►Единая Россия — 52,8% ►КПРФ — 14,8% ►ЛДПР — 9,9% ►Новые люди — 8,6% ►Справедливая Россия — 5,5%...
Došlo k tomu, co jsem předpokládal: Ve válečných podmínkách se lidé semkli kolem nejsilnější politické síly, které dali většinový mandát, což je ale velmi zavazující, protože tato strana pak ponese plnou odpovědnost za další vývoj války, ekonomiky i životní úrovně obyvatel.
Stejně hloupě bych mohl reagovat i já - například podobně hloupou ironickou poznámkou o české demokracii. Není potřeba, každý ví, jak málo společného skutečná demokracie s vládou, která vypíná nepohodlné weby, ale nemá dost odvahy, aby to udělala sama (ví, že je to sviňárna), a tak "naznačuje" (nemá odvahu to nařídit) soukromým subjektům, aby to udělaly za ni, aby se k tomu pak nemusela hlásit...
A co má společného s demokracií německá spolková vláda, která uvažuje o zákazu strany, jejíž celostátní podpora začíná atakovat 30%? Co má společného s demokracií, když ve Francii vyřadí z voleb kandidátku za formální prohřešek, kterého se běžně beztrestně (a hlavně dlouhodobě) dopouštějí politici jak Francie, tak i jiných evropských zemí? Co má společného s demokracií zrušení výsledků prvního kola rumunských voleb jen proto, že v něm zvítězil "nepohodlný" kandidát? Co má společného s demokracií, když ve volbách po výpadku ve sčítání jednomu z kandidátů přibude milion hlasů a druhému ani jeden? V každé zemi bych našel desítky selhání, které zpochybní fungování tamní demokracie. Nejvíc bych jich našel ve fungování samotné EU.
K určitým odchylkám ve fungování demokracie dochází v každé zemi, tudíž nikdo nikomu nemůže nic vyčítat. A vyčítat nelze nic ani zemím, které zvolily jinou než demokratickou správu země. Ani demokracie není posvátná kráva nebo zlaté tele, které bychom měli bezvýhradně uctívat a podporovat.
Ale co je nejdůležitější: Každá země, každý civilizační okruh má svoje specifika, v jejichž důsledku může správa věcí veřejných vypadat trochu jinak než v jiných zemích. Kdybychom Rusku nebo Číně vnutili anglosaský model demokracie, tyto země by se okamžitě zhroutily a rozpadly. Nefungoval by dokonce ani u nás. Proto bude demokracie vždy jiná v anglosaských zemích, ve Skandinávii, v jižní Evropě, jiná na Balkáně, zase úplně jiná v Rusku či Bělorusku. Jiné potřeby má Čína a podobné země. A velmi specifickou demokracii potřebují v arabských zemích - Iráku, Sýrii nebo Libyi. A troufám si tvrdit, že před zásahy ze strany USA a Západní Evropy tyto demokracie fungovaly v lecčems lépe než ty západní.
Takže respektuj právo každé země (tedy i Ruska) na to, aby si své věci řídila sama bez zásahů zemí, jejichž politické vedení si o sobě myslí, že sežralo exkrement jistého izraelského krále, že je tudíž předurčeno kontrolovat stav demokracie po celém světě, a kde nebude spokojeno, osobuje si právo zemi vybombardovat a povraždit tam miliony civilistů.
A ještě jedna reakce na to tvoje pošklebování: V Rusku v posledních letech velmi rychle roste HDP na obyvatele v paritě kupní síly. V tuto chvíli se nachází už dost vysoko nad úrovní mnoha zemí EU. Je vyšší než v Bulharsku, Lotyšsku, Turecku, Řecku, na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku nebo Estonsku. Ruský HDP na obyvatele (PPP) je plně srovnatelný například s Chorvatskem či Portugalskem. A určitý náskok, který před Ruskem mají třeba Španělsko, Polsko, Slovinsko Litva nebo Česká republika, činí symbolických 12-13%, přičemž ruské zadlužení (v procentech HDP) je proti dluhům evropských zemí včetně České republiky zanedbatelné...
A možná jsi zaznamenal, že Rusko se pevně usadilo na čtvrtém místě žebříčku velikosti světových ekonomik (před Německem a Japonskem)... Větší než ruská jsou už jen ekonomiky Číny, USA a Indie.
Takže můžeš se Rusku smát, jak chceš, ale velmi pravděpodobně ti ten tvůj úsměv brzy zamrzne na rtech. Nejde o to, že Rusko vojensky porazí a nějakou formou ovládne celou Ukrajinu, ale hospodářsky překoná většinu evropských zemí. První na řadě z velkých západoevropských zemí bude Itálie... No, hlavně že na Rusko furt uvalujeme sankce a draze za ně sami platíme...
