím (a nadále budu jezdit) jen tak rychle, abych na tuhle vzdálenost stačil zabrzdit. Takže spíš má jakýsi iracionální neodůvodněný strach. Ale já to chápu. Vždyť místo toho psa by tam mohlo vyběhnout malé dítě. Copak si vezmu na triko, abych mu něco udělal? Co ale ovlivnit nemůžu, je, pokud by ten pes narazil do mě... Tohle se stát může, a to dokonce i kdybych to kolo vedl.

Ovšem s menšími následky... Nebylo by tedy nakonec lepší to ten kousek vodit?

V takovém případě bych na ten chodník najížděl až u toho přechodu, kde ten ztřeštěnej pes už nehrozí. Jenže je to široko daleko jedinej přechod, kterej nemá snížený nájezdy - jako na potvoru. Ale naučil jsem se na něj s tím kolem naskakovat, i když je to ve velmi šikmém úhlu a ještě je tam značka. 

To je při Tvé "šikovnosti" asi dost riskantní.

No, ještě jsem tam nespad.

Ale jeden pád jsi při najíždění na chodník už měl...

Jo, ale jinde. A byl to dokonce chodník se sníženým nájezdem. Ale to už je dost dlouho, ještě jsem to moc neuměl. Tenkrát se mi přední kolo dostalo do žlábku mezi asfaltem vozovky a kostkami nájezdu. Takže jsem za to vlastně nemoh. 

 

- - -

 

22.8.2012

 

Jak jde život? Co práce?

Díky za optání - celkem dobře. Tedy abych byl přesnější - zhruba stejně jako poslední tři roky.

Copak? Před třemi roky proběhla nějaká větší změna v Tvém životě?

Změny se dály různé - od rodinné tragédie na počátku roku 2008 až po existenční problémy po polovině roku 2009. Pokud ses tedy ptal na práci, mluvím o posledních TŘECH letech.

Jinými slovy se to nezlepšilo...

Spíš bych to nazval, že se to "stabilizovalo". Ale samozřejmě už to není, co to bývalo.

Mluvíš o tom, že musíš pracovat i během školních prázdnin, což jsi dříve nemusel?

Ano, to také. Vlastně hlavně o tom.

Tobě práce přece nikdy nevadila. Vždycky jsi říkal, že je to vlastně jen jedna z náplní Tvého volného času. 

Ano, přesně tak to je. To ale neznamená, že by mě práce, která mě baví, vůbec nevyčerpávala. I když určitě méně než práce, která by mě nebavila a nenaplňovala. A navíc nemládnu. Co jsem dříve dělal a zvládal levou zadní, vyžádá si dnes už přece jen o něco více sil. Vlastně mě nejvíc vyčerpává ta nejistota, kolik té práce budu mít a jestli to bude stačit na obživu, a pak také to neustálé shánění zakázek. 

Vždycky jsi tvrdil, že se Ti klienti hlásí (ba přímo "hrnou") sami...

Ano, bývalo to tak. Proto jsem nepotřeboval žádnou reklamu - stačily webové stránky, které si potenciální zájemce otevřel, když hledal to, co nabízím.

A teď už to tak není?

Zatím je, ale je čím dál větší loterie na to spoléhat. Firmy i domácnosti dost tvrdě šetřej a vzdělávání je (bohužel) zpravidla první na řadě, na čem se dá ušetřit. Za prvé proto, že se jedná o dlouhodobou investici, za druhé proto, že to (zvláště pro domácnosti) není levná záležitost.

A Ty sám nešetříš?

Já žiju velmi úsporně i v dobách příjmové konjunktury, ale vždycky se ty šrouby dají utáhnout ještě víc. Ale zrovna v poslední době se mi sešly nečekané výdaje na dopravu. Tím, že jsem rodinu nechtěl ošidit o dovolenou, musel jsem pendlovat mezi Prahou a kempem v jižních Čechách, v poslední době mezi Prahou a víkendovým domečkem.

Předpokládám, že pendluješ jen jednou týdně...

Samozřejmě. I když zrovna tento týden jsem pendloval dvakrát, protože jsem řešil havárii.

Dopravní?

Ne, povětrnostní. V noci na dnešek - vlastně dnes brzy ráno se přes oblast přehnala tak silná bouře, že mi to vyvrátilo plot i s kovovými sloupky a ulámalo dost velké větve na ovocných stromech (hrušeň a ořešák).

Takže jsi to musel zajet zlikvidovat...

No, je to ještě horší. Ano, plot jsem opravil - ulomenému sloupku jsem udělal betonovou botičku, vyztužil jsem to zevnitř kouskem madla z RTOčka (možná ŠM 11), spadané větve jsem zatím jen odházel tak, aby nepřekážely, ale sotva jsem odjel, přihnala se další větrná bouře (betonová botička samozřejmě mezitím nestačila vytvrdnout) a navíc mi to poškodilo střechu tak, že do baráku teď docela fest zatéká.

Takže tam pojedeš znovu?

Ano, hned zítra odpoledne po práci. Zkontroluju ten plot (možná to budu muset předělat) a hlavně musím spravit tu střechu. Nejspíš mě čeká výměna několika střešních latí a přeložení části krytiny.

Tak u těch bobrovek to přeložení není takovej problém.

Problém byl ten, že bobrovky jsou tak těžké, že to odskákaly i ty latě... Uznávám, že byly desítky let staré.

Ty tašky nebo ty latě?

Obojí.

No tak ti přeju příjemnou zábavu.

Dík. Drž mi palce. Práce ve výšce není zrovna moje hobby. Ale vyzkoušel jsem si to zrovna teď o víkendu, kdy jsem úplně stejnou opravu dělal na baráku svého otce. Tam zase zatékalo kolem hromosvodu. Jen ty betonové tašky byly ještě o poznání starší a hlavně hrozně křehké. Naštěstí bez následků.

Tak to v posledních dnech neděláš nic jiného než jezdíš v okruhu šedesáti kilometrů na kole kolem Prahy a opravuješ střechy a ploty...

U otce jsem byl na kole, ale ten svůj barák bych na kole nestihl, takže jsem jel autobusem. Bylo to přes poledne - vlastně o přestávce mezi dopolední a odpolední směnou.

 

- - -

 

24.8.2012

 

Tak jak dopadla Tvá inspekce ve Tvém letním sídle?

"Letní sídlo" - to zní opravdu vyloženě humorně. Ale samozřejmě Ti odpovím: Vzhledem k tomu, že takřka okamžitě po zabetonování sloupku přišel další vichr a prudký déšť, velká část betonu se vypláchla a sloupek se sice nenaklonil, jak jsem očekával, ale pootočil se. Zbylý beton ale stačil na to, aby to v této poloze zatvrdlo. Takže ten plot je trochu křivej. Ale jsou to jen centimetry.

Takže to budeš muset lámat a opravovat?

Nebudu. Nechám to bejt. Jen možná přidám trochu betonu místo toho vypláchnutýho, aby se to neulomilo hned. A pak počkám, až to další přírodní katastrofa zase povalí.

Prosímtě co je to za plot, že okamžitě padá, kdykoli se do něj opře vítr?

No, nepadá okamžitě a nepadá při KAŽDÉM větru, ale je to plaňkovej plot nataženej střídavě mezi žulovými a ocelovými sloupky. Ty plaňky představují poměrně značnou náporovou plochu, takže opravdu silnej vítr je schopen ten plot nejen porazit, ale i vyvrátit či ulomit některý ocelový sloupek. Některé jsou dole už dost rezavé, tak už tolik nedrží. Jsou tam možná až půl století, tak mají nárok...

Co ta střecha? Poradil sis s tím?

Více než dobře. Tedy ne že bych to opravil nějak kvalitně, ale s minimálním úsilím. Jen jsem musel vymyslet způsob.

Takže při další bouřce se bude situace opakovat...

To ne. Vyztužil jsem tu poškozenou střešní lať a posunul jednu celou řadu tašek o kus vejš, abych zacelil tu vzniklou díru, kterou protékala voda na půdu a dál do chodby domu.

Takže budeš ještě odstraňovat škody po protékající vodě?

Možná bude stačit jen vymalovat.

 

- - -

 
 4.9.2012
 
Děje se něco zajímavého?
 
Spousta, ale všechno je to spíš o politice, takže o tom někdy jindy a jinde.
 
A je něco méně politického, co tě štve nebo co Tě naopak potěšilo a k čemu by ses chtěl vyjádřit?
 
Potěšilo mě to, že mám příslib nějakých nových zakázek, a štve mě to, že si nebudu moct vybrat, čím budu svítit. Zákaz výroby klasických žárovek považuju za nesmyslný úlet.
 
Ale to přišlo z Tvé milované Evropské unie...
 
I tak... To, že jsem příznivcem co nejužší evropské integrace, ještě neznamená, že budu žrát každej nesmysl. A tohle nesmysl je.
 
Co Ti na tom tak vadí?
 
Určitě není zanedbatelný rozdíl v ceně. Ale hlavně to zdůvodnění. Že prý žárovka vydává víc tepla než světla... No a co? O to míň pak musím topit...
 
 
- - -
 
 
 
17.9.2012
 
 
Jak jsi strávil víkend?
 
Normálně. Viděl jsem se s bráchou a jeho nejmladšíma dětma, navštívil jsem otce...
 
Takže kolo zahálelo?
 
Za otcem jsem jel na kole. Ale proč bych to měl extra zmiňovat?
 
To je pravda. Dnů, kdy nevyjedeš na kole, je podstatně míň než dnů s kolem, takže bys měl spíš hlásit, když na kole nikam nejedeš...
 
Tak teda poslušně hlásím, že mých dnů bez kola je kolem padesáti do roka.
 
No a nějaký extra zážitek z Tvé poslední vyjížďky?
 
Sbíral jsem cestou houby...
 
To jsi jel lesem?
 
To prosím ne. Sbíral jsem žampiony v pankejtě u silnice.
 
Kam jsi to prosímtě dával?
 
Shodou okolností jsem vezl na nosiči dost velkou prázdnou krabici.
 
Ty máš rád houbová jídla?
 
Jen některá. Třeba houbovou omáčku. Jinak ale houby moc nemusím.
 
Tak proč to sbíráš?
 
Nežiju přece sám. Tak to sní někdo jinej...
 
A Ty se v houbách vyznáš?
 
Myslím, že velmi dobře. Kdysi jsem v této dovednosti školil i německé děti.
 
Kolik se jich otrávilo?
 
Žádné. Teda pokud vím. Ono už je to nějakou dobu. Přesněji třiadvacet let.
 
A tos jim ty názvy hub řikal česky?
 
Ne, znám i německé názvy stovek hub.
 
Takže žampion poznáš a ještě si s ním popovídáš německy...
 
S houbama si povídám česky, i když při houbaření si ty německé názvy často opakuju, protože není úplně jednoduché to udržet v hlavě, když to člověk málo používá. Jo a žampion poznám.
 
A poznáš i jednotlivé druhy žampionů?
 
No už vím, kam míříš. No, zpravidla poznám...
 
A tentokrát?
 
Nojo, tak se teda přiznám: Přivezl jsem domů několik desítek žampionů zápašných (Agarius impudicus).
 
A to jsi to nepoznal na místě?
 
Ono se to moc nedá. Má totiž všechny znaky shodné se žampionem ovčím, který je jedlý a chutný.
 
Co je to za znaky?
 
No, kromě barvy, tvaru, šupinatosti atd. je to u obou druhů třeba žoutnutí až oranžovění na řezu, zvláště u kořene třeně. Většina ostatních žampionů nežloutne.
 
Nějak se ale lišit musí...
 
Liší se právě jen tou vůní.
 
A Ty jsi k nim nepřivoněl?
 
V terénu mě to nenapadlo. To víš - kolo na krajnici... Takže jsem čuchal až doma.
 
A to už jsi to poznal?
 
Ještě ne stoprocentně. Ale podezření jsem už pojal.
 
A jak se to dá poznat stoprocentně?
 
Musíš povařit vzorek té podezřelé houby v trošce vody. On se ten chrakteristický zápach rozvine a poznáš to pak nade vší pochybnost.
 
Takže sis doma dělal tento pokus?
 
Ano, přesto ten zápach nebyl tak intenzivní, jak jsem si představoval, ale byl tam.
 
Dokážeš ten smrad nějak popsat?
 
Páchne to trochu jako v nemocnici. Používá se tam přece karbol, což je čisticí a desinfekční prostředek na bázi fenolu. Nebo jestli si pamatuješ, jak voní inkoust. A to byla ta vůně, která mě přiměla to zkontrolovat. Ucítil jsem to ještě za syrova.
 
Vím o Tobě, že máš extrémně vyvinutý čich. Třeba kuřáka poznáš na stovky metrů, aniž bys ho viděl. Proč jsi to tedy ještě ověřoval tím vařením?
 
Možná taky trochu ze zvědavosti.
 
Co by se mohlo stát, kdybys to neověřoval a ty houby se snědly?
 
Tak za prvé by to asi dost smrdělo při vaření, takže by se to vyhodilo včetně ostatních surovin, což by byla určitě škoda. Ale i kdyby se to nakonec snědlo, nic fatálního by se nestalo. Žampion zápašný není vyloženě jedovatý a už vůbec ne smrtelně. Jen u citlivějších jedinců vyvolává nevolnost.
 
Ale i tomu je asi dobré se vyhnout... Sbíráš i jiné "podezřelé" houby, které jiní nesbírají?
 
Ani ne. Dokážu si les užít, aniž bych musel nutně sbírat všechny houby, o kterých vím, že jsou jedlé.
 
To jako dokážeš projít kolem kolonie pravých hříbků a nesebrat je?
 
Když třeba vím, že bychom je nemohli zpracovat, tak proč bych je sbíral? Ale máš pravdu, že by mi krvácelo srdce.
 
Takže Ti jsou Tvé znalosti hub vlastně na nic, když sbíráš jen to, co ostatní...
 
Tak o něco širší sortiment asi sbírám, ale ne o moc. Třeba některé holubinky a ryzce. Spíš ale v rodině a mezi známými funguju jako jakási prvoinstanční mykologická poradna.
 
Přinesl Ti v poslední době někdo nějakou zvláštní houbu?
 
V poslední době se mi stalo, že se mi někdo přišel pochlubit s úrodou hříbků a já jsem dotyčného  musel zklamat tím, že jsem je identifikoval jako hřiba kříště (Boletus calopus). Kříšť je mírně jedovatý, ale natolik hořký, že to člověk v pokrmu pozná. Otravy touto houbou jsou tedy dost vzácné a rozhodně ne nebezpečné.
 
A jak laik kříště pozná?
 
Šedohnědý klobouk, citronově žluté výtrusnice a hlavně červené zbarvení třeně, které pod kloboukem přechází do světlé citronové žluti. No a pak ho stačí malý kousíček vzít na jazyk a ta hořká až lehce pálivá chuť člověka spolehlivě odradí. Jde o to, že to člověka hned nenapadne testovat, pokud s touto houbou nemá zkušenost. Fakt je, že v posledních zhruba pěti letech se kříšť začíná zase hojněji objevovat. Nejsem si jist, ale myslím, že je to chráněný druh.
 
A můžeš mi jen tak pro zajímavost říct německé názvy žampionu zápašného a hřiba kříště?
 
"Stink-Champignon" a "Schönfuß-Röhrling".
 
Že si ti Němci přitom neudělaj uzel na jazyku.. . 
 
- - -
 
10.10.2012
 
Vypadal jsi minulý týden v jednom okamžiku dost naštvaně. Raději jsem s tímto dotazem počkal na teď, abych jednu neslíznul... Co Ti přelítlo přes nos?
 
Jsem v poslední době trochu přepracovaný - to víš - ten velkej překlad. Makám na tom často až do noci a ráno brzo vstávám...
 
Takže Ti vadí víc věcí než normálně?
 
To ani ne, ale tak nějak mě to víc zasáhne.
 
A co to bylo tentokrát.
 
To je dost složitá historie...
 
Máme čas...
 
Ty víš, že moje zahrádka je velmi malá, dokonce spíš jen symbolická...
 
No a co s tím?
 
V rohu té zahrádky stojí starý ořešák a jeho koruna je čím dál větší a znehodnocuje tím také stále větší a větší část zahrádky.
 
Tak proč ho neporazíš?
 
Je mi ho tak trochu líto a pak také dává docela dost kvalitních ořechů...
 
Loni jsi takřka žádné neměl...
 
No protože 3.5.2011 docela silně mrzlo a pomrzly prakticky veškeré květy ořechů. A myslím, že nejen u nás.
 
A letos?
 
Výborná úroda.
 
Tak proč ses mračil?
 
Protože jsem ji nesklidil já.
 
Copak? Někdo Ti leze do zahrádky a sbírá Ti oříšky v trávě?
 
Jo, tak nějak. Kdyby to byly děti a odnesly si pár oříšků, tak nad tím mávnu rukou. Kdyby šel někdo kolem a požádal mě o pár oříšků, tak se samou ochotou přetrhnu, abych mu je sám nasbíral, a ještě mu na to půjčím nebo dokonce daruju košík. Ale tohle byl cílenej "nájezd" a množství nakradených ořechů bylo - abych tak řekl - větší než malé.
 
To jako na kšeft?
 
To asi ne, ale na vánoční pečení pro jednu velkou rodinu by to muselo bohatě stačit.
 
Takže několik kilo?
 
Mnoho kilogramů.
 
No dobře. Tak jsi přišel o ořechy v hodnotě několika desítek, maximálně stovek korun. To už jsi v životě přišel o víc.
 