Tvoje argumentace je hodně slabá, protože pracuješ s nálepkami a primitivními historickými paralelami. Ale nemám problém ti odpovědět. Nedávno byla z voleb vyloučena strana Jabloko. Já osobně to považuju za hrubou chybu, protože tato strana by se daleko efektivněji znemožnila sama, než když se takhle stane "mučedníkem". V posledních volbách tihle vlastizrádci dosáhli výsledku 1,34%, takže by se vůbec nic nestalo, ani kdyby ztrojnásobili svou podporu...
Ale: Deset dalších politických stran opravdu netvoří nějakou Národní frontu ve smyslu "demokratického křoví" pro vedoucí úlohu jedné strany. Na to jich je příliš mnoho a jsou vzájemně příliš odlišní. Navíc také mívají docela slušné volební výsledky: KPRF 19%, LDPR 7,5%, Spravedlivé Rusko 7,5%, Noví lidé 5,3% - a to tam existují ještě i samostatní a nezávislí kandidáti, kteří vytvořili souhrnný volební zisk 8%. To jsou tak různé strany, že je projevem hrubé neznalosti místních poměrů, pokud si někdo myslí, že jsou tam jen do počtu...
Dmitrij Medveděv jako předseda strany samozřejmě usiluje o nadpoloviční většinu (stejně jako každá jiná strana), procentuálně jí sice nedosáhl, ale v počtu poslanců už ano (díky propadlým hlasům, tj. stranám, které se nedostaly přes 5%).
V současných válečných podmínkách se můžou stát dvě věci: Lidé se semknou kolem nejsilnějšího volebního subjektu a dají mu silný mandát (třeba 55% i více hlasů), nebo se může stát, že mají lidé plné zuby války (část určitě) a budou hodně hlasovat pro subjekty, které válku tolik nepodporují - třeba pro stranu "Noví lidé". Pak by Jednotné Rusko potřebovalo koaličního partnera. Ale pravda je, že žádná z politických stran si dnes nedovolí vystupovat proti válce otevřeně. Jejich kritika se tedy omezuje spíše na vedlejší dopady války.
Další věc, kterou hrubě podceňuješ, je vnitrospolečenská diskuse. Názorové roztržky mezi jednotlivými stranami (i obecně mezi opozicí a vládnoucí stranou) jsou daleko prudší než u nás a navíc mají věcný a nikoli vyprázdněný ideologický obsah. Fakt jsou o něčem - na rozdíl od těch našich... Kromě toho se v ruské politice nevyskytují vyloženě hloupí lidé typu "naší" Danuše Nerudové, Jana Lipavského nebo Olgy Richterové (a mnoha dalších).
Ruská demokracie má svá specifika a určitě i nějaké autoritářské prvky - o tom není pochyb. Ale vedení země je (možná díky tomu) velmi stabilní, efektivní, konzistentní, předvídatelné a mnohem akceschopnější a koncepčnější než převážně chaotické nebo ideologicky zaslepené vlády evropských demokracií, které nedohlédnou za horizont konce svého volebního období.
A ještě jedna drobnost: V Rusku se nepolitikaří, takže je absolutně vyloučena tzv. "vzpoura trpaslíků", kde by se všechny ostatní strany spojily bez ohledu na míru programové shody proti vítězi voleb jako u nás v roce 2021. Jednotné Rusko tedy bude vládnout, pravděpodobně opět samo, ale možná bude potřebovat koaličního partnera. To by samozřejmě neznamenalo obrat v politice, ale možná určité utlumení nepřátelské rétoriky (například Medveděva) vůči Západu.
O tom nepochybuj. Já vím, že lidi, kteří dnes oslavují Banderu, Šuchevyče, Melnika, Petljuru a další ukrajinské nácky, antisemity a válečné zločince a pojmenovávají po nich ulice, by uvítali, kdyby mohli pojmenovávat svá náměstí a ulice i po Hitlerovi, Himmlerovi, Goebbelsovi, Heydrichovi, K. H. Frankovi, Hessovi a dalších. Ale mají smůlu: Po nacistech a SKUTEČNÝCH diktátorech se v demokratických zemích ulice nepojmenovávají - ani po ukrajinských, ani po německých... U Goebbelse si zatím vystačí s tím, že se ohánějí jeho argumenty ve sporu o to, kdo má na svědomí Katyňský masakr...