Tady nejde o nějaké vyčíslení v penězích. Prostě je mi to tak nějak líto. Člověk se o tu zahradu stará, má k tomu určitý vztah, ořešák nechává spíš z nostalgie, těší se na ořechy, jede kvůli tomu desítky kilometrů z Prahy, aby si je posbíral - a pak někdo přijde a před nosem mu to sprostě ukradne. Jen proto, že se tam člověk dostane jen o víkendu... To prostě zamrzí.
 
No tak se snad kvůli tomu nezblázníš...
 
Víš - ono nejde jen o ty ořechy. Mě mrzí i to, že jsou lidi takoví. Je to vlastně velmi podobnej pocit, jako když mi nedávno vlezli i do baráku a udělali tam tu paseku. Prostě nechápu. Mě by něco takového ani ve snu nenapadlo. Proč to někomu jinému připadá normální - vlézt někomu do baráku, na zahradu, jindy třeba na ulici do auta a brát si jeho věci?
 
Takovej je prostě život... A víš aspoň, kdo to byl?
 
Tentokrát to vím zcela přesně.
 
Někdo ze sousedů?
 
Právě že ne. Opravujou teď kanalizaci v ulici a stojí tam těžká technika, kterou v noci hlídají. Prostě tam sedí maník v autě a nudí se. No tak si krátil chvíli louskáním a pojídáním nakradených ořechů. 
 
A jak jsi to zjistil?
 
Snadno. On se ani neobtěžoval zametat stopy. Prázdné skořápky nasypal do popelnice přímo před mým barákem, takže jsem podle toho zjistil i to, jak velké množství těch ořechů bylo. Lelzl tam tedy nejspíš každej den. Proč taky ne, když viděl, že v tom baráku nikdo není...
 
No tak aspoň máš jistotu, že napřesrok by se to nemuselo opakovat...
 
Nevím, už začínám být trochu paranoidní. Člověk má pak tendenci podezírat kde koho... A navíc je dost možné, že příští rok nebude takpěkná úroda jako letos. Pár ořechů nám navzdory tomu přece jen ještě zbylo.
 
No tak vidíš, že aspoň na Vánoce nebude Tvá rodina úplně bez ořechů nebo že si je nebudeš muset kupovat.
 
To by ještě tak scházelo. Ale ta hořkost ve mně zůstává. Někteří lidé si prostě myslí, že jsou vyvoleni k tomu, aby sklízeli, co nezasili. Nějak jim ale uniká, že pak musí existovat někdo, kdo zasil a "díky" takovým, jako jsou oni, nemá co sklízet...
 
- - -
 
11.12.2012
 
Kdy už konečně někdo zakáže tu primitivní "zábavu" v podobě automobilových rallye...? Pár magorů a ubožáků, co si musí dodávat sebevědomí rychlou jízdou a produkcí hluku túrováním smrdutých motorů, nejen otravuje lidem život naprosto zbytečným a neproduktivním hlukem, ale ještě každou chvíli zabije někoho z přihlížejících zvědavců...
 
Ti "zvědavci", jak říkáš, se na to jdou dívat naprosto dobrovolně... I pro ně se tyhle soutěže jezdí.
 
Jo, takže spektákl pro čumily. 
 
Je to podívaná jako každá jiná...
 
Ano, takže když se půjdu podívat třeba na nějaké představení do divadla, tak by taky bylo normální, že tam každou chvíli někoho zabijou nebo zmrzačí? Jak by asi dopadlo divadlo, kde by se něco takového dělo? Povolili by další podobná představení?
 
Ale ti lidé tam jdou s tím, že uvidí něco nebezpečného...
 
Tak to je pěkná blbost. Nikdo tam nejde s tím, že počítá s vlastní smrtí - že tam na něm s nemalou pravděpodobností přistane tunový monstrum a rozmázne ho po pankejtu... Ti lidé zcela spoléhají na to, že jim pořadatelé zajistí bezpečnost...
 
I ti, kteří vědomě porušují jejich pokyny?
 
Vlastně ano: Závod by rozhodně neměl být odstartován, dokud jediný člověk stojí na místě, kde by mohl být ohrožen.
 
To se nedá uhlídat.
 
Tak se to nemůže jezdit. Tyhle akce mi připadají totálně zvrhlé. Je to naprosto k ničemu - jen to obtěžuje lidi, kteří s tím nemají a nechtějí mít nic společného, a ohrožuje osoby, které se na to ze zvědavosti jdou podívat. Co to komu přináší kromě uspokojení touhy pár bezohledných jedinců po adrenalinu z rychlé jízdy?
 
Hloupé je to, že se to koná v obydlených zónách, kde to nejen ruší lidi, ale přitáhne to i příležitostné zvědavce, kteří nemají sebemenší představu, v kterých místech je to bezpečné a v kterých nikoli.
 
No já mám pocit, že to nevědí ani sami pořadatelé. Místo aby udělali něco pro bezpečnost lidí, tak spekulují o tom, jestli nezafoukal boční větříček a nehodil autíčko na holčičky... Ale i kdyby to bylo v neobydlených oblastech - debilní zábava je to stejně. Připadá ti normální, aby se tihle debilové proháněli třeba někde v přírodě? Proč někdo ke svému štěstí potřebuje dělat hluk, otravovat vzduch a ohrožovat lidi kolem sebe? Já to považuju za nebezpečnou psychickou úchylku.
 
 
- - -
 
2.12.2012
 

Pořád máš tolik práce, nebo už to skončilo?

Ten mimořádnej překlad už jsem odevzdal. Byly to vlastně dvě knihy o následích jaderné havárie.

To jako o následcích pro cyklisty?

Ne, hlavně na zemědělství a potravinářský průmysl. Prostě šlo hlavně o to, co bychom v takovém případě jedli.

A nebylo to spíš o tom, jak lidem zatajit rizika?

Ani ne. Spíš o tom, jak včas varovat, jak využít čas, který zbývá do příchodu radioaktivního mraku, na ochranu lidí, zvířat, pitné vody a zdrojů potravin.

A o tom, co dělat poté, co se radioaktivní mrak přežene, tam nebylo nic?

Ale samozřejmě. Podrobně zpracovaná opatření, jak se zbavit radioaktivní kontaminace různými způsoby zpracování zemědělských produktů, co se zemědělskou půdou, se zvířaty atd.

A co když nepůjde kontaminaci snížit na přijatelnou hodnotu?

Pak samozřejmě nerjrůznější způsoby skládkování takto kontaminovaného odpadu.

Ono teď něco hrozí, že se tím najednou někdo zabývá?

Já myslím, že je to prostě jen výměna informací a poznatků na dané téma.

Nesouvisí to s dostavbou Temelína?

Asi ne přímo.

Takže bys mi teď dokázal poradit v situaci, kdy se na nás požene radioaktivní mrak?

Základní věci přece člověk zná z pravidelných školení civilní ochrany, kterou současný režim tak pečlivě organizuje aby preventnivně ochránil obyvatelstvo...

Nevím o tom vůbec nic...

No, to taky měla být ironie.

A v čem bys mi tedy poradil?

Asi nejvíc v tom, jak se chránit proti radiaci zvenčí (někam se uklidit, nějaké to mytí, výměna oděvu atd.) a taky jak ošetřit potraviny, abys předešel ozáření zevnitř po jejich požití. Ono nejde jen o to, co jíst a co ne, ale umět potraviny účinně ochránit, vědět, odkud hrozí nebezpečí větší a odkud malé...

To bys mi dokázal poradit jen pro okamžiky bezprostředně po havárii, nebo i nějakou dobu poté?

Obojí. Ale k obojímu bych musel mít aspoň minimální informace o tom, co uniklo a kolik toho bylo.

Slyšel jsem kdysi o nějakých jódových tabletách...

Jo, s tím je zapotřebí taky opatrně. Zdaleka ne vždy je jejich užívání vhodné.

To tedy musel být hodně zajímavý překlad...

A úměrně té zajímavosti také docela složitý.

V jakém smyslu?

Za prvé šlo o text, ve kterém se střetávalo několik odborností: Jaderná technika, medicína, botanika, zoologie, chemie, zemědělství, potravinářská technologie (hlavně mlékárenství, pivovarnictví, mlýnský průmysl, vinařství...), za druhé němčina není zrovna snadný jazyk, zvlášť když je v textu použita hodně speciální terminologie, na kterou nejsou k dispozici specializované slovníky.

Neříkej mi, že se ve všech těch oborech tak důkladně vyznáš...

To ani náhodou. Zrovna ta jaderná technika mi nikdy mnoho neříkala a v chemii jsem taky nikdy nebyl žádné eso.

Tak jak jsi vůbec mohl takový překlad vzít?
 
Dobrá otázka. I když asi měla být položena obráceně: Jak mi mohli takový překlad svěřit...
 
Tak proč ho svěřili zrovna Tobě?
 
To chceš, abych se chlubil?
 
Ne, prostě mě to zajímá.
 
O mých jazykových znalostech pochyby neměli . To by také bylo smutné - po třiceti letech praxe. Ale hlavní bylo, že měli důvěru v moji schopnost aktivizovat (byť neúplné) znalosti v jiných oborech. Jinými slovy věřili, že to neodfláknu a že se předem nebo při nejhorším v průběhu překládání s problematiku seznámím.
 
No a seznamoval ses?
 
Hodně mi pomohl internet, ale bez určité úrovně (v podstatě středoškolského) základu by to nebylo nic platné. Čímž nechci říct, že bych před přijetím tohoto překladu cokoli tušil například o existenci (natož o vlastnostech) hexakyanoželeznatanu železito-draselného.
 
Co to je?
 
Copak já vím? Šlo o to, abych z německého názvu této sloučeniny poznal, o co jde, a správně to v překladu nazval česky.
 
A to je jen ta chemie. Co ty zemědělské a potravinářské technologie? Ty o tom něco víš?
 
Naštěstí docela jo. Pohyboval se v tom přes půl století jako překladatel i můj otec. Za prvé mi zapůjčil osmijazyčný zemědělský slovník, za druhé jsem o těchhle věcech tedy slýchal už od dětství, protože otec hodně překládal i doma.
 
Bylo tam něco obzvláště zajímavého nebo těžkého?
 
Docela zabrat mi daly názvy speciálních pluhů a radlic pro zaorávání kontaminované úrody - různé jednodiskové a vícediskové řádkovací předradličky a podobný vychytávky. No apak jsem zpočátku trochu tápal v pivovarnictví.
 
To Ti asi moc blízké nebylo, když nechlastáš.
 
Nemůžu říct, že bych v životě nepil pivo, ale fakt je, že množství piva, které jsem za celý život vypil, by zkušený pivař dal za večer.
 
A co na tom bylo pro Tebe nejsložitější?
 
Rozlišit od sebe terminologicky různé druhy plev, otrub a mláta. A pak názvy nejrůznějších zbytků po lisování, vyluhování, kvašení atd. Němci na to mají speciální výrazy, které nejsou obsaženy v žádných slovnících. Když jsem ten výraz hledal na internetu, hodilo mi to pouhé DVA odkazy. Z nich jsem pak musel vyjít. Slyšel jsi třeba někdy v češtině slova jako  "zdrtky", "výpalky" nebo "matoliny"? Já do minulého týdne ne.
 
A co Ti šlo nejlíp?
 
Nádherně jsem zúročil svůj zájem o přírodu. Takže jsem prakticky nepotřeboval slovník, když byla řeč o botanickém názvosloví nebo anatomii užitkových zvířat.
 
Co Tě na tom nejvíc bavilo?
 
Myslíš tematicky? Asi technologie kompostování.
 
Teda čekal jsem leccos, ale proč zrovna kompostování?
 
To je ohromně zajímavej biologickej proces, kterému se dá použitím vhodné technolgie významně pomoct. Úplně mě to pohltilo.
 
Ty hele, neminul Ty ses povoláním? Neměl ty jsi stát v holínkách s vidlema někde na hromadě kompostu místo bušení do klávesnice?
 
Taky mě to napadlo. Tak třeba si to vynahradím v důchodu...
 
A co Tě bavilo nejmíň?
 
Můžu to vůbec říct? Aby to nebylo použito proti mně...     Nejmíň mě bavilo podrobně popisovat způsoby výpočtu rychlosti odeznívání radioaktivity. Ne že by to nebylo zajímavé, ale bylo toho tam nějak moc. Výpočty byly poměrně složité a přitom povaha věci jednoduchá: Prostě se vezmou vlastnosti kontaminovaného materiálu, faktor času, vlastnosti konkrétního kontaminujícího radionuklidu (nebo jejich směsi), faktor prostředí - a ono to z toho už nějak vyplyne.
 
- - -
 
6.12.2012
 
Co se kaboníš?
 
Naštval mě majitel domu a ještě jsem neprozřetelně nahlédl do xenofobního hnízda NaKole.cz:
 
 
Takže už nejen obhajoba třídní nenávisti k sociálně slabým a rasové nenávisti k romské menšině. Přibylo ještě i primitivní antiněmectví...
 
Vlastně je to velmi logické pokračování tamních názorových čistek. Kdo tam tak asi mohl zbýt... Jsem rád, že k této xenofobní komunitě nepatřím. Už se nedivím, že mě odtamtud vyštípali. Jsem prostě jinej. A v tomto konkrétním případě jsem nesmírně rád, že jsem jinej. 
 
Myslíš, že to tam takhle nechaj?
 
Kdybych měl ve zvyku se sázet, vsadil bych si na to, že to tam zůstane. Proč by provozovatelům diskusního fóra, kteří vybraným diskutujícím tolerují lživé pomluvy a udávání na policii, mělo vadit šíření nenávisti k jiným etnikům? Taky jsem zvědav, jak tenhle "příspěvek" ohodnotí ostatní diskutující. (Diskutujícího "Murphy" bych rád upozornil, že Stalin nebyl Slovan, ale Gruzínec).
 
- - -
 
11.12.2012
 
Tak našlo se pouhých šest (!) diskutujících, kteří negativně hodnotí výrok o "němčourských držkách". Ostatním je to jedno. Jsem sice rád, že se našel aspoň někdo, ale ve srovnání s mnoha stovkami a možná tisíci lidí, kteří si tento příspěvek přečetli, je to zoufale málo a svědčí to o názorovém a charakterovém složení velké většiny diskutujících na NaKole.cz, tedy samozřejmě i o webu jako takovém.
 
Nejsi příliš přísný?
 
Nejsem. Za prvé to admin měl okamžitě smáznout a autorovi adresovat výstrahu, že takhle na jeho webu psát nelze. Za druhé neobstojí ani tvrzení, že se o tom nedověděl.
 
A co když o tom opravdu neví?
 
Diskutující z NaKole moje stránky pečlivě monitorují a cokoli se zde týká webu NaKole.cz Václavovi neprodleně donesou. Například o mojí přítomnosti na diskusním fóru se vždycky doví takřka okamžitě a neváhá během několika hodin udělat ten nejzazší cenzurní zásah, tj. zrušení registrace.  A v tomto případě se nic nepohnulo celých pět dní.
 
Odpovídá provozovatel diskusního fóra za to, co tam diskutující píšou?
 
To je složité. Ze zákona by určitě měl hlídat porušování zákona, což nečiní. Jinak by například nemohl tolerovat něčí evidentně lživé pomluvy jiných diskutujících (dokonce ani "pouhá" obvinění bez důkazů), protože už to je porušení zákona. Ale já jsem měl na mysli něco jiného. Pokud mu záleží na tom, jak se jeho server profiluje, měl by určité projevy držet na uzdě. 
 
Zatím to vypadá, že drží na uzdě jen levicové názory.
 
Ano. Moje levicové postoje určitě hrály svou roli při mém vyloučení. Pak se ale nesmí divit, když se mu celý web posouvá ke xenofobii, anticiganismu, k antiněmectví, nacionalismu a obhajobě sociálního darwinismu. 
 
Pouhá tolerance takových výlevů snad není trestná.
 
To nevím a ani mě to nezajímá. Trestné jsou ale samotné výroky. Na druhou stranu - kdybych považoval toleranci rasismu, xenofobie atd. za trestný čin, byl bych povinen takový exces nahlásit, což mě samozřejmě ani nenapadlo.
 
Jinými slovy Ti jde o morální odsouzení, nikoli o případné zjednání práva...
 
Přesně tak.
 
Takže Ti dělá dobře, když můžeš server NaKole.cz nazvat třeba "fašistickým".
 
Ale vůbec ne. A taky jsem nic takového nepsal. Hodnotím pouze projevy jednotlivých diskutujících, četnost takových projevů a postoj redakce k nim. Jinak řečeno: Tím, že se tam cyklistická problematika omezila na pouhý způsob trávení volného času, vykrystalizovala tam vyloženě maloměšťácká konzumní sebranka, která se ve svém bezohledném konzumerismu jen vzájemně utvrzuje, protože prakticky nemá oponenta a žádnou zpětnou vazbu.
 
Není to trochu paušální odsudek?
 
Já samozřejmě vnímám určité rozdíly mezi jednotlivými diskutujícími, takže přiznávám určitý rozptyl postojů a názorů, ale když vidím, s jakou rychlostí a důsledností jsou tamním tvrdým jádrem (převážně "služebně" starších) diskutujících potírány odlišné postoje, tak nemám problém trochu paušalizovat. 
 
Proč Tě to vůbec zajímá? Je přece spousta daleko horších a nebezpečnějších diskusních komunit...
 