Ale samozřejmě jsem pochopil, kam tvá otázka míří: Hořce pláčeš, že nemůže být Putin diktátor, když má silnou, skutečnou a dobrovolnou podporu obyvatel své země. A tak se snažíš ho přirovnat k Hitlerovi, který měl taky ve své době podporu obyvatel své země... Jenže ti unikla "maličkost": Poté, co se Hitler dostal k moci, se v Německu nekonaly žádné volby za účasti jiných stran než NSDAP. Ve volbách v letech 1936 a 1938 proběhly formálně volby, kde voliči mohli zaškrtnout jedinou stranu - NSDAP. A teď si to srovnej s dnešním Ruskem: V dnešní Státní dumě sedí poslanci za 5 politických stran. Nadcházejících voleb (18. - 20.9.2026) se zúčastní 11 politických subjektů, z nichž opět zhruba 5 má reálnou šanci v poslaneckých lavicích usednout. To je opravdu kardinální rozdíl ve srovnání s Hitlerem.
A mimochodem: Od doby, co se Putin dostal k moci, proběhly třináctery volby (slovy 13!). Rusové nemají ve zvyku měnit své vedení, pokud se to dosavadní dobře osvědčuje. A ta patologická nenávist vůči Putinovi na Západě je nejlepším důkazem toho, že je Putin muž na svém místě...
Jak mám rád Rusko, jeho kulturu a historii, tak jednu věc související s touto zemí opravdu nemusím: Jsou to emigranti, kteří po opuštění své rodné země plivou na svou původní vlast. Namátkou uvedu Alexandra Mitrofanova, Jefima Fištejna nebo Michaela Romancova. Ale jsou i další, často z akademického prostředí (Sergej Medveděv). Pro tyto osoby mám opradu jen opovržení. V mých očích jsou to vlastizrádci.
V této souvislosti mě také napadá paralela s českými/československými emigranty, kteří působili na Západě a cíleně škodili České republice. K nim mám ten vztah stejný nebo ještě kritičtější než k ruským emigrantům, protože záměrně poškozovali MOJI vlast.
Nejnovější výblitek ruského emigrantského zmetka představuje Mitrofanovův článek (údajně sloupek) s názvem "Starci na Trůně". Za prvé je tento text myšlenkově velmi slabý a povrchní, protože kritizuje počínání vrcholných politiků nejmocnějších zemí světa (nic proti tomu), ale klade je vzájemně na roveň, přičemž musí vědět, že zdroje myšlení a konání obou politiků (Putina a Trumpa) jsou naprosto odlišné, stejně jako jsou diametrálně odlišné jejich osobnosti.
Druhá věc, která mě na tomto textu zaujala, je Mitrofanovovo pokřivené myšlení: On dokáže v jedné větě označit Vladimira Putina za diktátora a zároveň uvést, že má podporu většiny obyvatelstva své země. To je jako když holka řekne, že jsem ji znásilnil s jejím výslovným souhlasem...
Díky Jindro, za tvé příspěvky. Stojíš sice na opačné straně názorové barikády ohledně vztahu k Rusku než já, ale ta "nenávist" ti nevymyla mozek - na rozdíl od tvých diskusních "partnerů" typu ckp13, Pepíka W. a mnoha dalších. Někdy si svých názorových oponentů, kteří dokážou přemýšlet a argumentovat, dokážu vážit víc než některých názorových "spojenců", kteří jsou někdy stejně iracionálně fanatičtí jako ti odpůrci, kterými (například na "NaKole.cz") upřímně opovrhuju. Ty nejsi typ "fotbalového fanouška", co fandí určitému klubu za každou cenu, i když třeba hraje blbě nebo sprostě fauluje.
Naprosto sdílím tvůj postoj k válce jako takové, tj. že (by) měla co nejdřív skončit, protože její pokračování nedává absolutně žádný rozumný smysl, ať už fandíš kterékoli straně. Je to jen další a další bezduché zabíjení pro nic za nic. A upřímně řečeno, na ruských požadavcích na nevstoupení Ukrajiny do NATO, uznání dobytých ruskojazyčných území za ruská, na demilitarizaci Ukrajiny do stavu, který nebude Rusko ohrožovat, na denacifikaci a postavení banderovské nacistické ideologie mimo zákon, opravdu nevidím nic hrozného. Na rozdíl od posílání dalších statisíců mladých (i starších) mužů (a v poslední době už i žen) do válečného masomlýnku bez jakékoli šance na zpomalení, zastavení či dokonce otočení směru pohybu fronty.
A mimochodem: Michail byl (a je) skutečně Rus. Smiř se s tím a věř mi jako odborníkovi na ruštinu, který pozná i to, odkud přibližně který Rus je, natož aby nepoznal, že by se mohlo jednat o cizince. Jeho chyby v češtině byly zanedbatelné, pro laika mnohdy nepostřehnutelné. Proč by takové chyby dělal záměrně, kdyby si jich nikdo nevšiml? On byl naopak na svou češtinu hrdý a chybám se snažil vyhýbat - byla to pro něj otázka prestiže.