Velmi dobrá otázka. Ale odpověď je jednoduchá: Protože je obrovský rozdíl mezi tím,  jaká očekávání vzbuzovalo tamní diskusní fórum řekněme ještě před šesti lety a v co se od té doby proměnilo. Jiná diskusní fóra (pokud mohu soudit) si aspoň ze začátku na nic nehrála.
 
Tak proč jen nepřiznáš, že Tě to tam zklamalo, a nenecháš to plavat?
 
Protože jsem byl čtyři roky jeho součástí - to se prostě nedá vymazat. A to je také přesně to, co Václav Vrtal nejspíš vůbec nepochopil, když si myslí, že je to jen tak někoho bezdůvodně a bez vysvětlení vyhodit. Za ty čtyři roky prakticky každodenního stýkání a potýkání s ostatními diskutujícími se utvoří neuvěřitelně husté předivo sociálních vztahů, které někdo bez vysvětlení ze dne na den přeruší. To zanechá stopy v duši. Zvlášť když se k tomu přidruží pocit neuvěřitelné křivdy...
 
No jo, ale Ty se tváříš, jako bys obhajoval kdovíjaké obecné principy, a vlastně si tím jen hojíš nějaká svoje bebíčka.
 
To nepopírám. Ale ono se to vzájemně nevylučuje. Ani v dobách mého tamního působení tomu nebylo jinak: Na jednu stranu jsem se tam vjadřoval k obecným otázkám a trochu tím vyvažoval ty maloměšťácké tendence, na druhou stranu jsem tam čelil obrovskému množství sprostých a podlých osobních útoků, z nichž některé vyústily až v ta Radčina záměrně nepravdivá obvinění a posléze i ta udání na policii.
 
Proč pořád píšeš, že ta obvinění byla nepravdivá ZÁMĚRNĚ. Co když se ta osoba jen pletla?
 
Je možné, že na úplném počátku to podezření mohlo být míněno vážně. Ale "ta osoba" se velmi rychle (prakticky po několika dnech) uvědomila, že podezírá nepravého. To jí nicméně nezabránilo v tom, aby v těchto obviněních pokračovala, protože viděla, jak mě to zasáhlo, jak urputně se bráním, čehož se dalo využít pro uspokojení její chorobné touhy ubližovat, ponižovat, zesměšňovat atd. Ona sama v nejrůznějších diskusích sama přiznávala, že ví, že jsem to já být nemohl, pak to zase odvolávala - a tak furt dokola. To už opravdu není nic jiného než schizofrenie kombinovaná s chorobnou lhavostí. 
 
Kdy ses Ty sám dověděl, že o Tvé nevině ví?
 
V okamžiku nějakého svého záchvatu "pravdomluvnosti a upřímnosti" mi sama napsala, že sice ví, že jsem ty anonymy jejímu zaměstnavateli nepsal, což jí ovšem nebránilo v tom, aby mi v témže příspěvku vyhrožovala, že mě v tom bude dál máchat. Naštěstí to neřekla jen mně, ale svěřila se s tím i několika dalším (důvěryhodným) diskutujícím, takže je pro mě snadné to dokázat.
 
Ona se s něčím takovým někomu svěřila?  Že by přece jen svědomí?
 
To ani náhodou. Ona se jen potřebovala někomu pochlubit, jak je dobrá... A pak taky svoje výhrůžky do puntíku splnila. Tak jaképak svědomí?
 
Proč to dělala?
 
Prostě už tam byla ta iracionální nenávist, kdy ani ona sama už nevěděla, proč mě vlastně nenávidí, ale byla tím tak posedlá, že už přestala své emoce kontrolovat a pokračovala v tom nesmyslném obviňování. Prostě jí dělalo nesmírné potěšení někomu (mně) ubližovat a pásla se na tom, jak se zoufale snažím očistit, a přikládala další a další polínka pod kotel jak té svojí nenávisti, tak jí samozřejmě dělalo radost i to, když těm jejím zvrhlým hrátkám tleskali jiní diskutující, kteří se k té její nenávisti jako stádo tupých telat přidali.
 
To zní neuvěřitelně.
 
Souhlasím. Samozřejmě jen potud, pokud to poměřujeme s chováním duševně zdravého člověka. Je potřeba se ale umět vžít do mentality nemocného ducha. V ní se totiž odehrával proces, který živil sám sebe. Utkvělá myšlenka u takového člověka vede k tomu, že se v něm úplně obrátí proces vnímání reality: Místo aby jako zdravý člověk vyhodnocoval vnímanou objektivní realitu a podle toho korigoval svůj pohled na ni, tak si vytvoří svou vlastní představu o realitě a ve vnějším světě potom usilovně hledá, "nachází" (subjektivně interpertuje fakta) a později dokonce sám VYTVÁŘÍ doklady a důkazy o tom, že jeho původní idea je správná. Tím se ve své "pravdě" ještě více utvrzuje a proces graduje ve spirále.
 
Velmi hezky je to vidět na tom, jak o mně (nejen ona) psala. Vlastně jen popisovala své chorobné paranoidní představy o mně, k ní se pak přidalo pár ubožáků, kteří si s tímhle vystačili a společně s Radkou si vytvořili jakéhosi imaginárního Medvěda č. 2, který sice absolutně neměl nic společného s realitou (s mým chováním a vůbec s mou osobou), ale kterého zato bylo strašně snadné kritizovat a nenávidět, protože si do něho promítli všechny své vlastní individuální i kolektivní mindráky a deprivace. Jakýkoli můj sebenevinnější příspěvek pak posuzovali optikou svého vztahu k tomuto svému konstruktu a reagovali tudíž naprosto neadekvátně. Duševně zdravému člověku se samozřejmě taky může stát, že někoho začne bezdůvodně nenávidět, ale takový to na základě racionálního uvažování dokáže včas utnout.
 
Když to všechno tak dobře víš, proč jsi to neutnul Ty sám?
 
Uvědomil jsem si to bohužel pozdě, kdy moje jednostranné vystoupení z této chorobné spirály by už v podstatě bylo rovno přiznání viny. Jedinou alternativou tedy bylo nechat to dojít tak daleko, aby se na vrcholu té spirály dotyčný sám odhalil a znemožnil, což se stalo ve chvíli, kdy Radka začala opakovaně běhat na policii s evidentně nesmyslnými udáními a přitom mi prakticky ve stejné době poslala omluvný dopis, aby po pár měsících tuto svou omluvu v diskusi NaKole.cz zase odvolala. Její důvěryhodnost se v tu chvíli ocitla na bodě nula. Hodně mi přitom "pomohlo", že Radka poskytla kopii svého udání majiteli jiného podobně zaměřeného serveru, který ji obratem zveřejnil. Možná že bych se jinak o Radčině udání ani nedověděl a tím pádem by se o tomto jejím hnusném činu nedověděli ani diskutující NaKole.cz. Teď už to vědí. 
 
To si jako myslíš, že všichni díky tomu pochopili, jak to všechno skutečně bylo?
 
Ano, všichni, u kterých to bylo jen trochu možné. Samozřejmě, že u těch, kteří ty důkazy vidět nechtějí nebo kterým jsou lhostejné, nic podobného čekat nemůžu. Ale o tyhle lidi mi nešlo a nejde. Jsou vlastně podobně postižení jako Radka. To jsou lidi, kteří trpí stejně iracionální nenávistí jako ona a nejsou schopni ani ochotni vnímat realitu. Jsou to lidi, které naplňuje pocitem blaženosti, když mohou někoho nenávidět. A ti si k tomu nějaký důvod vždycky najdou. Třeba ten, že jsem si vůbec dovolil se proti Radčiným lžím a intrikám bránit. Je v tom i hodně mentality šikanujících deprivantů, kteří si hojí své komplexy tím, že si vyhlédnou oběť, která je buď slabší nebo se z jiného důvodu nebude dostatečně bránit, a na té si vylévají své zvrhlé choutky.
 
A ví to i Václav Vrtal?
 
Musel by bejt úplně blbej nebo slepej, aby to neviděl a nevěděl. A on hloupej ani slepej není. Jen to z nějakého důvodu Radce toleruje. Musí to být ale hodně silné pouto, co ho (nebo Jitku) s Radkou svazuje, protože ani když se vžiju do jeho role, nedokážu si představit, že bych TAKOVÉ chování toleroval komukoli, byť by to byl třeba můj nejbližší příbuzný. A netoleroval bych nikomu něco takového, ani kdyby mě to mělo ekonomicky ohrozit.
 
A co z toho plyne?
 
Jsou dvě možnosti: Václav to Radce toleroval, protože chtěl nebo protože musel. Vsadil bych si na druhou z obou možností.
 
- - -
 
3.1.2013
 
Proč vlastně mluvíme o Radce tady a ne v té "Tečce za sporem s R.J."?
 
Protože se nejedná o pokračování sporu. Radka vykonala své a ve sporu nepokračuje - aspoň ne viditelně.
 
A co z toho?
 
Míč je na straně Václava Vrtala. On je jediný, kdo může uznat, že moje vyloučení bylo nespravedlivé, a tuto klatbu zrušit, nebo bude trvat na svém, čímž bude dávat najevo, že je z nějakého důvodu ve vleku a nedůstojném područí té lhářky, udavačky a intrikánky, což by mu rozhodně nesloužilo ke cti.
 
A to mu to budeš každý týden takhle předhazovat, dokud "nepochopí" svůj omyl? Mám pocit, že i kdyby byl v minulosti nějakou náhodou nakloněn umožnit Ti návrat, tak tyhle rejpance ho od toho spolehlivě odradí.
 
Já ale nestojím o to, aby mi dělal jakoukoli milost. Já se tam nehodlám vracet jako nějaký polepšený hříšník a kajícník. Ničeho špatného jsem se nedopustil. To musí být jasně deklarováno...
 
A myslíš, že to ještě někoho zajímá?
 
Zajímá. Jinak by tyto stránky nebyly diskutujícími na NaKole pravidelně monitorovány.
 
A Ty o tom máš nějaký důkaz?
 
Ano, mám.
 
A není to tak, že je soudíš podle sebe? Pokud vím, tak do diskuse NaKole.cz nahlížíš takřka denně.
 
Ano, nahlížím. Je to dáno tím, že je to prostředí, které mi u mnoha lidí zničilo pověst. Nic na tom nemění fakt, že to byli zpravidla lidé hloupí a nemyslící, případně zlí a nepřející. Zachovalo se ke mně tedy vyloženě nepřátelsky. Nutně tedy můžu očekávat něco podobného i do budoucna. Ty bys takové prostředí nesledoval?
 
A nejsi tak trochu paranoidní?
 
Když Ti někdo dá na ulici bezdůvodně přes hubu, nebudeš si na něj i do budoucna dávat pozor?
 
A co jsi na tom fóru zjistil?
 
Že například mažou odkazy na mé stránky, které tam někdo umístil v okamžiku, kdy se mluvilo o morálních vlastnostech Radky a některých dalších diskutujících.
 
Nemazali je prostě jen jako spam?
 
O spam nešlo, protože to bylo k tématu. Šlo o to, že vedení webu má zájem Radčiny morální poklesky tajit, zahlazovat po nich stopy a upírat ostatním diskutuícím právo na objektivní informace.
 
Ty si myslíš, že to, co píšeš o Radce a o tom sporu, je objektivní?
 
Je to samozřejmě můj subjektivní pohled, ale zveřejněné listinné důkazy (kopie omluvy a kopie Radčina udání) jsou snad objektivní dostatečně. Těch se Radka a její mocný ochránce bojí nejvíc.
 
Co Tě v poslední době zaujalo na diskusi NaKole.cz nejvíc?
 
Jak se tam vzájemně trumfují nějakými certifikáty o jejich inteligenci. U toho se chechtám, až se za břicho popadám.
 
Proč?
 
Těch důvodů je spousta. Jedním z nich je, že vůbec někdo má potřebu si svou inteligenci nechat měřit. Už to samotné o něčem svědčí.
 
Když ale dosáhne slušných nebo dokonce vysoce nadprůměrných výsledků...
 
... tak to znamená, že úspěšně vyřešil pár předvídatelných hádanek.
 
A to nesvědčí o inteligenci dotyčného?
 
Ne, svědčí to pouze o schopnosti řešit určitý typ logických (někdy ani to ne) úloh. Nejvíc mě pobavilo, jak se svou inteligencí kasají jedinci, kteří naprosto neovládají český pravopis, neudrží myšlenku nebo dokonce velmi často nepochopí podstatu námitky svého oponenta. Hlavně když ale k sobě v testu správně přiřadí nějaké abstraktní obrázky...
 
Pokud vím, tak Tě na té diskusi o inteligenci pár věcí přece jen zaujalo.
 
Ano. Prakticky jediný, kdo do té diskuse vnesl nějaké inteligentní téma, byl ten vysmívaný 0iIi0. Například nadhodil otázku, jestli se za inteligenci dá považovat schopnost a touhu ubližovat druhým.
 
Ale to už mluvíš o emoční inteligenci...
 
To je v tuto chvíli jedno. Lze za inteligentního považovat člověka, který své (například kombinační nebo organizační) schopnosti používá k intrikám vůči jiným lidem? Nebo člověka, který používá svých schopností k maskování svých lží a manipulací?
 
Asi jo. Inteligence je nástroj, který se dá používat pro dobrou věc nebo pro špatné cíle.
 
To je ale hodně okleštěná definice inteligence... Ale tuším, nač narážíš: na pojmy typu "inteligentní vrah" nebo "inteligentní zločinec". V takovém případě máš samozřejmě pravdu. Já ale vycházím ze slovního spojení "inteligentní člověk" a tam se mi ti vrazi a zločinci nějak nevejdou...
 
Tak takhle jsem o tom nepřemýšlel. Inteligentního vraha bych skutečně nenazval inteligentním člověkem... Jak je to možné? Kdybych teď uplatnil přísně matematickou logiku, tak mi z toho vyjde, že vrah není člověk. Tys mi tedy zamotal hlavu...
 
Zkusím to rozvinout: Zkus si představit, že se inteligenční test bude skládat z úloh, jak někoho úspěšně obelhat, jak zmanipulovat důvěřivého člověka, jak obelstít obchodního partnera při uzavírání smlouvy, jak šikovně připravit bezúhonného člověka o dobrou pověst atd. Pokud bys takovým testem prošel úspěšně, bude možné Tě prohlásit za inteligentního?
 
Proč ne?
 
Tak dobře, ale určitě ne za inteligentního ČLOVĚKA. Protože takový by ten test nejspíš rovnou odmítl vyplňovat.
 
A co je tedy ještě zapotřebí k tomu, aby bylo možné někoho prohlásit za inteligentního člověka?
 
Hlavně: Inteligence není a nemůže být nějaké primitivní číslo - ať už je to 70 nebo 150. Kdo tomuhle věří nebo se s tím dokonce ještě ohání, jen ukazuje na svou omezenost, která je se skutečnou inteligencí v příkrém rozporu.
 
Tos mi ale neodpověděl...
 
Ke skutečné inteligenci patří i mravní rozměr. Bez toho nejsem ochoten nikoho považovat za inteligentního člověka. A tohle ten 0iIi0 vystihl zcela přesně. To, že se mu tam většina ostatních vysmála, svědčí o JEJICH neuvěřitelné omezenosti.
 
Jak chceš u někoho měřit "mravní rozměr"?
 
Občas se měří ta emoční inteligence, ale i tady platí (určitě ještě více než u těch IQ testů), že inteligenci nelze popsat jednorozměrným číslem. Ale i ta emoční inteligence se dá použít pro dobré i špatné cíle. Bohužel dokonce ještě efektivněji než ta technická či logická.
 
Takže ani ta emoční inteligence není tím "mravním rozměrem"?
 
Ne, není. 
 
Tak co tedy?
 
Přesně jak píše 0iIi0 - schopnost rozlišovat dobro a zlo v kombinaci s důsledným uplatňováním toho, co považuju za dobro, a účinným odporem k tomu, co vyhodnotím jako zlo.
 
A to se taky měří nějakými kvocienty?
 
Myslím, že právě tady je jádro pudla: ta totálně nesmyslná potřeba se neustále s někým srovnávat, poměřovat, tvořit žebříčky atd. Za prvé to měření nikdy nebude tak přesné, aby mělo dostatečnou vypovídací hodnotu, za druhé to vede k podceňování a potlačování významu parametrů, které nejde změřit nebo které se dají měřit jen obtížně. Jenže právě ty neměřitelné parametry bývají pro život nejdůležitější. Zkus změřit mateřskou lásku nebo sociální či ekologické cítění. Budeš to měřit počtem odchovaných dětí nebo vysázených stromků v národním parku?
 
- - - 
 
10.1.2013
 
Doufám, že Ti amnestie a prezidentská kampaň dá trochu zapomenout na ty Tvoje staré křivdy na NaKole.cz...
 
Taky jsem si to myslel. Ale Klausova amnestie mi to naopak připomněla.
 
Co má amnestie toho hradního skřeta společného s Tvým vyloučením z NaKole?
 
Budeš se divit, ale hodně.
 
Tak to mi budeš muset vysvětlit.
 
Oba Vašci měli a mají kamarády, kteří se dopustili nejrůznějších nezákonných sviňáren a podlostí. Oba Vaškové se zachovali tak, že jim je blahosklonně tolerovali, podporovali je v nich - a nakonec jejich oběti ještě poškodili, zatímco pachatele omilostnili.
 
Můžeš být konkrétnější?
 
VÁCLAV KLAUS zlodějům a tunelářům už v 90. letech pečlivě připravoval prostředí pro co nejpohodlnější loupeže za bílého dne a ty, kteří se přesto nechali chytit, nakonec omilostnil nebo zastavil jejich stíhání. Nadále se tyto zrůdy budou pohybovat mezi slušnými lidmi (včetně okradených) s čistým trestním rejstříkem a nakradenými miliardami. 
 