Mým "novým" studijním materiálem jsou teď Ukrajinci, které už pátým rokem učím češtinu (v poslední době mám už i nabídky na němčinu pro Ukrajince). Drtivá většina z nich má ruštinu jako mateřský jazyk, přestože sem utíkají povětšinou před Ruskem, což znamená, že ve skutečnosti hraje na Ukrajině ruština ještě významnější roli než mezi mými studenty. Spousta lidí v Praze nadává na to, že v ulicích slyší neustále ukrajinštinu... Ale není to pravda - oni slyší ruštinu, jen to neumějí odlišit. A navíc: Pokud to není ruština, bývá to rusínština - jazyk Zakarpatska, který má s ukrajinštinou málo společného. Skutečnou ukrajinštinu tu zaslechneš velmi zřídka.
Kdyby to nebylo k pláči, určitě bych se od srdce smál. Jenže blbost je směšná jen na první pohled. Ve skutečnosti jde o tragédii. V diskusním fóru NaKole.cz se zase začaly objevovat perly. Namátkou: Pepíkovo "fašistické Rusko", "ruský führer"... Pepíku, ty vole, znáš aspoň trochu historii? Fašisté (ti němečtí) chystali totální genocidu českého národa, a Sovětský svaz (Moskva) náš národ před touto likvidací na poslední chvíli zachránil. Ty jsi schopen za fašistické označit Rusko, ale absolutně ti nevadí, že ta tvoje milovaná Ukrajina se hlásí k nacistickým válečným zločincům, kteří mají na svědomí statisíce polských a (možná miliony) židovských civilistů. Pokud rozdáváš nálepky, měl by sis to líp rozmyslet. A dostala se k tobě vůbec informace, že jedním z požadavků Ruska vůči Ukrajině je denacifikace země, tj. zákaz banderovského nacismu a uctívání jeho protagonistů, zvláště ze 40. let 20. století, a jejich trvalé postavení mimo zákon? Myslíš, že kdyby byl Putin skutečně fašistou, že by takhle bojoval proti "vlastní" ideologii?
Opět musím uznat, že jediné záblesky rozumu a uvážlivosti do vaší rusofobní diskuse vnáší opět Jindra. Zcela souhlasím s jeho tezí ohledně Palachova činu. Vůbec to nesouvisí s tím, jestli tento čin hodnotíme stejně (určitě ne, protože já se na Palachův čin koukám jako na fanatický čin zmanipulovaného nezralého člověka), ale ani jeden z nás mu rozhodně nepřikládá motivace, které tam nebyly. Palach byl bytostný komunista, který miloval SSSR, a batrskou pomoc považoval za omyl, chybu a selhání, ale ne za vyloženě nepřátelský akt. Jeho "zoufalý" čin byl skutečně namířen proti kolaborujícím Čechům, nikoli proti SSSR.
A když už mluvíme o vztahu (Petra Pavla nebo kohokoli jiného) ke vstupu vojsk, pocházím z rodiny rozhodných odpůrců invaze a můj otec (a "díky" němu o pár let později i já) z toho měl dost velké problémy. Petr Pavel a jeho rodina to nadšeně schvalovali a teď to najednou neschvalují a morálně odsuzují. U mě je to vlastně naopak: Tehdy jsme něměli (a ani nemohli mít) dostatek informací, a proto byl odpor proti invazi legitimní a správný. Dnes ale máme dostatek informací jak o tehdejším dění, tak i o tom, jak se situace dále vyvíjela. A právě vývoj po roce 1989 mě přesvědčil o tom, že vstup armády Varšavské smlouvy oddálil ty neuvěřitelné sračky, ve kterých už skoro 37 let žijeme, o celých 21 let, tudíž této události vděčím za dvě desetiletí relativně normálního života... Děsím se představy, že by polistopadový vývoj z roku 1989 nastal už na podzim roku 1968... Velmi v tomto souzním s Ivanem Hoffmanem: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Hoffman-V-roce-1968-musely-prijet-tanky-Dnes-kolaboruji-i-bez-nich-795672
Když srovnám svou rodinu a rodinu Petra Pavla (já i Pepík jsme prakticky stejně staří jako on), dá se to vyjádřit velmi lapidárně: Oni byli za každého režimu konformní, kdežto já to mám naopak. Když vládli komunisti, sloužili komunistům a vstupovali do jejich řad, když vládnou korporátní fašisté, postaví se klidně do jejich čela a dělá jim ochotně bezduchou prezidentskou loutku. Až nás přijdou "zachraňovat" Číňani, Petr Pavel bude první, kdo podstoupí operaci očí, aby byly dostatečně šikmé... Já tomu říkám bezpáteřnost...
tyvole ty jedeš bomby. Nebo máš dobrého dealera.