VÁCLAV VRTAL zase naprosto nečinně přihlížel, jak na diskusním fóru JEHO webu prohnaná a bezskrupulózní intrikánka a jeho "kamarádka" Radka bezostyšně pomlouvá jiné diskutující, obviňuje je z krajně nemorálních činů, jako je například posílání anonymních udání jejímu zaměstnavateli. Poté dělal všechno pro to, aby se její oběti na jeho webu nemohly bránit, a nakonec je odtamtud vypakoval a udělil jim doživotní zákaz vstupu na diskusní fórum. Usvědčená lhářka, udavačka a intrikánka je ovšem naprosto v pohodě a může na Václavově diskusním fóru bez omezení nadále působit.
 
Mě by tedy v životě nenapadlo tyhle dvě věci spojovat, ale musím uznat, že oba případy, byť jsou svým rozsahem a dopadem absolutně nesouměřitelné, mají nepopiratelné společné znaky: Vědomé zneužití moci k toleranci a nakonec i podpoře nemorálního a nezákonného jednání.
 
Ano, princip je naprosto totožný. Přesto jsem si naprosto jist, že jak Václav Klaus, tak i paní Jandová budou mít nadále své nekritické obdivovatele a fankluby. Co si o nich ale myslím, nemusím snad nijak zvlášť zdůrazňovat. Kdo z titulu své moci toleruje nebo dokonce podporuje zloděje, je v mých očích ten nejhorší zloděj.
 
A Václav Vrtal?
 
To si dosaď sám. On má ale na rozdíl od Klause (a paní Jandové) ještě možnost to napravit.
 
 
- - -
 
 
 
26.3.2013
 
 
 
O čem se vlastně bavíme v této rubrice?
 
Tak - co přinese život....
 
A přinesl něco?
 
Tak před pár minutami bylo v našem baráku docela živo. U mých bytových dvěří (aniž jsem je pouštěl do baráku) zazvonili dva pánové a začali se ptát, na koho je napsán odběr plynu a elektřiny v mém bytě.
 
Proč je to zajímalo a kdo je poslal?
 
Tvrdili mi, že se ČEZ a Pražská plynárenská dohodli na sloučení plateb a že mi v tomto smyslu už poslali dopis. 
 
Měli nějaké průkazky nebo legitimace?
 
Vzhledem k tomu, že se neprokázali žádným průkazem a ta jejich "informace" byla více než bizarní, vyhodil jsem je od dveří s tím, že s nimi mluvit nebudu, a že pokud mi někdo poslal nějaký dopis, tak budu reagovat až na něj.
 
A co? Odešli z domu?
 
Ne. Vrhali se v baráku na další nájemníky. Došlo mi, že tím, jak se protiprávně vydávají za pracovníky ČEZu a Pražské plynárenské, uvádějí důvěřivé a nezkušené lidi v omyl a nejspíš jim pak dávají podepsat nějaké nevýhodné smlouvy o přehlašování elektřiny a plynu na nějakou obskurní firmu, která je vyslala. To mi přišlo jako trestný čin a zavolal jsem na ně policii.
 
Přijeli?
 
Ano a docela rychle. Ti podvodníci byli ještě v domě. Nějakých deset minut se tam s těma policajtama handrkovali - bohužel jsem neslyšel o čem - ale odcházeli pak společně, což může znamenat dvě věci: Buď jim zakázali v té činnosti pokračovat nebo je vedli na služebnu k podání vysvětlení. V každém případě jsem asi zachránil pár sousedů před podepsáním velmi nevýhodné smlouvy na základě lživých informací.
 
Tak to můžeš mít docela blažený pocit...
 
Ani ne. Je mi jasné, že si z mojí reakce dají dohromady, kdo na ně ty policajty poslal, a nějaká "neviditelná ruka trhu" mi velmi brzy může přijít manuálně názorně "vysvětlit", že bránit byznysu je VELMI nebezpečné.
 
Budili ti dva aspoň důvěru?
 
Ti policajti?
 
Ne, ti podvodníci.
 
V tohle ohledu to byli "profíci". Než promluvili, myslel jsem si, že jsou to Svědkové Jehovovi, ale s těma to umím. Měli padnoucí obleky, kravaty, ulízané a nagelované účesy (zbytků) vlasů. A hlavně ksichty měli nepřirozeně opálené ze solárka. Tihle "šampóni" ve mně vždycky budí krajní nedůvěru. Upřímně řečeno už ten jejich vzhled mě okamžitě přinutil k maximální ostražitosti. A pak taky nevěřím lidem, kteří páchnou nějakými parfémy, antiperspiranty nebo jak se všem těm chemickým sajrajtům říká.
 
Tak to asi moc profíci nebyli, když jsi je odhalil dřív, než stačili promluvit.
 
Mám na tyhle pseudopodnikatele extrémně vyvinutej čich. Dělá se mi z nich okamžitě a automaticky silně nevolno. Ale je mi jasný, že hodně lidí jim na ten jejich "solidní" vzhled skočí.
 
Prostě jsi na ně alergickej...
 
Ano. A to až tak, že se ze všech sil snažím, abych jim nebyl V NIČEM podobnej. Teď nemluvím o obchodních praktikách - to je samozřejmý, ale ani vzhledově nebo svou mluvou.
 
Jinými slovy chodíš neupravenej a mluvíš, jak Ti zobák narost.
 
I tak se to dá říct. Já bych to ale nazval spíš tak, že se chovám autenticky - že svým vzhledem ani svou mluvou nic nepředstírám. Nedělám ze sebe nic, co nejsem.
 
Myslíš, že tím budíš důvěru?
 
Takhle já o tom vůbec neuvažuju. Já nedělám věci proto, abych budil důvěru. Pokud se chovám přirozeně a autenticky, je otázka důvěry na těch druhých. Jestli mi někdo věří nebo nevěří, je zcela na něm. Ale nikdo po mně nemůže chtít, abych ho k té důvěře čímkoli uměle tlačil. Prostě: "Tady mě máš - tohle jsem já - jsem, jakej jsem - vypadám, jak vypadám - co na srdci, to na jazyku - vše, co dělám, dělám opravdově - nemám postranní úmysly. Ber nebo neber, důvěřuj nebo nedůvěřuj. Je to na tobě a já to budu respektovat."
 
A funguje to?
 
To jako jestli mi lidi věřej? Tak snad jo. Já to ale nijak neřeším. Fakt je, že se mi tím lidi automaticky filtrujou. Lidi, co povrchně (od)souděj druhé jen podle vzhledu, se mi odfiltrují tak nějak sami. Pro mě je to nesmírně pohodlné, protože pak nemám ve svém okolí tolik přetvářky a sám se nemusím přetvařovat. Ani bych to neuměl.
 
To tedy nejspíš neumíš ani lhát...
 
Lež je něco, co se mi maximálně příčí, a nemohl bych se podívat na sebe do zrcadla, kdybych někomu zalhal. Mám jedno štěstí: Nemůžu lhát, ani kdybych chtěl (jako že nechci), protože by to na mně každý hned poznal. Má to ale i jednu nevýhodu. Nedokážu ani nic utajit. Ne že bych byl nějaká slepičí prdelka, která by každému na potkání vykládala cizí tajemství, která mu někdo svěřil, ale když se mě někdo zeptá přímo, tak lhát nedokážu.
 
To ale musí lidi, kteří Ti nějaké své tajemství svěří, dost štvát...
 
Všichni v mém okolí tohle všechno o mně vědí, takže s tím dopředu počítají a svěřují mi jen to, co nemusejí skrývat.
 
Teď mě napadá, že je to pro Tebe docela pohodlné.
 
A proč bych si měl komplikovat život lžemi a přetvářkou? Nelhat považuju za jeden z nejzákladnějších principů duševní hygieny. A z praktického hlediska: Kdo si má furt pamatovat, komu kdy co nalhal a co má před kým skrývat? I když uznávám, že lhaní a intrikování je určitě efektivní trénink mozku. Se svou přímočarostí tedy občas musím působit jako prosťáček.
 
A nejsi kvůli té své naivní dětské bezelstnosti a důvěřivosti tak nějak zranitelný?
 
Určitě. A taky toho někteří lidé dokážou zneužívat. Vzpomeň si třeba na Radku a zneužití informací, které jsem o svém zdravotním stavu na sebe prozradil. A moje důvěřivost? Bývala prakticky absolutní, ale už není. Jak bych pak jinak mohl takhle zamést s těmi podvodnými podomními prodavači elektřiny a plynu? Naštěstí si umím velmi dobře ohlídat hranici mezi přiměřenou ostražitostí a chorobnou paranoiou.
 
To si ale o sobě myslí i všichni paranoici.
 
Dokázat Ti to nemůžu, tak mi to prostě budeš muset věřit. 
 
- - -
 
 
31.3.2013
 
 
Jak jsi přežil přechod na letní čas?
 
Obvykle to snáším bez jakýchkoli problémů, takže ani letošek nebyl a snad ani nebude v tomto smyslu výjimkou.
 
Takže ses s tímto opatřením po takřka pětatřiceti letech přece jen smířil?
 
To v žádném případě. Od samého počátku to považuju za totální úlet a kolosální nesmysl. A to nezávisle na tom, jestli to někomu působí nebo nepůsobí fyzické či duševní potíže. Plně podporuji petici za zrušení této zhovadilosti, která v Rusku dokonce vedla ke kompletnímu posunutí o jedno časové pásmo na východ. Holt když už nemůžou být o dva dny napřed (přece jen tam už nějakou dobu "zítra neznamená včera"), tak aspoň administrativně o tu hodinu...
 
V čem Ti teda ten letní čas nejvíc vadí?
 
Svojí neuvěřitelnou hloupostí, nesmyslností a vlastně hlavně tou dechberoucí arogancí. Tímto administrativním opatřením je spoousta lidí nucena chovat se jinak, než by sama chtěla. Pokud se někdo rozhodne v létě chodit o hodinu dřív do práce a z práce, je jeho věc, jak si to dohodne se svým zaměstnavatelem, ale proč k tomu nutit i zbytek populace?
 
Tahle výtka zní logicky.
 
Je spousta lidí, kteří mají jinak plnou hubu vzletných slov o svobodě a přeregulovanosti, ale tohle flagrantní znásilňování jedné z nejelementárnějších svobod, nacházející se až na hranici sociálního inženýrství, nechávají klidně bez povšimnutí.
 
Nejsou to trochu silná slova?
 
Myslíš to "znásilňování svobody"? Tak to ani v nejmenším. Připadám si jak slepice v drůbežárně, které drůbežáři dávkují světlo a tmu tak, aby podávala maximální výkony.
 
Jsou Velikonoce, tak jsou vajíčka dost potřeba...
 
Jo, a slepice si kvůli tomu můžou ztrhat prdelky... Jestli máš málo vajíček, tak bych tu pro Tebe měl malý příspěvek: Všechna německá slova začínající "vajíčkem"... :  www.lestat.cc/nomen/index.php
 
 
- - -
 
4.4.2013
 
 
Tak nevím, jestli to mám dát sem, do Politiky, do Vzkazů nebo dokonce do rubriky "Tečka za sporem s R.J."
 
Co Tě tak nadzvedlo?
 
Ta neuvěřitelná sprostota paní Jandové na NaKole.cz. 
 
Můžeš být konkrétnější?
 
Vše se odvíjelo od komentářů jakési fotomontáže z vojenského prostředí Severní Koreje. Celkem očekávatelná reakce je, že tamní vojáci mají vymyté mozky. To bych pochopil.
 
To mají ale vojáci leckterých zemí světa, specielně těch nejmocnějších.
 
No dobře. To ponechme stranou. Člověk bez dostatečně vypláchnutého mozku by asi v žádné armádě sloužit nemohl. O to ale nejde. Šlo o útok na severokorejský režim. 
 
I ten je snad dostatečně oprávněný.
 
To nepopírám. Mně se vůbec nejedná o postoj diskutujících k nějakým režimům. Politické názory jsou na Nakole.cz po provedené čistce prakticky jednotné a neměnné.
 
No asi ne, když tam došlo k nějakému sporu, jak usuzuju z Tvé reakce na nějakou další sprostotu paní Radky Jandové...
 
Jistě. Jsou i výjimky. Na jejich vypuzení z diskusního fóra se ale dost intenzivně pracuje.
 
V čem spočívá odlišnost názoru napadeného od toho jediného správného "nakoláckého" postoje?
 
Dotyčný si dovolil vyjádřit obavu, že míra vymytí mozků u nás a v Severní Koreji nemusí být až tak propastně odlišná.
 
To je myslím naprosto korektní vyjádření politického postoje...
 
Přesně tak. Odhlédnu od toho, že s touto obavou naprosto souhlasím. Za korektní bych považoval i vyjádření postoje přesně opačného.
 
Tak to by mělo být snad samozřejmé...
 
No, jak je vidět - jak u koho...
 
Předpokládám, že se Ti nelíbí reakce paní Jandové.
 
Přesně tak. Její reakce je tak hnusná podpásovka, že mi to až vyrazilo dech.
 
Můžeš mi tu jejich "názorovou výměnu" přiblížit?
 
Můžu přímo citovat:
 
Radka: Docela dost mě na tom děsí, že takhle vymytý mozky jsme mohli mít i my...
Pavel:   Kde bereš jistotu, že nemáme?
Radka: A, pardon, na tebe jsem zapomněla...
 
To je tedy něco odporného...!
 
To je, co? Tahle ženská je plná žluči a přímo se vyžívá v tom, že nevynechá jedinou příležitost, aby někoho bezdůvodně sprostě napadla nějakým osobním útokem. A ještě si myslí, že je vtipná.
 
A není?
 
Ne, i když se o to snaží a mnozí jí to žerou. Naopak - její křečovitá snaha o vtipnost je neuvěřitelně trapná.
 
Máš nějaké další příklady trapnosti té její snahy o vtipnost?
 
No hlavně ty svoje "vtipy" dokolečka opakuje. Třeba těch jejích "čutňáků" jsem v tamních diskusích napočítal několik stovek. Nebo ta její "vtipná" hláška na konci každého příspěvku, kde vysvětluje zpravidla své hnusné útoky: "Halí belí, to je celý". Těch jsem napočítal jen za posledních pár let přes třicet. 
 
Proč to dělá?
 
Ona tím maskuje totální obsahovou vyprázdněnost a chorobně agresivní útočnost svého vyjadřování. 
 
Vraťme se k tomu poslednímu sprostému výpadu. Co jí ten člověk vlastně udělal?
 
To já nevím. Nejspíš vůbec nic. Dovolil si mít svůj vlastní názor. Úplně stejně si svého času přece zasedla na mě, aniž k tomu měla sebemenší důvod, a dotáhla to až k mému vyloučení.
 
Je ten člověk něčím výjimečný?
 
Jak jsem ho měl možnost na tom diskusním fóru poznat, tak je to rozhodně velmi inteligentní, přemýšlivý a sečtělý chlap s velkou životní zkušeností, nebál bych se říct i moudrostí. Jeden z mála na tomto fóru, o kterých to můžu říct. A taky jeden z mála, kterých si v tomto prostředí ještě dokážu vážit.
 
Že je přemýšlivý, vidím už z toho, jak elegantně odmítl černobílý pohled na to "vymývání mozků".
 
No a to je důvod, proč na něj lidi Radčina typu útočí. Nezávislé uvažování se tam netrpí a po zásluze se tvrdě trestá. V krajním případě i vyloučením z diskusního fóra. Naštěstí Pavel dokáže být natolik nad věcí, že mu (doufejme) nehrozí můj osud. To je ten druh moudrosti, který mně rozhodně chyběl a nejspíš dosud chybí. Ani Radka se svým talentem k rozeštvávání ho nedokáže vyvést z míry nebo vyprovokovat k nějaké reakci, která by byla živnou půdou pro její další a ještě silnější a ještě sprostší  útoky.
 
Upřímně řečeno si moc nedokážu představit něco ještě sprostšího, než je tohle.
 
Tak si vzpomeň na to, jak zneužila mého tehdy pětatřicet let starého úrazu hlavy k podobné dehonestaci. Tady zatím ještě chybí ten jízlivý posměch kvůli nějakému zdravotnímu postižení. I když cíl je vždy stejný: označit někoho za blbce, bezdomovce, socku, atd. (dosaď si sám). Je tam přítomna jednoznačná touha dotyčnému ublížit, zesměšnit a znemožnit ho před ostatními, ranit ho na citlivém místě a zároveň ukázat sebe jako inteligentní a vtipnou osobu těšící se všeobecné přízni a obdivu. Úplně vidím, jak uchcává blahem při představě, jak se napadená osoba bezmocně vzteká a že se těm jejím "vtipným" hláškám hláškám někdo směje.
 
Copak jí to někdo žere?
 
Budeš se divit, ale jo. Její obdivovatelé jsou sice mdlého ducha a problematických morálních zásad, ale to jí nijak nepřekáží. Ona kolem sebe takové lidi potřebuje. Celé diskusní fórum NaKole.cz jí slouží právě jen k tomuto účelu.
 
 
- - -
 
9.4.2013
 
Něco nového přinesl život? (Myslím něco jiného než spory s diskutujícími na NaKole.cz)
 
A víš, že jo?
 
Nemám tu ve zvyku psát cokoli o své rodině, protože to tu čte spousta lidí, kteří mi nepřejí. Ale udělám výjimku. 
 <